inženýr doktor Ludwig Tschoch ani trpělivost, ani talent. Říkal, že to je ženská záležitost, a nemyslel to nijak negativně, ba právě naopak. Nikdy by nepronajal byt někomu, koho by mu předtím neschválila manželka. Hannelore má vždycky nejnovější informace, což dá spoustu práce, ale samozřejmě v tom hraje roli i fakt, že ji to prostě baví. On byl odjakživa toho názoru, že práce musí člověka bavit, aby ji dělal dobře. Cokoliv jiného by přece bylo protestantské, ne? A nám se dá vyčítat leccos, ale protestanti tedy rozhodně nejsme! Teprve nedávno se od Hannelore dověděl, že druhý Holaubekův syn se společensky znemožnil do té míry, že zvažují, jak mu co nejdiplomatičtěji odříct rezervaci stolu na gymnazijním plese v Hietzingu. Holaubekův syn! Otec nejvyšší soudce, bratr velké zvíře u Raiffeisen, všichni po generace v Rotary klubu, a teď tohle. Doktor Tschoch už zapomněl, oč přesně šlo, ale musel to být nějaký hospodářský nebo sexuální přečin, v každém případě závažný prohřešek, když vyvolal takové reakce. Holaubekovu mladšímu synovi už se tedy pronajímat nebude, i když je to pořád ještě dobré jméno. Zato otci kdykoliv, a ještě mu políbí ruku. To měl Ludwig Tschoch na mysli, když mluvil o společenských jemnůstkách. O které se díky bohu starají ženy. Lidé by se k sobě měli svým způsobem hodit, zejména když bydlí ve stejném domě. Ludwig Tschoch si naštěstí může nájemníky vybírat. Nemá přece činžovní domy v Ottakringu! Na cizincích by se sice dala vydělat spousta peněz, ale na to by musel mít jinou povahu. Možná takovou, jakou má Holaubek junior… Na druhou stranu ale nechce ve svém domě žádné přátele. Žádné kolegy ani spoluhráče z tenisu. Ne, ne, to jsou příliš těsné vztahy. To nedělá dobrotu a člověk ani nepotřebuje mít velkou fantazii, aby si dokázal představit proč. Nejlepší je pronajímat byty přátelům dětí svých známých nebo známým 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206526
příbuzných svých přátel. Nějaké spojení tam být musí, ale jen vzdálené. Z tohoto pohledu byla ta mladá dáma neobvyklou nájemnicí. Spojení na první pohled téměř žádné. Ani nevěděl, co je přesně zač, ale Irena byla nadšená. Nadaná dívka, ze které něco bude! Ludwig Tschoch někdy Irenu podezříval z unáhlených závěrů, ale pochopitelně neměl nic proti nové krvi ve svém domě. Ta dívka se mu líbila, i když byla při jednání nešikovná. Když jí sdělil výši nájemného, lekla se a vrhla prosebný pohled na Irenu. Irena jen s úsměvem zvedla tenkou linku vytrhaného obočí a mlčela. Je profesionálka. A co jste si představovala? zeptal se jí káravě a ukázal rukou kolem, aby zdůraznil, jak velkopanský byt jí nabízí, přestože tu ještě stály štafle po malířích. Se sklopenýma očima zašeptala, na jakou nejvyšší sumu je ochotna přistoupit — byla o sto padesát euro nižší než požadovaná částka —, a pak vzhlédla a vzdorně se na něj podívala. Sto padesát euro! Zřejmě jí nikdo neřekl, v jakém rozmezí se dá smlouvat. Ludwig Tschoch byl skoro zklamaný. Slušný a sympatický nájemník o nájemném jedná, a než je uzavřena dohoda, uplyne třeba celý den, což může dát základ dobrým nájemním vztahům na celá příští léta. Měl by si snad on dělat výčitky, že tihle intelektuálové neumějí zacházet s penězi, a právě proto jich nemají nikdy dostatek? Vyžádala si dva dny času na rozmyšlenou. Hannelore a Ire na vypadaly zklamaně. On se cítil provinile a přemýšlel nad nějakou smírnou nabídkou, při které by neztratil tvář. Byt bude potřeba dovybavit kuchyňskou linkou — to skýtá prostor k vyjednávání. Když se slečna zaváže, že v bytě nechá svou kuchyňskou linku, až se odtud jednou bude vystěhovávat, může jí vyjít vstříc s nájemným. Například. Ale on za žádnou cenu nesmí připustit, aby vznikl dojem, že nájemné je přehnaně vysoké. Rozhodně není předražené, prosím vás, ta poloha! 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206526
A historická zástavba, výhled do zeleně. Vyměřovací základ je tu mnohem pružnější než kdekoliv jinde. O svých kuchyňských úvahách se před Hannelore ani před Irenou nezmínil. Musí počkat, uklidňoval je, však ona přijde. Ale nebyl si tím vůbec jistý. Ovšem když slečna hned na druhý den zavolala a byt vzala poté, co nájemné s teatrálním povzdechem snížil o sto euro, začal být v kruhu přátel o to víc ceněn jako člověk vynikajících schopností, jako výjimečný obchodník, a dokonce snad i jako velký znalec lidí. Potom se toho moc nedělo, což bylo dobré znamení. Kvůli podpisu nájemní smlouvy přišla k němu nahoru, kde na ni hluboce zapůsobil vikýř s východem na malou terasu, což byl jeho vlastní nápad. Ožila, teprve když se jí Hannelore zeptala na práci. On se v tom nevyznal, o kabaret se nikdy nezajímal a nerozuměl, k čemu dnes lidé potřebují všude tolik PR a co to přesně je. Nechápal, co mají ty dvě věci společného. Ale zdálo se, že je to slečnina specializace, pokud ne dokonce její vlastní vynález, tolik z rozhovoru pochopil. Hannelore předstírala velký zájem. Docela vážně se zeptala, jestli se to dá v širším slova smyslu považovat za politickou práci. To musela od někoho mít. Použít slovo „politický“ při prvním delším rozhovoru nebylo právě projevem vybraného vkusu, ale když už to Hannelore udělala, pokoušela se zřejmě přizpůsobit slečninu tónu. I v užším smyslu, odpověděla nová nájemnice a opět zmlkla. Najednou se zvedla ze židle a šla ke kříži nad Hannelořiným sekretářem. Tím Ludwiga velice potěšila. Zajímáte se o umění? zeptal se, přispěchal k ní, a aniž by čekal na odpověď, začal vychvalovat výjimečnou krásu gardenského vyřezávaného Jezulátka z počátku devatenáctého století. Brzy poté slečna odešla a Hannelore kroutila hlavou, což se dalo pochopit jedině tak, že to s tím otevřeně křesťanským tématem trochu přehnal. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206526