98
MARTYN WAITES
Rozlité mléko
M
léko, které dostali, Jamesovi nechutnalo. Bylo hustší a teplejší než to, které pil v Londýně, a mělo úplně jinou chuť. Paní ředitelka Hoggová vykládala, že mají velké štěstí a mohou za něj být vděční, protože na venkově je mléko mnohem kvalitnější než ve městě. Ale Jamesovi připadalo to londýnské stejně lepší. Všechno, co znal z Londýna, mu připadalo lepší. Děti seděly u jídelního stolu a obědvaly. Nikdo nemluvil. Dokonce se jedno na druhé ani nedívaly. James přemýšlel o Tomovi. Vzpomínal, jak si spolu hráli na kovboje, na indiány nebo na Němce a Angličany a jak byl vždycky jeden z nich zastřelen a zemřel, aby vzápětí znovu obživl, připraven k odvetě proti nepříteli. Jenže teď už Tom neožije. Teď už ne. Všiml si, že se slečna Parkinsová vrátila zvenku celá zablácená a špinavá a honem se šla nahoru převléci, aby ji nikdo neviděl. James ji zahlédl, ale nikomu nic nepověděl. Byl hrdý na to, že podobné věci zásadně nedělá. Ale zajímalo by ho, kde byla. Možná také zažila nějakou nepěknou příhodu s ostnatým drátem. Potřásl hlavou, aby tu myšlenku zapudil, a zkusil na ostnatý drát nemyslet. Slečna Parkinsová za chvíli sešla dolů a přisedla si k nim. Vypadala stejně rozrušeně jako všichni ostatní. A tak jako většina ostatních téměř nic nejedla. James si opět lokl mléka a znovu si uvědomil, jak moc mu nechutná. Naproti němu seděl Edward. Jídla se ani nedotkl, jenom upřeně civěl do klína na svůj milovaný obrázek.
ZENA V CERNEM_ANDEL SMRTI_TISK.indd 98
2.6.2014 15:20:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196838
ŽENA V ČERNÉM – ANDĚL SMRTI
99
Otlučeného Kašpárka měl samozřejmě u ruky. James by mu rád nějak pomohl, jenže všechno, co od příjezdu na ostrov řekl nebo udělal, nakonec skončilo špatně. A přitom si tolik přál mu pomoct a nějak ho rozveselit. Edward byl přece jeho kamarád! „Můžu si vzít tvůj rohlík?“ Ten dotaz přišel od Alfieho, který seděl vedle Edwarda. Svoji porci už spořádal, ale pořád neměl dost. Koukal na Edwarda a čekal, že kývne, aby se mohl pustit i do té jeho. Edward ho ale neslyšel. Alfie si jeho mlčení vyložil jako souhlas a natáhl se k Edwardovu talíři. James ale jeho ruku odstrčil a Alfie se na něj polekaně podíval. „Edward ti to nedovolil,“ prohlásil James. „Nemůžeš mu jen tak brát jeho jídlo.“ Jamesův výbuch Alfieho překvapil, ale neodradil. Pokrčil rameny a znovu se natáhl po Edwardovu rohlíku. James mu ruku prudce zachytil. Rozhodl se, že tohle Alfiemu prostě nedovolí. Zlobil se sám na sebe, že se Edwarda nezastal už dřív, a teď to chtěl napravit. Při prudkém pohybu ale převrhl svou sklenku. Mléko se rozlilo a stékalo Edwardovi do klína. Jean, ostražitá jako vždy, okamžitě vyskočila. „Dávej pozor, Jamesi!“ Obě učitelky přispěchaly k místu nehody. Edward obrázkem sice ucukl, ale nebyl dost rychlý. Mléko prosáklo papírem a kresba se rozpíjela. Zvedl k Jamesovi oči plné výčitek. Eva začala stírat mléko utěrkou a James se otočil k Edwardovi s omluvným výrazem. „Promiň, nechtěl jsem. Omlouvám se.“ Ale Edward ho neposlouchal. Vyskočil a zuřivě se na něj vrhl. Kopal a útočil pěstmi. Jamese to tak překvapilo, že ani nedokázal zdvihnout ruce, aby se bránil. Eva, která stála hned vedle, okamžitě zasáhla. Polo-
ZENA V CERNEM_ANDEL SMRTI_TISK.indd 99
2.6.2014 15:20:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196838
100
MARTYN WAITES
žila utěrku, popadla Edwarda zezadu, pevně ho objala, křičela na něj, aby přestal, a snažila se ho od Jamese odtáhnout. Edward ji ale nevnímal a s očima plnýma slz se dál snažil tlouct kolem sebe. Eva se pokusila otočit mu obličej k sobě. „Podívej se na mě, Edwarde, prosím tě, dívej se na mě…“ Trhal sebou, ale držela ho tak pevně, že se skoro nemohl hýbat. Teprve za hodnou chvíli se začal zklidňovat. James stál opodál s napjatým tělem a sevřenými pěstmi. Kolem panovalo ticho nabité adrenalinem. Eva se podívala na obrázek, na kterém byla nakreslená žena s chlapcem, a okamžitě pochopila, proč je pro Edwarda tak drahocenný. James to sice chápal také, ale v tu chvíli vnímal jenom vlastní vztek a nic jiného. To mám za to, že jsem se k němu snažil být milý, drtil v duchu mezi zuby, a že jsem se ho chtěl zastat. Už se o něj nebudu zajímat. Už je mi úplně fuk… V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. „Dobrý den,“ pozdravil veselý hlas, „dveře byly otevřené, tak jsem…“ Do místnosti vkročil svižným krokem Harry. Jakmile uviděl vyděšené, zuřivé a zoufalé obličeje, úsměv mu zmrzl na rtech. „Ale copak,“ zarazil se, „přišel jsem snad nevhod?“
ZENA V CERNEM_ANDEL SMRTI_TISK.indd 100
2.6.2014 15:20:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196838