klidnou, uvolněnou tvář, s překvapením si uvědomila, že kdyby nikdy nebyla zjistila, co cítí ke Garianovi, byla by schopná se do Sorena znovu zamilovat. Chvíli ho jemně hladila ve vlasech, dokud se během pár vteřin neprobral. „Co se stalo?“ zeptal se pomalu, když otevřel oči. „Je pryč,“ odpověděla Val. „Uletěl. Jak ti je?“ „Myslíš fyzicky, nebo psychicky?“ Val na okamžik sklopila rozpačitý pohled k zemi, ale než stačila odpovědět, kroky z chodby zesílily a dovnitř vešel Garian Lovell se šesti vojáky. Hned se zarazil. Vallence se Sorenem si vyměnili pohledy a Val znovu zalitovala, že poslední hodinu toho večera nestrávila kdekoliv jinde. Jako by Garianův vztah se Sorenem potřeboval ještě nějak vylepšovat. „Co se stalo?“ zeptal se Garian ostře, zatímco těkal pohledem od Vallence k Sorenovi a zpátky. „Nějaký muž se pokusil Sorena zabít,“ odpověděla Vallence. Až v tu chvíli jí začal plně docházet význam těch slov. Kdyby byla strávila poslední hodinu někde jinde, nebo se nevrátila, mohl být Soren mrtvý. Garian v okamžiku přiskočil k Sorenovi a pokusil se ho prohlédnout. „Jsi v pořádku?“ zeptal se. V jeho tónu byly jasně patrné stopy stejného strachu, který teď zpětně paralyzoval Vallence. Soren odstrčil jeho ruku a vstal. „Ne díky tobě,“ odpověděl chladně. „Jak se sem ten chlap sakra dostal?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225824
Garian přeskočil pohledem na Vallence, která teď měla dojem, že se jí celé tělo nějak divně odkrvilo. Přišla si znecitlivělá – jako by její kůže nebyla její. Co kdyby se nebyla vrátila? Našel by teď Gari Sorena mrtvého? Všimla si, že Lovell se na ni stále ještě zamračeně díval. Zvedla se ze země a vzdorovitě jeho pohled opětovala. V jeho očích četla hořkost, výčitky, obvinění – anebo do nich možná jen promítala svoje vlastní pocity… „Otec bude chtít svolat poradu generálů,“ řekl jí Lovell a jeho hlas byl pevný a bez emocí – hlas generála, co mluvil ke svědkovi pokusu o atentát na prince. „Pojď s námi. Potřebujeme slyšet tvoji verzi.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225824
SOKOL „Vzorec jistící lešení na jižní hradbě zasahoval do vzdušného štítu a narušoval ho. Ve štítu vznikla malá trhlina, která unikla naší pozornosti.“ Cargis se opatrně podíval na Gariana, když dokončil svou zprávu. Garian krátce přikývl a Cargis odešel. V místnosti zůstal Charles, Corrin, všech osm generálů, Soren a Vallence. Všichni byli na nohou, nikdo neměl chuť sedět. Opravy jižní hradby začaly dávno před tím, než se rozhodlo o návratu do Lykeony – tedy před tím, než Garian převzal odpovědnost za bezpečnost města. Všichni to věděli. Chyba byla na straně dřívějšího správce města. Přesto se zdálo, že to v tuto chvíli nemělo valnou váhu. Soren se otočil na Lovella s rukama založenýma na prsou: „Dobrá práce, generále,“ řekl ironicky. Val měla chuť se postavit na Garianovu stranu – nebyla to jeho chyba a i dřívějšího správce by snadno omluvila. Byla to malá trhlina, a navíc ve vzdušném štítu a ve městě, které v té chvíli neočekávalo útok. Nebylo divu, že si jí nevšimli. Ale skutečnost, že Soren málem přišel o život, postavila celou situaci mimo hranice omluv a vysvětlování. Bylo to tak těsně. Val se otřásla zimou a vyčerpáním. To tedy byla noc.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225824