98
Jim Butcher / Blázniv˘ úplnûk
Harris zbledl. „Chcete po nás, abychom okopírovali vበspis?“ „Jo,“ fiekl jsem. „Stejnû bych ho mohl dostat na základû zákona o svobodû informací. Jenom tím nechci trávit ãas a utrácet za po‰tovné. Tak dohodneme se?“ „Ach BoÏe. Denton mû zabije, jestli se to dozví. Nemá rád, kdyÏ nûkdo obchází pravidla.“ Kousal si ret, aÏ jsem si myslel, Ïe mu upadne. „Myslíte to, co dûlá, kdyÏ vás za mnou posílá?“ pokrãil jsem rameny. „Jak je libo, hochu. To je moje cena. Jestli si to rozmyslíte, najdete moje ãíslo v seznamu.“ Uprosil jsem Brouka, aby naskoãil a on zachrastil, zaka‰lal a rozbûhl se. „Tak dobfie,“ fiekl. „Tak dobfie. Platí.“ A podal mi ruku. Potfiásl jsem jí a zpeãetil tak dohodu. Pfiitom jsem zaãal vnímat nepfiíjemn˘ pocit. Harris od Brouka ode‰el co nejrychleji a pofiád se nervóznû rozhlíÏel. „To byla pitomost, Harry,“ fiekl jsem sám k sobû. „Nemûl by ses pou‰tût do nûãeho komplikovanûj‰ího, neÏ co tû uÏ ãeká.“ To byla pravda. Ale moÏné zisky znamenaly, Ïe to za to riziko stálo. MoÏná jsem mohl najít vrahy, zastavit je a navíc pfiijít na to, proã jsou na mû poldové kolektivnû na‰tvaní. Mohlo by mi to pomoci k tomu, abych to urovnal s Murphyovou. Dokonce by mi to mohlo pomoci dostat ji z potíÏí, ve kter˘ch se ocitla. „VzmuÏ se, Harry,“ povzbuzoval jsem se.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188515
Harry Dresden / kniha druhá
99
„Chce‰ jenom ‰Èourat v doupûti motorkáfiského gangu. Zeptat se jich, jestli náhodou poslední dobou nezabili nûjaké lidi. Co by na tom mohlo b˘t ‰patného?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188515
Kapitola 9 Blok od Devûtaãtyfiicáté PobfieÏní byla zchátralá garáÏ, místo, které najdete jenom v nejhor‰ích ãtvrtích velk˘ch mûst. Budova byla z vlnitého plechu na Ïelezném rámu. Rezivûla v de‰ti a mlze, která se zvedala od jezera. Kusy rzi stékaly v pruzích po stûnách a na chodníku se spojovaly do nepravideln˘ch louÏí. Na jedné stranû budovy bylo pusté parkovi‰tû; na druhé cosi jako zastavárna, kde gaunefii mohli stfielit pfiebyteãné pistole nebo noÏe za pár dolarÛ, kdyÏ bylo nejhÛfi. Nad jednûmi velik˘mi garáÏov˘mi vraty visela na‰ikmo za‰lá cedule GARÁÎE ÚPLNùK. Zatoãil jsem s Broukem na ‰tûrkové parkovi‰tû a zastavil asi metr od budovy. „ZaplaÈ PánbÛh, Ïe nejsem moc nápadn˘,“ zamumlal jsem si a vypnul motor. Zastavil se a v obvyklém rachotu se objevil nov˘ kvíliv˘ tón. Vystoupil jsem z auta, oãima pfiemûfiil budovu a zamífiil k ní. Nemûl jsem s sebou revolver, ale mûl jsem plamennou hÛl, ochrann˘ náramek a na pravé ruce prsten, do kterého jsem uloÏil asi tolik energie, kolik by nûkdo dvakrát tak velk˘ jako já vloÏil do pofiádného úderu. Pfii chÛzi mi pod nohama skfiípal ‰tûrk a do oãí mi záfiilo vzácné podzimní slunce a vrhalo za mnou dlouhé stíny.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188515