Co skrývá duše
zrození mého křečka v kole, hodina zrození konání mé šéfové. Co by se ze mě bývalo stalo, kdyby se nezasadila o mě, o tyto děti? Její strategie se v mém zaměstnání hodí výborně, ale bohužel mé vnitřní děti se toho nenasytí, protože to, co nejvíc potřebují, nedostanou: přímé bezpečí, jistotu a lásku. Ani tučné prémie tuto výživu nenahradí. Najednou vidím svoji touhu po úspěchu ve zcela novém světle. Honila jsem se nakonec celou dobu za iluzí a sedla na lep lži, na kterou bych přísahala? Komu vlastně jde o mě? Myslel to se mnou v životě někdo někdy upřímně? Sedí všichni moji kolegové a spolupracovníci v podobném křeččím kole, možná i z podobných důvodů? Moje dobře nablýskaná bankovní image dostává trhliny. Je mi těch třech malých líto, lépe řečeno, je mi líto mě samotné. Nejvyšší čas, abych na sebe dávala víc pozor. To bych se dlouho načekala, než by to udělali druzí. Tyto děti si zasluhují, aby byly brány vážně a aby si jich někdo všímal. Nejlépe s tím začnu hned teď. Vybírám si tedy tři dětské fotky a dlouhé hodiny hledám odpovídající rámečky, než je konečně umístím na stůl v obývacím pokoji. Večery trávím tím, že s nimi mluvím a snažím se procítit, jak se jim daří. To opět mění po několika dnech můj stav: jsem přecitlivělá. To není v mém povolání zrovna příliš žádoucí vlastnost. Výkonnostní složky mnou cloumají ještě silněji než předtím a podepisují se na již tak slabém nervovém systému. Jenom tón hlasu ve mně vyvolává při poradách fyzickou bolest, jako kdyby se mi do těla zabodávaly jehly. Občas nemohu dýchat a cítím svíravý tlak na prsou. Možná už bych si mohla konečně nechat vyšetřit srdce, infarkty nejsou v mém oboru žádná vzácnost. Vnitřní děti jsou v péči dospělých vnitřních osob, které se ujaly rodičovských rolí. Chceme-li pomoci vnitřním dětem, musíme brát ohledy na zmocněnce, kteří je vychovávají.
84
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207756
Příběh Gertrud
Když mluvím s lidmi, nesmírně jasně vnímám, co mi říkají. Každé jejich slovo pokládám na misku vah, vnímám do nejmenších detailů mezitóny a to, co nebylo vyřčeno přímo. Přitom mám celou dobu nejistý a nepříjemný pocit. Připadá mi, jako by mě všichni nějak zvláštně okukovali, jako by na mně pozorovali chyby, ale ze zdvořilosti nic neříkají. A při sporných diskuzích mi přijde ještě těžší stát za svým a zůstat v konfrontaci. Prožívám neustálý strach, že jsem na nesprávné straně nebo že někomu křivdím. Naštěstí toto nemám při telefonních jednáních. Tam jsem ta stará, mazaná, jasně myslící, strategická, neurvalá bankéřka. Zato v kanceláři, v přímém styku s ostatními, mě ničí, když zavládne dusná atmosféra. Už to nechci! Je to všechno tak zatraceně náročné. Po třech dlouhých, strašných týdnech fyzického a emocionálního „nahoru, dolů“ se můj postoj opět mění. Moje vnitřní děti se pomalu dostávají ze svého ztuhnutí a náhle se vynořuje pro mě neznámá radost a vzletnost. To u sebe také neznám. Můj život byl doteď v zásadě vysilující, mohla bych také říci: angažovaný, zaměřený na cíl, úspěšný, seriózní a věcný. Humor bylo cizí slovo. Radost ze hry se nekonala, svévolně jsem zcela mlčela. Teď mám odvahu být lehkovážná a svět tam venku, zvláště můj bankovní svět nemohu brát zcela vážně. A už vůbec nemám náladu na další náročné Monopoly a cítím se přitom dobrodružně, dokonce opovážlivě. Musí pro mě v životě existovat ještě něco jiného! Kde to mám ale najít? Pilně mailuji Vere svůj nový vývoj. Nabídla mi mailové konzultace, protože jsem měla opět kalendář nabitý termíny a schůzka byla možná až za dva měsíce. Její rychlé odpovědi mě posilují a podporují. Za každou cenu chci zůstat ve světě vnitřních osob a už jsem zvědavá, kam mě to ještě zavede. Nakonec možná dokonce k nějakému novému životnímu úkolu? Při této myšlence se teď cítím vzrušená a už ne ohrožená. 85
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207756
Co skrývá duše
Dámské opojení Struktury v bance nemohu v žádném případě změnit. A je mi zcela jasné, že finančnictví se vyvíjí takovým směrem, že pro nás bankéře to v budoucnosti přinese ještě větší tlak a nutnost pracovat podle ještě vyšších požadavků. Tak jistá, že z toho vystoupím, jsem ještě nikdy nebyla. Ale ještě předtím, než vážně začnu pátrat po novém pracovním místě, bych se mohla také trochu starat o soukromý život, protože i tam je možná změna, abych se cítila příjemněji a bez neustálého stresu. Potřebovala bych něco, co mi pomůže vypnout a při čem nebudou kurzy akcií a úrokové sazby hrát aspoň nějakou dobu žádnou roli a vznikne volný prostor pro osobní potřeby mé šéfové a mých vnitřních dětí. Nebavilo mě před lety zabývat se módou a interiérovým designem? Krásné věci pro mě měly vždy velký význam. Jen jsem si na to vzpomněla, vzplála tato vášeň znovu. V tu chvíli se výkladní skříně a časopisy o bydlení staly mým nejmilejším zaměstnáním. Kdybych mohla, nedělala bych vůbec nic jiného. Každý den jsem se zlobila, že mi k tomu banka dává tak málo prostoru. Tak se stávám ještě efektivnější, přehazuji o rychlost výše a snažím se, abych svůj denní program rychle zvládla a večer mohla jít dříve domů. Celý den se těším na to, jak si zajedu do jednoho ze svých oblíbených obchodů. Také polední přestávky trávím stále častěji tam. Jak je příjemné ponořit se do světa, ve kterém se jedná výhradně o estetiku, prostě „nechat se udělat krásnou“. Hodiny a hodiny bych mohla trávit v obchodech a nechat se inspirovat, v pozadí hraje uklidňující hudba, je to perfektní. Vyživuje a uklidňuje mě to, už žádné bolesti hlavy z napětí. Mé polední pauzy se tak staly jakýmsi druhem krátkých léčebných kúr, které však uběhly vždy příliš rychle. A pak to znamená zpět do reality, zpracovávat program povinností. 86
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207756