ArchitekturA – lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla
renesanční štít členěný pilastry čučky římsa vlys s konzolkami architráv
lunetová římsa
malované výplně
mříž v nadsvětlíku bosovaný portál
Prachatice – měšťanský dům (1604) lucerna
kuželová střecha štítový vikýř
atika s okny palladiánský motiv arkádový ochoz
Jindřichův Hradec, zámek – rondel (1592–97) 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191885
Chronologická kapitola
korouhvička s praporkem
renesanční věž pilastry s plastickou výzdobou kamenný reliéf obloučkový štít atlanti
nárožní bosáž
16. století
Ivančice – arkýř paláce lucerna
(1536–43)
Renesanční architektura
Chlumec nad Cidlinou, kostel sv. Voršily arkádový ochoz
sdružená okna
Smečno – zámecká věž (okolo 1586) 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191885
ArchitekturA – lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla
Renesanční tvarosloví Renesanční sloh a jeho stavební a výtvarný detail je v mnohém protikladem k předcházejícímu gotickému slohu. Celková koncepce objektů směřuje k rovnováze, konstrukční jistotě a k jasné artikulaci tvarů, inspirovaných obvykle přírodou (listy, květy). Lomený oblouk je nahrazen půlkruhem nebo oválem, velmi oblíbené je ale i rovné nadpraží a motiv trojúhelníku. Charakteristickým prvkem je zdvojené okno, arkýř (obdélný, kruhový i polygonální), zděný štít (obvykle zakončený ozdobami – piniové šišky, vázy, čučky, koule, obelisky či lucerničky), vysazené lunetové římsy, střechy často lemují atiky. Výrazným architektonickým útvarem renesance je arkáda, kterou představuje sled sloupů nesoucích ochozy, často řazených v několika podlažích podle promyšlené hierarchie. V klasickém členění arkád (ale i fasád) připadá do spodní částí robustnější a prostší tvar (např. dórský sloup nebo hrubá rustika), v dalších patrech se tvarosloví zjemňuje (např. v pořadí iónský, korintský, kompozitní řád, případně bosáž či rytý dekor). Mnohdy poměrně subtilní sloupky arkád ztužují kovaná táhla, parapety tvoří kamenné zábradlí, obvykle provedené formou balustrády z kamenných kuželek. V členění stěny se uplatňují lizény, pilastry, polo- i čtvrtsloupy, dále nárožní armování (kamenné nebo malované), římsy, bosáže, frontony, architrávy, vlysy, kladí a další prvky. V exteriéru i interiéru jsou hojně využívány omítky v různé úpravě. V interiérech jsou omítky často zušlechtěné kletováním, vnější jsou zdobené sgrafity. Velké uplatnění má malířská výzdoba, prováděné obvykle freskovou technikou. Stropy jsou klenuté klenbou valenou, křížovou i klášterní, rozšířené jsou také zrcadlové nebo neckové klenby, v některých lokalitách jsou uplatněny sklípkové klenby. Oblíbeným útvarem jsou lunety. Hrany kleneb jsou zdobeny hřebínky, později pásy, často s bohatým ornamentem. Podhled místností tvoří často také trámové stropy (někdy kazetové), často zdobené malbami či vyřezávanými ornamenty.
malířská výzdoba
Kratochvíle, zámek – jídelna (1583–89) 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191885