Měli dost času na to, aby uložili dévédéčko? To sotva. A neautorizovanému vstupu do sejfu za benátským zrcadlem podle Elizabeth Caspersenové nic nenasvědčovalo. A očividně u toho nebyl pes Negr. Michael vysunul disk z počítače. Odložil jej a smutně se zahleděl na mobil. Mluvil se Sárou a vkrádal se do něj stesk a špatné svědomí. Synek Axel skončil na chirurgii s rozseknutým čelem a Michael by u toho býval měl být. Sára zůstala sama s vřeštícím batoletem v podpaží a čtyřletým synkem, kterému měli sešívat ránu osmi stehy. Takhle zněla pravidla hry, ale Michael je nenáviděl a proklínal se, že se radši nešel živit jako pekař, kuchař, učitel nebo nedělá něco jiného užitečného, co by se dalo skloubit s normálním rodinným životem. Když se vrátil do Dánska, tak se snažil najít obyčejnou práci, ale buď byl nedostatečně kvalifikovaný, nebo naopak překvalifikovaný, nebo se všemu vymykal, takže Sára nakonec trvala na tom, aby se věnoval tomu, co umí nejlépe. Hledal věci a lidi. Byl na několika přijímacích pohovorech v různých firmách a rozhovor uvízl pokaždé na stejném bodě: Deset let pracoval v bezpečnostní agentuře v Anglii, a co tam dělal? O tom bohužel mluvit nesmí. Nesmí mluvit o čem? Pokaždé se musel Michael omluvně usmát a pokrčit rameny. Shepherd & Wilkins by na něj nasadili lovce lebek, kdyby odhalil operační detaily. Připadal si, jako by se probudil po deseti letech v kómatu. Jak se do životopisu píše desetileté aktivní kóma? Michael si nalil do šálku černou kávu a pustil se do hledání pohřešovaných osob v internetových verzích norských novin. Zaměřil se na lidi, kteří byli naposledy spatřeni v severní Finnmarce. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204016
Uvědomoval si, že tohle bude těžké. Pohřešovaní byli pro noviny dobrým tématem, zatímco nalezené osoby zdaleka tak zajímavé nebyly. Nebyla vůbec nouze o zprávy o pohřešovaných turistech, horolezcích, běžkařích, lidech na sněžných skútrech, sběračích plodů nebo ornitolozích, kteří zabloudili v severonorské pustině, ale zpráv o nešťastných nebo šťastných koncích pátrání bylo mnohem méně. Koncem července roku dva tisíce deset zmizel devětatřicetiletý Dán poblíž hranic s Finskem a téměř týden se neozval, nakonec ho ale v dobrém stavu našla záchranná helikoptéra norské armády. Koncem března téhož roku zmizel mladý dánsko-norský manželský pár během přechodu hor ve Finnmarce. O manželích se v dánských i norských novinách objevilo víc článků a našel i odkazy na různá videa na YouTube, na kterých přátelé a rodina manželů žádají o informace, ale Michael se u tohoto případu moc nezdržel. Oběť na dévédéčku Elizabeth Caspersenové byla sama. Pak se podíval na webovou stránku státní policie o pohřešovaných osobách, ale nezdálo se, že by ji někdo od minulého roku aktualizoval. Každopádně bylo na seznamu příliš málo jmen. Michael se proklikal dál na tři velké organizace: Červený kříž, Červený půlměsíc a Missing Persons Tracing Service spadající pod OSN a pak na skoro tucet dalších menších organizací, ale bez úspěchu. O hodinu, dva šálky kávy a tři cigarety později stejně zjistil, že čte těch samých osm řádek minimálně počtvrté: Deník Extra Bladet, 4. dubna 2010 31letý Dán a jeho 29letá žena norského původu se nadále pohřešují v severním Norsku. Dne 27. března oznámili příbuzní, že manželský pár pohřešují. Jedná se o zkušené 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204016
horaly, kteří zmizeli ve Finnmarce v okolí Lakselvu. Norská policie uvedla, že byli údajně vybaveni jak GPS navigací, tak satelitním telefonem. Do Lakselvu přiletěli z Osla 22. března. Norská policie a armáda zahájily pátrání na sever a východ od Lakselvu. (Reuters). Jeho instinkty slabě zajiskřily. Někdy měly pravdu, jindy ne, ale naučil se jim naslouchat. Zkušení horalé, GPS, satelitní telefon… norská manželka. Norové se od prvních krůčků učí, jak si umět poradit v horách. Něco na tom nehraje. Michaelovi došlo, že je na stopě. Poznal to tak, že se v něm něco uklidnilo a že se mu myšlenky začaly ubírat jedním směrem. Naprostou jistotu získal, když našel velký hlavní článek v bulvárním deníku Verdens Gang ze třetího května dva tisíce deset s barevnou fotografií pohřešovaných. Nadpis zněl: Zbloudilí Dánové ve Finnmarce. Novinář, jakýsi Knut Egeland, rekapituloval události z minulosti, kdy se Dánové z nížin ztratili v příkré, severní divočině. Téměř vždy je našli v dobrém stavu, ale ne manžele Kaspera Hansena a Ingrid Sundsböovou. Zmizeli východně od Porsangerského fjordu na konci března dva tisíce deset. Ingrid Sundsböová měla sámské předky a byla velice zkušená horalka. V době zmizení jí bylo dvacet devět let. Kasper Hansen byl dánský stavební inženýr, který se svou ženou v horách strávil bezpočet dovolených. Manželé opustili hostinec Porsanger Vertshus ráno v úterý dvacátého třetího března. Personál se vyjádřil, že měli dobrou výbavu, stan, spacáky, turistickou GPS navigaci a satelitní telefon. U hostinské na sebe nechali kontakt. Jasně si na ně vzpomínal i řidič kamionu, který je nabral. Řekl o nich, že byli mladí, šťastní a plní oče100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204016