známku než trojku. Vlastně kvůli němčině jsem nemohl mít vyznamenání, přestože známky z ostatních předmětů byly většinou výborné. Později jsem se vyznamenal i v ruštině, když jsem prohlásil, že „Palyňk ist gorek“, místo abych řekl „горькой полыни“. To mělo být, že pelyněk je hořký. Já si vždy věděl rady. Ale přesto, z ruštiny jsem míval jedničku nebo dvojku. Ruština se mi vždy líbila. Z češtiny nás měla paní učitelka Skřivánková. Hned jak vstoupila poprvé do třídy, dala nám velmi těžký diktát, aby si ověřila stupeň znalostí žáků. Všichni to měli za pět, nejlepší žák třídy Komárek za čtyři. Já neměl v diktátu ani jedinou chybu, bylo to za jedna. Nevím, jak se to mohlo stát. Stál při mně asi duch svatý. Nebo se pozitivně projevila moje velká sečtelost literatury všech žánrů. To paní učitelku Skřivánkovou tak šokovalo, že mi již po celé tři roky nadržovala a měl jsem z češtiny vždy dobré známky. Pan učitel Hoch nás měl z fyziky. Tento předmět nebyl zrovna mým favoritem. Rozsah probírané látky byl velmi náročný. Tím ale ještě náročnější, že pan učitel Hoch byl ve fyzice dost slabý a hlavně, neuměl probíranou látku vysvětlit. Jeho průpovídky během vyučovací hodiny neměly ani nic společného s pravidly českého jazyka. Třeba když probíral látku o vesmíru, prohlásil: „Jupiter měl dva psa“. Mnoho jeho prohlášení mělo ještě zábavnější charakter a vešly do dějin. Bohužel, já si spíše pamatuji obsah závažnějších prohlášení a tak tyto vzpomínky z mé paměti vyprchaly. Nejlepším interpretátorem průpovídek prof. Hocha byl již zemřelý spolužák Honza Šverdík. Od té doby, co byl zvolen starostou města Prostějova, však jeho humor jaksi vyprchal a odmítal nás, spolužáky, těmito průpovídkami pobavit. Možná také proto, že předtím byl ředitelem téhož gymnázia a nechtěl své učitele pomlouvat, i když od těch dob uplynulo hodně vody. Pan učitel Zeman nás měl z tělocviku. Bydlel stejně jako já na Rejskově ulici, vlastně v tom domě naproti, který zvedali o jedno patro do výšky a kde jsem spolu s kamarádem Gáborem sjenal sjednal nápravu jako domnělý inženýr. Tělocvik byl můj velmi oblíbený předmět. I když jsem výškou a váhou patřil mezi ty nejmenší žáky, ve sportování jsem dosahoval lepších úspěchů, než všichni ostatní. Díky mé houževnatosti, soutěživosti, touze vyniknout a jistě i proto, že sportování mě nesmírně bavilo a učitel mě v tom podporoval.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207017
Geologická exkurse na Kosíř, v čele s třídním prof. J.Machýčkem, 1953 Pan učitel Hoch byl na škole předsedou Svazarmu (Svaz pro spolupráci s armádou). Nemohl nikoho sehnat pro organizování sportovních aktivit na škole pod hlavičkou této organizace. Tak jsem jeho nabídku abych to byl právě já přijal výměnou ze jedničku z fyziky. Měl jsem ji pak po celou dobu studia. A dobře jsem ho jako předsedu organizace representoval. Jak jsem se již zmínil, zajistil jsem účast naší školy na zimním Sokolovském a letním Dukelském závodě brannosti a sám jsem se stal v obou disciplinách okresním přeborníkem. Ale také jsem založil střelecké družstvo a získal třetí výkonnostní třídu ve střelbě malorážkou na cíl vzdálený 50 metrů. Zúčastnil se také celé řady střeleckých závodů v okresním a krajském měřítku. Již začátkem prvního roku studia na jedenáctiletce, spískala moje budoucí švagrová Jaruška, manželka bratra Milana, že jsem vedl v mimoškolní činnosti pionýry z osmé třídy ze sousední školy spolu se zmíněnou Jarmilou. S tou, co na mě stále dělala ksichty. Bohužel, dlouho nás jako vedoucí těchto pionýrů nenechali, neboť jsme nedokázali zvládnout jejich kázeň. Někteří se během pionýrských schůzek houpali na lustru, druzí skákali po lavicích nebo řvali na
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207017
celé kolo. Byli to kluci jak buci. Já, i když jsem byl o rok starší a již gymnazista, byl jsem z nich nejmenší. Tak jak jsem mohl udržovat jejich kázeň? A navíc, když Jarmila na mě dělala obličeje? I když se stále snažila získat mé chlapecké srdce, nebyl jsem na to ještě připravený. Jednou mě seznámila se svojí kamarádkou Miluškou z jiné Jedenáctiletky. Té jsem se tolik líbil, že utíkala ze školy, tedy, jak se říkalo, chodila za školu, a dívala se dírkou do naší třídy během vyučování, aby mě spatřila. Posléze požádala o přestup do naší školy a do naší třídy a bylo jí vyhověno. Ale tím to bylo ještě horší, již neměla u mě šanci. Dodnes se na mě dívá vyčítavým pohledem. Nebo si to jenom myslím. To tedy byly moje první zkušenosti s něžným pohlavím. Já měl stále ještě naprosto jiné zájmy. Pořád jsem byl „indiánem“ a o dívky jsem neprojevoval zájem. S vázáním knih jsem skončil, neboť sběrny papíru již byly z tohoto pohledu „vysbírané“ a nebylo co vázat a prodávat. Protože jsem již měl malý fotoaparát značky „Baby Box“, který sice fotil pouze, když bylo sluníčko, ale zato dělal dobré snímky, začal jsem vydělávat na fotografiích. Pořídil jsem si zvětšovací přístroj a zřídil první fotolaboratoř. Nejlepší kšefty ale byly s prodejem ofocených hereček z různých zahraničních časopisů. Ty se těžko sháněly. Ale tím lépe. Každá taková fotokopie známé americké herečky mi vynesla deset i dvacet korun, a to bylo hodně peněz. Třebas prsatá herečka Mansfieldová, nebo Marilyn Munroe. To byl business. Jednou moje maminka našla ty fotografie hereček a začala plakat a křičet, že jsem se spustil se starými babami a jak že jsem k nim vlastně přišel? Těžko jsem jí vysvětloval, že to je moje současná živnost bez živnostenského oprávnění. Ostatně, kde bych přišel k tak krásným ženským? Maminka ani nevěděla, že to jsou současné „sexbomby“ a idoly milionů mužů celého světa. Ale ani já jsem to nevěděl, pro mě to byla pouze dobrá živnost. Maminka asi na základě toho dospěla k závěru, že uzrál čas najít mi nějakou nevěstu. Jednou pozvala jednu svoji známou, která měla opravdu pěknou patnáctiletou dcerku. Jak se říká, krev a mlíko. Seděli jsme kolem stolu v pokoji u Panenky Marie, tedy v pokoji vyhrazeném jen pro velmi vzácné návštěvy. Ta paní, její dceruška, moje maminka a já. Maminka s tou paní se před námi dětmi domlouvaly, že bychom se k sobě hodili, a že by se s tím již mohlo do budoucna počítat. Děvenka se chudák celá červenala a určitě ani nevěděla, oč kráčí. Tenkrát
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207017