Gilles Legardinier
pravidlo podléhající nejpřísnějšímu utajení se navíc neuplatňuje jen u párů, které spolu žijí, ale v jakémkoli vztahu mezi muži a ženami. Podívejte na Deblaise. Když jsem mu užitečná, jsem milá a hodná, ale při prvním náznaku odporu nebo zdravého sebevědomí mi hned začne vyhrožovat. Ale tu tabulku ze mě šéfíček jen tak rychle nevyrazí. Okolo mé kanceláře proběhne Emilie. Vystřelím ze židle a vzápětí jsem jí v patách. „Emilie, kam to letíš? Musím s tebou nutně mluvit!“ „Deblais si mě nechal zavolat. Přijdu pak. Pa!“ Ani nezpomalila. Zůstanu tak trochu ztracená stát uprostřed chodby, načež ke mně přijde Jordana, asistentka z oddělení logistiky. „Dozvěděla jsem se, co se ti přihodilo. Je mi to moc líto.“ O čem to mluví?! A vůbec se mi ta její chladná laskavost nelíbí, syčí na mě jako had. Přijde ještě blíž a zašeptá mi do ucha: „Vzpomínáš si, jak jsme spolu vloni vedly rozhovor o lásce?“ „Ani ne,“ odtáhnu se. „Tvrdila jsi tehdy, že skutečně existuje a že to je nejušlechtilejší lidský cit. Já říkala, že je to jen iluze. Past, kterou kladou, aby nás zotročili. Taky jsem ti říkala, že musíme muže využívat stejně jako oni nás. Je to zápas, ve kterém vyhrává ten, kdo má nad druhým navrch.“ „Přiznám se, že nevím, kam tím míříš.“ „Když se ti teď stalo tohle, možná už jsi konečně pochopila… Nebyli jste manželé, tak můžeš mít aspoň radost z toho, že jste ušetřili za advokáta…“ „Kdo ti vyprávěl o mém soukromém životě?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209549
Tentokrát to vyjde !
„Všechno se nakonec stejně roznese, Marie. Na jedné straně máš kamarádku, která hledá velkou lásku a nemůže ji najít, na druhé jsi ty, která dostaneš takovouhle podpásovku. Měla bys o tom všem popřemýšlet.“ No ona opravdu mluví jak studený had. Pořád bude poučovat. Pokud jde o využívání mužů, tak ta jich zná celej regiment. Však už si dopřála polovinu mužskejch z podniku. Dokonce dělala oči i na Deblaise, když se vyjednávalo o přeměně podniku. Blééé! S Emilií jsme na ni společně vymyslely takovou teorii. Jordana není stejná jako my. Má olověný zadek a nohy má nafouklé héliem. A kvůli zemské gravitaci tak pořád leží na zádech a nohy má ve vzduchu. Jordana se na mě podívá a v koutku úst má úsměv, který se mi vůbec nezamlouvá. Musím se naučit na takové osoby správně reagovat, aby mě nevyváděly z míry nebo mě neohromovaly. Teď ještě na tebe nejsem připravená, Jordano, ale za nějaký čas se zastav a mrkneme na tvoji složku…
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209549
16
„A Floriane občas chodí k Huguesovi?“ „Nechodila tam moc ani předtím, ale jestli na něj vytáhne ty svoje pravdy, tak riskuje, že už ji tam nikdy nepustí.“ „Škoda, ona by ti s tím dopisem určitě pomohla.“ Emilie se zadívá do jídelního lístku. Už neobědváme na obvyklém místě, protože si toho potřebujeme spoustu říct, a po tom výstupu s Jordanou si dávám pozor, protože i zdi mají uši. „A co to tvoje rande s tím chlapem z divadelního klubu? Bylo z toho něco?“ „Je milý, ale neumím si představit, že bych s ním žila. Pořád mluví jen o nějakých divadelních hrách, o rolích, které by mu sedly a o obrovských citech jak z klasické řecké tragédie. Ale vypadá to, že má talent spíš je odehrát na scéně než je zažívat v reálném životě. Což je na druhou stranu dost relativní, protože kdybys ho viděla hrát…“ Cítím, že přichází chvíle, kdy se potenciál divadelního klubu naprosto vyčerpal. A znovu se ocitne na neprobá100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209549