12.08 Střípek z dopisů VIII. Sluníčko. Já viděl tvoje oči smutné. Víš,děvče,ty je nesmíš mít takové. Ony pak nám nerozdávají radost a štěstí. A Sluníčko by se zlobilo na tě . Šla jsi cestičkou a smutná byla moc. Ty,která máš tolik darů seshora. Nám,co víme,že jsi Malá princezna,do dalších dní naději dávat musíš. Naše to jediná jistota. Budoucích dní. Když se usměješ,krása tvá dvojnásob je. Nevím,proč smutné byly tváře tvé. I hvozdík Kartouzek váhal,zda má ti vzdát hold. A že on opravdu krásný je moc. Však roste tam pro tebe. On však dobře ví,že pousmání tvé je víc než krása jeho. A tak vyzývá tě v kráse na souboj. Až půjdeš okolo něj,on drobností svoji ti nabídne patero okvětních plátků. Však něžných tak,že jen slova tvá jsou víc. Ty řasami ho upozorníš,že jde krása kol něj. Víš,barva jeho však v makeupu tvém není.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208694
A tak zatím na body vede. Smutek ti dneska vládl očím řasám,ústům i něžné tvářičce veršů pár ti napsat stačím o krásné,mile malé holčičce.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208694
12.09 Střípek z dopisů IX. Myslíš,že dlaně mi na jaře ze zimního spánku opět pohladíš ? A že sluníčkové tvoje oči mi budou dělat doprovod na stráni trnkové ? Je přání to mé,však tvoje jak víš,asi jiné bude. V zimním nebytí mi umožňuješ,abych byl. Tvá blízkost je pro mne vším. Ty to nevíš,ale můj osud závisí na tvém úsměvu. Až se přeruší tok mých myšlenek na tebe,na jaře už prstíky tvé nepolíbí touha má. Však vím,krása tvá mi záchranu jistí. Však víš,dlaně mé pak budou tvoje šaty,protože ty se do nich ráda oblékáš. A bříška mých prstů ti vypráví,že ty jsi to jediné,co zapnout umí. Pak slova úst tvých barvu lila hvozdíkovi pochválí. Až doteky tvých dlaní mi budou vším a něžnost pohledů touhy moje ztiší já děvče zeptám se pak,zdali smím v očích tvých o lásce trochu číst si.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208694