98 / muzikoterapie a specifické poruchy učení
soustředit se na práci, v hlučnějším prostředí usnout atd. Tato zdánlivá přednost má ale i své záporné stránky. Nadměrné vytěsňování zvuků může zejména v dětském věku vést k zmiňované snížené schopnosti vnímat vědomě zvukové vibrace a intenzita rezonance vlastního těla se snižuje. Sekundárním problémem v této souvislosti mohou být problémy koncentrace a také tzv. civilizační nemoci. Zraková percepce Zrak je jedním z nejdůležitějších smyslů člověka. Největší procento informací přijímáme právě zrakem: poznání okolního světa – intenzity světla, pohybu, barev, tvarů, prostorů. V současnosti jsme přehlceni informacemi okolního prostředí. Televize, monitory počítačů, reklamní plochy, orientační tabule ve městě a další zrakové podněty představují nejen pro školáky riziko zhoršení zraku a současně s ním i zrakového vnímání globálně. Zrakové (vizuální) vnímání je rozvíjeno již od narození. Během vývoje dítěte dochází k postupnému zaostřování a diferenciaci. Narušená vizuální percepce není jediným důvodem problémů při čtení a psaní, ale v kombinaci s problémy v oblasti laterality nebo vnímání tělového schématu, může mít dítě obtíže s vnímáním polohy předmětu – objektu v prostoru. Problematické může být např. rozlišování tvarově podobných písmen (b–d). Pokud má dítě problém v oblasti konstantnosti vnímání, dochází často i k problematickému vztahu k okolí z důvodu nejistoty a strachu. Předměty jsou pro dítě méně známé a tím mohou vyvolávat pocity strachu, nejistoty až nebezpečí. Nedostatečná schopnost vizuální determinace figury a pozadí způsobuje problémy při koncentraci, dítě se může projevovat dezorientovaně a zmateně. Často se pak může stát, že dítě věnuje pozornost pouze jednomu předmětu a další vnímá nedostatečně nebo nekoncentrovaně. „Ve škole bývají těž obtíže v geometrii, technickém kreslení i při orientaci na mapě, kde žák není schopen rozlišit mezi mnoha čarami, písmeny a dalšími prvky znak podstatný.“ (Zelinková, 2007, s. 72) Nesprávné rozlišování reverzních (inverzních) figur (6–9,b–p, kos–sok) je často spojeno s problémy v oblasti sluchové percepce a vnímání časového sledu. Z hlediska diagnostiky doporučuji zaměřit se na následující oblasti rozvoje zrakového vnímání:
rozlišování barev a tvarů, zraková diferenciace, zraková analýza a syntéza, zraková paměť, vnímání figury a pozadí, rozlišování reverzních figur, oční pohyby při čtení (mikromotorika očních pohybů), konstantní vnímání – trvalé vnímání předmětu nezávisle na velikosti, poloze, barvě , vnímání polohy v prostoru – vnímání polohy předmětu (objektu) v prostoru, vnímání vztahů v prostoru – vnímání předmětů mezi sebou, relaxační a abreakční cvičení – uvolnění napětí v těle, relaxace očí, šíje, obličeje, cvičení – propojování mozkových hemisfér, cvičení – koncentrace.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181066
sledované oblasti a muzikoterapeutická cvičení / 99
Vestibulární percepce Vestibulární aparát souvisí s rovnováhou. Rovnováha je zajištěna multisenzorickým systémem a má tři vstupy: zrakový, vestibulární, somatosenzorický. Mezi funkce systému řízení rovnováhy patří: stabilní vizuální obraz, stabilita chůze, stoje. Zajištění rovnováhy těla je komplexní děj. Problémy v oblasti vestibulární percepce způsobují nestabilitu držení těla, zkreslenost prostorové představy, problémy s prostorovou orientací (srov. Amber, Jeřábek, 2001). Taktilně-kinestetická percepce Taktilní čití zahrnuje počitky doteku, tlaku, vibrace. Taktilní (hmatová) percepce je důležitá pro poznání okolního světa. Kinestetická percepce se orientuje na pohybové pocity a vnímání pohybu – svalové napětí, tření kloubních ploch. Kinestetické vnímání souvisí s vnímáním tělového schématu. Již malé dítě bere do rukou vše okolo sebe. Dotek je jednou ze základních potřeb již od raného věku. Matka se dítěte dotýká, přikládá jej k prsu, dítě hladí na důkaz lásky. Dotek je prostředkem komunikace – podání ruky, poplácání po ramenou, polibek, ale také úder, pohlavek, postrčení. Hmat a sluch hrají významnou roli pro lidi se zrakovým postižením – jejich základní orientace spočívá ve sluchu, ale také ve hmatu (Braillovo písmo). Rovněž důležité je pro zrakově postiženého člověka vnímání vibrací. Vnímání vibrací je u každého jednotlivce individuální. Vibrace mohou působit pozitivně (vibrace známého hlasu – pocit bezpečí), ale i negativně (příliš hlasitá hudba, vibrace při průjezdu aut po dálnici). Na pociťovanou vibraci tělo zpětně odpovídá – rozvibruje se. Vibrace, které se v těle šíří, pak způsobují rezonanci, která je vzhledem k tématu SPU velmi důležitou. U dětí s problémy sluchové percepce často „…řeč samotná nevyvolává potřebnou intenzitu rozrezonování. Velkým problémem bývá práce s větnou intonací, která je závislá na porozumění větě, a určení, o jaký druh věty podle postoje mluvčího se jedná. Děti často nejsou schopny zopakovat po učiteli předvedenou větu se správnou intonací, natož intonaci věty bez učitelova ,předříkání‘ samostatně a správně vytvořit.“ (Břicháčková, 2005, s. 40) Existují lidé, kteří jsou k vnímání vibrací velmi senzitivní, někdy můžeme říci, že jejich vnímání nese známky přecitlivělosti. Naopak, někteří lidé vibrace menšího rozsahu vůbec nepociťují. Pokud jim přiložíme na záda hudební nástroj (např. kantelu), který při hraní vydává znatelné vibrace, tvrdí, že nic necítí. Hudební nástroje, které mají velmi vysokou vibrační schopnost, a tedy se mohou jevit jako velmi vhodné pro danou problematiku, mohou při indikaci paradoxně představovat pro dítě jisté nebezpečí. Některé vibrace, které mohou být aplikovány s cílem dítěti
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181066
100 / muzikoterapie a specifické poruchy učení
pomoci, mohou dítěti způsobit problémy (dlouhodobá hra na bicí nástroje – navození nekontrolovaných změněných stavů vědomí, nerespektování nepříjemných pocitů u vibračních masáží hudebními nástroji, které jsou vysoce rezonující – např. tibetské mísy, vibrační masážní stoly, didgeridoo, zvon vodnářského věku). Je důležité si uvědomit, že uvedené nástroje mohou při chybné indikaci a při nesprávné míře intenzity použití dokonce ublížit. Proto je tak důležité pracovat s takovými muzikoterapeutickými metodami, které pro klienta nepředstavují předem možné riziko. Vzhledem k tomu, že vědomé vnímání vibrací je u každého dítěte individuální, je někdy těžké určit míru, která již může dítěti způsobit problémy a působit kontraproduktivně. Největší riziko představují děti se sníženou komunikační schopností, které často těžko jasně vyjádří svou nelibost. Rizikem práce s vibrací je i to, že „vibrační přesycení“ se neprojevuje ihned, ale může mít časem negativní dopady v různých oblastech klientova života. Pro vibrační působení tedy doporučuji vycházet z přirozenosti – tedy ze zpěvu. Jako hudební nástroje, které jsou vhodné pro vibrační stimulaci, doporučuji zejména nástroje strunné (např. kantela, akordická citera, lyra), které vydávají vibrace dobře vnímatelné, ale jejich míra není takové intenzity jako hudební nástroje výše uvedené. V případech vibrační stimulace se však nemůžeme stoprocentně spolehnout na kritérium, zda nástroj je dítěti příjemný, či nepříjemný, a od toho odvozovat vhodnost pozitivní indikace z hlediska zdraví klienta. Klasickým příkladem této nerovnice je hlasitá hudba se silnými vibracemi na párty a koncertech. Ačkoli je tento druh zábavy zejména mladými lidmi vyhledáván, tyto silné vibrace tedy pociťují jako příjemné, ve výsledku je působení na lidský organismus škodlivé. 3.3.1 MUZIKOTERAPEUTICKÁ CVIČENÍ PODPORUJÍCÍ ROZVOJ PERCEPCE HLASOVÁ VIBRAČNÍ MASÁŽ Cíl: Podpora rozvoje multisenzoriálního vnímání, naslouchání, rezonance vlastního těla, stimulace preverbálního i verbálního hlasového projevu klientů, relaxace Věk: Od šesti let Forma: Individuální, párová, skupinová Pomůcky: Židle nebo polohovací polštář, gymnastická míč Postup: Terapeut posadí klienta na židli (polohovací polštář, gymnastický míč apod.) tak, abychom měli otevřený přístup k jeho zádům. Z rukou, které terapeut přiloží ke svým ústům, vytvoříme rezonanční prostor (napodobení megafonu). Zezadu se přiblíží ke klientovi. Vydává dynamicky různě odstíněné zvuky, tóny nebo celé melodie: zvuky (brumendo, pískání, houkání atd.), tóny (vokály – a, e, i, o, u; dvojhlásky – au, ou; slabiky, např. ma, no, vou, mou atd.), melodie (nápěvky v různých tóninách).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181066