cí výstrojí. Je těžké je zhojit, protože se denně rozdírají. Kul hání je také časté. Někdy je způsobeno nesprávnou úpra vou kopyta a špatně padnoucími podkovami přibitými podkováři, kteří nedostali řádný výcvik. Jeden z trvalých problémů, kterými koně na skládkách trpí, je kolika způ sobená enterolity. Koně žíjí na omezené dietě a budou jíst cokoliv, co vypadá, že by mohlo ukojit pocit hladu. Přitom požírají spoustu zeminy, která v jejich trávícím systému tvoří enterolity, masy materiálu, které jsou tvrdé jako ká men. Koně, které jejich majitelé přivedou na trh, aby byli prodáni jako jezdečtí koně, vypadají dobře a je o ně dobře pečováno, i když někteří mají jizvy a místa bílé srsti, která svědčí o tom, že nemají dobře padnoucí sedla. Za tyto koně lze dostat slušnou cenu. Zato koně, kteří jsou určeni na porážku, mají trpký osud. Zachází se s nimi odporně jak při převozu, tak na samých jatkách. Někteří jsou vy záblí, jiní jsou zraněni. Jediným cílem je dostat je na jatka, pokud ještě dýchají, protože za mrtvé koně jatka neplatí. V Mexiku nejsou téměř žádné zákony nebo regulace, kte ré by řídily anebo určovaly péči o koně a podmínky jejich převozu. Na scénu vstupuje Mezinárodní liga pro ochranu koní (ILPH), která má svůj hlavní stan v Anglii. Byla založena v roce 1927 Angličankou Adou Coleovou, která prohlásila: „Kdyby všechna tato zvířata mohla křičet nahlas jedním hlasem, probudila by svět, aby s tím něco udělal… My musíme být jejich hlasem.“ ILPH není skupina bojující za práva zvířat; je to organizace zaměřená prakticky, která přizpůsobuje své cíle podle místních podmínek. Jedním
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218021
z jejích cílů v Mexiku je například sehnat dost peněz na výstavbu malých jatek na trhu v San Barnabe, aby koně nemuseli být namačkáni na náklaďácích po čtyři až pět hodin cesty ke vzdáleným jatkám. Vláda dala pro tento účel k dispozici jednu místní budovu. ILPH věnovala již dvanáct let úsilí na zlepšení podmí nek pro všechny koně v Mexiku. Vstoupila v partnerství s Mexickou univerzitou a skrze ni rozděluje peníze na růz né projekty. Konečným cílem ILPH v Mexiku, stejně jako v jiných místech, kde působí, je učit, trénovat a pomáhat místním pracovníkům, kteří budou pokračovat v práci, až organizace odejde. Dosažení tohoto cíle je však, zdá se, v daleké budoucnosti. Pondělí je den trhu v San Barnabe. Majitelé přijíždějí již v neděli, vztyčují boudy a přivážejí svá zvířata. Prodej a nákup se koná v pondělí. Míjíme skupinu připoutaných koní, vypadají dobře, budou prodáni jako koně jezdečtí. Za ohradou, na vyvýšené betonové rampě, je větší skupi na koní, ale naše oči se obracejí jen k jednomu z nich. Je to vyzáblý šedý kůň, který sotva stojí na nohách. Jeho tělo je potřísněno močí a hnojem, jeho hříva spařena, jeho oči zakaleny. Cítí zřejmě bolest a nepohodlí. „Nemůžete toho to koně zastřelit a zkrátit tak jeho utrpení?“ ptáme se Al freda, člena týmu ILPH. Odpovídá: „Někdy, když řeknete majiteli, že zastřelíte jeho koně, řekne vám, že zastřelí vás.“ Tým ILPH nemá na trhu žádnou pravomoc. Jejich je dinou zbraní je úcta, kterou si získali svou obětavou prací.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218021
Gerberův komplex Na travnatém prostoru před Rančem dobré naděje se vy tvořilo kolo mužů na koních. Všichni muži jsou tmaví, urostlí a svalnatí Mexičané, osmahlí větrem a subtropic kým sluncem. Sedí na koních tak samozřejmě, jako my sedáme na židlích. Uprostřed kola stojí jediná žena, štíhlá, bílá, s dlouhými plavými vlasy. Zdá se, že nejen jezdce, ale i samy koně tato žena vzrušuje. Jejich pohlavní údy se vy sunuly. Žena je zřejmě v rozpacích z projevů sexuálního vzrušení tolika samců. Na její tváři se objevuje stejný vý raz, jaký měla, když se dívala na charreadu – potlačované vzrušení. Zpozoroval jsem, že navázala kontakt očima s nejmužnějším z jezdců, charrem Enriquem, mistrem ve cvičení a ovládání koní. Své svaly a své jezdecké mistrov ství získal za mladých let (dnes je mu čtyřicet sedm), kdy byl vytrénován jako charro a na charreadách vynikal ve fyzicky nejnáročnějším čísle, v buckingu býků. Je oblečen do jakési uniformy, do khaki jezdeckých kalhot, do velmi volné bundy téže barvy, nosí vysoké boty a široké sombre ro a za pasem vzadu má stočený bič spletený z úzkých proužků jemné kůže. Mluví rychlou mexičtinou s důrazem, který neodpovídá jeho společenskému postavení. Později mi Sabina řekla, že přijala jeho návrh, bude ji učit jezdit na mexickém sedle.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218021