Kurt se na chvilku zamyslel. „Takovejch lidí bude v CIA několik set. A dvě stovky z nich budou analytici.“ „Najdi mi mezi nimi jednoho, který není tak vzorný občan bez poskvrnky, jak se jeví.“ Koutky úst se mu roztáhly v úšklebku, který působil skoro klukovsky. „To by mohla bejt docela prča.“ V duchu už téměř viditelně přežvýkával různé scénáře. „Můžu prolízt databáze vládních zaměstnanců. Zdravotní pojištění a penzijko. Vytipovat si zajímavý lidi z oddělení, který potřebujem. Omrknout, který z nich mají bezpečnostní prověrku – to najdu na jedněch ilegálních stránkách, na který občas lezu. Můžu ti dodat jméno, pohlaví, věk, adresu, číslo sociálního zabezpečení, jak dlouho dělá pro vládu, údaje o jeho penzi, zdravotních a zubařskejch problémech, kárný postihy, sexuální orientaci –“ Zarazil jsem ho. „Chápu.“ Možná jsem ho okřikl až moc neurvale. Ale jak jsem ho tak poslouchal, začínal jsem si říkat, jestli ve svém pátrání nezacházím příliš daleko. Tohle zavánělo šťouráním do soukromí lidí, kteří se mnou ani Alexem nemají nic společného a nikdy mít nebudou. „Nebuď fajnovka, kámo.“ Kurt mě měl přečteného. „Informace chtějí svobodu.“ „Pokud se netýkají identity hackerů.“ Zachechtal se. „Trefa do černýho. Ten drobnej nesoulad nechme stranou. Rozdíl je každopádně v tom, že my nezasahujem do suverenity jinejch národů a nemonitorujem každej krok občanů naší údajný demokracie.“ Rád bych odpálil míč zpátky na jeho polovinu hřiště, ale na hlubokomyslnou orwellovskou debatu jsem neměl čas. 98
Raymond Khoury Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194179
A tak jsem snědl ještě kousek omelety, odsunul talíř a zapil to pořádným lokem kávy. Postavil jsem hrnek na stůl. „Tak jo. Dobře. Sežeň mi to. A pak zašťourej víc do hloubky a předveď, co umíš. Vyhrabej něco, s čím se nechodí na světlo. Cokoli, abych měl na dotyčného páku.“ „Máš recht, kámo. I při mejch omezenejch zkušenostech je mi jasný, že u těch nejctnostnějších nejvíc platí ,navrch huj, vespod fuj‘. Já jsem aspoň fuj hned na první pohled.“ Vrhl se na velehoru borůvkových lívanců. Neubránil jsem se úsměvu. Nedělal si o sobě iluze. Hodil jsem na stůl stodolarovou bankovku a vyklouzl z boxu. „Zavolej mi, až budeš něco mít.“ „Jasně. Bude to z virtuální privátní sítě, z falešnýho účtu na Skypu, a hovor se naúčtuje na kreditku nějaký namátkou vybraný Japonky. Víš jistě, že nechceš použít mobil s předplacenkou?“ „Jeden telefon mi stačí až kam. Hlavně mluv stručně a neurčitě.“ „Rozumím a provedu,“ zahrál si na vojáka. Pak se zarazil s vidličkou v půli cesty k ústům a v obličeji se mu objevil nezvykle vážný výraz. „Musel ti províst něco fakt vošklivýho, že se do toho pouštíš. Dyť riskuješ kariéru i všecko ostatní. Víš jistě, že se na to radši nechceš vykašlat?“ Zavrtěl jsem hlavou. „Ze všech stran slyším totéž. Ale kdybych toho chtěl nechat, už bych to dávno udělal. Mám dojem, že my dva jsme vypadli ze stejného hnízda. Ani jeden nevíme, kdy přestat.“ Kurt se zachechtal a přikývl. Naládoval se obřím flákem Rasputinův stín
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194179
lívance nasáklého sirupem a s plnou pusou prohlásil: „Jo, jenže tohle aspoň báječně chutná.“ Aspoň myslím, že povídal zrovna tohleto.
« »
Během zpáteční jízdy do města mi v telefonu přistály dvě zajímavé informace. Tvář a espézetka. Tvář jsem nepoznával, ale nebylo divu. Byl to detail toho chlapa z videa na YouTube. Právě ho prý prohánějí softwarem na rozpoznávání obličejů. Poznávací značka patřila jeho autu. Žádné terno. Vůz byl hnědý Ford Escape a pronajala si ho jedna newyorská společnost s ručením omezeným. Hledají, co se o ní najde v záznamech, a po autě vyhlásili pátrání v metropolitní oblasti New York. Jako vyšetřovatelé jsme uvedeni my dva s Aparem a detektivové Adams a Giordano. Napadlo mě, že by mohlo být zajímavé zeptat se madam Čumičevové, jestli jí obličej toho chlápka z YouTube něco neříká, ale rozhodl jsem se, že s tím počkám, dokud nebudu mít v ruce něco víc – jméno nebo nějaké ruské pojítko se společností, která si pronajala ten vůz. Myšlenky mi sklouzly zpátky ke schůzce s mým oblíbeným hackerem. Jak jsem tak o ní přemítal, lehké obavy se ve mně mísily s přívalem čerstvé energie a pocitem uspokojení. Věděl jsem, že rovnováha moci mezi hackery a vojenskoprůmyslovým komplexem se začíná výrazně vychylovat ve prospěch těch druhých. Příští generace kódování, kterou nám nedávno krátce představili, je údajně zcela neprolomitelná. Pro hackery Kurtova typu bude čím dál obtížnější odvážně vkročit tam, kde nejsou vítáni. Prozatím ale počítačový geek s neomezenými časovými možnostmi a bez respektu 100
Raymond Khoury Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194179