stejně jako naši středoevropští sousedé Poláci a Maďaři, kteří nás v osvobozeneckém úsilí tehdy zřetelně předešli. Zmínil jste se již dříve, že jste Václava Havla měl možnost po‑ znat osobně v jeho roli prezidenta. Jak na Vás působil? Ano, tlumočil jsem pro něj. Vzpomínám třeba, jak ho při návštěvě Egypta v roce 1992 zaujaly výklady o starověkých dějinách dvoučlenné federace, která přetrvala staletí. Byla to totiž doba, kdy se u nás pronášely nejrůznější argumenty o neudržitelnosti Československa. A potom dvakrát – jednou v letadle a jednou na Hradě – jsme spolu na jeho žádost diskutovali o islámu. Setkávali jsme se ale také na přemýšlivých mezinárodních setkáních Fora 2000. Osobně mi pan prezident velice imponoval neokázalým, upřímně skromným vystupováním, bystrým úsudkem a plným nasazením pro cíle, které pokládal za správné. Zarmoutil mě však, když podpořil Bushův neuvážený útok na Irák, přestože nešťastné důsledky této invaze bylo možné předvídat. Václava Havla jsem si nikdy nepřestal vážit a plně jsem sdílel celonárodní zármutek, když nás opustil. Nicméně jeho heslo, že „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“, se stalo v posledních letech terčem posměchu a zleh‑ čování coby mravní kýč. Jak ho vnímáte vy? Pravda a láska jsou cenné hodnoty, k nimž bychom se měli vždy a všude vztahovat a hlásit. Jistěže v reálném každodenním životě ve snaze řídit se jimi – jak my sami, tak celá společnost – často tápeme a selháváme. Stále jim ale patří úcta jako trvalým orientačním světlům. Vidím tu určitou podobu s blahoslavenstvími z Ježíšova Horského kázání. Zpochybňovat tyto hodnoty svědčí pouze o duchovní prázdnotě. Pád komunismu určitě změnil i vaše cesty do arabského světa. Ustaly na nějaký čas? Ne. Ještě několik let po návratu na fakultu jsem byl vícekrát žádán o arabské nebo anglické tlumočení. Cesty našich státníků a podnikatelů do arabských zemí však nyní nabraly směr také do destinací, které před Listopadem nepřipadaly v úvahu. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196726
S našimi ministry jsem tak navštívil Saúdskou Arábii, Katar a v Emirátech Dubaj. Saúdskou Arábii jsem navštívil dokonce třikrát a jednou jsem měl přitom možnost strávit týden v Rijádu s vlastním programem – návštěvami univerzit. Kromě tlumočnických cest jsem po roce 1990 navštívil některé arabské země také sám: studijně nebo s Irenou o dovolené. Jak jste hodnotil dramatické události v arabském světě v té době? Začněme Kuvajtem v roce 1990. Je smutnou skutečností, že euforické představy o mírovém, demokratickém světě po konci studené války vzaly záhy markantně za své, a to právě na Blízkém východě. Naději tehdy formuloval prezident Bush starší tezí o novém mezinárodním pořádku, ve filozoficky zabarvené podobě pak Fukuyama myšlenkou o konci dějin. Ale již počátkem srpna ji brutálně pošlapal Saddám Husajn okupací Kuvajtu. Irácký diktátor přepadl a ovládl nesrovnatelně menší, ale velmi bohatý stát – stalo se tak po letech, kdy mu Kuvajt za jeho válečného konfliktu s Íránem (1980–1988) poskytoval velkou finanční pomoc. A Saddám nehodlal dluhy platit. Jeho agrese mi připomněla historický precedent či chcete-li déjà vu z roku 1830, kdy Francie zahájila vojenské obsazování Alžírska. Za napoleonských válek od něj přijímala dodávky obilí, za něž pak neplatila. Francouzský útok na Alžír poté komentovali jízlivě tehdejší evropští politici, mezi nimi i „náš“ kancléř Metternich, že nejlepší cestou, jak se zbavit dluhu, je zabít věřitele. Takže zásah spojenců jste chápal… Soustředění mnohonárodních sil pod vedením Spojených států v Arábii a osvobození Kuvajtu vojenskou operací Pouštní bouře jsem samozřejmě sledoval se souhlasem. Agresor si zasluhoval lekci, ta však nebyla zcela dotažena. S potěšením jsem kvitoval, že do mezinárodní koalice se zapojily také Egypt, Sýrie a další arabské státy. Ne ale všechny, v různě odstíněných verzích zazněla i podpora Bagdádu. V materiálním smyslu se obětí konfliktu staly na obou stranách také statisíce arabských gastarbeitrů v ropných zemích, kteří za trest za postoje svých 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196726
vlád nebo vůdců museli z Iráku, Kuvajtu nebo Saúdské Arábie odejít. V politické rovině pak časem meziarabskou krizi překryly další události. Nicméně dodneška přetrvávají zlé důsledky postojů, které zaujala některá radikální islamistická seskupení k tomu, že se na území Saúdské Arábie shromáždila početná vojska jinověrců. Já sám jsem tehdy v zahraničním televizním zpravodajství slyšel blouznivé výroky extremistů až z maghribských zemí, že na islámských svatých místech se prý promenují americké vojačky v minisukních. Fantasmagorie, které zpočátku rozněcovala bagdádská propaganda, převzal postupně do své rétoriky Usáma bin Ládin a dodnes jimi dráždí muslimskou mládež také al‑Káida. V čem se lišila válka v Kuvajtu od invaze do Iráku v roce 2003? Ve druhém případě jste patřil ke kritikům této invaze. Co vám na ní vadilo? V roce 1991 šlo o osvobození Kuvajtu a tohoto cíle bylo dosaženo. Postup dále do Iráku americký prezident zastavil. Jeho rozhodnutí bylo hodnoceno různě. Zřejmě tehdy převážilo vědomí, že chybí jasná koncepce dalšího vývoje, pokud by byl Saddámův režim svržen. Režim tedy trval dál a byl podroben tvrdým mezinárodním sankcím. Ty ovšem dopadaly zle na prosté Iráčany a odrazily se i v korupční aféře v aparátu OSN. Invaze do Iráku v roce 2003 měla za cíl svrhnout Saddámův režim a nepochybně také posloužit některým materiálním zájmům souvisejícím s iráckým ropným bohatstvím. U ostré válečnické rétoriky viceprezidenta Dicka Cheneyho to bylo velmi zřetelné. Obecně se tu odrážela vybičovaná bojechtivá stanoviska Bushovy Ameriky po zločinném úderu, který jí zasadili teroristé 11. září 2001. Problém byl ovšem v tom, že s oním zločinem Saddám Husajn opravdu neměl nic společného. Hledaly se proto zástupné argumenty – zvláště bylo slyšet tvrzení o hrozbě iráckých zbraní hromadného ničení. Již před útokem bylo ovšem zjistitelné, že Irák žádné arsenály chemických nebo biologických zbraní nemá. Naprosto jasná a přesná data, jak byly odstraněny, podávaly podrobné údaje zbrojního inspektora OSN Scotta Rittera. Odlišná americká oficiální argumen102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196726