ČÁST A
Zcela specifickou roli v našem ústavním systému začal hrát Ústavní soud, který bezpříkladným aktivismem svého rozhodování permanentně rozšiřuje své pravomoci. Namísto toho, aby zkoumal soulad zákonů s ústavou, otevřeně vstupuje do politického rozhodování a ruší termíny voleb, určuje míru solidarity v penzijním systému či výši příspěvků ve zdravotnictví, což jsou ryze politická témata. Mimořádně křiklavým fenoménem poslední doby je aktivita represívních orgánů (policie, státní zastupitelství, trestní soudy), které se vyvázaly z jakékoliv politické a vůbec veřejné kontroly a kriminalizací politiků propojenou s jejich řízenou mediální dehonestací se pokoušejí zásadně překreslit politickou scénu a de facto ovládnout zastrašenou exekutivu i legislativu. Pád Nečasovy vlády a následné události jsou toho jasným a varujícím důkazem. Ve svém komentáři jsme toto nebezpečí pojmenovali takto: „Již delší dobu se projevující ambice některých soudců, prokurátorů a policistů měnit vlády, rušit vyhlášené volby a podřídit si ústavní instituce jsou projevem hlubšího problému našeho politického systému. Jeho slabost ukazuje i to, že jde tak snadno – na základě pochybných obvinění – zlikvidovat vládu či skandalizovat a brát do vazby kohokoli, na koho různí nezvolení, ale mocní, ukážou prstem. Tento hlubší problém nelze řešit personálními změnami či kárnými řízeními. Vyžaduje systémovou změnu.“ 11
Právě soudcokracie, tj. rostoucí moc a skutečně nekontrolovatelná vláda nikomu neodpovědných osob a institucí především
11
Politický komentář Václava Klause: K situaci v naší zemi po výroku Nejvyššího soudu, www.institutvk.cz, 17. 7. 2013.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188666
NAŠE EKONOMICKÁ A POLITICKO-SPOLEČENSKÁ REALITA
v justici a represívních složkách, je dnes vzhledem ke slabosti politických stran a apatii či naivitě široké veřejnosti hlavním nebezpečím demokratického vývoje. Právě v takové situaci je vládnutí nepředvídatelné, bezkoncepční a soustředěné na velmi krátké období, což ve veřejnosti posiluje dávné stereotypy averze k moci a distance od ní. Tuto atmosféru pomáhají vytvářet a zesilovat média. 12
Podíl médií na stavu a hloubce současného společenského marasmu je zásadní. Jejich charakteristickým rysem je skrytá bulvárnost, která zasahuje i ty sdělovací prostředky, které mají ambice prezentovat se jako seriózní. Výsledkem toho je negativismus, honba za senzacemi a skandály, zapojení do různých pochybných politických her, propojenost s velkým byznysem a další podobné jevy. Aby nám bylo dobře rozuměno, negativem jistě není to, že média jdou tvrdě po vládě a kritizují její případná selhání. Horší je, že naše média vědomě a dlouhodobě kultivují negativismus a pesimismus, k němuž má naše veřejnost přirozený sklon. I když se nic zásadního v životní úrovni a sociálních jistotách většiny veřejnosti ještě neprojevilo, český skepticismus je citlivý na každý signál, že „bude hůř“. Tento pocit ze stále znovu se opakujících vln „blbé nálady“ a obav rozšiřují právě především média. Česká veřejnost reaguje typicky: „předběžně opatrně“.
12 Podrobně tuto situaci zhodnotili účastníci druhých Rozmluv na H anspaulce, které se na téma Rezignovala demokracie na kontrolu represivní moci? u skutečnily 25. 7. 2013. Viz www.institutvk.cz nebo Newsletter IVK, červenec–srpen 2013.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188666
ČÁST A
Média nevytvářejí a nepropagují pozitivní společenské vzory, a pokud tak činí, pak jen křiklavě přehnaným způsobem, který myslícímu člověku znemožňuje se s nimi ztotožnit. Velmi aktivní a téměř rozhodující roli hrají média v pokračující destrukci hodnot a institucí společnosti, o nichž jsme hovořili výše. Mediální pohled na Českou republiku, její politickou reprezentaci a podnikatelské elity se zcela vymkl reálným rozměrům a získává charakter jistého druhu „třídní nenávisti“ k elitám, zejména pokud jejich názory neodpovídají politickým preferencím a normám mediálně mainstreamového vidění světa. Pokud médiím elity vyhovují, pak jsou média vůči nim naopak zcela nekritická. Vzniká tak stav trvalé disproporce mezi mediální realitou a skutečností. Média při tom výrazně přispívají k vulgarizaci a trivializaci veřejné diskuse. A právě tuto trivializaci veřejnost vnímá jako další potvrzení „všeobecného chaosu“, v němž se společnost nachází.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188666