Ovšem na to, že mohlo být tak chvíli po poledni, zde bylo opravdu plno. Dva stoly byly obsazené úplně. Seděli zde dvě bandy chlapů, měli již pěkně upito a tvořili tři čtvrtiny hluku. Křičeli jeden přes druhého a ve snaze si utrhnout slovo zde vytvořili pravou hospodskou atmosféru. Čas od času jeden ze stolů propukl v halasný smích a bylo vidět, že je hostům v „Kaluži“ opravdu dobře. Andy s mistry si přisedli k dvěma mužům, kteří se tvářili, jako by se jich ruch hospody vůbec netýkal a jako by u nich šlo ryze jen o obchodní jednání. Nejistě upíjeli z džbánů jakousi tmavou tekutinu a tiše o něčem rozprávěli. Andy objednal tři korbely piva a s mistry si přiťukl. „Tak na nás,“ usmál se Brego a na jeden zátah vypil téměř půl korbelu. Leas spíše jen ucucl. „Tak povězte,“ ozval se opět Brego. „Co vás vlastně přineslo do Jiny? Odkud jste přišel? Předpokládám, že nejste místní, to bych vás znal...“ „Přišel jsem z Rourky,“ odvětil Andy a dost dobře nevěděl, co říci dál. „Ach tak,“ přikývl Brego. „Utekl jste. Ani se vám nedivím. Skřeti jsou úděsná stvoření. Člověk nikdy neví, jestli jsou tak chytří nebo tak hloupí… Hrůza!“ Po těch slovech opět zvedl korbel a nalil do sebe zbytek piva. „Vlastně jsem odešel dřív, než se něco začlo dít. Takže nevím… Proč bych měl utíkat?“ „To nevíte?“ podivil se Brego. „Spousta povídaček se přihnala ze severu. Hrozí válka, tedy alespoň podle místních drbalů. Dokonce jsem i zaslechl, že Huen již padl, ale těžko říct, co je na tom pravdy. Buďte rád, že jste tady. Jina je bezpečné město.“ Leas sice celou tu dobu mlčel, ovšem bylo znát, že bedlivě poslouchá. Andy nemohl uvěřit svým uším… Že by skutečně byla válka tak blízko? A co Rourka? Co lidé, se kterými se celý život stýkal a v hektické chvíli se s nimi ani nerozloučil? Chtěl vědět víc.
!98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200456
Dopil svoje pivo a objednal tři další. Mistr meče vypadal, že s alkoholem rozhodně nemá problém. Opět na jeden zátah vypil přes půl korbele. „Myslíte, že jsme v ohrožení?“ Brego jen pokrčil rameny. Na jeho tváři mladík vyčetl, že si z toho rozhodně nic nedělá. „Víte co? Já jsem tady doma. Mě se tady líbí a taky tady zůstanu. Když přijde válka, tak přijde. Budu se bít jako lev za to, aby vše zůstalo při starém...“ Copak se nebál o život? Tázal se v duchu Andy. Ovšem pak mu došlo, že chlap s takovými svaly a hlavně s takovým umem bojovat se nemá čeho bát. Ten se o sebe postará. U sebe si ovšem mladík nebyl tak úplně jistý. Odpudil tíživé myšlenky a místo toho se pořádně napil piva. Pomalu mu to stoupalo do hlavy. „A mohla by přijít pomoc z jihu, kdyby skutečně skřeti zaútočili?“ zeptal se zvědavě, hledě, jak poslední lok druhého korbelu mizí v mistrově hrdle. Z jeho úst se vyloudilo polohlasné říhnutí. „Pardon,“ omluvil se. „Myslím, že ne. Už je to dlouho, co všechna města byla pod Lyniasem a nyní se každé z nich stará spíše o sebe. Vlastně se tomu ani nedivím.“ Mladík navázal, jak zamýšlel: „Slyšel jsem o magickém vědění, které sídlí kdesi v zemi. Ti… lidé by nám nemohli pomoci?“ „Slyšel jste vůbec někdy o čarodějích?“ zamrkal na něj Brego. „To je rasa sama pro sebe. Myslí si o sobě, že jsou snad nadlidi. Ti by rozhodně nikomu nepomohli… Možná tak sami sobě. Jediné, na co myslí je, jak zničit ty druhé.“ „Opravdu?“ divil se tomu na oko Andy. „A nevíte vůbec kde jsou ukrytí? „Ti se nemusí ukrývat,“ řekl Brego sebejistě. „Jediné, co vím je, že jedni z nich se ukrývají hodně na jihovýchod od Lyniasu...“ „Mám přítele,“ promluvil náhle Leas a Andy sebou trhl. Úplně na jeho přítomnost zapomněl. „Žije na severovýchod odtud. V Kaprině. Severní město plné zlodějů a podvodníků. Říkal, že se město zapletlo s bandou podivínů v modrých hábitech. Všichni z nich měli strach. Snad to byli právě oni.“ Andy pohlédl Leasovi do očí a
!99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200456
spatřil velmi zkoumavý, až podezřívavý výraz. Jako by se snažil mermomocí dopátrat, nač to mladík potřebuje vědět. Andy byl spokojený. Dozvěděl se přesně to, co potřeboval. Jen se na Lease nevinně usmál a objednal další piva. Seděli v „Kaluži“ až do večera. Brego byl řádně opilý a i Andymu se pěkně točila hlava. Nevadilo mu to však. Naslouchal Bregovým bláznivým historkám a smál se. K večeru mladík zaplatil, posbíral ten den nakoupené věci včetně svého cestovního vaku a vydali se na cestu zpět. Teprve se začalo stmívat a to, že lehce pršelo bylo Andymu úplně jedno. Leas dovedl jeho i Brega do známých končin a mladík se s oběma rozloučil. „Tak zítra v aréně,“ usmál se na něj lovec. Mladík se dopotácel i s věcmi do svého pokoje, nezapomněl se zevnitř zamknout a padl do postele v botách...
Snad se mu vše v ten jeden den volna rozleželo. Nebo si jeho svaly odpočinuly, avšak výsledek jednodenního lenošení se zlatem vyrovnat nedal. Bylo to také samozřejmě způsobeno změnou luku. Mladík dělal najednou neuvěřitelné pokroky den ode dne. Během dalších tří týdnů byl za Leasovo počítání schopen vystřelit dokonce jedenáct šípů a mistr rozhodně chválou nešetřil. Další měl za úkol střílet do tří terčů, a to za běhu. S jeho novým lukem to rozhodně nebyl problém. Téměř vždy strefil terč... „Tedy, to jsem ještě nezažil,“ nestačil se divit Leas a nevěřícně kroutil hlavou. V šermu již také přešli na ostré zbraně. Mladík si zvykal na své brnění a s jeho novým mečem a štítem se vše najednou zdálo tak snadné. Rychlost šermu byla velmi svižná a zřídkakdy ho Brego zasáhl. Mistra se však mladíkovi zasáhnout nepodařilo.
!100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200456