25
Muž a žena jí vzali matraci, deku a polštář a pak vypnuli proud. Ylva ležela schoulená na podlaze, přikrytá ručníkem. Nevědě la, jak dlouho už. Ležela pod ručníkem a plakala, vstala jen, aby se napila a vyčurala. Když proud konečně zase naskočil, jako by se k ní vrátil život. Lampa na stropě se rozsvítila a obrazovka se rozblikala. Venku byl den, soudě podle světla a zanedbatelných aktivit bylo odpoledne. Auto na příjezdové cestě nestálo. Ylva přemýšlela, kde by Mike mohl být, jaká opatření učinil. Jestli se vydal v jejích stopách, vyvěsil plakátky s jejím portrétem. Viděl ji někdo nastoupit do auta? Ylva o tom pochybovala. Co by sama udělala, kdyby byla v Mikově situaci? Po všech těch samozřejmostech jako obvolávání kamarádů, nemocnice a policie? Pátrala by po něm pomocí novin, vyptala by se řidičů autobusů, kteří v kritické době pracovali. Zaklepala by na každé dveře mezi autobusovou zastávkou a domovem, vyptala by se, jestli ho neviděli jít kolem, polepila by město fotografiemi a pla kátky s popisem. Pojednou ji zaplavilo poznání. Mike možná zaklepe na dům, kde se nachází. Představí se nově nastěhovanému páru a krátce je seznámí s tím, co se stalo. Pak jim ukáže fotografii. Muž a žena budou předstírat zájem, blí že si fotografii prohlédnou a pak soucitně zakroutí hlavou. Žena si položí ruku na hruď a zatváří se nešťastně, muž bude vážný a pokusí se pomoci úvahami, jak to muži dělají, protože jsou zcela vážně přesvědčeni, že dokážou vyřešit jakýkoliv nastalý problém.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192605
Ylva nemůže udělat nic pro to, aby ji uslyšel, tolik už pocho pila. Existuje jiný způsob, jak přivolat pozornost? První se na obrazovce objevila Halonenová. Šla se svým vlčá kem, zabočila na Bäckavägen a pokračovala dál. Halonenová za šilhala po Ylvině a Mikově domu, rychle a téměř provinile. Ylva pochopila, že už to ví. A pokud to ví Halonenová, vědí to všichni. Nachází se na nejnižším stupni informačního řetězce. Ylva si představovala ty řeči, utěšovala se myšlenkou na ho vory, které v jejich okolí probíhaly. Slyšela jsi, že Ylva zmizela? Kdo? Mikova žena, ta ze Stockholmu. Cože? Nevrátila se domů. Šla z práce, ale domů už nedorazila. Zdrhla? Nevím. Copak nic neřekla? Ne, je pryč. Mike ji hledá. Už to nahlásil na policii. Já to ale nechápu, chceš říct, že nepřišla domů? Přesně tak. To zní šíleně. Nechala ho? Nevím. A co ta holčička, přece nemohla jen tak opustit tu holčičku? Buďto zdrhla, nebo se jí něco stalo. Co by se jí mohlo stát? Nemám ponětí. Netrpěla depresemi? To se pokaždé nepozná. Táta měl kamaráda, a ten… Ať se stalo cokoliv, odnesl to vítr. Všechno bylo součástí podívané zvané život. Stovky mrtvých při leteckém neštěstí? Za pár měsíců to bylo zapomenuté, poukázalo se na to pouze v den výročí. Tisíce obětí přírodní katastrofy? Týden mediál ní masáže a hned poté údaj, který si člověk musí vyhledat ve
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192605
Wikipedii. Tsunami, a v kterém že to bylo roce? Aha, jistě, tehdy to bylo. Nikdo ji nezachrání, bude muset utéct.
* * *
Když Mike vstoupil na Ylvino pracoviště, rozhostilo se ticho. Nour vstala ze židle a šla mu naproti. „Pojď,“ řekla, „půjdeme do kuchyně.“ Mike se okamžitě rozplakal. Z jediného důvodu – že nějaký laskavý člověk vidí, jak je bezmocný, a nabízí mu pomoc. „Jako v mlze,“ odpověděl, když se ho zeptala, jak se cítí. „Jako v ochranné umělohmotné fólii na novém mobilu nebo hodin kách, jen čekám, až někdo ten krám odtrhne a já zas budu vidět jasně.“ Nour přikývla, setřela mu palcem z tváře slzu a podala mu vodu. „Napij se.“ Mike ji poslechl, podíval se jí přes rameno, aby zkontroloval, jestli jsou dveře zavřené, a nervózně před sebou mávl rukou. „Je možný, že se scházela s někým jiným?“ Díval se na ni se směsicí strachu a naděje. „Pokud vím, tak ne,“ odpověděla nakonec. Mike polknutím zahnal pláč. „Já totiž jinak nechápu, co se mohlo stát.“ Zakroutil hlavou a pokračoval: „V každém případě se měla ozvat. Nemůže se přece jen tak vykašlat na Sannu, to přece nejde.“ „To by určitě neudělala,“ řekla Nour. „Co se to teda děje? Stalo se jí snad něco? Porazilo ji auto nebo natrefila na špatného chlapa? Nechápu to. Tři noci. Už to jsou tři noci. Už ani nevím, jestli ji ještě chci zpátky, rozumíš?“ „Rozumím.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192605