„No tak, Petro,“ řekl nakonec. „Pověz mi to. I když se rozhodnu, že ti nepomůžu, nikomu to neřeknu. Přísahám. Jen možná Heleně. A Anně.“ Její sestřenice. Petra se na něj vyděšeně podívala. Pohlédl jí do očí a rozchechtal se. „Budu mlčet jako hrob,“ řekl najednou opět vážně. „Myslím, že možná chápu, co se stalo.“ Natáhl se přes stůl a položil jí ruku na její. „Byla jsi znásilněna?“ zeptal se opatrně. Petra cítila, že má najednou velmi blízko k pláči, ale napřímila se a trochu se napila minerálky, aby to ze sebe setřásla. Stejně jako u lékařky ráno se dostavila jistá úleva, že se setkala s pochopením. „Já nevím,“ odpověděla Petra upřímně. „Ale myslím, že to tak muselo být.“ A pak z ní vybublala celá ta historie. Håkan Carlberg pozorně naslouchal a přerušil ji jen při ojedinělých příležitostech, aby se na něco zeptal nebo si něco ujasnil. „Jak ti je teď?“ zeptal se, když dopověděla. „Myslím čistě fyzicky. Psychicky působíš naprosto ve formě, plně zaujatá privátním vyšetřováním a dalšími napínavými věcmi.“ Jeho žertovný tón rozpustil tíživou atmosféru u stolu a Petra se poprvé po mnoha hodinách usmála. „Strašlivě mě bolí hlava, podbřišek a zadek a mám potíže s koordinací pohybu. Ale už nejsem tak omámená. Ráno jsem viděla rozmazaně, ale to je pryč.“ Když všechno vypověděla, bylo pak už mnohem snazší o tom mluvit. Celá událost se redukovala na vyprávění, cosi, co se stalo, ale co už jí nezaměstnávalo vědomí jinak než z čistě klinického hlediska. Doufala, že to tak i zůstane. „A proč tu celou záležitost neoznámíš na policii?“ chtěl vědět Håkan. „Já přece jsem policistka.“ „Víš moc dobře, co myslím.“ „Chtěl bys, aby snad tvoji kolegové vyšetřovali nějakou záležitost, co se týká tebe? Analyzovali tvé sperma a… brali vzorek krve a otisky prstů?“ Petra slyšela, jak hloupý to je argument, a Håkan se tvářil pobaveně, když poslouchal její ne zcela promyšlená srovnání. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186215
„No, to s těmi otisky prstů zní skutečně strašlivě,“ smál se. „Ale chápu, co myslíš. Prohlídka policejním lékařem v gynekologickém křesle a zároveň kolegové z oddělení sedí vedle s blokem a tužkou. Dívají se na tebe jako na oběť, místo abys sama honila pachatele; to nezní jako nějak zvlášť příjemná situace. Myslíš tedy, že nemáš žádná zranění?“ „To mám určitě,“ řekla Petra, „ale nic, co by se samo nezahojilo. Jsem v každém případě vděčná, že užil kondom. Představ si, kdybych tak ještě ke všemu otěhotněla. Nebo ještě něco horšího.“ „Nemáš obavy, že dostane strach, abys ho nenechala zabásnout? Když jsi policistka.“ „On neví, že jsem policistka. Řekla jsem mu, že dělám v pojišťovně.“ „Měla jsi přece v peněžence průkaz?“ Petra seděla chvíli mlčky. „Ten jsem schovala za řidičákem. Nemyslím, že mi prohlížel peněženku a…“ „To si piš, že jo,“ přerušil ji Håkan. „Chce přece vědět, s kým má tu čest. Jak se jmenuješ. Kde bydlíš.“ „Pokud to udělal, tak ale policejní průkaz nenašel.“ „A pokud ano, bude mu ten zážitek připadat o to víc vzrušující. Cítí ale možná taky větší důvod být podezíravý.“ „Snažíš se mě vyděsit?“ „Chci jen, abys byla opatrná.“ „Vzala jsem ty použité kondomy a dala na jejich místo dva nepoužité. S obsahem. Vzala jsem lahve od piva a dala na jejich místo jiné dvě. Navíc jsem se omluvila, že jsem se tak opila, a zahrála něžnou scénu na rozloučenou, která by zasluhovala Oskara. Není proč si dělat starosti.“ „Doufám, že máš pravdu. Musím říct, že to bylo rafinovaně provedené znásilnění.“ „Pokud to vůbec bylo znásilnění,“ vzdychla Petra odevzdaně. „Možná jsem přece jen nakonec byla jen opilá a nadržená. Ale nikdy jsem ještě nic podobného neudělala. A už to nikdy neudělám, to přísahám.“ „Z tvého popisu se zdá, že je neuvěřitelně prohnaný,“ řekl Håkan a třel si neoholené tváře. „Za celý večer v baru žád102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186215
né výpady, žádné ošahávání, žádné návrhy. Jen kultivovaná konverzace.“ „Velmi pohledný, okouzlující a inteligentní. Nemělo by mu vůbec dělat problémy sehnat si ženskou.“ „Což z něj dělá skutečného úchyla,“ doplnil Håkan. „Dává přednost holkám v bezvědomí před těmi ochotnými.“ „Měl bys vidět, jak se ke mně choval ráno,“ řekla Petra. „Jako bych byla porcelánová panenka. Takoví muži nerostou ve skutečném životě na stromě.“ „Co jste to spolu hráli za šarády? On hrál něžného a láskyplného a vděčného za vaši malou intimní chvilku a ty totéž. Oba jste věděli, že tě znásilnil, ale oba jste dělali, že ne. Ale je to 1-0 pro tebe, Petro. On si myslí, že ví něco, co ty ne, ale ve skutečnosti je to naopak.“ „Dříve či později bude dopaden,“ řekla Petra s přesvědčením. „Tohle udělal už dřív a udělá to zas. Doufám, že moje tělní tekutiny nebudou potřeba jako důkaz, ale pokud ano, tak pro mě za mě.“ Petra mu přes stůl podala tašku Icy. „Dobře se o ně postarej,“ požádala. „Uvidím, co se dá dělat,“ řekl policejní technik Håkan Carl berg, zamrkal a tašku od ní přijal
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186215