98
Jeho kolega Avelino de Jesus da Costa po pečlivém prostudování a zvážení historických okolností, za nichž byl text napsán, přišel s hypotézou, že děj Notície začíná v polovině roku 1210. Od léta roku 1211 totiž pravidelně po tři léta kradli synové Gonçala Ramirese úrodu Cunhovi, jehož synové museli všem těm příkořím být přítomni. V té době tedy museli být ještě relativně mladí. Bydleli u svých rodičů a nemohli nijak zasáhnout. To vše vede Costu k domněnce, že Notícia byla napsána mezi roky 1214 až 1216. Profesor Ivo Castro upozorňuje na skutečnost, že casal de Coina, z níž byla kradena úroda, nemá nic společného s tzv. quintana de Cuina, která se objevuje v textu Notície. Ta mohla být tedy sepsána i o několik let dříve, tedy mezi roky 1211 až 1216, nejpravděpodobněji snad v roce 1214. Snad ještě zajímavější než datace textu je jeho jazykový aspekt. Na rozdíl od Testamento de Afonso II, který byl zapsán evidentně královskými písaři, vyhotovil tento text nějaký místní písař, jenž s největší pravděpodobností nebyl zvyklý psát portugalsky, což v tomto období není nikterak překvapivé. Jeho pravopis se nám jeví jako víceméně náhodný, neboť pro řadu fonémů hledá odpovídající grafický zápis prakticky ad hoc. Neznělou labiodentální frikativu /f/ zapisuje grafémy <f> i <v>, stejně tak znělý protějšek labiodentální frikativu /v/ zapisuje stejnými grafémy <f,v>. Staroportugalský foném /ʧ/ nezapisuje ještě spřežkovým grafémem <ch>, jenž se rozšířil v portugalském pravopise později, ale grafémy <g> a <i>. Tedy grafémy, které reprezentovaly foném /ʤ/, jenž je samozřejmě zvukově nejbližší fonému /ʧ/. Toto jeho ortografické řešení zápisu fonému /ʧ/ je pro nás jedním z dalších důkazů existence prepalatální afrikáty /ʤ/ ve staré portugalštině. Tyto dva dokumenty byly považovány za nejstarší portugalsky psané texty prakticky až do konce 20. století.
7.5 cesta k objevení nových textů Luís Filipe Lindley Cintra již v 60. letech a Avelino de Jesus da Costa v letech 70. se podivovali nad tím, že mezi prvními dokumenty napsanými v portugalštině, tedy Testamento de Afonso II. z roku 1214 a Notícia de Torto, která byla napsána zřejmě mezi roky 1214 až 1216, a dokumenty pocházejícími z roku 1255, existuje dlouhé období, z něhož se nedochoval ani jeden portugalsky psaný text.72 Luís Filipe Lindley Cintra však byl přesvědčen, že se v portugalském státním archivu Arquivo Nacional de Torre do Tombo nachází řada dokumentů pocházejících ze zmiňovaného období. K tomuto tvrzení ho vedly vlastní zkušenosti s průzkumem určitých sekcí archivu. Bohužel však s vlastním výzkumem dále nepokračoval (Cintra 1963: 45). 72
Jde o dokumenty nacházející se v nevydané dizertační práci: Duarte, L. F.: Documentos em português da Chancelaria de D. Afonso III. Faculdade de Letras da Universidade de Lisboa 1986.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215734
7 nejstarší portugalsky psané texty
99
7.6 notícia de fiadores Cintrovo přesvědčení inspirovalo v 90. letech minulého století mladou portugalskou lingvistku Anu Marii Martins, jež po několika průzkumech uskutečněných v Torre do Tombo nalezla ke svému překvapení nejen několik dokumentů z výše uvedeného období, ale dokonce také některé texty spadající do období ještě před rokem 1214. Některé z nich byly datovány, jiné dataci postrádaly. Nejstarší z těchto dokumentů je Notícia de Fiadores, která byla původně uchovávána v klášteře São Cristóvão v Rio Tinto (město ležící několik kilometrů na sever od Porta). Je datována rokem 1175. Jde o velice krátký text, jehož obsahem je seznam ručitelů Paia Soarese Romea a částek, jimiž ručí. Zajímavostí také určitě je, že bratrem autora textu je João Soares de Paiva, jenž byl i autorem nejstarší portugalské cantigy Ora faz ost’o senhor de Navarra z roku 1196. Na stejném pergamenu se nachází ještě několik textů. Některé z nich byly napsány latinsky, jiné portugalsky. Ana Maria Martins tento dokument označila za nejstarší text psaný portugalsky. Její názor však rozhodně nebyl přijat se všeobecným souhlasem. Několik mladých lingvistů okamžitě začalo tento objev zpochybňovat. António Emiliano se proti jejímu názoru, že jde o text psaný portugalsky, ohradil. Podle něj je text napsán specifickým typem jazyka, v němž se mísí prvky latiny, kterou používali středověcí notáři, s prvky již portugalskými. (Emiliano 2003: 19).
7.7 pacto de gomes pais e ramiro pais Dalším kritikem tohoto nálezu se stal José António Souto Cabo, který poukazuje na poměrně malý rozsah textu a na skutečnost, že obsahuje takřka výhradně vlastní jména a číslovky (Souto Cabo 2003). Sám přichází s jiným textem, jenž považuje za nejstarší portugalsky psaný dokument. Jde o Pacto de Gomes Pais e Ramiro Pais, který nalezl také v archivu Torre do Tombo. Dokument původně patřil diecézi v Braze. Na rozdíl od Notície de Fiadores nebyl tento text datován. Nachází se na pergamenu spolu s dalším textem. Pacto je napsán na straně masa, zatímco druhý text na straně druhé, tedy na straně kůže. Tento druhý text datován je. Byl napsán 15. dubna roku 1175. Je velice pravděpodobné, že text Pacta byl na pergamen napsán jako první vzhledem k tomu, že středověcí písaři raději psali na stranu masa. Navíc platnost tohoto dokumentu měla být dva roky. A proto se Souto Cabo domnívá, že druhý text mohl být na pergamen přidán až po vypršení této lhůty. Z tohoto důvodu navrhuje datovat text Pacta nejpozději rokem 1173. Profesor Ivo Castro upozorňuje na skutečnost, že není vůbec jisté, že Pacto vstoupil v platnost. Vede ho k tomu skutečnost, že text Pacta zabírá pouze horní polovinu pergamenu a to navíc poměrně zhuštěným písmem. Dolní polovina pergamenu byla evidentně vynechána pro druhou verzi textu, jež měla být určena druhé straně. Tento postup byl při vyhotovování takového druhu listin ve středověku běžný. Je tedy možné, že druhý text byl na pergamen přidán o pouhých
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215734
100
několik dní později. Není tedy vůbec jisté, zda za nejstarší portugalsky psaný text lze považovat O Pacto de Gomes Pais e Ramiro Pais či Notícia de Fiadores, jež objevila Ana Maria Martins. Jaký je nejstarší portugalsky psaný text, tedy v současné době nevíme, ale souhlasíme s Ivem Castrem, že mnohem důležitější, než odpověď na tuto otázku, je skutečnost, že díky těmto nálezům již bezpečně víme, že se portugalština alespoň sporadicky užívala pro právní dokumenty již na konci 12. století a také mezi roky 1214 a 1255 (Castro 2006: 111).
7.8 klasifikace staroportugalských textů Nyní uvedeme některé další úřední i literární texty pocházející z nejstaršího období psané portugalštiny (poslední třetina 12. století až 13. století), jež jsou důležitým zdrojem poznání tehdejšího stavu jazyka.
7.8.1 úřední texty Nejprve se zaměříme na texty úředního charakteru. Budeme vycházet z klasifikace navržené Luísem Felipem Lindleyem Cintrou (Cintra 1963). Texty jsou rozděleny do čtyř základních skupin: 1. panovnické listiny (diplomas reais), 2. soukromé listiny (diplomas particulares), 3. místní zákony (leis locais), 4. obecné zákony (leis gerais). 7.8.1.1 panovnické listiny (diplomas reais) U tohoto typu dokumentů se výrazně liší jazykový charakter textů, jež vznikly před rokem 1096 a těch, které byly napsány po tomto datu. V tomto roce si totiž Jindřich Burgundský bere za manželku Terezu, dceru kastilsko-leónského krále Alfonse VI., a jako věno dostávají země na jih od řeky Minho, tedy hrabství portugalské a coimberské. Vzhledem k tomu, že před tímto datem portugalské hrabství spadalo přímo pod Leónské království, latina, v níž byly v té době zapisovány místní listiny, vykazovala rysy náležející astursko-leónským dialektům. Z jazykového hlediska jsou pro nás zajímavější dochované listiny, jež vznikly po roce 1096 a které již obsahují galicijsko-portugalské jazykové prvky. Výbor panovnických listin, které vzešly z královských kanceláří Afonsa Henriquese a Sancha I., uspořádal a vydal Rui Pinto de Azevedo v prvních dvou svazcích sborníku nazvaného Documentos medievais portugueses (Documentos régios a Documentos de D. Sancho I.).73 Mezi tyto dokumenty řadíme také ojedinělou krá73
Azevedo, R. P. de: Documentos medievais portugueses. Documentos régios, Vol. I. (1095–1185). Lisboa, Academia Portuguesa de História 1958–62; Documentos de D. Sancho I. Vol. I. Coimbra, Imprensa da Universidade 1979.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215734