tak snadno. Nastal okamžik handrkování, který vyústil v to, že komusi v autě uklouzlo ono neveselé, avšak notoricky známé označení, načež se policisté jali auto zasypávat kopanci, a tak se nakonec odebralo poněkud rozvrkočené po bok svých kolegů na vykázané místo o nějakých deset metrů dál. Ještě stále nanejvýš rozezlení policisté pokračovali k BMW stojícímu ve frontě na druhém místě. Když z něj ještě ke všemu bez jakýchkoli cavyků vystoupila drobná snědá postava a nadzdvihla modrobílou pásku, povolily pornostrážníkům nervy. Chopili se snědého mladíka a sevřeli ho nesmlouvavým chvatem. „Co si to dovoluješ, ty uzenáči!“ „Jakmile vidíš parádní fáro, můžeš se vsadit, že v něm sedí nějaká briketa. Mazej! A pěkně rychle!“ Viděli už předem, že se ústa mladého muže se snědou pletí chystají zformulovat ono zlověstné slovo: „Pornostrážníci, nemýlím-li se?“ zeptal se. „Grázle!“ vyštěkli řečení pornostrážníci a přitlačili. „Zbláznili jste se?“ zakřičel muž v džínovém obleku v ohraničeném prostoru a rozběhl se k nim. To je komisař Chavez ze Státní policie! Okamžitě ho pusťte!“ Pornostrážníci poslechli a se schlíplýma ušima odtáhli. Beze slova. „Zas tak parádní fáro to není,“ bránil se Jorge Chavez a masíroval si paže. „Je ze sedmaosmdesátého. A komisař nejsem.“ Zatím, pomyslel si. Ale pak bude po pornostrážnících veta. Chlapík v džínovém obleku napřáhl ruku a řekl: „Moc se omlouvám. Mají za sebou náročnou noc. Bengt Åkesson, velitel noční služby krajské policie. Chavezovi se podařilo zmobilizovat svou pravou ruku a pozdravit se s ním. „Neznáme se odněkud?“ zeptal se. „Byli jsme krátce v kontaktu v souvislosti s vraždami mocných. Našel jsem tehdy jednoho Rusa jménem Alexander Brjusov, když se nám povedlo rozbít ilegální hráčský klub.“
98 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195825
„No ovšem,“ přikyvoval Chavez. „Åkesson.“ Lidi si většinou pamatoval. Na druhou stranu s lidmi neměl v poslední době moc co do činění. Spíš se skripty. Po onom prapodivném vyústění případu s Kentuckým vrahem studoval a studoval a v současné době by lépe teoreticky vybaveného policistu ve Švédsku pohledal. Ale i v oblasti praxe by si už navzdory všemu mohl ledacos připsat k dobru. To jediné, co k hodnosti komisaře scházelo, byly nasloužené roky. A to v množství větším než velkém. Bylo mu sotva přes třicet. „Nuže, Åkessone,“ řekl nahlas. „Nevím víc, než že jsem uprostřed noci přijal zmatený telefonní hovor od jistého mně dobře známého vedoucího oddělení Ředitelství Státní policie Waldemara Mörnera, který mi oznámil, že povedu vyšetřování jedné, cituji: ‚neuvěřitelně brutální masové vraždy‘. Neměl byste něco trochu podrobnějšího?“ „Co kdybych vás provedl po místních pamětihodnostech?“ navrhl Åkesson a pokračoval ve vyprávění za chůze. „Před pár hodinami nám zavolala postarší dáma, která uprostřed noci vyrazila na procházku se psem a mobilním telefonem. Oznámila, že stojí uprostřed jatek. Všude prý samá mrtvola. Když jsme dorazili, bylo už po rozednění. A naskytl se nám pohled na následující: pět mrtvých. Všichni zastřeleni, až na jednoho, kterého vyhodili do vzduchu. Ten sedí tady v autě. Chavez nakoukl do vyhořelého černého mercedesu a zalitoval, že po cestě ještě narychlo zhltl bagetu. Nabyl dojmu, že jeho žaludek mínila poctít jen krátkou návštěvou. Pár vteřin bojoval proti jejímu zmrtvýchvstání, až profesionalita získala navrch. Muž na zadním sedadle byl skutečně vyhozen do povětří. Do větších detailů Chavez ve svém pozorování jít nehodlal. To byla práce pro soudní lékaře. Kolem zápěstí muži visel uštípnutý řetízek. To Chavezovi stačilo. Vzhlédl a rozhlédl se po okolí. Průmyslová zóna Sickla. Rozpadlá asfaltka. Černý mercedes mezi
99 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195825
dvěma průmyslovými budovami. Na jednom visela cedule „Autoservis Berra“, na druhém „Stavba lodí – Sickla“. Prohlížel si levý bok mercedesu. U místa řidiče ležel tváří k zemi v louži krve muž. O kousek dál byla další louže, tentokrát o něco menší, avšak bez mrtvoly. Obešel auto. Tam mu zato byly odměnou mrtvoly hned dvě. Člověk ležící u místa spolujezdce byl prošpikovaný kulkami. Ten o kousek dál měl na hlavě černou kuklu. Místo očí z průzoru hleděla krvavá hmota. A sakra, pomyslel si Jorge Chavez a obětoval dalších několik sekund tomu, aby bagetu udržel tam, kde je. „Neříkal jste pět?“ obrátil se k Åkessonovi. Ten si zvolna a silou mnul čelo. Teprve teď si Chavez všiml, jak je bledý. „Ten poslední leží tamhle,“ ukázal. „Zaběhl za zeď.“ „Taková pěkná aliterace,“ podotkl Chavez a následoval ho. Åkesson ho nemilosrdně ignoroval. Zašli za roh budovy, před kterou mercedes stál. Za ním ležel muž se širokými rameny a kuklou. Byl zastřelen zezadu. Před ním se rozlévala louže krve, která ještě nezaschla. Jako nepravidelný rám kolem zcela pravidelného obdélníku. Od ní se táhla asi desítka čím dál méně zřetelných stop. „Hm,“ ozval se Chavez po vzoru Sherlocka Holmese. Scházelo už jen, aby z náprsní kapsy starého odřeného lněného saka vylovil lupu. Chavez s Åkessonem se na sebe dlouze podívali. „No,“ řekl ten první. „Došel jste k nějakým závěrům?“ „Ano,“ odpověděl ten druhý. „K celkem jasným. Začněte vy a pak je porovnáme. Intuitivní versus promyšlené závěry.“ Chavez věnoval Åkessonovi uznalý pohled a začal: „Dva gangy. Zakuklenci přepadnou ty druhé, kteří přijeli v mercedesu. S sebou vezou cosi na řetízku. Asi kufřík. Mají namířeno na schůzku, kde ho mají předat výměnou za něco. Zakuklenci nějakým způsobem vyhodí auto do povětří a kufřík
100 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195825