Instituce EU a Lisabonská smlouva
také mohl vyslovit nedůvěru. V rámci demokratické kontroly aktivit Komise bylo Parlamentu přisouzeno schvalovat všeobecnou zprávu o její činnosti včetně práva udělit Komisi absolutorium za plnění rozpočtu. Zároveň získal právo jednotlivé členy Komise interpelovat. Slabší kontrolní pravomoc Parlament vykonával vůči Radě, od které byl oprávněn požadovat odpověď na všechny otázky, jež jí položil. Na druhé straně Parlament získal pravomoc podat žalobu na nečinnost a schvalovat výroční zprávy a programové dokumenty. V případě obsazování postů Účetního dvora a představitelů Evropské centrál‑ ní banky byla vyžadována konzultace s Evropským parlamentem. Naopak do jmenování soudců ESD či Soudu první instance zapojen nebyl. V souvislosti s kontrolou dodržování pravidel získal Parlament do rukou několik nástrojů, jak tento dohled provádět. Prvním je evropský ochránce veřejných práv, jehož funkce byla zřízena Maas‑ trichtskou smlouvou a který je jmenován Evropským parlamentem, druhým pravomoc vytvářet vyšetřovací výbory, když dojde k porušení nebo nesprávnému uplatňování evropského práva členskými státy. Třetím nástrojem je zajištění petičního práva pro občany Evropské unie, kteří mohou prostřednictvím Parlamentu požádat o nápravu škody, již jim způsobila činnost institucí Evropské unie.133 Evropský parlament slouží také jako důležitá platforma pro výměnu informací nejen mezi svými členy, ale i zástupci národních parlamentů a třetích zemí. Řádnému vykonávání svých pravomocí a spolupráci s ostatními aktéry v rámci Evropské unie i mimo ni přizpůsobil Parlament rovněž své vnitřní struktury. Proto je vhodné se stručně s mechanismy vnitřního fungování Evropského parlamentu seznámit.
Vnitřní struktura Evropského parlamentu Stěžejní roli v činnosti Evropského parlamentu hrají politické skupiny. Mají právo navrhovat kandidáty na předsedu Evropského parlamentu, místopředsedy a kvestory, podílejí se na jmenování členů výborů, podvýborů a meziparlamentních delegací. Mohou také předkládat
133
Corbett et al., The European Parliament, 266–293, 303–12; Judge – Earnshaw, The European Parliament, 39–40.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188674
Evropský parlament
doporučení Radě. Každá skupina má vlastní strukturu, kterou tvoří předseda nebo předsedové, předsednictvo, národní delegace a sekre‑ tariát. Počet politických skupin se s každým novým funkčním obdobím Evropského parlamentu může měnit.134 Existuje i „skupina“ tzv. nezařazených poslanců, kteří se z ideových či jiných důvodů rozhodli do žádné skupiny nevstoupit, nebo z ní byli vyloučeni. S ohledem na pravomoci skupin jsou poslanci, kteří se rozhodli zůstat mimo tato uskupení, znevýhodněni. V čele Evropského parlamentu stojí předseda, který reprezentuje Parlament navenek. Řídí jeho činnost a svým podpisem stvrzuje rozpočet i legislativní akty, které byly přijaty na základě procedury spolurozhodování. Společně se čtrnácti místopředsedy tvoří před‑ sednictvo Parlamentu. Dalším orgánem jsou kvestoři, kteří jsou odpovědni za běžný chod Evropského parlamentu. Předseda, místo‑ předsedové i kvestoři jsou voleni na 2,5 roku a vytvářejí Úřad EP, jenž rozhoduje o důležitých finančních, organizačních a administrativních otázkách Evropského parlamentu. Předsedové Evropského parlamen‑ tu a politických skupin zasedají v rámci tzv. Konference předsedů politických skupin, jejímž úkolem je schvalovat složení a pravomoci výborů a delegací, ale zabývá se také vztahy s národními parlamenty a ostatními institucemi Evropské unie. Důležitou složku Evropského parlamentu představují výbory, neboť vypracovávají legislativní návrhy, zprávy z vlastního podnětu a pozměňovací návrhy, o kterých se pak v plénu debatuje a hlasuje. V minulém (2004–2009) i současném (2009–2014) funkčním období bylo v Evropském parlamentu zřízeno dvacet stálých výborů, jejichž 134
Ve funkčním období 2009–2014 působí v EP sedm politických skupin: skupina Evropské lidové strany (EPP), skupina Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D), skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE), skupina Zelených a Evropské svobodné aliance (Zelení/EFA), skupina Konfederace sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL), skupina Evropských konzervativců a reformistů (ECR) a skupina Evropa svobody a demokracie (EFD). Ve funkčním období 2004–2009 existovalo v EP také sedm skupin. Jednalo se o následující skupiny: skupina Evropské lidové strany – Evropských demokratů (EPP‑ED), skupina Strany sociálních demokratů (PES), skupina Aliance libe‑ rálů a demokratů pro Evropu (ALDE), skupina Zelených a Evropské svobodné aliance (Zelení/EFA), skupina Konfederace sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL), skupina Nezávislost a demokracie (IND/DEM) a skupina Unie pro Evropu národů (UEN).
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188674
Instituce EU a Lisabonská smlouva
složení reflektuje zastoupení jednotlivých politických proudů v plénu. Výbory kladou důraz na transparentnost a jejich jednání jsou veřejná. Mohou také vytvářet různé podvýbory a dočasné výbory, v jejichž rámci jsou řešeny zásadní otázky, před kterými Evropská unie v dané době stojí. Výbory se setkávají zejména v Bruselu, zatímco plenární zasedání probíhají ve Štrasburku. Spolupráce Evropského parlamentu s parlamenty členských států probíhá v rámci meziparlamentního orgánu COSAC, který byl s tímto záměrem vytvořen v roce 1989. Naopak za účelem udržování kon‑ taktu a výměny informací s parlamenty zemí, jež nejsou členy Unie, zřizuje Evropský parlament tzv. delegace. Ty lze rozdělit do dvou základních kategorií. Meziparlamentní delegace komunikují s parla‑ menty z nečlenských států EU, které současně nejsou kandidátskými zeměmi. Společné parlamentní výbory pak spolupracují s parlamenty kandidátských zemí nebo států přidružených ke Společenství. Dále se Evropský parlament podílí na činnosti pěti mnohostranných shromáždění, v nichž jsou zastoupeni poslanci Evropského parla‑ mentu a poslanci parlamentů afrických, karibských a tichomořských států (ACP‑EU JPA), poslanci z oblasti Středomoří (EMPA), Latinské Ameriky (EUROLAT), zemí sousedících s Evropskou unií na východě (EURONEST) a členských zemí NATO. Nezanedbatelnou roli v činnosti Evropského parlamentu hraje jeho sekretariát, zejména s ohledem na překlady dokumentů a tlumočení jednání jak na plenárním zasedání, tak v rámci dalších orgánů. Sekre‑ tariát zajišťuje běžnou administrativní agendu Parlamentu. Celkem zaměstnává kolem 4 600 úředníků, jejichž sídlem je Lucemburk a Brusel.135
135
Evropský parlament: How Parliament is organised, http://www.europarl.europa.eu/ parliament/public/staticDisplay.do?language=EN&id=45&pageRank=1 (staženo 15. 3. 2010).
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188674