8. kapitola
˝˜ ˝˜
Její oči byly šedé, a pleť měla bledou, Ale povahou byla šlechetná, něžná a svobodná…
V následujících dnech se Amaliin pesimistický přístup nezměnil. Její náladovost, pro ni typická, dělala Meg starosti. Když se jí vyptávala, nejdříve Amalie pouze říkala, že ji lady Scottová nemá ráda a že ve Scott’s Hallu nenašla nic poutavého, čemu by se věnovala. „Tebe baví zjišťovat, jak funguje zdejší domácnost,“ prohodila Amalie třetí den jejich pobytu a ušklíbla se. „Mně je to jedno a lady Scottová nepotřebuje, abych jí s něčím pomáhala. Více než my ji zajímá to, aby našla minstrela, který zpěvem předčí toho, kterého sehnala hraběnka z Douglasu pro svého manžela do Hermitagu.“ Meg nemohla popřít, že jejich hostitelka se nesnažila najít jim zábavu. Avšak to Její Jasnost nedělala ani pro své děti, když měly přijet na návštěvu. K Meg a Amalii se však chovala přátelsky a ochotně zodpověděla každou otázku, kterou jí položily. Jenom předpokládala, že se zabaví samy. „Obě potřebujeme pohyb. Ráda bych prozkoumávala Ettrick Forest, i kdybych jenom viděla jeho větší část, než na jakou se nám odsud naskýtá výhled. Co kdybych nám zkusila domluvit vyjížďku?“ řekla Meg. Ačkoliv Amalie projevila o její návrh malý zájem, Meg se ne101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207711
nechala odradit. Ihned zamířila na nádvoří, aby požádala o koně a – jelikož nezapomněla, co jí sir Walter vyprávěl o nájezdnících – o ozbrojený doprovod. Ze stáje právě vyšel Buchan a jeho bodrý pozdrav jí dodal odvahu. „Moje sestra a já bychom si chtěly prohlédnout okolí, pane. Mohly bychom si vzít poníky a…?“ Meg se odmlčela, protože Walterův otec už s úsměvem vrtěl hlavou. „To není dobrý nápad,“ podotkl Buchan. „Dokud nedopadneme muže, kteří pokáceli naše stromy a pytlačili ve Forestu, a nebudeme si jisti, že již nepředstavují žádné nebezpečí, raději zůstaňte tady.“ „Doufala jsem, že kdyby nás doprovázeli dva vojáci…“ Buchan opět zavrtěl hlavou. „Uvidíme, jaká bude situace zítra nebo pozítří. Mezitím můžete trávit čas šitím nebo jinou podobnou činností.“ „Nevzaly jsme si ho s sebou, pane, ale možná nám lady Scottová nějaké půjčí,“ pronesla Meg zdvořile. „Nepochybně ano,“ přitakal Buchan. Krátce nato jim lady Scottová podala povlečení na polštáře, na které už nakreslila květinový vzor, a barevné hedvábné nitě. „Budu velice ráda, když mi pomůžete,“ pravila s poznámkou, že chce vyměnit všechny opotřebené povlaky ve své ložnici. Meg a Amalie jí poděkovaly, a třebaže Meg vyšívání bavilo, toužila po zajímavějších činnostech. Amalie po každém stehu, který udělala, deset minut nehybně zírala na své dílo. „Umíš to mnohem lépe,“ podotkla Meg, když se na výšivku podívala. „Čekala bych, že tady budeš chtít předvést své schopnosti. Naše matka by řekla…“ „Přemýšlela jsem o něčem jiném,“ přerušila ji Amalie a nepřítomně hleděla na vzor. „Opravím to později, Meggie. Jsem unavená a půjdu si nahoru zdřímnout.“ Meg polkla další kritickou poznámku. Kromě toho, že se obrní trpělivostí, ji nenapadal žádný jiný způsob, jak sestru přimět, aby hovořila o tom, co ji trápí. 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207711
O dva dny později, ve středu, přijela Jenny, lady Kerrová, se spoustou zavazadel, jako by se chystala zůstat ve Scott’s Hallu delší dobu. Meg ji přivítala s nepředstíranou radostí. Amalie se chovala slušně, avšak zdála se být pohroužena ve svém vlastním světě. Jenny měla světlejší vlasy než sir Walter, tmavě hnědé oči po otci a veselou povahu. Její úsměv byl nakažlivý a pohyby ladné. Po matce zdědila růžovou pleť a jiskření v očích. Jenny všem přivezla dárky, dokonce i Amalii, protože ve zprávě o Walterově svatbě nechyběla zmínka o tom, že v Hallu je rovněž sestra jeho ženy. „Jsem potěšená, že mám konečně sestry,“ oznámila Jenny a oslnivě se usmála. „Kdyby to záleželo na Watovi, pochybuji, že by se někdy oženil. Pořád by dumal, proč ho dotyčná chtěla.“ „Jistě byl dosti žádoucí, aby se s nějakou dívkou oženil,“ pravila Meg. Jennina otevřenost ji ohromila tak, že mluvila bez rozmýšlení. „Byl hoden jakékoliv, avšak urozené,“ pronesla lady Scottová. „Proboha, matko,“ zavrtěla Jenny hlavou. „Jestli se domníváš, že by si Wat někdy vzal Fionu Douglasovou, tak právě neuvažuješ rozumně. Fiona považuje sebe a své příbuzné za lepší, než jsou všichni andělé, a je jí jedno, kdo to ví. Brzo by našel způsob, jak se z manželství s ní vykroutit, bez ohledu na to…“ „Jenny, drahoušku, přemýšlej o tom, co povídáš! Fiona je Douglasova sestřenice! Kdyby se s ní Wat oženil, společensky by povýšil, a ty nemáš co říkat…“ Lady Scottová zmlkla. Patrně si stejně jako Meg všimla, že dcera zvedla obočí. „Promiňte,“ řekla Její Jasnost a kajícně pohlédla na Meg. „Omlouvám se, že musíte poslouchat, jak ji plísním za netaktní mluvu, i když moje není o nic lepší. Doufám, že mi odpustíte, má drahá. Opravdu jsem neměla v úmyslu urazit vás.“ Jennina srdečnost zapůsobila na Meg natolik, že jí nečinilo potíže pronést s úsměvěm: „Jenom hlupák by se urazil, když je jasné, že jste myslela pouze na dobro svého syna, mylady. Jsem si 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207711