„Dobře… Dobře, vezíre Saqardijúne,“ koktal král Afráh. „Udělám, co si přeješ. Zbavím se Sajfa ibn Dhí Jazana.“ Té noci už král Afráh neusnul. Přemýšlel, jak zachránit prince Sajfa a odvrátit od něho hněv krále Arada. Nakonec dostal nápad, který ho uklidnil. Pošlu Sajfa k obrovitému rytíři Atamtimovi, řekl si. Daleko v horách střeží s dalšími vojáky hranice mé říše v jedné z četných pevností. Nikdo na světě neovládá kopí tak jako on. Za nejostřejší jízdy dovede z hřbetu svého koně touto zbraní prorazit kmen silného stromu. Atamtim se z mých bojovníků nejlépe vyzná ve válečném řemesle. Nejméně sedm roků bude trvat, než Sajfa naučí všechno, co umí. Král Afráh se však zmýlil. Ne za sedm let, nýbrž za jediný rok zvládl princ Sajf všechno Atamtimovo válečné umění a naučil se vrhat kopím ze hřbetu klusajícího koně lépe než sám rytíř Atamtim. Když Atamtim poznal, že Sajf ovládá oštěp lépe než on, začal mu jeho umění závidět. Jednoho dne Sajfovi řekl: „Jsem schopen prorazit svým oštěpem všechny stromy, které tady v okolí rostou, až na strom, který stojí tamhle na tom kopci.“ „Já ten obrovský strom dokážu prorazit,“ odpověděl Sajf. „Chceš tím říci, že jsi silnější než já?“ vykřikl Atamtim a vztekem mu zrudnul obličej. Princ Sajf neodpověděl. Vsedl na koně, vzal kopí a vyjel na kopec jako větrná smršť. Když se přiblížil ke stromu, bodl kopím do kmene tak prudce, že jej špička zbraně celý naráz provrtala a polovina kopí vyjela na druhé straně ven. Takové pokoření před bojovníky Atamtima rozlítilo. Poručil jim, aby se vrhli na Sajfa, zajali ho a svázali. Princ však vytrhl z pochvy meč, statečně se bránil a zvolal: „Atamtime! Řekni svým vojákům, ať přestanou bojovat. Nechci je zabít.“ Sajfova odvaha dohnala rytíře k nepříčetnosti. Pozvedl kopí a prudce na prince zezadu zaútočil. Statečný Sajf sice zahnal vojáky na útěk, ale nestačil se včas obrátit čelem proti Atamtimovi. Rytířovo kopí už letělo vzduchem doprostřed princových zad. Ke svému cíli však nedospělo. Neboť najednou se s hřmotem rozestoupila zem, z ní vyletěla džina Áqisa a Atamtimovo kopí v letu
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218003
101
zachytila rukou. Nato si prince Sajfa posadila na záda a vznesla se s ním do vzduchu. „Kam chceš, abychom letěli?“ zeptala se. „Stýská se mi po princezně Šámě. Vezmi mě k ní,“ požádal Áqisu princ Sajf. Již se setmělo, když Áqisa a Sajf vletěli oknem do princezniny komnaty v královském paláci. Jakmile je princezna Šáma spatřila, nedovedla skrýt svoji obrovskou radost. Hned je oba objala a poděkovala Áqise, že opět Sajfa ochránila. Potom všichni tři vyšli na balkon, Áqisa se s oběma mladými lidmi rozloučila a odletěla zpátky do království džinů.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218003
Kouzelný bič
Princ Sajf a princezna Šáma byli šťastni, že jsou opět spolu. Sajf Šámě dlouho do noci vyprávěl o svém dobrodružství s rytířem Atamtimem. K ránu se zadíval do očí princezny, srdce v hrudi se mu sevřelo a uvědomil si, že se do princezny zamiloval. Na balkoně pod nebem blednoucích hvězd jí do ucha zašeptal: „Oči gazelí a rozjasněná tvář, pod bílým čelem snivé luny zář. Tvé tělo jak vrbový proutek, štíhlé, jemné, a obočí tvé klene se jak luk, je temné… Jak černá noc tobě kadeř na šíji se vlní a půvab máš, jenž mé srdce láskou k tobě plní.“ Slídilové vezíra Saqardijúna však brzy vypátrali, že Sajf je opět u Šámy, a hned o tom zpravili svého zlého pána. Ten se rozzlobil strašlivým hněvem, vzal meč a přikázal svým strážcům: „Nasedněte na koně a jeďte za mnou ke hradu krále Afráha. Vnikneme dovnitř a zabijeme Wahše-l-Falá.“ Princ Sajf měl štěstí. Právě když jeho nepřátelé přijížděli k hradu, vyhlédl z okna a spatřil je. Rozloučil se rychle s princeznou Šámou, vyběhl zadem na opevnění, seskočil z něho na druhé straně na zem a rozběhl se do pouště. Běžel a běžel, až se ztratil plačící princezně Šámě z očí. Šel celý den, celou noc, jedl rostliny, které našel, a pil vodu ze studní, na které cestou narazil. Vůbec nevěděl, kde je, kam jde, a už si začínal zoufat, že v poušti zabloudil. Když se znovu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218003