89. Jak panenka očistila brýle Brýle si babička Františka schovala do kalendářového tunelu jako do pouzdra. A asi na ně zapomněla, pro tože si brýle odvykly koukat se na svět. Mžouraly svými sklíčky, tu na koníčka, tu na panen ku, tu na Kopíráčka. Kopíráček se přes jejich skla podíval na Šuplenku. A musel se smát. „Jé, panenko, ty jsi vyrostla.“ Panenka jukla na panáčka z druhé strany a také se pousmála. „Já vyrostla, ale z tebe je trpaslík!“ Skla brýlí totiž jedním směrem zvětšovaly, druhým směrem zmenšovaly. Brýle se netrpělivě zavrtěly. Stále ještě neměly ten pravý ostrý zrak. Seděl na nich prach. Šuplenka si toho povšimla, vzala cípeček zástěrky a brýle od prachu utřela. 90. Jak si hráli na bruslení Hned bylo brýlím veseleji. Teď si konečně mohly po řádně prohlédnout panáčka i panenku. „Chcete si se mnou zahrát hokej, nebo na bruslení?“ „Hokej,“ vykřikl Kopíráček, neboť je to kluk. „Bruslení,“ vykřikla panenka, neboť je to holka.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207468
Brýle byly spokojeny. Myslely si to. Jo, jo. Znají, jak to ve světě chodí. Už vědí, co chtějí kluci a co holky. „Tak nejprve bruslení. Protože holky mají přednost,“ řekly brýle a položily se na stůl tak, aby Šuplenka i Ko píráček mohli na sklíčkách bruslit. Kopíráčkovi bruslení šlo, ten měl hladké papírové botičky, ale bosé panence se skluzy zadrhávaly. „Takové bruslení nemá cenu, k ničemu to nevede,“ zamračila se panenka, „raději pojďme hrát hokej.“ 91. Jak hráli hokej Brýle se přetočily tak, aby z jejich nožiček byly dvě hokejky. „No jo, ale čím budeme hrát? Nemáme žádný puk,“ nevěděla si rady panenka.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207468
Panáček si rady věděl, hvízdl na gumu. „Viiff, gumo, hraješ s námi hokej?“ Všechny gumy jsou odjakživa fandové do hokeje. Guma se přikutálela a mohlo se hrát. Panáček byl dobrý útočník i brankář, dal během chvilky dva góly. Jenomže panenka Šuplenka všechny jeho hráčské triky hned okoukala, takže velmi brzy bylo skóre vy rovnáno. Zápas skončil nerozhodně. Pět gólů dal panáček a pět gólů panenka. „Byl to hezký zápas, jen co je pravda, teď si ale chce me odpočinout,“ řekly brýle a natáhly si hokejkové nožičky pohodlně na stůl. 92. Jak si vymysleli další hru „Ihá, íha, íhá,“ šťouchl do brýlí koníček, „já taky, já taky si chci hrát.“ „A na copak by sis rád hrál?“ zeptaly se brýle. „Ihá, chci hrát na dostihy.“ Brýle byly sečtělé, lecčemu rozuměly, takže věděly, že koníčci rádi běhají a skáčou. „Dobrá, poběžíš okolo a mé nožky budou tvá dvojitá překážka, kterou musíš přeskočit.“ „Ihá, ale s kým budu závodit?“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207468