98 / psychologie osobnosti
a chápání toho, co si ostatní myslí a co cítí, ale kvůli své nesmělosti nebo malým sociálním zkušenostem se ve společenských situacích nechovají dobře. Jiní lidé, kteří nemusejí být nijak mimořádně vnímaví k citům a myšlenkám ostatních, jsou společensky pohotoví a dobře informovaní. Někteří jednotlivci, například úspěšní obchodníci, zase snadno řeší nejrůznější sociální problémy (O’Sullivan, Guilford, 1975). Ronald E. Riggio, autor „Dotazníku sociálních dovedností“ (Social Skills Inventory – SSI), navázal na studie Guilforda a O’Sullivanové i na koncept emoční inteligence navržený Saloveyem a Mayerem. Riggio chápe sociální inteligenci jako soubor základních sociálních komunikačních dovedností, kterými jsou vyjadřování (expresivita), vnímavost (senzitivita) a kontrola8 (regulace) emočních a sociálních informací, a to u sebe i u ostatních. Tyto tři základní komunikační dovednosti se projevují nejen v oblasti verbálního společenského dorozumívání, ale také v neverbální emoční sféře. Riggiův inventář sestává ze šesti dílčích škál, které korespondují s výše uvedenými komunikačními kompetencemi. Jsou jimi škály emoční i sociální expresivity, emoční i sociální senzitivity a emočního i sociálního řízení. Škála emoční expresivity zahrnuje následující typické položky: Dokážu oživit i nudný večírek. nebo Říká se o mně, že mám výmluvné oči. Škála sociálního vyjadřování obsahuje položky Když něco vyprávím, většinou hodně gestikuluji, abych své sdělení zdůraznil(a). nebo Obvykle se iniciativně sám(a) představím neznámým lidem. Škálu emoční senzitivity reprezentují položky Při sledování smutného filmu se někdy rozpláču. a Často mi někdo řekne, že jsem citlivý a chápající člověk. Ve škále sociální vnímavosti najdeme položky Myslím si, že si někdy beru příliš osobně, co mi říkají druzí lidé. či Vždy mi záleží na tom, jakým dojmem působím na druhé lidi. Emoční kontrolu reprezentuje např. výrok Snadno dokážu vypadat šťastně, a vzápětí smutně., sociální řízení položka Obvykle se mi dobře daří vést skupinové diskuse. (Riggio, Carney, 2007, s. 4–5). Inventář sociálních dovedností byl využit v desítkách studií, a to především ke zkoumání vzájemného vztahu mezi sociální inteligencí (v Riggiově pojetí) a různými osobnostními proměnnými. Řada výzkumů také zjišťovala, jakými sociálními kompetencemi disponují lidé, kteří žijí v harmonickém manželství, vynikají ve své profesi nebo dobře zvládají zátěžové situace. Např. Riggio a Taylor (2000) zjistili, že nejlépe hodnocené sestry v hospicích měly v Dotazníku sociálních dovedností nadprůměrné skóre. Segrin a Taylorová (2007) u souboru 703 dospělých osob ve věku 18 až 87 let nalezli výrazné pozitivní korelace mezi skóre v Riggiově testu a různými aspekty životní spokojenosti. Dalším aktuálním výzkumným námětem je vztah mezi různými složkami sociální inteligence a vedením sociálních skupin (viz Riggio, Murphy, Pirozzolo, 2001). John F. Kihlstrom a Nancy Cantorová v podstatě ztotožňují osobnost s její sociální inteligencí, což se značně liší od výše uvedeného psychometrického přístupu. Tito autoři nepovažují sociální inteligenci za vlastnost nebo za soubor vlastností, na základě kterých lze daného jedince měřit a srovnávat s ostatními. Vycházejí spíše z předpokladu, že sociální chování je inteligentní v tom smyslu, že je zprostředkováno kognitivními procesy vnímání, zapamatování, usuzování a řešení problémů. Není tedy výsledkem vrozených genetických programů. Podle Kilhstroma a Cantorové jsou individuální rozdíly ve spole8
Autorka české verze „Dotazníku sociálních dovedností“ Lenka Krejčová překládá anglický termín „control“ slovem kontrola. Alternativním překladovým slovem by mohlo být řízení, ve smyslu regulace či zvládání emočních stavů a přiměřenosti jejich projevů.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225530
inteligence / 99
čenském chování, tj. projevy osobnosti na veřejnosti, produktem individuálních rozdílů ve znalostech, jež jedinec uplatňuje při svých sociálních interakcích. Konstrukce testů k měření sociálního IQ tudíž nemá smysl: není důležité, kolik má jedinec sociální inteligence, ale spíše jakou společenskou inteligencí disponuje (Kihlstrom, Cantor, 2000). Sociální inteligence je také důležitou složkou implicitních teorií inteligence laiků i odborníků. Názory na to, jaké projevy chování jsou či nejsou sociálně inteligentní, jsou přitom zřetelně kulturně podmíněny (viz Plháková, 1999; Ruisel, 2004). 4.7.3 EMOČNÍ INTELIGENCE V posledních dekádách 20. století se prudce rozvíjelo zkoumání biologických základů inteligence, k čemuž zásadním způsobem přispěly nové neurologické zobrazovací metody (PET, fMR). Např. portugalský neurolog Antonio E. Damasio (nar. 1944) upozornil na to, že lidé s poškozenými čelními laloky často podávají dobré výkony ve standardizovaných inteligenčních testech, ale selhávají při řešení složitých problémových situací, jež vyžadují stanovení cílů a plánování. Na optimální výkonnosti ve všech oblastech, včetně kognitivních, se zřejmě podílejí tzv. exekutivní mentální funkce, využívající nejen zásobárnu emočně neutrálních dat uložených v paměti, ale také podněty přicházející z mozkových center citového života (amygdala, hipokampus, orbitofrontální kůra aj.). Podle Damasia emoční impulsy zvyšují přesnost a efektivitu rozhodovacího procesu, zatímco jejich absence obojí omezuje (Damasio, 2000). Koncept emoční inteligence (EI) je v současnosti předmětem intenzivního výzkumu, jehož opodstatněnost by mohly potvrzovat výše zmíněné výzkumy exekutivních funkcí. Termín emoční inteligence použili jako první američtí psychologové Peter Salovey a John D. Mayer (1990) v návaznosti na teorii personální inteligence Howarda Gardnera. Jiným významným inspiračním zdrojem pro ně byla teorie experienciální inteligence amerického psychologa Seymoura Epsteina9. Salovey a Mayer upozornili na to, že vlivná tradice západního myšlení považuje emoce za rušivý činitel mentálního dění, potencionálně natolik ničivý, že je nezbytné mít ho 9
Podle Epsteina se lidé přizpůsobují svému prostředí pomocí dvou samostatných funkčních soustav, racionální a experienciální, vstupujících do vzájemných interakcí. Racionální soustava vyvozuje závěry s pomocí kulturně předávaných pravidel poznávání a usuzování. Je pomalá, namáhavá, vědomá, analytická, prostá citu, prvotně verbální. Má krátkou evoluční historii a funguje s ohledem na rozumově předvídané dlouhodobé následky jednání. Experienciální soustava je naproti tomu založena na bezprostředním učení a vyvozuje své postupy z životních zkušeností. Její schémata či implicitní přesvědčení jsou lešením osobnosti a fungují samočinně, bez volního úsilí, předvědomě, celostně a názorně, nezávisle na uvědomění. Zkušenostní soustava má dlouhou evoluční historii a úzce souvisí s citovým prožíváním. Řídí se krátkodobým výhledem a jejím hlavním cílem je vyhledávat příjemné zážitky. Každá z těchto soustav má vlastní druh inteligence. Racionální inteligenci měří tradiční inteligenční testy, které jsou vcelku dobrým ukazatelem rozumových schopností, včetně abstraktního usuzování, paměti, slovní plynulosti a percepčního rozlišování. Tyto testy však neměří jiné druhy schopností, které jsou pro úspěšnost v životě stejně důležité, jako motivaci, zdravý rozum, sílu ega, citovou vyrovnanost, společenskou obratnost a tvořivost (Epstein, Balcar, 2004, s. 7).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225530
100 / psychologie osobnosti
pod kontrolou; jiná myšlenková tradice je však pokládá za organizující odezvu, která adaptivně usměrňuje kognitivní aktivity a následné jednání k vhodným cílům. V souladu s tímto pojetím autoři definují emoční inteligenci jako „podmnožinu (subset) sociální inteligence, která zahrnuje schopnost monitorovat city a emoce u sebe i u ostatních, rozlišovat mezi nimi a získané informace využívat k usměrňování svého myšlení i aktivit“ (Salovey, Mayer, s. 188). Mentální zpracování emocionálních dat podle nich zahrnuje: • Přesné rozpoznávání a vyjadřování emocí u sebe i u ostatních, a to na verbální i neverbální úrovni. Emočně inteligentní lidé dovedou rychle a přesně vnímat své vlastní city a vhodně na ně reagovat. Tato dovednost je inteligentní, protože vyžaduje zpracování emočních signálů z organismu. Její zvládnutí je nezbytné pro adekvátní sociální fungování. Dokladem jsou psychiatričtí pacienti trpící alexithymií, kteří neumí rozpoznávat a verbálně vyjadřovat své emoce. Přesný odhad citového prožívání druhých lidí zahrnuje dvě klíčové dovednosti, kterými jsou neverbální vnímání jejich emocí a empatie, což je schopnost chápat pocity ostatních, případně je s nimi spoluprožívat. • Regulaci vlastních i cizích emocí, což je především schopnost udržovat své citové ladění na dobré úrovni. Emočně inteligentní lidé také dovedou zlepšit náladu ostatních, případně je charismaticky motivovat k dosažení hodnotných cílů. • Využití emoční inteligence: Podle Saloveye a Mayera se lidé od sebe liší schopností využívat emoce při řešení problémů. Kladné citové ladění usnadňuje vytváření různých alternativ řešení problémů, tj. flexibilní plánování. Pozitivní emoce mohou změnit dosavadní pamětní organizaci kognitivních dat, což vede k jejich lepší integraci a k produkci nových nápadů, tedy ke kreativnímu myšlení. Emočně inteligentním lidem se dále daří dočasné přesměrování pozornosti od naléhavých citových problémů k méně významným, čímž se zmírní rušivý vliv afektů na myšlení. Díky tomu jsou schopni nově uspořádat vnější i vnitřní požadavky podle jejich priority. Umí také využít kladné i záporné emoce jako motivační faktor při zvládání životních úkolů a výzev (Salovey, Mayer, 1990). Mezi laickou veřejností zpopularizoval pojem emoční inteligence americký psycholog a novinář Daniel Goleman (nar. 1945), který ve svých publikacích, z nichž některé se staly bestsellery, zdůrazňuje, že úspěch v praktickém životě a životní spokojenost s IQ téměř nesouvisí. Rozhodující význam mají podle něj některé emocionální dispozice a vlastnosti osobnosti, a to zejména ty, které ovlivňují kvalitu interpersonálních vztahů (Goleman, 1997, 2000). Výchozí model emoční inteligence kritizovala řada autorů zejména pro vágnost některých pojmů (flexibilní plánování, přesměrování pozornosti). V roce 1997 uveřejnili Mayer se Saloveyem přepracovanou koncepci emoční inteligence, v níž se snaží zdůvodnit své přesvědčení, že EI nepředstavuje pouze soubor sociálně žádoucích vlastnosti a projevů, nýbrž „komplexní, potencionálně inteligentní tapisérii emocionálního usuzování v každodenním životě“ (s. 9). Jinak řečeno, jedná se o skutečnou inteligenci, která usnadňuje zejména uvažování o pocitech. V revidované verzi zahrnuje emoční inteligence následující čtyři skupiny schopností a dovedností:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225530