Nelly
S
mály se mně, a pak se naštvaly. „Nemůžeš nosit pod školní uniformou použitý cvičební úbor,“ zabručela Sharon. „Je to nechutný. Nehygienický. Musíš si to sundat a osprchovat se jako každý normální člověk.“ „Budu si dělat, co se mi bude chtít,“ odsekla jsem. Popadla mě za límec. „Sundej si ty zatracený šaty, nebo je z tebe strhám,“ štěkla. „Ne,“ zašeptala jsem. A tak mě chytila. Snažila se mě vysvléct, a já jsem mávala rukama a kroutila jsem se a točila. Nechtěla jsem jí to usnadnit. „Je jako smradlavá ryba,“ smála se Sharon. Všechny se smály. „Někdo ji přidržte,“ ječela Sharon. Svlékly mě úplně donaha, a než jsem stačila říct švec, byla jsem pod sprchou a od hlavy k patě namydlená. „Podejte mi někdo ručník,“ křičela Sharon. Ječela jsem, nebo to byl už pláč? Teď mi to všechno splývá. „Utři se,“ rozkazovala mi Sharon. Nemělo cenu neposlechnout, a tak jsem se osušila. „Jestli ještě někdy přijdeš po tělocviku do téhle šatny a před odchodem se neosprchuješ a nepřevlíkneš si prádlo pod uniformou, dám ti co proto. Pochopilas? Krávo špinavá.“ Přikývla jsem, a od toho dne jsem si dávala pozor, abych měla pod uniformou jen košilku a kalhotky, a když jsem odcházela, 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215987
vždycky jsem se osprchovala. Pak už nebyly problémy, i když Marnie mi radila, abych nosila podprsenku. „Nic takovýho dělat nebudu,“ odpověděla jsem jí. „Dobře. Nenos podprsenku. Nech si od Sharon nakopat do hlavy a nenos podprsenku. Mně je to jedno,“ řekla Marnie. „Promluv s ní, Marnie. Tebe ona bude poslouchat.“ „Já nechci, aby mě poslouchala. Chci, abys ty poslechla ji a abys poslechla mě. Nos tu zatracenou podprsenku. Vezmi si jednu z mých.“ Šla jsem se podívat do Marniiných zásuvek. Má tam všechny možné, červené a modré, růžové a žluté. Vybrala jsem si jednu bílou a jednu černou. „To je super, Nelly,“ řekla Marnie souhlasně. Začala mi je zkoušet, a mně se chtělo plakat. „Nemůžu,“ řekla jsem a snažila jsem se vyprostit. „Poklesnou ti, když ji nebudeš nosit,“ namítala. „Přestanou ti poskakovat, kluci ti přestanou na ně civět, když si vezmeš tu správnou.“ Nakonec jsem tu správnou našla. „Je to fajn, Nelly. Vypadáš dobře.“ Další týden, když jsem přišla do tělocvičny v podprsence, Sharon na mě hvízdla, já jsem zrudla a chtěla jsem se zase svléknout. „Sluší ti to,“ řekla Sharon. „Máš hezký tělíčko.“ Holky v šatně s tím souhlasily a šly jsme na tělocvik. Moje tělo se cítí v podprsence dobře a při košíkové je pro mě snazší vyskakovat na koš. Míň to bolí. Potom jsem se osprchovala. Sharon souhlasně přikyvovala. Byla ke mně pak v šatně milá, ale přesto se teď snažím omezovat veškerý kontakt se Sharon Henryovou na naprosté minimum, je to hrubá holka, která nemá chování, a pořád se pochichtává, když jsou nablízku kluci. Nevím, jak to můžou vydržet.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215987
Marnie
D
orazila jsem tam pozdě. Musela jsem jít pěšky, neměla jsem peníze na autobus a taky jsem chtěla, aby si Kirkland myslel, že nepřijdu. Nechci, aby měl navrch. Asi je to správný kluk, ale mě nijak neoslňuje a měl by vědět, že se nepřetrhnu, abych se tam dostala, a kromě toho jsem se ztratila a nemohla jsem najít jejich dům. Musela jsem vyjít po schodech ke všem domům v ulici a podívat se na jmenovky na dveřích. Jeden činžák měl na zvonku dvanáct jmen. Nakonec jsem našla jméno Milligan, vytepané na ozdobné zlaté tabulce, a už jsem chtěla zabouchat na dveře, když jsem si všimla toho debilního obrovského klepadla. Bože na nebesích, sotva jsem tu věc dokázala zvednout, a tak jsem se snažila klepat kotníky, ale dveře byly masivní a bolelo to. Za chvíli jsem měla dost toho okounění venku v mrazu a rozhodla jsem se, že se na to vykašlu a budu do těch dveří kopat. Párkrát jsem kopla, pak se dveře otevírají a Kirkland jen září, když mě vidí, pak ale hledí přímo mně za záda a říká, „Kde jste byli?“ Za mnou říká nějaký ženský hlas: „V supermarketu.“ Když jsem se otočila, abych se podívala, s kým to mluví, spařila jsem ženu a muže mezi třicítkou a čtyřicítkou, jak vystupují z volkswagenu brouka. Málem jsem umřela. „Chceš pomoct?“ ptá se Kirkland maminky. „Jistě,“ odpovídá maminka Kirklandovi. Opičím se po něm. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215987