98 / pět pohledů na nadání
prožívají lásku k určitému místu, k ekosystému či ekosystémům (k moři, lesu, poušti, mokřadu); upřednostňují přírodní prostředí před prostředím upraveným lidmi; opakovaně navštěvují nějaká konkrétní přírodovědná prostředí; raději chodí do zoo než do zábavních parků; pracují raději s přírodovědnými materiály; rekreačně se věnují turistice, horolezectví, rybaření, kanoistice, plachtění, jízdě na běžkách, táboření v přírodě, sportovnímu potápění. Jančaříková (2009) popisuje situaci v oblasti přírodovědného nadání v evropském kontextu. Uvádí, že naše sociokulturní prostředí „podprahově“ rozvoji přírodovědné inteligence nepřeje: v pregraduální přípravě učitelů jsou přírodovědné předměty (přírodověda, vlastivěda) potlačovány na úkor přípravy jazykové a matematické (Spilková, 2007), rozvoj přírodovědného nadání probíhá především v rámci mimoškolních aktivit (zájmové kroužky, výlety), rodiče, především v raném věku, podporují jiné, společensky žádanější aktivity (umělecké, sportovní) na úkor přírodovědných (lépe vypadá, když holčička chodí do baletu či chlapeček na fotbal nežli do přírodovědného kroužku), zájmové aktivity přírodovědného směru jsou častější na druhém stupni a na střední škole, v této době jsou však již u žáků často potlačeny nebo překryty dosavadní podporou jiného druhu inteligence (viz předchozí tvrzení), a pokud se přírodovědně nadaný jedinec nezařadí do mimoškolní komunity podobně nadaných jedinců, a přesto setrvává u své záliby, vymyká se průměru a cítí se osamělý. Osobní problémy osamělých nebo neodhalených přírodovědně nadaných mohou přerůst v celospolečenský problém, neboť negativní společenské chování často vzniká na základě neuspokojené potřeby seberealizace. Mediální obraz přírodovědce je sice často spojován s obrazem podivínského a poněkud nepraktického chlapíka, obvykle lovícího motýly (profesor Boček ve filmu Adéla ještě nevečeřela, Lord Castlepool v příbězích Vinnetoua) či neřáda a zločince, který své znalosti nekriticky zneužívá pro vlastní prospěch (Nick Carter alias Zahradník ve filmu Adéla ještě nevečeřela, Stapleton v příběhu Pes baskervillský), což může v divácích/čtenářích zanechat různorodý dojem (je to roztomilé, hloupé, zábavné, nevšední), který může nevědomky ovlivnit náš vztah k přírodním vědám a přírodovědnému nadání. Ve prospěch podpory přírodovědné inteligence však hovoří jak populární časopisy (např. National Geographic) a populární seriály (David Attenborrough), tak naše národní historie – například významné a celosvětově uznávané přírodovědně nadané postavy jako Johann Gregor Mendel či Ladislav Čelakovský, tradice tříd s rozšířeným přírodovědným vzděláním a kvalitního univerzitního vzdělávání (např. brněnská Mendelova univerzita).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192009
nadání z pohledu vzdělavatele / 99
Případ Daniel Jedenáctiletý Daniel se připravoval na přijímací zkoušky na osmileté gymnázium. Ve standardizovaných testech (Calibro), které vyplňoval s matkou při přípravě na přijímací zkoušky na osmileté gymnázium, byla otázka: Sněženky se v lese vyskytují a) na jaře, b) na podzim, c) celý rok, d) v zimě. Daniel zaškrtl odpověď „celý rok“. Podle seznamu správných odpovědí to byla odpověď špatná – správná odpověď byla a). Daniel při rozhovoru s matkou nad testem uvedl: „Když si vezmu lopatku, tak tam přece cibulky najdu kdykoli…“ Dítě nadané přírodovědnou inteligencí může být v testech vytvořených dospělými s jiným inteligenčním spektrem znevýhodněno. Teprve práce s chybou (diskuse s matkou) přinesla jasno, že dítě projevilo ne nedostatek, ale spíše nadbytek znalostí. (Jančaříková, 2009) Případ John John je žák šesté třídy, který má slabý prospěch, vzděláván je podle individuálního vzdělávacího plánu. Jednou při vycházce si paní učitelka všimla, že John dokázal rozpoznat a pojmenovat ptáky, kteří nad nimi přelétávali. Zeptala se ho, podle čeho od sebe ptáky rozpoznává, a on jí poskytl pětiminutový odborný výklad o rozdílných tvarech ptačích hlav a letek, o rozdílných barvách a siluetách jejich těl i o jejich zpěvu. Šokovalo ji to. Toto ve škole nepříliš úspěšné dítě se očividně samo mimo školní prostředí vzdělávalo, strávilo mnoho času pozorováním přírody. Jeho rodinní příslušníci mu předávali znalosti o přírodě podobně, jako se z generace na generaci předává folklór. (Meyer, 1998, cit. dle Jančaříková, 2009) Případ Anna Účastnice Sněmu dětí ČR popisuje, jak se na základní škole cítí osamělá: „Všichni mí spolužáci chodili do hospody nebo na diskotéku. Nikdo nechodil do lesa, jen já. Dokud jsem se neseznámila tady s těmi (účastníci Sněmu dětí ČR), cítila jsem se jako exot.“ (Jančaříková, 2009)
4.6.1 Jak podporovat přírodovědnou inteligenci? K dispozici je celá řada možností: používání přírodních metafor (metafory obecně jsou nejúčinnější pomůckou pro rozvoj inteligence); učení pomocí dotazování (opět obecně nejúčinnější nástroj pro rozvoj samostatného myšlení, na rozdíl od prostého memorování); obohacení výukového prostředí rostlinami (mimochodem dle Maxe Lüschera je zelená nejklidnější ze všech barev);
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192009
100 / pět pohledů na nadání
pěstování rostlin a chování živočichů (doma, u babičky, na zahradě, ve škole – dnes není výjimkou mít třídního či školní křečka, králíka, kozy nebo poníka); projektové vyučování (obecně velmi účinná metoda); pozorování fauny a flóry (využití lupy, dalekohledu, mikroskopu, fotoaparátu, videokamery, počítače); tvorba záznamů (deník pozorovatele, blog, třídní časopis); označování přírodovědných exemplářů (herbář, zahrada, školní pozemek); tvorba sbírek přírodních materiálů (herbáře, sbírky hmyzu, kolekce kamenů, vycpané modely); učení o účincích výživy na člověka, na učení; umělecké zpracování zážitků a zkušeností z přírody a souvisejících s přírodovědnou inteligencí (básně, kresby, koláže, divadlo); studie a experimenty; biologické olympiády; tvorba vlastních systémů třídění a klasifikací (pro přírodní, kulturní i mentální jevy – například receptáře, typologie); životopisy slavných přírodovědců (ve formě projektu, nástěnky, výstavy, knihovničky, webových stránek); kontakty na pracoviště a projekty zabývající se profesně přírodovědou; kontakty na zájmová sdružení v oboru (například Skauti, Debrujáři); besedy a exkurze s přírodovědci a ostatními úspěšnými uživateli přírodovědné inteligence; a na závěr nejdůležitější – pobyt v přírodě. Protože tato publikace se zaměřuje na rozumové nadání, zmínili jsme pouze tři typy inteligence, které mají nejtěsnější vazbu s obecně rozumovým nadáním a se školní úspěšností. Vzhledem k plánovanému rozsahu knihy se nebudeme podrobněji rozepisovat o dalších typech nadání (podle Gardnera), i když i ony by si zasloužily být zmíněny podrobněji.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192009