POSTEL U OKNA
„Opravdu jsme neměli na vybranou,“ řekla Rebecca, jako by přesvědčovala sama sebe. „Bylo jedno, jak jsme byli opatrní, ztratila se každé dva týdny. Dřív nebo později by někde zmrzla, že jo, Bille?“ „To určitě, Becky,“ přikývl Mitchell. „Stejně máme pocit viny. Myslím, že největší vinu cítíme kvůli tomu, že ji nenavštěvujeme.“ „Pro mě bylo nejhorší,“ řekl Henry, „když mě přestala poznávat. Stalo se to asi rok předtím, než jsme ji poslali do Willow Glen.“ Jeho hlas se zlomil. „Mě, svého syna, který s ní žil celý její život.“ Petri pocítil nutkání položit Henrymu ruku kolem ramen. Ovládl se, protože věděl, že tato důvěrnost by mu mohla být nepříjemná. Ach bože, tito lidé jsou solí země. „Samozřejmě že ji navštěvujeme o Vánocích a o jejích narozeninách,“ objasnila Rebecca. „Mrzí nás, že to neděláme častěji. Ale proč bychom měli? Když ji navštívíme, všechno, co říká, je ta věc o ukradené peněžence a dívá se někam do prázdna. Ani neví, že tam jsme.“ „Ano,“ ozval se Henry. „Proč bychom měli, poručíku? Řekněte proč?“ Petri nedokázal odpovědět. Vstal. Kubrickovi mu ještě jednou poděkovali, a jak Petri s Mitchellem odcházeli ke služebnímu vozu, Henry Kubrick za nimi zakřičel místo pozdravu: „Zapla pánbůh za Willow Glen!“ Cestou zpátky do města byl Petri zticha. Hlavou se mu honily dvě věci. Jednou z nich byla vzpomínka na přetékající ňadra Rebeky Kubrickové. Chtěl si samozřejmě najít svou vlastní mladou ženu. Jedinou věcí, která ho znepokojovala, když se stěhoval do New Warsaw, bylo vědomí, že v takovém malém městě bude dost obtížné najít příjemnou ženu, se kterou by si mohl vyjít. Pak si vzpomněl na slečnu McAdamsovou v její elegantně střižené blůzce, jak je srdečně zdravila u vchodu do Willow Glen. Je možné, že je svobodná? No, a i kdyby nebyla, dříve nebo později mu cestu jistě zkříží nějaká jiná vhodná žena, která bude na rozdíl od žen z velkých měst zdravá.
98
&
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207832
POSTEL U OKNA
Ještě víc však jeho mysl zaměstnával Henry Kubrick. Rád by věděl, jaké to je „dát pryč“ svou vlastní matku. Do nitra Willow Glen nechtěl ani vkročit. Myslel na svou matku, osamocenou v Newarku ve státě New Jersey, uprostřed všeho toho městského bujení, špíny a rozkladu. Přijde někdy den, kdy ji on, její jediné dítě, bude muset dát do sanatoria? Nezáleželo by na tom, z jakého důvodu, pomyslel si. Ostatně nebyla ještě ani senilní, on už ji vlastně pryč dal. A vůbec se necítil vinen, že ji nenavštěvuje. Ani o Vánocích. Ani o jejích naro zeninách. Nepsal jí. Nevolal. Neviděl ji a nemluvil s ní už víc jak čtyři roky. A měl v úmyslu v tom pokračovat.
&
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207832
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207832