Holmes ova učednice aneb Králov na v ohrož ení
ve skulině začal kňučet. Otevřela jsem dveře, a v potemnělém, kouřem naplněném interiéru jsem objevila tři celé šunky a i část čtvrté. Vytáhla jsem z kapsy nožík, kus šunky jsem odřízla a hodila ho na zem před Justiniána. „Chytrý pejsek.“ Poplácala jsem ho a vzápětí jsem ucukla, když na mě zavrčel. „Hloupý pse, přece ti to nedám jen proto, abych ti to hned vzala.“ „Kde hodláte hledat kasičku, Russellová?“ „Bude na nějakém nepohodlném místě, jako například mezi trámy nebo na dně latríny. Nevyžaduje to velkou dávku představivosti ani intelektu. Uznávám, že ukrýt šunky v rozpálené udírně bylo šikovné, ale spíše bych to přisoudila zločineckému instinktu než výrazné inteligenci – i vesnickému vyšetřovateli by mohlo připadat podezřelé prase obdařené dvěma páry šunky, a přitom žádnou slaninou ani nožičkami.“ „Ano,“ povzdechl si Holmes. „Celý můj život byl zamořen zločinci, kteří měli instinkt, ale nikoli rozum. Nechám to na vás. Hledejte, a já se mezitím vrátím pro řidiče a přivedu ho sem. Mám vám otevřít domovní dveře, než odejdu?“ zeptal se zdvořile a natáhl ke mně ruku s paklíči. „Ano, prosím.“ Kasička nebyla ani mezi trámy udírny, ani v zapáchající latríně. Nenašla jsem ji ani viset ve studni, ani pod postelí v ložnici, ani mezi trámy v domě, a dokonce ani pod uvolněným prknem v podlaze. Řidič byl venku ponořen do laciného románu a nijak mu nevadilo čekat, ale už se připozdívalo. Sešli jsme se s Holmesem v malé kuchyni přetékající špinavým nádobím. Předchozího večera měl Sylvester k jídlu fazole a zaschlá pánev po nich ležela pořád na příborníku. Ve skříňce na polici se nacházel talíř se zbývajícím kusem čtvrté šunky, na níž už si pochutnávaly mouchy. „Nejednal uváženě, když ji předčasně otevřel, ale rozhodně pak tu kasičku dobře ukryl,“ usoudila jsem. „Vskutku. V kolik hodin říkala paní Whitenecková, že dnes končí? Ach, ano, v sedm. Nyní máme šest třicet, takže auto musí vyrazit.
Kingova_Holmesova_ucednice_vnitrek.indd 107
10.8.2016, 13:09:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220302
L AU R I E R . K I N G OVÁ
Smím navrhnout, abychom ho poslali se vzkazem pro našeho dobrého konstábla, jehož přítomnost by se nám mohla hodit, řekněme kolem sedmi třiceti?“ „Možná o něco později. Sylvesterovi bude jízda na bicyklu sem trvat alespoň dvacet minut. Ničemu by neposloužilo, kdyby ho policie zatkla už na cestě domů.“ „Máte pravdu, Russellová, tak tedy v sedm čtyřicet pět. Dobrá. Předám řidiči vzkaz a vyšlu ho za konstáblem Rogersem.“ „Ať je také tak laskav a vrátí Justiniána. Můžeme ho koneckonců vyslat domů se všemi poctami.“ Auto se před domem otočilo a odjelo, zatímco Holmes odešel do jedné z kůlen a vrátil se se zrezavělým majzlíkem a kladivem, s nimiž přistoupil k otevřeným dveřím. „Co to děláte, Holmesi?“ zarazila jsem ho. „Odpusťte, Russellová, zapomněl jsem se. Starých zvyků se člověk zbavuje jen těžko. Tohle bych měl vrátit zpátky.“ „Počkejte, Holmesi, jen jsem se ptala.“ „Aha. No, párkrát jsem již v životě využil toho, že lidé mají tendenci běžet bez váhání pro věc, která je jim nejdražší, mají-li důvodné podezření, že by mohla být v ohrožení. Nepochybně máte jiný plán. Omlouvám se za vměšování.“ „Ne, ne, to je v pořádku. Jen do toho, Holmesi.“ Sledovala jsem, jak pečlivě paklíčem znovu zamkl venkovní dveře do kuchyně, a pak zámek majzlíkem a kladivem roztřískal na kusy. Vrátil nářadí do kůlny a znovu vstoupil do kuchyně, kde z hromádky na stole sebral čtyři housky, načež došel zpět do udírny, kde jsme si odřezali několik kousků z odcizené šunky, na níž si ještě nestihla pochutnat polovina much v Sussexu. Běžně vepřové nejím, ale tenkrát jsem se rozhodla udělat výjimku. Otřela jsem dlaní z mastného povrchu špinavý flek a nakrájela kousek šunky na housky. Zamyšleně jsem se podívala na svou ruku, na šunku a nakonec na podlahu. „Holmesi!“ zvolala jsem.
Kingova_Holmesova_ucednice_vnitrek.indd 108
10.8.2016, 13:09:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220302
Holmes ova učednice aneb Králov na v ohrož ení
„Našla jste něco, Russellová?“ „Je senilita nakažlivá, Holmesi? Protože, pokud ano, pak jsme ji chytili oba.“ „Co prosím?“ „Tuhle šunku někdo položil na červenou jílovitou půdu a čísi noha přinesla tuto červenou zeminu i do udírny. Nemyslíte, že by stálo za námahu prozkoumat původ té červené hlíny? Zde máte sendvič; je mi líto, pivo k němu nepodávám.“ „Malý moment.“ Holmes přešel zpět k rozbitým dveřím a po několika hlučných žuchnutích a zvuku tříštěného skla se vrátil s lahví piva a dvěma skleničkami, které omyl pod pumpou. „Půjdeme?“ Vyšplhali jsme si se svou hostinou nahoru po svahu poblíž domu, kde jsme našli červený jíl, který se nacházel u vyčnívajícího útesu tvořeného velkými balvany. Bylo už po sedmé a prozkoumat všechny kameny ve snaze najít skrýš by jistě zabralo dost času. Prozkoumání půdy odhalilo shodu se stopami, jež jsme nalezli na koberci v hostinci. Červené šmouhy vedly nahoru po balvanech. Ukousla jsem si ze sendviče a zamračila se na něj. „Navrhuji nechat ho, ať nám tu kasičku sám přinese dolů, Holmesi. Radši bych si vychutnala tu šunku a dala si něco k pití.“ „Je to vskutku dobrá šunka, navzdory tomu, že je dvakrát vyuzená. Možná paní Whitenecková nebude nic namítat, když si kousek vezmeme jako odměnu za své služby. Věřím, že schováme-li se v těch křoviscích támhle, budeme dobře ukryti a zároveň budeme mít výborný výhled jak na dům, tak na svah.“ A přesně to jsme také udělali. Holmes otevřel lahev a oba jsme si z ní posloužili. Brzy se objevila naše kořist. Kvapem šlapal po cestě přímo k domu. Od té chvíle se vše sesypalo jako dokonale promyšlené domino, jehož prvním dílkem byl rozbitý zámek na zadních dveřích. Pili jsme, žvýkali a skrz listy pozorovali Sylvestera, který se s úlekem zastavil před dveřmi, pak zmizel uvnitř, kde si všiml známek naší neschválené domovní prohlídky, načež se vynořil a rozběhl se do svahu směrem k nám. V obličeji byl rudý a na čele mu vyrazil
Kingova_Holmesova_ucednice_vnitrek.indd 109
10.8.2016, 13:09:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220302