Legalizace 01 by Robert Veverka

1. ČÍSLO | ZÁŘÍ–ŘÍJEN 2010

Free magazín pro konopnou kulturu

Free!

První lifestylový konopný magazín rozhovor:

pěstování:

konopí léčí:

s Danem Bártou

Jak na sklizeň

Chemoterapie a marihuana

Legalizace Free magazín pro konopnou kulturu

Editorial

No. 1/2010 Číslo vychází 13. 9. 2010 http://magazin.legalizace.cz adresa redakce Legalizace.cz Jaromírova 23 Praha 2, 128 00 redakce@legalizace.cz šéfredaktor Zbyněk Crha zbynek@legalizace.cz redaktoři Hana Gabrielová Michal Ruman Robert Veverka Martin Juki Jurkinen Berrea Slunce Josef Koukolíček Josef Krejčík Jitka Kateřina Trčková Rostlinky Marek Homolka J.A. Polák Juan Pedro Jindřich Bayer Rick Simpson. design Honza Buble korektury Sedmikráska inzerce marketing@legalizace.cz předplatné objednávejte písemně na adrese redakce nebo predplatne@legalizace.cz

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, s radostí Vám představujeme historicky první, ryze český, lifestylový free magazín o konopí a konopné kultuře jménem Legalizace. Nápad začít vydávat konopný časopis vzešel z nutkavé potřeby objektivně a seriózně informovat o konopí ve všech jeho aspektech. Máme neustále pocit, že lidé okolo nás jsou v otázkách konopí nedostatečně a nepravdivě vzděláváni, nevyznají se v drogové legislativě (nakonec, kdo by se taky dokázal v těch motanicích vyznat) a neví, kam se obrátit pro radu a pomoc, když shání konopná semínka, když jim kytky předčasně žloutnou nebo když je v parku obtěžují měštáci. Ačkoliv náš rozsáhlý konopný portál www.legalizace.cz může takové informace nabídnout, jsme si jisti, že mnoho z Vás bude mnohem raději číst klasické, papírové stránky časopisu, než si kazit oči u monitoru počítače. A mimojiné, kdo z Vás má opravdu přístup k internetu v metru nebo na záchodě? Tak se někam hezky posaďte a nenechte si v prvním čísle ujít exkluzivní rozhovor s Danem Bártou, který neví kam dřív skočit, nepropásněte ani rozhovor s Migelem z Natural Technologies o tom, jak v Čechách napomohl volnému prodeji konopných semínek nebo se staňte svědkem lítého boje mezi konopnými veletrhy v naší rubrice Na ostří listu. Jednou ze smutných událostí tohoto roku byl odchod Jacka Herera, a tak Vám přinášíme ohlédnutí za Jackovým životem a jeho bojem za legalizaci. Symbolicky jsme pak zařadili indoor report odrůdy Jack Herer. Ze spousty dalšího zajímavého čtení vybíráme například ucelený pohled na stávající legislativní situaci, která není tak růžová, jak se možná na první pohled zdá a vřele doporučujeme názor Ricka Simpsona na nedozírné léčivé vlastnosti konopného výtažku. Free magazín vychází každé dva měsíce v nákladu 12 000 výtisků. Je připraven k bezplatnému odběru na všech těch „správných místech“ po celé České republice a na Slovensku. Kdo raději sází na jistotu, může si časopis u nás objednat a každé číslo mu s radostí doručíme. Časopis Legalizace je tu pro Vás. Máte-li pocit, že máte také co říct, neváhejte a pište nám do redakce své podněty, nápady nebo stížnosti na bezpráví, posílejte fotky Vašich rostlinek a vůbec spolupracujte. Protože legalizaci pro Vás sami jen tak nevybojujeme. Dokážeme to jedině společně. Legalizujeme!

vydavatel Legal Publishing, s.r.o. Divišova 489/10 Praha 19, 197 00 IČO: 24724025 DIČ: CZ24724025

Robert Veverka

kontakty Jiří Novák +420 608 115 146 jirka@legalizace.cz Robert Veverka +420 773 691 561 robert@legalizace.cz

OBSAH

Rozhovor

Legislativa

Growing

Dan Bárta

Aktuální legislativa aneb zázrak se nekoná

Jak na sklizeň od začátku do konce Na návštěvě u outdoorovejch profíků Svědci Jahodovi radí a informují Jack Herer indoor report

Konopí léčí

Publicistika

Ekologie

Aktivismus

Jiné drogy

Historie

Názor

Nice people take drugs

Chemoterapie a marihuana

Zemřel marihuanový guru Jack Herer Konopná válka aneb malé pražské Mexiko Semínka se valí do Čech

Zelené festivaly s příchutí konopí

Legalizace.cz rozdává konopná semínka

Mefedron a „legal highs“

Konopí: rostlina historická, rostlina budoucnosti

Konopný výtažek jako všelék!

16 18 19 20

26 28 30

Boží kytarista a prvotřídní narkoman

Mapa growshopů

ROZHOVOR

„Já hulím strašně málo, mně už to nedělá dobře.“

TXT: ZBYNĚK CRHA

Dana Bártu snad nemá cenu příliš představovat. Pokud by se však někdo nechytal, Dan se stal devětkrát nejlepším zpěvákem ČR, působí ve třech hudebních tělesech – Illustratosphere, Robert Balzar Trio a J.A.R. – a v dalších kapelách hostuje, například v Monkey Business. Znát ho můžete také z muzikálů Jesus Christ Superstar či Evita, malé role měl i ve ﬁlmech. Mezi jeho vášně patří fotografování vážek. Danovi je čtyřicet let a má dceru Elišku.

Jak se vede, Dane? Jde to…

Díval jsem se, že to máš teďka hodně našlapaný… No ten podzim bude dost hustej… Musíme dodělat desku s Triem, musíme dodělat desku s J.A.R., hrajeme šňůru na Slovensku s Illustratospherou a máme tam i pár kše ů s J.A.R. Potom na Slovensku poslední čtyři koncerty Jesus Christ Superstar, než udělají tu novou inscenaci v Karlíně. Následně máme šňůru s J.A.R. a v prosinci turné s Triem.

Tak to je brutální… No, to je podzim, to je tak vždycky, to je peak of season (pozn. red. vrchol sezóny).

A měl jsi aspoň nějakou dovolenou, nějakej volnej čas od muziky? Měl jsem nucenou dovolenou, protože jsem si udělal zánět hlasivek s výronem, takže jsem musel asi čtyři kše y odříct. Ne že bych se úplně ﬂákal, ale měl jsem hlasový klid. Ale že by to na mým obecným klidu něco přidalo, to ne.

Jak vypadá takový hlasový klid? Prostě nezpívám, snažím se nemluvit. Nezpívám a léčím se.

Co jsi na to používal? Kortikoidy, dvě kůry, antibiotika, Escin a další věci. (Potáhl z cigarety.)

A co cigára a hlas? Já moc nehulím. Když už je fakt velkej zápřah, jako že hrajeme nebo že máme přejezd nebo je šňůra a do toho hospoda a todle, tak to je maximálně dvacka denně. A když jsem doma nebo ve zkušce, tak je to deset a méně… No nekuřáctví to není, ale není to běs.

někdo stydí nebo kdy někdo na někoho hraje nějakou jinou hru, že se dostanu najednou do přírody do tý míry, že lidi vnímám jako bytosti, který fungujou na základě velmi soﬁstikovanejch pudů. Přijde mi, že se pak strašně projevujou ty nuance v submisivitách a dominancích, v takovejch těch drobnejch manipulacích a slabostech, a tak dál. Vlastně nemám úplně dojem, že by to někoho vážně uvolňovalo, a mě to uvolňuje jen s lidma, který mě hrozně dobře znaj a který já hrozně dobře znám. Strašně málo kdy se mi stane, třeba po dobrým hraní, a to je tak dvakrát třikrát ročně, že si dám tři panáky, mám čas, dám si práska, dva a kopne mě to někam, že jsem si jako jistej, že můžu mluvit o věcech, který mě bavjej, a přitom nemám stíhu, že jsem patetickej, že můžu vyprávět historky a nemám stíhu, že jsem bezpointní. A vlastně mě bavjej lidi, když jsou uvolněný a otevřený a když nemá nikdo přede mnou zbytečnej respekt a kdy je sranda na základě toho, že ty lidi jsou úplně rozpoznatelný a nikdo nedělá nikomu takový ty psychologický nepříjemnosti… A že by se mi do těchto stavů amatérské psychologie chtělo dostávat 24 hodin denně, tak to rozhodně ne.

Tys říkal, že teď už ne, ale dřív jsi měl zkušenosti s jinýma drogama. Tak já jsem bral pervitin nějakej čas, asi tři a půl roku, předtím takovej kokainovej rozjezd dejme tomu a trávu. Plus takový jednorázovky jako dvakrát třikrát trip a jednou nějaký tamto, extošku jednu nebo dvě a tak. Ale v podstatě se na tom nedalo stavět. Ze všech halucinogenních věcí jsem moc vodlít a ty extošky, jako v tu chvíli to bylo výborný, ale druhej den jsem měl tak strašný dojezdy a byl jsem tak strašně vyprahlej, že ten stav byl fakt destruktivní...

Myslíš to tak, že jsi byl úplně bez endorfínů a nic tě nebavilo?

Strašně málo… Mně to nedělá dobře, už. Já už jsem si svoje odhulil, dejme tomu od dvaadvaceti do pětadvaceti, ne denně, ale často, vlastně kdykoliv se naskytla příležitost. Ale potom to u mě došlo k tomu jako u většiny lidí, že jsem byl paranoidní, neschopnej, vystíhovanej. A měl jsem výčitky svědomí hrozný a byl jsem takovej uzavřenej, furt se člověk vracel ke starejm věcem nevyřešenejm, a tak jsem se na to radši vysral. Jak říká Klempa, zaostalo to, nefunguje to…

No nebavilo, ale já jsem se tak strašně nenáviděl a sral a celej svět mi přišel tak smutnej, přesně o tolik, o kolik mi před tím přišel veselej. Takže jsem to vždycky tak jako zprubnul a jak jsem se z toho dostal, tak říkám never more. To je zbytečný. Fakt jako na to nemám čas. No a to péčko vydrželo, protože to je takovej výkonnostní speed, ale v okamžiku, kdy jsem zjistil, že mi to tu hlavu vyjebává, což je vždycky asi rok potom, co ti to hlavu vyjebávat začne, tak jsem s tím ještě pár měsíců bojoval a pak jsem se na to vyto…

A co jiný věci, nic?

A jako měl jsi stíhy a podobně?

Teďko?

No jasně.

No…

Ale to je hrozná sračka…

Teď ne, já si dám občas panáka, trávu jsem měl naposled asi před měsícem, ale fakt jako prda, jenom tak prd, vlastně jsem ani nebyl zhulenej, jen jsem se trošku povolil. No a pak jsem hulil asi před měsícem a půl a to bylo dost destruktivní, že jsem zas zalez a všechno mi přišlo dementní. Mě na tom už dneska nebaví to, jak mi ten svět vlastně zprůsvitní. Jako že rozumím interakcím lidí, že fakt rozeznávám, kdy se

Tak víš co…

A co trávu, trávu hulíš?

A používal jsi to na práci a tak? Ono to jako svoje věci normálně udělá. Člověk může sám sebe i prokouknout, v určitejch fázích zjistit víc, kdo je. Můžeš se srovnat se svýma dětskýma složitostma a nějakýma komplikovanějšíma osobnostníma rysama, ale prostě to je moje zkušenost. Plus deset let,

kterých se mě to netýká, a plus jsem o tom mluvil a přemejšlel už tolikrát, že si to klidně můžu tak jako idealizovat ve snaze to nějakým způsobem zestručnit. Ale rozhodně bych se nechtěl na tyto věci ptát svýho bezprostředního okolí, kdy je člověk napálenej imrvere, to je jako na hovno, že jo… Znám spoustu lidí, který to úplně vyřídilo. Jsou lidi, kterým to rozjelo do tý doby udržitelný hladiny různejch poruch typu maniodepresivních psychóz nebo schizofrenii. A nebo jim to tu osobnost změnilo tak, že se z nich staly takový ty duchovní bytosti, který odlítly tak daleko, ze už s nima nenacházím společnou řeč, a že to je škoda. A některejm stačilo vopravdu málo. Taky vídám lidi, který se na to nevykašlali a vykašlat se na to nedokážou. Vlastně mě to znejisťuje a je to do jisté míry traumatickej pocit. A tak jsem rád, že jsem z toho vyklouz, ale jako úplně. Ve vztahu k sobě je to období, který asi nebylo jenom takový, že by mi něco vzalo, ale nemyslím si, že by jakákoliv droga včetně trávy byla v rámci dlouhodobýho užívání ve smyslu cíle nějakým způsobem přínosná, jak pro toho člověka, kterej se tím zabejvá, tak pro lidi kolem něj. Takovejch případů je minimum, kterým je to jako šumák. A hlavně musíš mít prachy. V okamžiku kdy frčíš a nemáš peníze… Třeba ta měkkost trávy nespočívá v tom, že by byla slabá, jen v tom, že se dá hulit hodně dlouho, než si na to člověk zvykne. Měkká je teda v té návykovosti, ale ne že by byla slabá.

A jak se ty díváš na legalizaci? Já si myslím, přes to přes všechno, co jsem tady řekl, že je to směr, kterým by se společnost měla dát. Protože veškerý studie, který se tím zabejvaj – neznám jedinou, která by na základě tvrdejch statistickejch dat nebo nějakejch zkušeností prokázala výhodnost represivního modelu před tím tolerantním.

Taková není… Protože zaprvé to leze strašně do peněz těm organizacím, který se rozhodnou potlačovat to, co je lidstvu a nejenom jemu přirozený jako součást kultury, jako její okrajovej žánr. Všechny kultury s tím mají zkušenosti – s intoxikacema různého typu – a některý ty intoxikace jsou legalizovaný, jako například chlast, kofein, nikotin a guarana a co já vím. A pak jsou ilegální, ať je to THC a tatatata, amfetaminy a todlencto todle… A když to srovnáš s jinejma kulturama, který byly dřív, nebo jsou teď, ale na jinejch místech, tam je ta legalizace jiného typu – tam se smí hulit, a nesmí se chlastat, takže je to taková kulturní svévole, co si kdo zakáže. A obecně, těch jedinců, který selžou a stanou se otroky téhle vášně, je malý procento a není jich nikdy tolik, aby ta společnost byla nefunkční. Takže já si myslím, že model, jako je holandskej, dává lidem širší prostor působnosti. Dává možnost lidem, který jsou schopni o tom mluvit a sdílet informace, a nedává prostor lidem, který proﬁtujou z ilegality té látky a vydělávají na tom nekřesťanský peníze, díky kterejm jsou pak mnohem silnější. A mnohdy to vyvolává

otevřenej násilnej konﬂikt v rámci nějakejch subkultur, viz třeba Mexiko nebo Kolumbie…

Změníme téma z drog na hudbu… Ty provozuješ tři hudební tělesa – kolik songů musíš držet v hlavě? Těch melodií, textů, vždyť toho jsou hrozný mraky… Hm… Tak osmdesát? Sto? To máš dvacet s Illustratospherou, dvacet s Triem, dvacet s J.A.R. plus dvacet bokem a nějaký jiný standardy. Jestli bude nová deska s Triem a nová s J.A.R., tak to je dalších dvacet, i když dvacet postupně vypadne… Ale ten setlist je dvacet písniček na kapelu, plus když hraju s Jardou Frídlem, tak hrajem nějaký jiný standardy, nebo s TapTap… A ještě s Monkey Business, takže asi osmdesát věcí.

Stává se ti, že se někdy nechytneš? Občas… Třeba Jesus Christ Superstar, to znám vlastně furt nazpaměť, jako občas se stane, že mně ta forma dojde na poslední chvíli, že se člověk zapne jak autopilot a normálně spolíhám, že ta mysl vjede do tý vyjetý koleje sama od sebe, většinou v textech. Když vlastně dávám pozor na to, co zrovna dělám, tak nevím, co bude následovat. A občas jsou tam takový ty mentální dvojčáry a když jsem jako úplně soustředěnej a mám tu věc v sobě, tak vlastně to, co dělám, už mě jakoby nezajímá, protože jsem na to myslel těsně před tím, než jsem to udělal. Tím pádem je tam takovej proud a já jsem trošku napřed a nemám takovou tu reﬂexi, která to blokuje. A to když mám blbej zvuk a špatně se mi zpívá a nejde mi to, tak mě ta reﬂexe zablokuje tak, že kupím chybu na chybu a je to k nepřežití, ale zaplaťpánbu to není tak často.

Utkvěl ti v paměti nějakej letošní koncert? Vím, že jsi hrál na jaře s Bobby McFerrinem. Pamatuju si všechny tři. Nevím teda, co jsem s Bobbym hrál, protože to byla improvizace, ale pamatuju si všechny tři. V obecňáku jsme hráli na swingový tři, v Pakulu jsme hráli na rovný čtyři a v Ostravě jsme hráli nějaké swingy čtyři, trošku svižnější tempo, ale jinak jako nevím. Myslím, že nejvíc se mi líbil Pakul, ale všechno bylo dobrý.

A jak to vidíš do budoucna, bude se vyvíjet nějak tvoje hudba? Já nevím… Je mi to jedno. Co jsme udělali teďka s Triem, písničku od Led Zeppelin No quarter, trošku jsme to zkrátili a zrychlili – ta rovina interpretování mě baví, protože je to objevování cizích věcí a člověk nemusí skládat, takže je tam o jeden balík studů míň. Nejde jenom o to to zahrát, ale uhníst to, aby to bylo splavný, jak říká Roman Holý. A co se týče J.A.R., tak tam jsou ty písničky jenom jakoby nakoplý, je tam jenom ta základní atmosféra a tempo a tvrdost a pár nějakejch textů a melodií. Ještě to nemá úplnej ksicht, protože Filip se ještě nevyjadřoval dechově, Míra se nevyjadřoval kytarově. Jakože Roza má hotový základy a na ty jsou nazpívaný nějaký moje melodie, nějaký Romanovy melodie. Texty jsou všechny hotový, i rap, ale je to ve stádiu takovýho demáče, kterej se dorazí

do ﬁnální podoby koncem září, začátkem října. J.A.R. pracuje takovým způsobem, že se to dělá všechno jakoby průběžně, za chodu, že se domíchávaj a domíchávaj zvuky, a pak se dodělá jenom ﬁnální podoba a je to.

Chtěl jsem se tě zeptat, umotal jsem pro tebe brčko, dáš si? Ne nedám, díky…

Dočetl jsem se, že jsi otec. Jak ti to svědčí? Mě to docela baví.

A zvládáš to nějak časově, jsi skoro pořád pryč, ne? Ale jo. Respektive jedna z kapel je dcera Eliška. V listopadu jí bude pět. Tak když jsem doma, tak se věnuju Elišce.

Chystáte jí bratříčka nebo sestřičku? To je soukromý.

No a jaký máš plány do budoucna? No do budoucna, vole – já hlavně musím dodělat, co mám rozdělaný, a pak možná bude nějaký budoucno… Budoucno je to, že se musí dorazit J.A.R. a pak Trio. A s těma se to řeší tak, že se sejdem ve zkušebně a tam tu věc rozebíráme a hrajeme ji. Nahrajem to ve studiu, a pak se to celý rozdělá na stole a budou se hledat ty zvuky a postupně dolaďovat. A pak máme rozdělanou knížku vážek z Bornea. Já dávám dohromady graﬁku, skeny a podobně. A pak mě čekají ty koncerty. A když to bude všechno hotový v březnu, tak to bude bezvadný. A to zas začnu dělat něco jinýho, ale zatím nevím co.

Bude něco z toho totální pecka? Já myslím, že to Trio bude dobrá deska. Jsou to všechno cover verze, což jsem nikdy předtím nedělal, jsou to všechno věci, který jsem si zapamatoval a který mě ovlivnily. Jsou to songy, který jsem si pouštěl těch čtyřicet let, co žiju, pořád dokola. Protože jsem buď v tom něco hledal, nebo jsem tomu nerozuměl a nemohl jsem na to přijít, nebo to na mě zaútočilo takovým způsobem, že jsem se toho nemohl zbavit. Těch písniček je tam třináct od třinácti různejch lidí a žánrově jsou rozdílný. Když jsem poslouchal J.A.R., tak jsou tam tři čtyři věci, který jsou fakt masakr, který mě bavjej…No respektive udělám maximum proto, abych si myslel, že to nebylo zbytečný, že to řemeslo muzikantský a ta hodnota umělecká nebude nízká.

Máš nějaký oblíbený song, který se ti dobře zpívá, na který se těšíš? Vemu to vod J.A.R.. Začni za tmy, skvělá věc, na to se těším. Potomek Prahy, to je vlastně pro mě vrchol koncertu, protože to je fakt masakr, když se to povede. Tyhle dvě věci mám úplně nejradši. Z Illustratosphery Malé Olala, když se povede, je úplně skvělý. Za poryvu, výborná věc, kterou rád hraju, Planetám a Dech. S Triem mám rád standardy Killing time, Some day in my life, Sinatru a Last chance lost od Joni Mitchell. Nejsou to věci ani nijak strašlivě náročný – jsou náročný na přednes, a to mám radši než technickou složitost. Když to kapela chytí a celý to drží, tak já tam nemám místa, o kterejch musím předem přemejšlet, že musí mít průpravu. Tak musím bejt fakt jenom soustředěnej a pak se povede

ta atmosféra a ta věc se celá jakoby rozletí a zahraje.

Co posloucháš jiného? Nic, teď neposlouchám nic. Před čtrnácti dny jsem si pustil Pata Methenyho, Speaking of now. A ještě Amy Winehouse, Love is a loosing game. Tu jsem si pustil šestkrát za sebou. Tam zpívá fakt krásně… …fotograf: „To je fakt šleha…“

Je někdo, s kým bys si chtěl zahrát? Já bych si chtěl zahrát vlastně s každým. Ve smyslu stát s někým na pódiu, aby seděla ta hudba, abych to já věděl, aby on to věděl, abychom věděli, co děláme, tak to bych chtěl s každým. A pojmenovat to, že bych si chtěl zahrát s Marcem Johnsonem nebo s Methenym – jednak jsou to takoví sekáči, že bych se asi bál a styděl, a na druhou stranu tu ambici ani nemám, protože by se to mohlo taky nestát. A já nevím, jak oni na tom jsou. Nebo jak vysoko oni jsou. Těch málo zkušeností, co mám, kdy jsem hrál s lidma velkejch jmen, teď myslím v rámci cechu a řemesla, ne v rámci slávy a těchhle pytlovin, když vemu Hirama Bullocka, Bobby McFerrina a Glena Hughese, tak jsem si zahrál se všema třema, a fakt jako že zahrál. Že jsme normálně hráli a dělali jsme hudbu a věděli jsme to, a to je super. A když jsem si zahrál s Li le Dragon, s tou zpěvačkou z Koop, tak to jsme si na koncertě moc nezahráli, ale na zkoušce ano. Taky takovou pěknou věc, a já jsem ji ani neznal, jen jsem si šel někam zahrát. Tak do týhle míry si chci zahrát jako host Richarda Müllera, chci hrát s Triem. A chci si zahrát s Monkey Business, když s nima lezu na stage, protože když si s nima zahraju, tak je mi mnohem líp, než když si s nima nezahraju.

Z českých interpretů tě něco zaujalo? Co třeba Baumaxa? Xavier je v pohodě, já ten jeho svět mám rád. To je taková hudba, hudba nevím… Já mám do jisté míry pro písničkáře slabost, protože co oni nemají do formy, to dohání obsahem. Protože ve formě není kovanej nikdo, tak ten obsah

má nosnost. To znamená, že ten, kdo odpustí nějakou notu spadnutou pod stůl, jede na jiné vlně. Pak to není nějaká plytkóza. Takže Xavier je v pohodě. I když je takovej živel.

Uvědomuješ si fakt, že jsi slavnej?

V jakým smyslu živel?

Máš dvě možnosti, jak se tomu bránit. Buďto se zavřít, nebo se na to vysrat. Když se na to vymajzneš a normálně chodíš po ulici, normálně jezdíš tramvají a normálně žiješ ten život, protože můj cíl není mít hrad sto kilometrů za Prahou a vlastní vrtulník, tak v tu chvíli je to šumák. Tu a tam se někdo zachichtá, tu a tam se tak jako zmateně vztáhne, že se chce vyfotit. Tu a tam někdo normálně prohlásí, že má rád naši práci. Občas se mi stane, a přijde mi to srandovní, že chlápci, který telefonujou a jsou fakt busy, mě zdraví na ulici jako nějakýho kámoše, na kterýho nemají čas. To je hodně legrační scénka. Jinak já to nežiju, mně to spíš překáží. Protože já se od lidí potřebuju něco dozvědět, jako o nich a tím pádem i o sobě, když je někde nějakej debatčák. Takže když ke mně někdo přistupuje s přehnaným respektem nebo s určitým typem servility nebo takovým typem hodně velký nejistoty, že střídá takový to uklouzávání a výpady, že se neumí vyrovnat s tou pseudohierarchií… V těchhle případech je to na obtíž. Já jsem dost rovnostářskej člověk. Já spíš přemejšlím o svý práci, jestli ta práce, kterou jsem odved, jestli to k něčemu je a bude to mít nějakou váhu, jestli to někomu něco dá a jestli se to udrží dýl než já jako bytost, tak to mě zajímá. Ale jakmile na takový myšlenky dojde, tak mě to rozechvívá a já se je snažím zaplašit. Že mě to strká do nějaký zneuznanosti a hořkosti… Mnohem radši mám, když se na tu práci můžu spolehnout a mít pocit, že je mi to stejně všechno jedno. Že nakonec důležitá je ta rána, ta nota v ten danej okamžik… A to, jak to potom dopadne, je skvělý, když to má odezvu a dopadne to dobře, když za to dostanu peníze, abych se nemusel pincat jako blbec a nebyl demotivovanej tím, že to nikoho nezajímá. To musí být hrozný.

No že je prostě prdlej, je hektik, prostě si na něj člověk musí zvyknout. Ale to ty lidi chtěj, jinak by tam nešli, oni chtěj vidět takovýho psychouše.

Pracuješ na svým zpívání ještě? Teď už moc ne. Sice jsem si říkal, že bych měl nějak upgradovat svou techniku a měl se učit, ale já vlastně nevím co. Když jsem se začal učit předtím u profesora Klezly, tak jsem věděl, co chci. Že jsem chtěl, abych víc ladil, abych uměl zpívat jemně, abych se nedřel, aby ten hlas měl hezčí barvu a nebyl takovej vytlemenej, aby to nebylo takový to lllléééé, že člověk jenom otevře hubu a prudce vydechne… A dělali jsme na tom s přestávkama sedm roků. A je to tak, že já jsem pak zjistil, že při zpívání používám moc ty pomůcky, a tak jsem přestal, abych se zas vyzpíval po svým. Ale jsou věci, který člověku uletí hned, jako legáta nebo dikce, barva. To všecko souvisí se vším, když máš blbou výslovnost, tak ti nestačí dech, když nedejcháš do rytmu, tak neladíš, když neladíš, jsi z rytmu, když ti to neladí, tak se nesnášíš poslouchat a nemáš z toho radost, když nemáš radost, tak ti to nezní, a tak furt dokolečka.

Jak se ti to zdá, když se slyšíš? Líbí se ti, jak zpíváš? Mě to baví, když zpívám. Když se slyším, tak mě to vlastně sere furt, furt jsem napřed, furt jsem pod tónem, furt mám zbytečný manýry, furt nenesu ten příběh, furt jsem reﬂektivní, furt, furt, furt. Ale netvrdím, že bych někdy řek, že stojím za hovno a šel se tady za roh zastřelit, to je jenom, že jsem si vědom svých rezerv. Někdy je to fajn, někdy to vydržím a někdy mě to baví. Občas mě to nebaví a někdy mě to úplně deprimuje. Povětšinou když slyším nějakou svou věc, tak pozorně poslouchám a analyzuju to. Někdy ale sedíme na baru a zahrajou nějakou pecku a já řeknu, to jsme kurva odvedli kus dobrý práce, tehdy…

Ne. Není to tak vážný.

Nezastavujou tě lidi jako „jé hele, to je Dan Bárta“?

Dane, díky za rozhovor a přeju hodně štěstí. Díky, vám taky. !

5semen cz PRVNÍ KAMENNÉ OBCHODY SE SEMÍNKY CANNABIS V ČR

konopí léčí... Děčín

Liberec

Ústí nad Labem

PRAHA Ostrava Plzeň

Nový Jičín Jihlava

Jinřichův Hradec

Třebíč

Buddha s e e d s

LEGIS LATIVA

Aktuální legislativa aneb zázrak se nekoná TXT: MAREK HOMOLKA

Nový trestní zákoník vytouženou toleranci nepřinesl

očátek letošního roku na domácí drogové scéně přinesl velká očekávání. V platnost vešel nový trestní zákoník, jímž se posuzuje trestní odpovědnost za nedovolené nakládání s omamnými a psychotropními látkami zcela nově. Na účinnosti rovněž nabylo vládní nařízení, které stanovilo, jaké množství drog je legislativně považováno za „větší než malé“. Po osmi měsících bychom u značně diskutované problematiky očekávali znatelný posun k lepšímu. Zdání však klame. Prvním lednem se Česká republika přiblížila standardům většiny zemí Evropské unie. Legislativními změnami byly drogy rozděleny podle společenské a zdravotní nebezpečnosti. Tímto krokem si Česko získalo spoustu domácích i zahraničních fanoušků, zároveň se zvedla i vlna nevole. Snížil se postih za držení nebo pěstování konopí, mírnější přístup se promítl i do nakládání s konopím, a to v malém množství. Držení konopí v malém množství se dostalo na úroveň přestupku, ale tímto výčet změn směrem k lepšímu končí. Deziluzi z nového trestního zákoníku podtrhují slova ředitele Národní protidrogové centrály Jakuba Frydrycha. Ten v televizi Nova uvedl následující: „Rozdíl mezi přestupkem a trestným činem byl deﬁnován nějakou tabulkou, kterou deﬁnuje vláda vládním nařízením, a tam jsou přesně jasně daná množství, která oddělují přestupek od trestného činu, ale v žádném případě to neznamená, že došlo k zásadní změně přístupu České republiky k drogám, tak jak to bylo dezinterpretováno médii velmi často na přelomu roku“.

Česko není Holandsko Z Frydrychových slov je jasně patrné, že situace

v otázce držení drog zůstala v mnoha ohledech téměř nedotčena. Leckdy se naopak ještě přitvrdilo. Ódy, které doprovázely reinkarnaci trestního zákoníku, tak byly předčasné. V České republice nadále zůstává protiprávní pěstovat konopí s vyšším obsahem THC než 0,3 %, stejně tak je protiprávní a vždy postižitelné s konopím jakkoliv nakládat. Národní protidrogová centrála vyslala jasný signál, že nakládání s drogami je vždy nelegální, a to včetně drog rostlinných. „Pokud někdo používá slova jako legalizace nebo liberalizace, tak to prostě není pravda,“ tvrdí v souvislosti s přijetím nového zákoníku Frydrych. Česká republika je totiž vázána mezinárodními smlouvami, podle kterých je držení konopných a ostatních drog protiprávní. „Vy nemůžete mít u sebe žádné množství nelegální látky, nemůžete, protože od množství 0,0 se dopouštíte protiprávního jednání,“ přibližuje skutečnost Frydrych. Stěžejním záměrem a proklamovaným cílem nové úpravy bylo od prvopočátku snížení rizika existence vysoce organizovaných trhů, aktivně podporujících poptávku po drogách. Cíl se dle tvůrců novely měl dále promítnout v lepší ochraně veřejného zdraví a veřejného pořádku, a to především s ohledem na nejmladší generace. V souvislosti se schválením nového trestního zákoníku a jasně vytyčenými cíli se následně začalo hovořit o přijetí moderní evropské protidrogové legislativy.

Přehnané pokuty kvůli ničemu Realita je ovšem odlišná a ztrpčuje život především bezproblémovým uživatelům konopí. Tedy těm, kteří si například touží jen v klidu konopí zakouřit. Ti od nového zákoníku čekali více. Více

tolerance a pochopení. Pružnost, jakou bychom očekávali od moderní legislativy, zákonu chybí. Situace je nyní nastavena takovým způsobem, že přechovává-li někdo drogu pro vlastní potřebu, a to v množství menším než malém, vystavuje se riziku, že bude potrestán pokutou až ve výši 15 tisíc korun. V případě, že drogu má pro vlastní spotřebu, ovšem v množství větším než malém, dopustil se již trestného činu. Není náhodou, že se v Česku zvýšil počet přestupků, které jsou řešeny v souvislosti s držením či nakládáním s konopím. Přesné statistiky dosud neexistují. Je však možné odhadovat množství přestupků na více než jeden tisíc. Kupříkladu v sousedním Rakousku se jedná o 15 tisíc přestupků ročně. Stanovení většího než malého množství tak bylo spíše než krokem dopředu jasnou podporou potřeby trestat všechny, byť s jasně stanovenými mantinely. Trestu, za dnes stanovených podmínek, není ušetřen žádný uživatel. Nový trestní zákoník definuje přestupkovou hranici do 15 gramů konopí, které obsahují více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů z celkové hmotnosti rostliny. Šéf protidrogové centrály stanovené malé množství komentoval slovy: „Je to takový nešťastný pojem, který svádí minimálně k úsměvu.“ Nešťastná je rovněž skutečnost, že samotné pěstování konopí je nyní klasifikováno do pěti rostlin jako přestupek a nad pět rostlin jako trestný čin. Provinilým se v současnosti stává člověk již od zasazení rostliny, zatímco dřívější klasifikace postihu byla mírnější. Původní trestní zákoník považoval za trestný čin až výrobu drogy, v případě konopí jeho sušení. Výklad zákona v situaci, kdy na pozemku pěstujete více jak 5 rostlin a argumentujete tím, že 5 rostlin máte zasazených pro sebe, 5 rostlin má babička a 5 rostlin strejda, neobstojí. Limit 5 rostlin se vztahuje na majitele pozemku, kde jsou rostliny pěstovány, ne na osoby, které je pěstují. Za současně stanovených podmínek dochází k paradoxním situacím. Modelovým příkladem může být skutečnost, kdy člověk pod hrozbou přestupku pěstuje pět rostlin konopí a bez dalšího přičinění mu při sklizni úrody, která jistě bude převyšovat malé množství 15 gramů, hrozí

Množství větší než malé u nejčastejších drog Typ látky/obecně vžitý název (účinná látka)

Množství větší než malé

Nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé

Pervitin (metamfetamin)

více než 2 g

0,6 g báze 0,72 g (hydrochlorid)

Heroin (diacetylmorﬁn)

Více než 1,5 g

0,2 g báze 0,22 g (hydrochlorid)

Kokain (benzoylekgoninmetylester)

více než 1 g

0,54 g báze 0,6 g (hydrochlorid)

Subutex®, Suboxone®, další léky s obsahem buprenorﬁnu (buprenorﬁn)

více než 1 g

0,54 g báze 0,6 g (hydrochlorid)

Metadon (metadon)

více než 1 g

500 mg báze 560 mg (hydrochlorid)

Extáze (MDMA/MDA/MDEA)

více než 4 tablety/kapsle nebo více než 0,4 g práškovité či krystalické substance

0,34 g báze 0,40 g (hydrochlorid)

LSD (LSD-25, (+) Lysergid)

5 papírků, tablet, želatinových kapslí nebo „krystalů“ impregnované účinnou látkou

0,000134 g báze 0,000250 g (tartarát)

Marihuana (delta-9-THC)

více než 15 gramů sušiny (vice než 5 rostlin)

1,5 g delta-9-THC

Hašiš (delta-9-THC)

více než 5 gramů

1 g delta-9-THC

Lysohlávky a další houby obsahující psilocin a/nebo psilocybin (psilocin; psilocybin)

Více než 40 plodnic houby

0,05 g báze (psilocinu) nebo odpovídající množství psilocybinu (fosfátového esteru psilocinu)

h INZERCE

<behW DelW Tel: + 33 562 06 08 30 E-mail : info@eurohydro.com

<behWDelW =hem <behWDelW 8beec

CZECH REPUBLIC :

HYDROPONIC NATURE CREATOR

PRO PŮDU A HYDROPONII

CIMBURKOVA 26 - 130 00 PRAHA 3 PHONE : ++420 - 222 780 383 EMAIL : DISTRIBUCE@HYDROPONIC.CZ WEB : WWW.HYDROPONIC.CZ

VELMI KONCENTROVANÉ TEKUTÉ HNOJIVO

NOVINKA ! BioMagix se teď jmenuje Subculture. Stejný produkt, jiné jméno.

t Spojení hydroponických a organických metod pěstování t Vysoká účinnost u všech druhů rostlin t Vhodný pro všechny druhy vody – tvrdou i měkkou t Velmi koncentrovaný (1 l = 1,4 kg) a se stabilizo vaným pH t Optimální absorpce živin je podpořena přírodními huminovými výtažky t Neuvěřitelně snadno se aplikuje t Skvěle se hodí pro hydroponii, prostředí bez půdy i kultivaci v půdě

NOVINKA ! FloraNova Tripack Starter Kit (Začínáme – trojbalení) 1/2L FN (Grow & Bloom) + 1/2L Ripen PLUS FREE pH Test Indicator & pH Down Dry

B R I N G I N G N AT U R E A N D T E C H N O L O G Y T O G E T H E R 13

tisková zpráva

za přechovávání trest odnětí svobody. A dokonce i v okamžiku sušení květů, z nichž získáme 15 g suchého materiálu, se člověk v souladu se současným zákonem dopouští trestného činu, a to výroby omamné látky. Ovšem zde je pak nutné prokazovat, k jakém účelu bude látka použita.

Soutěžte s Free Growerem Zdravím všechny pěstitele. Chtěl bych vám představit naše dítko, soutěž Free-Grower Cup 2010. Na začátek něco málo o www.free-grower.cz. Vznikli jsme jako malá komunita, které se nelíbil autoritativní styl řízení serveru www.grower.cz. Mnoho z nás odtamtud bylo doslova vyštváno z různých skutečných i smyšlených důvodů. Chtěli jsme vytvořit komunitu pěstitelů, kterým by šlo skutečně pouze o naší rostlinku a její léčebné, rekreační a vůbec jakékoliv využití. Nejdříve jsme se usídlili na serveru icmag.com, kde ale převzal nedemokratickou cestou vedení jeden z těch moderátorů na Groweru, kvůli kterým jsme odešli. Jeden z nás (Mopslík) přišel s ideou založit si vlastní fórum, které by bylo i pro seniory a vůbec lidi, kteří se zajímají spíše o léčebné než rekreační využití konopí. Shodou okolností se nám právě v době rozbíhání fóra povedlo vystrnadit i toho nechtěného velitele z IC Magu, ale byla by škoda nové fórum nevyužít. V současnosti je na FreeGroweru registrováno již 655 členů (což za půlrok existence není zlé), mezi nimiž jsou minimálně dva s akademickým titulem v medicíně, a každým dnem přibývají další. Abychom udělali naše fórum pro uživatele zajímavější, rozhodli jsme se zahájit první ročník naší vlastní soutěže o nejhezčí kytky. A tedy nejenom kytky, kategorií máme požehnaně, takže každý se (snad) v nějaké najde. • Za venkovní pokusy jsou to soutěže o: nejtlustší stonek, největší list, nejvyšší rostlinu, nejhezčí políčko a nejhezčí rostlinu. • Za outdoor i indoor dohromady: nejlepší makro fotograﬁe, nejhezčí fotka vůbec a největší palička. • V indoor kategorii je jediná osamocená soutěž o nejhezčí paličku. V každé soutěži jsou připraveny ceny pro první tři místa a nejsou to žádné zbytečnosti. Jedná se o semínka – s výjimkou indoor paličky, kde je hlavní cena pH metr. Semena do soutěže věnovali především členové fóra a patří jim za to dík. A aby to nebylo všechno tak povrchní, po skončení soutěže proběhne v Praze v ateliéru ALF vernisáž nejpovedenějších snímků, z nichž některé budou prezentovány i zde v Legalizaci. Uzávěrka soutěže je 1. prosince letošního roku, takže nezaspěte. Každý účastník soutěže je vítán a čím více se vás zúčastní, tím napínavější bude závěrečné hodnocení. Takže hodně štěstí a pokud budete mít jakékoliv dotazy, obraťte se na mě nebo kohokoliv z týmu přímo na fóru. Těšíme se. berrea

Jednotná úprava nebezpečné péče o zdraví Přes existenci nešťastných pojmů, z podstaty nečekaného zpřísnění, s nímž je spojena de facto antiliberálnost zákona, je možné v některých směrech rozpoznat posun. Osud uživatele drog není již odvislý od rozhodnutí nejvyšší státní zástupkyně a závazného pokynu policejního prezidenta. Stanovení většího než malého množství ukončilo nejednotnost rozhodovací praxe soudů. Ta se odvíjela od interních pokynů pouze pro potřeby státních zástupců a policie, přičemž tyto pokyny a doporučení nebyly závazné pro soudy. V současnosti tak můžeme hovořit o zpřesnění celého rozhodování, ovšem za jakou cenu? Pochybnosti se pojí i s faktem, že trestný čin je v aktuálním zákoníku deﬁnován nově. Je nyní postaven na základě odvození legitimity přímo ze zákona a nikoliv z potenciální společenské nebezpečnosti. A je třeba zdůraznit ještě jeden podstatný nedostatek nového trestního zákoníku. V souvislosti s již zmíněnými omezeními vyvstává další prekérní situace. Nynější drogová legislativa nadále diskriminuje a upírá každému občanovi naší země jeho práva a svobody na vlastní zdraví deklarované Ústavou ČR. Je notoricky známou věcí, že konopí patří mezi léčebné byliny. Současná konopná legislativa neumožňuje lidem beztrestně pěstovat tuto rostlinu, která má potenciál zlepšit jejich zdraví, a to s minimálními náklady. Navíc staří a nemocní lidé užívající konopí nejsou společnosti nijak nebezpeční a neměli by být vystavováni policejní perzekuci. Tento fakt je pak jasným indikátorem přežité a nespravedlivé konopné politiky, jež je v současnosti prosazována. Rozumná legislativa by byla taková, kdyby vláda souhlasila s legalizací pěstování a držení konopí pro léčebné účely, pro osobní potřebu a hlavně pro vědu a výzkum, aby se věci posunuly někam dál.

Maﬁe a silná tráva Současná prohibiční politika českého státu prozatím pouze podporuje rozkvět černého trhu. Vláda se stále distancuje od přijetí efektivní metody kontroly původu a kvality konopí. Chybí větší odpovědnost za zatím nelegální, omamné konopí. S přispěním legislativní úpravy by však stát mohl získat z konopí nejen legální a efektivní lék, ale také by si přilepšil prostřednictvím daně, jež by se na tuto novou komoditu mohla vázat. Obranou proti prohibici je rozvoj domácího, takzvaného indoorového pěstování, jehož produktem je konopí se silnějším účinkem. Tento fakt mění podmínky trhu a přispívá ke snižování cen prodávaného konopí, a maﬁím tak částečně klesají zisky. Je zřejmé, že legalizací by podstatně klesla cena konopí, a tím by došlo také k zásad-

ním změnám na černém trhu. Ti jedinci, kteří si konopí pro svou potřebu nepěstují a jsou nuceni navštívit dealera, jsou navíc vystavováni situacím, kdy jsou jim na černém trhu nabízeny jiné, potenciálně více rizikové látky a způsoby užívání. Jak se dostat z tohoto bludného kruhu zůstává otevřenou otázkou. Připadá v úvahu model dekriminalizace držení a pěstování konopí pro osobní potřebu, tedy politika netrestání. Tu si osvojuje stále více západoevropských zemí jako Španělsko či Portugalsko. Dotyčná a mnohdy svým způsobem lákavá látka zůstává nadále zakázanou, ale trestně-právní systém občany za její užívání, držení či pěstování pro vlastní potřebu nestíhá ani netrestá. Odpovědnost za následky užívání konopí je pak v rukou samotných uživatelů. Diskuze se na dané téma v našich končinách možná rozjede v roce 2012, kdy Centrum adiktologie představí plánovanou studii. Ta se bude týkat dopadů letošních legislativních změn na český nelegální trh s konopím. A s největší pravděpodobností budou posvěceny pravdy, o kterých se ví již nyní. Že zákazem konopí stát pomáhá více drogové maﬁi než občanům vlastní země. ! Zdroje: ZÁKON č. 40/2009 Sb., TRESTNÍ ZÁKONÍK Nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku mimo jiné stanoví, jaké je množství větší než malé u OPL, přípravků je obsahujících a jedů

Shrnutí legislativy r Neoprávněné přechovávání drog a/nebo pěstování rostlin nebo hub obsahujících drogy pro vlastní potřebu je nezákonné a postižitelné vždy: v malém množství podle zákona o přestupcích; v množství větším než malém podle trestního zákoníku. Subjekty, které jsou oprávněny drogy přechovávat, deﬁnuje zákon (patří sem např. zdravotnická zařízení, lékárny, laboratoře apod.). Pokud tedy drogy přechovává uživatel drog nebo závislý, jedná se vždy o protiprávní jednání. r Za neoprávněné přechovávání drogy a/nebo pěstování rostlin nebo hub obsahujících drogy pro vlastní potřebu v malém množství může být v přestupkovém řízení uložena pokuta až do výše 15 000 Kč. r Za neoprávněné přechovávání konopných drog pro vlastní potřebu v množství větším než malém může být uložen trest odnětí svobody až na jeden rok. r Za neoprávněné pěstování rostliny konopí pro vlastní potřebu v množství větším než malém může být uložen trest odnětí svobody až na šest měsíců. r Dělení drog na konopné drogy a jiné drogy, eventuálně rostliny konopí a jiné rostliny a houby obsahující drogy, zákon používá pouze v případě přechovávání a pěstování pro vlastní potřebu v množství větším než malém. Jakékoliv další způsoby nedovoleného nakládání (např. prodej, dovoz, vývoz) jsou trestány stejně bez ohledu na typ drogy.

Napište jim… V této rubrice publikujeme dopisy od našich čtenářů. Napsala nám paní Jarmila, která se rozhodla vzít osud do svých rukou a požádat přímo nejpovolanější členy naší vlády o pomoc. Nechte se inspirovat a napište jim o svých problémech také… Dobrý den Legalizace, je-li to možné, prosím o zveřejnění kontaktů na vládu či poslance. Ráda bych položila panu premiérovi Nečasovi, dále ministru zdravotnictví a ministru spravedlnosti otázku, proč je mi jako občanovi se zaručenou svobodou léčit se a povinností dbát o své vlastní zdraví zakazováno vypěstovat si pár kusů konopí k výrobě konopné tinktury. Dále proč mi je vyhrožováno až 15 000 Kč pokutou za případné vypěstování pár kusů této byliny. Tinktura vyrobená z konopí by mi pokryla léčení hned několika chorob, které mě sužují a zle mi komplikují život. Od podání pendeponu jsem nejen ochrnula, ale jsem také polyvalentní

alergik. Je velký problém najít pro mne vhodné léky a ty ještě můj organizmus špatně snáší. Tak proč mám být považována za člověka porušujícího zákon, či dokonce trestána jako distributor drog, jen proto, že si chci vyrobit z byliny konopí tinkturu, která by mi pomohla, zdraví nezhoršovala, neohrožovala by mně tolika závažnými vedlejšími účinky jako léky, které dosud beru, a přitom mě neuzdravují. Velmi děkuji za odpověď a přeji příjemný den. Jarmila Kontakty na premiéra, ministra zdravotnictví a ministra spravedlnosti: Premiér: RNDr. Petr Nečas Poslanecká kancelář Na Příkopě 814/36, 755 01 Vsetín Osobní stránky: h p://www.petr-necas.cz/ Mail: petr.necas@odsvs.cz Telefon: +420 602 622 416, +420 571 413 596

Ministr zdravotnictví: doc. MUDr. Leoš Heger, CSc. Poslanecká kancelář Akademika Bedrny 89 500 03 Hradec Králové Osobní stránky: h p://www.leosheger.cz/ Mail: leos.heger@mzcr.cz Telefon: +420 603 451 233 Ministr spravedlnosti: JUDr. Jiří Pospíšil Poslanecká kancelář Sady 5. května 44, 301 38 Plzeň Sněmovní 4, 118 26 Praha 1 Osobní stránky: h p://www.ods.cz/jiri-pospisil Mail: pospisilj@psp.cz, ministr@msp.justice.cz Telefon na asistentku: +420 737 244 210

! h INZERCE

TXT: BERREA

Na sklízení trávy se dá koukat z mnoha úhlů. Od samotného vyjmutí rostliny z hlíny, přes transport a sušení, až po následné skladování vypěstovaného materiálu. Chtěl bych vám zde nastínit postup celé sklizně a případně vás seznámit s možnostmi, které jste neznali.

GROWING

Jak na sklizeň od začátku do konce Jak poznám, že mám sklízet? Začnu tedy od začátku. Jak vůbec poznám, že mám sklízet? Prvním znamením jsou žloutnoucí a odpadávající velké listy. Tím nám kytka sděluje, že už jí to moc dlouho nepotrvá. V zásadě máme dva způsoby, jak rozhodnout, jestli rostlinu sklidit, nebo ne. První z nich je pozorování trichomů (pryskyřičnatých žláz) na povrchu paliček. Nejprve jsou čiré, ale zráním se nejdříve mléčně zakalí a nakonec ztmavnou. Udává se, že nejvyšší procento THC má rostlina v době, kdy je polovina trichomů mléčná a polovina zahnědlá. Brzkým sběrem docílíme aktivnějšího účinku, pozdním docílíme účinku více sedativního. K pozorování trichomů nám stačí zvětšení asi 30krát, což zvládne i lepší lupa. Druhá metoda je jednodušší, ale pro své přesné provedení vyžaduje znalost konkrétní odrůdy. Jak rostlina dozrává, pestíky postupně tmavnou a usychají. Většina rostlin je zralá, když ztmavne více než polovina pestíků, jsou ovšem výjimky, jako například tropické sativy, které kvetou déle a tím pádem jim pestíky seschnou víc. Tahle metoda je vhodná pro začátečníky i pro pokročilejší, první nemusí vynaložit prakticky žádnou námahu na zkoumání rostliny a druzí často své rostliny znají. Speciální případ jsou rostliny pro čistě léčebné využití. Pro něj jsou lepší kousky s větším obsahem CBD a nižším obsahem THC, což znamená, že kytky na mastičku nebo jinou medicínskou aplikaci necháme žít asi o dva týdny

déle, než rostlinu ke kouření, protože jak rostlina stárne, tak se poměr těchto dvou látek postupně přiklání na stranu CBD. Ve většině případů však je nejpodstatnější léčebnou složkou THC.

kud ovšem k rostlinám cestujete dva kilometry trním a každá cesta navíc je utrpení, tak si dobře rozmyslete, co všechno si chcete odnést. Všechno nechtěné můžete nechat na místě, aspoň bude mít políčko živiny na další sezónu.

Sklízení rostlin Tak už jsme se rozhodli, že rostlinky sklidíme, jak je tedy vzít z jejich bydliště? Mezi pěstiteli je rozšířeno o celém rituálu sklízení mnoho pověr, což je nespíše způsobeno jistou magičností této fáze celého snažení. Zde je jedna taková a zrovna extrémně rozšířená. Věří se, že rostlina by se měla vytrhnout vcelku a sušit taky tak. Není to pravda, rostlině je naprosto jedno, jestli ji uříznete, vytrhnete nebo cokoliv. Traduje se, že když rostlinu odnesete celou, tak ještě několik dní přežívá a během nich dopotřebuje zásoby na tvorbu paliček. Tohle by mělo smysl, pokud bychom rostlinu nechali ve vodě, pak by zřejmě pár dní přežila, ale to už je zase lepší ji nechat o těch pár dní déle zasazenou. Když ale rostlinu pověsíme ke stropu, tak už se ani neotočí za světlem, což je neklamný znak toho, že to má za sebou. Povahu pověry jsme si vyjasnili a teď skutečně k tomu sklízení. Důležité pro nás je, co vlastně z rostliny chceme sklízet a kde se rostlina nachází. Využít se dá každá část rostliny a závisí jenom na vás, co se vám vyplatí odnést, což souvisí právě s umístěním. Pokud máte kytky za barákem, tak se nemusíte rozmýšlet, jestli odnést i listí, nebo jenom paličky, a vezmete kytku vcelku. Po-

Části rostliny K čemu slouží které části rostlin? Tady je stručný výčet: Kořeny: Zde moc velké využití není, někteří lidé si z nadrcených kořenů připravují lázně, ale o reálné účinnosti pochybuji. Stonky: Pokud nemáte rostlin skutečně hodně, tak stonky asi nevyužijete; jinak je to výborné palivo a perfektní izolační materiál. Velké listy: Dají se použít na mléko a ostatní vaření, do mastičky, na obklady, do koupele a jistě by se našlo i další využití, takže dobře zvažte, jestli je potřebujete, protože na druhou stranu velké listy zabírají hodně místa a je možné, že by vám jejich nošení zdvojnásobilo počet cest. Paličkové listí: To jsou ty malé lístečky kolem palic, které jsou olepené od pryskyřice. Jedná se o výborný materiál pro vaření, primární surovinu na výrobu mastičky a také se z nich skvěle dělá hašiš. Obsahují skoro tolik pryskyřice co paličky a v případě nouze se dají i kouřit – s podobným účinkem, ale o něco horší chutí.

Paličky: O paličkách neboli květenství asi nemá smysl moc se rozepisovat. Paličky jsou hlavní důvod, proč rostlinky pěstujeme, a obsahují největší koncentraci pryskyřice.

Transport Takže teď už máte vybráno, co si odnesete, a na řadě je samotný transport. Jestliže máte všechno poblíž domu, tak přeskočte rovnou na další odstavec. Přenášet rostliny určitě není bezpečné nikdy, ale riziko se dá minimalizovat. Zaprvé si vybereme hodinu, kdy se dá očekávat nejméně lidí v okolí. To se může hodně lišit podle místa, takže určení této hodiny nechám na vás. Dále je třeba alespoň částečně zajistit, aby rostliny nebyly vidět, cítit a vůbec celkově nesmíte být moc nápadní. Dobré řešení je například krosna, ke které vespod připnete spacák, případně auto, do kterého sklizeň naložíte v pevně uzavíratelných plastových nádobách. Pro transport již připraveného materiálu je nejlepší variantou zažehlovací fólie, zaručeně nic neucítíte. Víc vám toho už neporadím, zbytek je na vaší obratnosti a štěstí.

Příprava k sušení Další fáze je roztřídění materiálu. Rostliny je třeba rozdělit na prvky uvedené výše. Já osobně to dělám tak, že kytky rozřežu na větve, které pověsím a během sušení postupně opracovávám, protože najednou by to bylo neskutečně úmorné. Pokud ale chcete mít usušeno co nejdřív, nastříhejte rostlinu rovnou na jednotlivé paličky, těm zastřihněte lístky a dejte sušit ideálně na síť. Papír není vhodný, drží vlhkost a ovlivní výslednou vůni a chuť. Taky si můžete najít pomocníky, určitě je dost lidí, kteří vám za malou odměnu se zpracováním rádi pomohou. Při každém způsobu sklízení však zkontrolujte, zda některé paličky nezahnívají či neplesniví, protože by se vám to rozšířilo na celou sklizeň a pohled na dvacet krásných rostlin, které by kvůli nepozornosti všechny zahnily, bych nepřál nikomu. Rozevřete vždy i velké palice, abyste ověřili, že se plíseň neskrývá uvnitř květenství. Nezdravé paličky odstraňte i s okolím, které bývá rozměklé, a vyhoďte, nijak kloudně se to upotřebit nedá. Paličky, větve, případně celé rostliny skladujte v místě, kde je minimum světla, střední vlhkost a teplota do 40°C, pohyb vzduchu je taky důležitý parametr. Vhodné je místo s prouděním vzduchu, ale kde se zároveň příliš nepráší.

Sušení Kytičky už visí a schnou. Teď se potřebujete rozhodnout, kdy se dát do další fáze. Paličky pravidelně jednou denně kontrolujte, jestli už mají suché stonky. Pozná se to jednoduše. Když ohnete paličku, tak stonek uvnitř ní by měl udělat „lup“ a prasknout. Pokud se jen ohne, tak je usušená málo. Ve chvíli, kdy paličky lupají, můžete je rozstříhat na menší (tak, aby se daly naskládat do sklenic) a sesypat na hromadu. Sušení zabere asi 3 dny až dva týdny, podle podmínek (teplota, vlhkost). Následující fáze není povinná, ale vylepší výslednou chuť. Tedy nasypte paličky na hromadu a asi dva dny je takto nechte s tím, že jednou za den je promícháte rukou, aby nezahnily. Dojde

CHUŤ BY MĚLA BÝT JEMNÁ, BEZ ŠKRÁBÁNÍ. k mírné fermentaci, která zjemní výsledný chuťový zážitek. Jestli máte odvahu, můžete tohle udělat, už když paličky jenom trochu seschnou, ale stonek ještě nelupe, pak ale musíte míchat alespoň dvakrát denně a důkladně monitorovat možnou plíseň. Odměnou vám bude perfektní chuťový zážitek. Pozor zároveň i na přeschnutí, protože přeschlá palička se rozpadá na prach, sotva ji vezmete do ruky, a ztrácí veškeré své aroma a chuť, škrábe v krku a celkově to není ono. Naštěstí se konzistence dá obnovit rehydratací, ale k tomu až dále.

Water curing Teď na chvíli odbočím a představím vám metodu zvanou „water curing“. Sice o curingu (zrání, školení) budu psát až dál, ale water curing je speciﬁcký v tom, že se začíná se syrovým, tzv. mokrým materiálem. Má smysl ho použít za speciﬁckých okolností, například pokud byly rostliny

přehnojené nebo když chcete omezit průrazné aroma některých odrůd. Celé to spočívá v tom, že odlistěné paličky dáte do nádoby se studenou vodou, zatížíte je třeba kusem dřeva, aby držely pod vodou, a necháte je tam asi týden. Důležité je najít místo, kde není teplota příliš vysoká (pro malá množství se hodí lednička, jinak třeba sklep), ale zase vám to nesmí zamrznout. Asi jednou za dva dny vodu vyměňte, po týdnu paličky vyndejte a dosušte na sítu nebo novinách. Paličky budou mít jemnou až nevýraznou chuť, ale zvýší se účinek, protože se odplaví část organických složek, které sníží váhu přibližně o pětinu při zachování účinných látek. Další výhoda této metody je, že si můžete paličky libovolně dochutit, pouze pozor na cukr – když k nim nalijete třeba fantu, tak je nezapomeňte na konci opláchnout, jinak vám usazený cukr zkazí veškerý zážitek. Vhodná jsou třeba koncentrovaná cukrářská ochucovadla. Water curing se dá provést i na suchých paličkách, pouze studenou vodu vyměníme za horkou a 7 dní zkrátíme na dvě hodiny. Chuť je ovšem o dost jiná, než když se metoda aplikuje na čerstvě sklizenou trávu. R

Curing Dostáváme s k asi nejdůležitější části celého procesu sušení. V čerstvě usušených paličkách je ještě mnoho prekurzorů THC, které můžeme vhodným postupem převést do aktivní formy a tak zvýšit potenci, ale i vylepšit chuť materiálu. Prvotně usušené paličky naskládáme do neprodyšných nádob (ideální jsou sklenice) a uzavřeme. Asi jednou denně kontrolujte, zda se sklenice zevnitř orosila. Pokud ano, otevřete ji, paličky promíchejte a nechte asi hodinu větrat, pak opět uzavřete. Když se sklenice přestane zevnitř rosit (tak po týdnu), paličky už nevyndávejte, pouze jednou za den až tři na 15 minut odšroubujte víčko a nechte větrat. To provádějte asi měsíc. Alternativou k neprodyšným sklenicím jsou zip-sáčky (přepravky, dýleráky), které nejsou neprodyšné a tedy kontrolujeme jen to, jestli se materiál nezapařil nebo nepřeschnul, nemusíme otevírat průběžně. Po celou

dobu curingu je důležité, aby paličky úplně nevyschly, protože voda je hlavní aktér celého procesu zrání. To se dá zajistit jednoduše tak, že když už se začnou drolit, párkrát zhluboka dýchnete do skladovací nádoby. Pokud se něco nepokazilo, tak v tuhle chvíli jsou už paličky ve stavu, kdy se dají pohodlně kouřit a chuť by měla být jemná, bez toho škrábání a dusivého kašle, který často nastupuje při kouření pouliční trávy.

Dlouhodobé skladování Paličky dále zrají ještě několik měsíců. Na vrcholu síly jsou asi po půl roce od sklizení a nejlepší chuť nastupuje přibližně po jednom roce. To samozřejmě počítá s bezchybným postupem a odvíjí se i od konkrétní odrůdy. Obecně platí, že rostliny ze sativního konce spektra dosahují vrcholu později než ty indikovější. Pro dlouhodobé skladování rostliny ještě jednou vyndejte

ze sklenic a nechejte mírně přeschnout, aby náhodou nedošlo k zahnití, protože teď už je asi nebudete kontrolovat denně. Zase to ale nepřežeňte, aby se vám nerozpadly na prach. Ujistěte se, že všechny sklenice jsou pevně a neprodyšně uzavřeny a umístěte je na tmavé a chladné místo, aby nedocházelo k degradaci účinných látek. Takto je můžete skladovat i několik let bez výrazné ztráty účinku. Pokud jste doteď všechno udělali správně, tak po roce ztratí paličky nejvýš asi 10 % síly a po dvou letech je to méně než 20 %. Delší skladování už se běžně neprovádí, ale doneslo se ke mně, že lidé skladovali trávu i 5 let, a pořád si zachovávala účinek.

Závěr Doufám, že vám můj manuál ke sklízení přinese hodně úspěchů a užijete si o třídu lepší kouř než při nákupu od dealera. Hodně štěstí! !

Na návštěvě u outdoorovejch profíků Tihle kluci se outdooru věnují už dlouho. Přišli jsme je poprosit o pár rad a podívat se, jak to má vypadat.

Ahoj kluci, máte jako vždy nádherný kytky. A ta vůně... Jsou z klonů, nebo ze semínek? Dostali jsme vzorky semínek od ﬁrmy Kannabia a tak jsme je zasadili.

Byla to feminizovaná semínka? Jo, byla tam La Blanca z White Family, je to vyselektovaný Great White Shark, silná odrůda Zerebral s efektem na tlak. Hodně vám rozbuší srdíčko. Má sladkou chuť po skunku 1. Pak ještě Mataró Blue, dělá velké keře, které se sklízí začátkem října. Je to jednička mezi jejich modely. Máme ještě White Dominu a něco byly klony.

Které odrůdy? Bubble Gum, Lemon Skunk a další.

Kdy jste dávali klíčit semínka a jak jste to dělali?

Kdy šly ty kytky ven? Jakmile venku nebylo pod deset stupňů, v květnu?

Já bych řek, že to byl duben. My to neděláme brzo, páč nespěcháme a taky ty kytky nemůžem mít velký. Dělali jsme to klasicky - na talířek trochu odstáté vody, do toho semínka a přiklopit dalším talířkem. Kontroluju to, aby to nevyschlo, semínko pak zhruba za dva dny praskne a začne vylézat klíček. Semínka dám do jiﬀu (zakořeňovač vyrobený ze slisované rašeliny, čedičového nebo jiného vlákna, pozn. red.) a zhruba 1 centimetr do hloubky klíčkem dolů. Jiﬀy nesmějí být moc mokrý, aby semínko neshnilo. Kostičky dám do skleníčku a ten dám ven. Když venku je nebo má být pod deset stupňů, dávám ho dovnitř. Jakmile se kytky zakoření v kostičkách, dávám je do půllitrových květináčků se slabě předhnojeným substrátem a pak už je dávám ven. Stříkám je Rhizotonicem, kořenovým stimulátorem.

Kytky, které jsem dal do země, se vyvazovaly, aby se snížila jejich výška. Ony ti pak vyrostou výhony z každého patýrka té ohnuté větve a krásně vyplní korunu a celý prostor. V květináčích je nechávám, aby nebyly tak velký. Navíc se pak dají v případě potřeby přemístit. Já preferuju menší košatější kytky. Teď jdou rostlinky do květů, hnojím je Terra Bloomem od Canny, předtím dostávaly Cropmax, když byly malý a dal jsem je do těch čtyřlitrovejch květináčů. Cropmax je na rozvoj větví a pater. Celkově na košatost.

Jak zastřiháváš? Ustřihnu vršek rostliny, když má tři patra. Tak aby se rozvětvil na dvě hlavní větve. Pak těsně pod zástřihem vyraší dvě patra. Jakmile na těch dvou větvích vyrostou další tři patra, zase je zaštípnu. Pak je asi tak po týdnu přesadím do čtyřlitrových květináčů. Po dalším týdnu dám pár kytek do země a některé si nechám dosvítit „na dvanáct“ (lampy svítí v dvanáctihodinovém cyklu, pozn. red.).

Měříš pH? U venkovek pH neměřím, jen dodržuju dávkování a pro jistotu dávám o něco míň. Letos mi ale bohužel všechny kytky napadl obaleč východní, takovej červ, který žije ve stonku kytky. Tak jsem to postříkal Zpruzitem. Ten se vsákne do kytky, které pak obalečům hned přestanou chutnat. (Směje se.) Je to výborný proti všem škůdcům, který se živí kytkou. Obsahuje pyrethrin, extrakt z květů kopretiny růžové.

Jak často zalíváš? Když je sucho, zalívám každej den a dávám kytkám až deset litrů vody, někdy osm... Když prší nebo to není vyschlý, zalívám třeba jen dvakrát týdně.

Čím jsi hnojil?

Díky moc a ať v pořádku sklidíš.

Po celou dobu růstu Fish emulzí. Je to pecka, smrad jak z pekla, ale funguje to bezvadně. Na indoor by to nešlo, to teda jako fakt ne.

Díky a ať se daří, všem přeju krásnou a chutnou úrodu. Já už se toho Lemon Skunku nemůžu dočkat. !

PORADNA - váš osobní zahradník od GROWSHOP.CZ Svědci Jahodovi pátrají, radí a informují Blíží se nám podzim a s ním i období sklizně a hojnosti. Píšete nám a ptáte se na důležité věci, a tak jsme se rozhodli, že otevřeme pravidelnou poradnu, kde se postupně pokusíme zodpovědět vaše dotazy. Při výběru nové genetiky z dostupných semenných bank se mi do ruky dostaly autoﬂoweringové modely. Co si pod tím mám představit? Tato poměrně mladá odrůda konopí byla vyšlechtěna speciálně pro mírná pásma, kde má rostlina problém dokvést kvůli krátkým a deštivým létům. Hlavním znakem je její nezávislost na světelné periodě a celková doba růstu a květu okolo dvou měsíců. Rostliny přecházejí do květu již po nasazení 5.–7. listu, jsou menšího vzrůstu a hodí se perfektně ven i dovnitř. Střední výnosnost těchto odrůd vám vynahradí super krátká délka květu a možnost sklízet častěji v roce, než jste si vůbec kdy mysleli. Každá lepší semenná banka dnes nabízí minimálně jeden autoﬂoweringový model.

Zakoupil jsem si vaporizér, a nikde jsem se nedozvěděl, na kolik stupňů Celsia se doporučuje nastavit?

To záleží na rostlině, kterou hodláte vaporizovat. Běžná teplotní škála vaporizérů je mezi 100–207 °C a v tomto rozsahu jsou účinné téměř všechny léčivé byliny. Lékařská marihuana se vaporizuje od 130 do 200 °C. Při 130 °C se začínají pomalu uvolňovat aromatické látky a esence, účinek je pomalejší, ale zcela komplexní. Při tomto postupu (pomalá vaporizace) se doporučuje postupně přidávat teplotu a vaporizaci ukončit na cca 180 °C. Druhou variantou je tzv. rychlá vaporizace, kdy chcete rostlinu během chvíle kompletně zužitkovat. Začnete na 150 °C a postupně zvyšujte až na 200 °C. Pára, kterou inhalujete, by neměla mít nikdy jinou než smetanovou barvu. Tmavší odstíny značí, že jste rostlinu „přepálili“, u konopí to zase tak na škodu není, dostanete maximum během chvilky, ale doba vaporizace se výrazně zkrátí. Podrobné informace k jednotlivým léčivkám, jejich účinkům a teplotám naleznete například na www.vaporizace.cz.

Chci si zakoupit semena a vypěstovat si mateční rostlinu. Setkal jsem se s feminizovanými a standardními typy. Které z nich mohu použít? Oba dva. Feminizovaná semínka začaly semenné banky na trh dodávat, aby pěstitelům odpadla nutnost selekce na samčí a samičí rostliny. Jsou stejně kvalitní jako standardní a udělat z nich mateční rostlinu (pokud si správně vyberete tu nejkvalitnější rostlinu) není žádný problém.

Příkon předřadníku je 400 W. Je i celková spotřeba elektrické energie v rámci předřadníku 400 W? Ne, to opravdu není. Záleží na tom, zda-li používáte elektronický nebo elektromagnetický předřadník. Elektromagnetický předřadník má větší odběr a jeho celková spotřeba energie je asi 430–440 W. Ztráty elektrické energie u elektronického předřadníku jsou mnohem nižší – odebírá cca 410 W. ! h INZERCE

cannafest na nafest affest afest fe fes es esstt est praha ha h a 2010

facebook: cannafest www.cannafest.cz w ww 00420 604 234 546 info@cannafest.cz

Největší Mezinárodníí Konopný Veletrh v ČR ČR 19. – 21. listopad 2010 Výstaviště Praha h Holešovice H ov vice ce e GENERÁLNÍ SPONZOR

OFICIÁLNÍ SPONZOŘI

15cm STICKERS 5SEEDS CMYK.indd 1

ODBORNÍ PARTNEŘI

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

3/12/10 4:24:52 PM

Legalizace

GROWING

Jack Herer indoor report Dopis od čtenáře, který se může pochlubit luxusním Jackem Hererem…

dravím Legalizaci.cz a její přívržence. Rád bych se s vámi podělil o svůj pěstitelský úspěch. Nejsem žádný zkušený grower, mám za sebou pět sklizní různých odrůd, všechny pod 600W lampou. Konopí pěstuju pro sebe, svoje kamarády a taky kvůli léčebnému využití. Nějaký čas před tím, než jsem poprvé začal, jsem koukal, jak to dělají kamarádi, a řekl jsem si, že je čas zkusit to sám. Pořídil jsem homebox (80 x 80 x 160 cm), do toho 400W sodíkovou lampu (na 600W bohužel nemám prostor), malý pachový ﬁltr, odtah 280 m³/h, triakový regulátor a další věci a mohl jsem začít se svým prvním 400 W growem. Kluci sice říkali, že 400 W je na ten menší prostor celkem dost síla, ale co už. První věc, co jsem řešil, byla, kde sehnat nějaký řízky. Měl jsem slíbenou dodávku od známých jednoho kamaráda, ale to se tolikrát odložilo a pak zkomplikovalo, že bylo nutno najít nový zdroj. Bohužel v okolí nikdo nic neměl, od nákupu ve Vídni mě hodně lidí zrazovalo, takže jsem se rozhodnul zkusit štěstí na netu. Domluvil jsem se s borcem na jihu Moravy a vzal od něj Pure Power Plant (PPP) a TOP 44. Vypadalo to dobře, ale po převozu jich pár umřelo, pár nebylo vůbec zakořeněno, takže jsem si ve výsledku

dost naběhl. Rozběhlo se tak další kolo hledání. Po cca měsíci jsem se konečně dostal k poměrně kvalitním klonům Jack Herer (JH), který byly téměř ready k přepnutí na periodu 12/12. Do toho se konečně na balkóně zmátořil zbytek přeživších PPP a TOP 44 (něco umřelo, něco jsem rozdal na outdoor, zbyly celkem 4 kytky). Finálně teda do boxu šlo 10 klonů JH, 3 klony PPP a jedna TOP 44. Celkem zvláštní sestava, co? Samozřejmě že jsem řešil, na čem budu pěstovat. Hodně jsem váhal mezi zeminou a kokosem, ale nakonec jsem se rozhodl pro kokos. Lépe vysychá, je lepší pro kořeny, ale zároveň je zrádnější – když uděláte chybu, projeví se rychle. Osobně jsem měl větší zkušenost se zeminou, ale výsledek nebyl zrovna podle mých představ. Kamarádi taky zkoušeli několik akcí na zemině, ale nebylo to úplně ono, což byl i jeden z důvodů, proč jsem nakonec vybral kokos. Koupil jsem 50 litrů Plagron Cocos s trichodermou, která by měla lépe chránit kořeny a podporovat jejich rozvoj, a k tomu jsem rovnou přikoupil 14 truhlíků cca 4,5 litru – úplně jsem tak zaplnil prostor v boxu. Otázka hnojiv je asi vždy věcí osobního vkusu. Kamarádi i já jsme zkoušeli několik různých hnojiv, vždy minerální. Podle mého se liší akorát komplikovaností – míchají se ze dvou či tří složek. Jelikož jsem nechtěl trávit zbytečně moc času u kyblíku s vodou a mixováním správné zálivky z několika lahviček, vybral jsem pro mě nejjednodušší cestu a poprvé jsem zkusil Hesi. V growshopu, kam chodím pro rady, mají sice větší zkušenosti s jinýma hnojkama, ale tyto mi taky doporučili. Koupil jsem si Hesi start kit pro kokos, všechno, co člověk a kytky potřebují, v jednom balíku, a měl jsem vystaráno. Chvilku jsem řešil, jestli taky poprvé nevyzkoušet organiku, ale jelikož míchám zálivku na několik dní dopředu, zůstal jsem u minerálů. Je fakt, že spousta lidí tvrdí, že organika je lepší, nemusí se extra dávkovat a chuťově je pak výstup naší snahy lep-

ší. Určitě to někdy zkusím, zatím však zůstávám u toho, s čím mám alespoň nějaký zkušenosti.

Fáze růstu Na růst jsem používal to, co bylo v balíku. Na tuhle fázi mi stačil TNT Complex a Root Complex, Jack Herer si jich vlastně ani moc neužil, řízky byly poměrně velký. Bohatě si ale užily klony PPP a TOP 44, které byly v opravdu špatném stavu a k nějakému růstu jim pomohl až přesun na balkon. (Už jsem je odepsal, takže jsem to zkusil, jestli se něco nestane a nezaberou. Nakonec se podařilo část zachránit.) U balíčku hnojiv je návod, snažil jsem se ho držet. Už se mi stalo, že jsem fázi růstu nezvládl, a tak jsem nechtěl riskovat svou blbostí a držel se manuálu. Zálivku pro růst jsem dělal do 10litrovýho kýble, vodu jsem nechal minimálně 24 hodin odstát. Upravil jsem pH na něco lehce pod 6. Tady jsem se poučil z minulé grow akce. Sice jsem měl elektronický pH měřák, ale byl špatně zkalibrovaný, takže jsem minule trvale lil zálivku s PH okolo 4,5, někdy nižší. Byl to dost problém a hlavně jsem vůbec netušil, co se děje, a když jsem na to přišel, bylo už pozdě. Každá taková chyba v dlouhém projektu pěstování dost bolí. Teď měřím pH dvakrát. Poprvé orientačně kapalným pH metrem a podruhé přesně upravuju dle výsledků elektronického metru. EC zálivky jsem taky měřil, ale když jedete podle tabulky od výrobce, není problém s tím, že byste EC nějak výrazně přepálili. Spíš naopak.

18 hodin světla a 6 hodin tmy – stále rosteme V růstu (18 hodin světla, 6 hodin tmy) jsem zaléval každý třetí den nebo podle toho, jak byl kokos proschlý. Teplotu ve skříni jsem se při růstu snažil držet okolo 25 °C, což při použití 200 W úsporné lampy není zas tak velký problém. Od-

tah byl tak na 30 % výkonu, což se mi zdálo OK, zapnutý byl i větrák na ofuk, který pěkně rozháněl vzduch a vlhkost. Vlhkost vzduchu byla díky zvlhčovači konečně taková, jakou jsem potřeboval, tedy okolo 80 %, což je optimální. Už jsem konečně nemusel dávat do skříně mokrý ručníky, misky s vodou a nemusel jsem na kytky a stěny skříně stříkat z rozprašovače. Fakt doporučuji tuto věc koupit, šetří dost čas, stačí tak jednou za tři dny doplnit vodu a je to. Vlhkost jde pak celkem dobře regulovat podle síly odtahu a výkonu zvlhčovače. Klony Jack Herer (JH) jsem takto nechal jen asi pět dnů, přepínal jsem je na květ kvůli prostoru a výšce ve skříni při 17 cm jejich vzrůstu. Klony PPP a TOP 44 jsem předtím měl cca 10 dnů na balkoně, kde jsem se je snažil rosit, a jinak se o ně, kromě pravidelné zálivky, nestaral. Když se vzpamatovaly, přidal jsem je do boxu, kde dostaly stejnou péči jako JH.

Fáze květu Na květovou fázi jsem opět použil hnojiva, co byla v balíku. S Hesi to je opravdu snadné. Po dobu prvních 3 týdnů se vlastně používá jen zá-

týdnu květu jsem EC držel na 1,6 a každý týden zvyšoval až na konečných 2,2–2,3. Zálivku jsem opět dělal do vody odstáté minimálně 24 hodin a vypozoroval jsem, že i když dávám pořád stejný díl kyseliny na snížení pH, úroveň pH se i tak mění v závislosti na teplotě vody a vzduchu okolo. Zaléval jsem tak jednou za tři dny. Kytky jsem prolil a nechal je tak cca dva dny vysychat. Ze začátku jsem dával necelého půl litru, časem se potřeba zálivky zvyšovala a někdy okolo šestého týdne květu jsem 1x za 2 dny vylil do každé kytky přes litr zálivky. Ke konci byl opět pokles spotřeby zálivky, ale to už jsem kytky proléval vodou a ﬁnal solution, takže prosychaly další 3 dny.

12 hodin světla a 12 hodin tmy – krásně kveteme Teplota při květu (12 hodin světlo a 12 hodin tma) se pohybovala okolo 27–28°C. Občas se samozřejmě stalo, hlavně během veder v červenci, že to odtah nezvládl a ve skříni bylo okolo 30–32 °C, což není moc dobrý. Až bude odtah dosluhovat, koupím silnější, aby zvládl i rozmary počasí.

KONOPÍ PĚSTUJU PRO SEBE, SVOJE KAMARÁDY A TAKY KVŮLI LÉČEBNÉMU VYUŽITÍ. kladní květové hnojivo Hesi Coco a od čtvrtého týdne se začne postupně přidávat PK 13/14. Do zálivky se také kápne trošičku Supervitu, což má být mix vitamínů a podpůrných látek. Občas jsem taky přidal PowerZyme, směs enzymů podporující růst palic a zdraví rostliny. Celkově jsem s tímto hnojivem dost spokojen, vyhovuje mi hlavně jednoduchost a tím daná rychlost přípravy zálivky. Je dobré kontrolovat EC, protože doporučené hodnoty hnojiv dané výrobcem jsou orientační a dělané tak, aby je bylo možno použít s různou kvalitou vody. První tři týdny květu jsem EC neměřil, jel jsem prostě pouze podle návodu. Od čtvrtého týdne jsem se ale na EC zálivky zaměřil a začal zvyšovat doporučené dávky, v průměru o více než třetinu. Ve čtvrtém

Vlhkost vzduchu byla při startu cca 55 %, pak se dostala i ke 45 %, ale poslední dva týdny, hlavně kvůli srpnovým lijákům, se zase vrátila k 55–60 % a nemohl jsem ji nijak snížit. Klimatizaci pro 400W box fakt kupovat nebudu. Rozhodl jsem se, že kytky nebudu zaštipovat. Vzhledem k tomu, že se jich na prostoru 0,64 m2 tísnilo 14 (což je fakt hodně, ale nebylo kam dát zbytek už původně odepsaných klonů), jsem došel k závěru, že hlavní pálky budou stačit. Kdybych kytky zaštípl a ony by se začaly větvit, asi by si hodně stínily. Vzhledem k třem různým odrůdám a jiným výškám jsem ani neuvažoval o nějakém SoG. Během květu jsem 2x všechny kytky vyndal a provedl zastřihnutí zbytečných spodních listů. Oproti minulé zkušenosti jsem

nic neuštipoval, pouze jsem zastřihl čepele listů a patra, kam se nedostalo světlo, stejně časem odpadla. Nechtěl jsem kytky zbytečně stresovat tím, že je budu připravovat o větší části. Pochytil jsem, že v téhle oblasti existují dva tábory – jedni stříhají, druzí ne – a oba mají dobré argumenty. Ať si každý vybere podle zkušeností a podmínek. Jelikož jsem měl v boxu 3 různé odrůdy, byl lehce problém, jak s tím naložit. TOP 44 jsem nechal prostě přezrát, stejně se moc nepovedla a měl jsem ji tam jako kuriozitu. PPP a TOP 44 jsem přestal hnojit v sedmém týdnu a 10 dnů proléval čistou vodou s přidaným ﬁnal solution. Jelikož jsem zralé kytky neměl kde sušit, pokosil jsem je, ostříhal listy a očištěné palice dal do papírových pytlů a plastové schránky a uložil jsem je do mrazáku na tu dobu, než bude hotový JH. Jack Herer kvetl dlouhých 70 dnů, z toho posledních deset dnů jsem ho také proléval čistou vodou s přidaným ﬁnal solution. Na poslední dva dny jsem zhasnul a nechal jsem JH 48 hodin potmě. Následně jsem vše sklidil, očistil a zavěsil do sušící sítě. Jako sušící síť používám děrované látkové poličky z IKEA, které se dají zavěsit na tyčku. Efekt je stejný, cena o 400 % nižší. Odtah jsem dal na minimální výkon, za 6 dnů jsem byl hotov a držel jsem v ruce výsledek své skoro čtyřměsíční snahy. Celkově jsem sklidil z 10 kytek Jack Herer 220 g suchého materiálu, 3 kytky PPP a 1 TOP 44 udělaly dohromady 47 gramů. Suma sumárum byl výsledek mé snahy pod 400W lampu 267 g suchého konopí. Musím říct, že jsem čekal více. Podle toho, jak JH vypadal, jsem doufal v 300–330 g. Jack Herer udělal krásné, kompaktní a tvrdé palice s výraznou vůní, chuť je hutná, kořeněná a pryskyřicová. Účinek je velmi kvalitní. ;)

Final solution Já zas tak moc nehulím, takže podělím kamarády a zkusíme udělat taky nějaké mastičky. Všem pěstitelům přeji pěknou úrodu a doufám, že se zde zlepší kvalita dostupných řízků a spolehlivost lidí, kteří se tomuto věnují. Někdy je to opravdu peklo. ! h INZERCE

Chemoterapie a marihuana

KONOPÍ LÉČÍ

TXT: J.K.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že marihuana je při správném použití výborným doplňkem moderního způsobu léčení nádorových onemocnění.

aždý člověk se může dostat do situace, kdy bude jeho život viset na vlásku v důsledku vážné nemoci. Já jsem se do takové situace dostal před několika lety. Bylo mi 26 let a zdálo se mi, že můj život nemůže nic ohrozit. Zprávy o tom, že někdo má rakovinu nebo leukémii, mi přišly jako něco z úplně jiného světa. Mě to přece nemůže potkat. Vesele jsem si žil, trošku cestoval, občas vyrazil na párty a chodil s kamarády na pivo. Marihuanu jsem kouřil celkem pravidelně a měl jsem pocit, že to takhle půjde celý život – zkrátka paráda. Všechno se brzy změnilo. Byl u mne odhalen Hodgkinův lymfom. Hodgkinova nemoc má 4 stádia, která se dále označují písmeny A, B, C a E, podle toho, jaké příznaky jsou u pacienta pozorovány. Prvním signálem přítomnosti Hodgkinovy choroby je zvětšování lymfatických uzlin na krku, v podpaží, a/nebo tříslech, často doprovázené postupným úbytkem váhy, výrazným pocením (hlavně v noci) a někdy také horečkou. Moje diagnóza zněla Hodgkinův lymfom, nodulární skleróza ve stádiu III C – tedy 3. stádium choroby doprovázené váhovým úbytkem větším než 10 % původní hmotnosti. Diagnóza byla stanovena po odběru tkáně z nateklých třísel.

Náhody neexistují Kdo z vás by běžel k doktoru kvůli tomu, že se v horkém létě v noci potí? I přesto, že jsem si

občas musel vyměnit i prostěradlo, přišlo mi to celkem normální. Váhový úbytek jsem neřešil – pořád jsem něco dělal na zahradě a „zas tak hrozný“ mi to nepřišlo. Nádorová onemocnění provází i větší pocit únavy, který jsem sice měl, ale po práci na baráku je unavený asi každý, že ano. Nikomu jsem neříkal nic, protože mi nic nebylo podezřelé – ani ta mírně nateklá uzlina na krku – „to se ztratí“, říkal jsem si. Nebezpečné choroby jsou z jiného světa, takže jsem o nich ani nepřemýšlel.

Náhodo k nám přijela kamarádka s dvěma dcerami a náhodou mi jedna z nich předváděla, co se učila v kurzu sebeobrany – výborný nápad, samozřejmě to končilo úderem kolenem mezi nohy… Chtěla to jen naznačit, ale kopla mi přímo do třísel. Třísla mi trochu natékala – myslel jsem si, že po tom kopnutí. Když to čtrnáct dní nemizelo, jel jsem náhodou do rodné Plzně. Náhodou jsem měl jít na podzim na lehkou operaci nějakého „nežida“, tak jsem se stavěl u doktora, který mi to měl provádět. Ukázal jsem mu třísla a řekl mu: „nešlo by to taky vyříznout, když už budu v limbu?“ Za týden už jsem byl na odběru tkáně a za další týden mi dolovali kostní dřeň z pánve a začínala chemoterapie. Možná si říkáte, proč přitom tvrdím, že náhody neexistují. Jednak jsem o tom přesvědčený a navíc jsem přesně rok před odhalením nemoci měl zajímavý transcendentální zážitek. Na psytranceovém festivalu v Portugalsku, kam jsem se vydal úplně sám, jsem pozřel více podpůrných prostředků, než byla moje mysl schopna pobrat. Měl jsem slušný halucinace a zapékal se v rozhovoru s Bohem. Bylo mi strašně úzko a měl jsem pocit, že jsem všechno v životě udělal špatně. Naprosto upřímně jsem prosil Boha, ať mne tady a teď zabije, když jsem tak špatný. Rozběhl se neuvěřitelný kolotoč vizuálních efektů. Viděl jsem postavu a celý její žilní systém. Najednou jí do oblasti třísel řízl střep a z místa řezu se do celého krevního oběhu rozjela černá teku-

INZERCE h

gr wroom.cz GROWAN

D A E DH SHOP

Muzete nakupovat z pohodlí domova prostrednictvím e-shopu www.growroom.cz nebo nás navštivte v kamenném shopu v Hradci Králové.

tina. Tato scéna se neustále opakovala a občas ji vystřídaly kopy mrtvých mořských ryb, přesypávaných z rybářské lodě do transportéru. Zdálo se mi, jako kdybych si měl vybrat trest – nejhorší reinkarnace: návrat na začátek cesty, stát se rybou na dně mořském, nebo černá, jedovatá krev v těle. Přesně za rok mi rozřízli třísla a zjistili, že mám de facto jedovatou krev (Hodgkinova choroba je, mimo jiná zařazení, také „neoplastické klonální onemocnění krve“). Onemocnění jsem tedy nikdy nemohl brát jako náhodu a všechno, co s ním souviselo, mi dávalo smysl.

Abych se dostal k té marihuaně Chemoterapie není nic pro pozdvižení nálady, nebo uklidnění žaludku – nicméně, zaplať pán Bůh za ni, zachrání moc a moc životů. Léčí se různými „koktejly“ a každý člověk to snáší jinak. Samozřejmě jsou i různé koncentrace, ale neznám moc podrobností, takže se do toho nebudu pouštět. Zhruba hodinu jsem dostával různé preparáty z kapačky. Cca hodinu po chemoterapii přišel velice nepříjemný stav. Charakteristická nevolnost, zvracení, celková slabost a otřesení. Přirovnávám to k úderu palice do velkého zvonu. Chemoterapie byl úder a moje tělo se po ní třáslo jako zasažený zvon. Nyní jsem konečně objevil lékařské využití marihuany. Zjistil jsem, že když si dám pár prásků zhruba půl hodiny po chemoterapii, výrazně snížím její negativní dopady na psychiku i zažívání. Po těle se mi rozběhlo osvobozující uvolnění a pocit klidu. Žaludek se mírně uklidnil. Zvracení sice pokračovalo, ale celkový pocit byl mnohem lepší. Tolik jsem se nechvěl a dokonce jsem měl chuť k jídlu. V prvních třech dnech po dávce chemoterapie (chodil jsem na ni každých 14 dní po dobu půl roku) jsem bez marihuany moc chuti k jídlu neměl. Doktorka říkala, že důležité je hodně jíst. Dokonce padala všechna omezení. „Nevyhýbejte se žádnému jídlu. Nevadí, jestli je tučné nebo není zdravé. V tuto chvíli je důležité, abyste hodně jedl. Pokud to jediné, co budete schopen v žaludku udržet, bude bůček, jezte bůček.“ Skvě-

Hodgkinův lymfom (hodgkinova nemoc) Systémové nádorové onemocnění, které většinou začíná v mízních uzlinách a rychle se šíří do celého organismu. Následkem onemocnění je nekontrolované množení buněk lymfatického systému, které postupně přestávají plnit svoji úlohu. Při neléčení je smrt téměř nevyhnutelná. Hodgkinův lymfom má své příbuzné, kterým se říká non-hodgkinské lymfomy a je jich celá řada. Onemocnění Hodgkinovým syndromem je oproti ostatním variantám v podstatě štěstí, protože jeho léčba je vyzkoušená a její úspěšnost se pohybuje mezi 50–90 %, v závislosti na stadiu, ve kterém je nemoc odhalena. Dlužno dodat, že před dvaceti lety byla tato choroba neléčitelná.

lá zpráva pro milovníka masa! Ale brzy jsem poznal, že stravování opravdu nebude procházka růžovým sadem. Postupně si začnete vybírat jídla, která se dobře zvrací, a masitá strava tento komfort obvykle nenabízí. S aplikací marihuany se zlepšil i problém příjmu stravy. Moc se vám do jídla nechce, když víte, že všechno půjde ven. Já byl rozhodnutý nemoc překonat za každou cenu, i kdybych měl zvracet borové šišky. Každý, kdo někdy kouřil trávu, ví, že po ní má chuť sníst celou lednici. Při požívání chemoterapie je tento účinek k nezaplacení.

Kolik marihuany je třeba k odstranění nepříjemných stavů po chemoterapii? To je velice individuální. Jelikož jsem v té době marihuanu kouřil pravidelně, nedělalo mi problém si dát jointa kdykoliv, když jsem cítil, že negativní projevy chemoterapie sílí, což čítalo 3–4 jointy denně. Pokud se někdo rozhodne použít marihuanu k tomuto účelu, doporučil bych mu začít na malých dávkách, aby poznal, jak marihuana ovlivňuje jeho stav a psychiku. Těm, kteří nemají s marihuanou žádné zkušenosti, bych doporučil začít třeba jedním šlukem. Marihuana vypěstovaná pod umělým osvětlením měla u mne mnohem horší výsledky, nežli marihuana pěstovaná venku. Proto jsem si sháněl pouze venečky, které jsou lehčí a nejsou tak silné. Modely pěstované uvnitř neodstranily celkové otřesení. Naopak jsem měl pocit, že jsem spíš přiložil pod kotel nepříjemným stavům, způsobených chemoterapií. Jointy z venkovních modelů mi přivodily příjemný pocit klidu a zároveň jsem byl schopný provozovat veškeré běžné činnosti. Navíc jsem nebyl tak líný a měl jsem dost síly na to, abych šel něco dělat. Chtěl bych moc poděkovat všem kamarádům, kteří mi přístup k tomuto „léku“ poskytli.

Lékaři a marihuana I přesto, že jsem slyšel od mnoha lidí, kteří prošli martýriem chemoterapie to, že jim doktor nepřímo doporučil užití marihuany za účelem zvýšení chuti k jídlu a uklidnění, nikdy jsem nenašel odvahu se svěřit své ošetřující lékařce. I když jsem považoval spíše za správné jí to říct a potvrdit tak to, co je veřejným tajemstvím – že marihuana je při správném použití výborným doplňkem moderního způsobu léčení nádorových onemocnění. Slibuji, že jí to řeknu, až jí příště uvidím. Navštěvuji onkologickou ordinaci FN v Plzni na Lochotíně a celému týmu příjemných a ochotných sestřiček i lékařek skládám velkou poklonu. V současné době jsem zdráv a chodím na kontroly, které probíhají jednou za půl roku. Moje chemoterapie skončila před 7 lety. Marihuanu jsem úplně přestal užívat před 4 roky, přesto jsem na ni nezanevřel. Bolístky si mažu konopnou mastí a zajímám se o všechno, co s marihuanou souvisí. Pokud vás někdy potká nějaká nebezpečná nemoc, nebo s ní právě bojujete, držte se, zatněte zuby a věřte v dobrý konec. Nikdy se nevzdávejte a podaří se vám zvítězit. Hodně sil a pevné zdraví přeji všem. !

zajímavosti

Odkazujeme http://www.fac.cc/ Zkratka FAC znamená Federace konopných sdružení. Organizace usiluje o dosažení legislativních změn ohledně konopí ve Španělsku. Mezi základní aktivity FAC patří sociální konopné kluby. Jedná se o alternativní model navržený společnosti a institucím, zaměřený na redukci základních problémů spojených s užíváním drog. Jejich další aktivity jsou i politického charakteru a sahají od participace v parlamentu, přes debaty, vystupování v komunikačních médiích, v právních poradnách, konferencích, po manifestace, marihuana cupy a další záležitosti. http://www.drugpolicy.org/about/ Aliance drogové politiky je národní organizací zabývající se politickými alternativami drogové války. Její příznivci věří tomu, že válka proti drogám vede spíše ke škodě než užitku. Společně se snaží upozornit politiky, že je třeba zredukovat oba závadné faktory, tedy jak zneužívání drog, tak drogovou prohibici. Hledá řešení, které by podporovalo bezpečnost povznášení individuální suverenity skrz svou mysl a tělo. Snaží se zajistit, aby národní politika dlouho nevěznila, neutlačovala a jinak nepoškozovala miliony nenásilných lidí. DPA vyhledává a pokouší se zmírnit excesy drogové války. Výsledkem jejich práce jsou stovky tisíc lidí, kteří místo hrozícího uvěznění mohli přestoupit na programy s drogovou léčbou, desítky tisíc nemocných a umírajících pacientů mají bezpečný přístup ke své medicíně, aniž by byli považováni za kriminálníky, a státy jako Kalifornie ušetřily 1,5 miliardy dolarů za neefektivní právní nátlak, stíhání a výdaje na vězení. http://www.friendsofcannabis.com/directory/ Jak název napovídá, stránky se věnují slavným lidem a subjektům, kteří mají co do činění s přátelským vztahem ke konopí. Záběr je skutečně široký – od Alexandra Dumase přes BMW po Paris Hilton. Můžete se dočíst, že Mozart si v mládí pochutnával na konopných bonbonech se svými přítelkyněmi, Fidel Castro povolil kultivaci marihuany ze skrytých úrod nalezených v Sierra Maestra v průběhu války na Kubě nebo že kosmetická řada značky Body Shop začala do svých výrobků používat konopný olej. http://www.cannabis-med.org/index.php?lng=en Informace o léčebném působení konopných produktů a jejich účincích. Cílem asociace je rozvíjet vědomosti týkající se cannabis, cannabinoidů a souvisejících témat se speciálním přihlédnutím k jejich terapeutickému potenciálu. IACM tvrdí, že lékaři mají právo diskutovat o medicínském používání konopí se svými pacienty. Asociace se zabývá především podporou výzkumu konopných produktů, podporou výměny informací mezi výzkumníky, pracovníky ve zdravotnictví, pacienty a veřejností, přípravou a rozšiřováním spolehlivých informací z farmakologie, toxikologie a terapeutického potenciálu konopí, monitoringem a dokumentací národních a mezinárodních výzkumů s ohledem na léčbu pomocí konopí a spoluprací s ostatními organizacemi a asociacemi při sdílení úkolů.

Když zemřel Móhandás Gándhí, celý svět zapaloval svíčky. Když zemřel Ernesto „Che“ Guevara, miliony lidí v Latinské Americe vyšly do ulic. Když zemřel Jack Herer, napsala o tom Legalizace.

PUBLI CISTIKA

ZEMŘEL „ JE TŘEBA BÝ T PŘIPRAVEN NA TO, ŽE SE ZEMĚ BU DE P O D N O H A M A TŘÁST – COŽ MŮŽE BÝ T P Ř ÍJ E M N É , P O K U D J E ČLOVĚK HLAVOU PEVNĚ V O OBLACÍCH.““

MARIHUA

ětšina z nás si jméno Jack Herer spojuje s odrůdou marihuany známou svou vysokou koncentrací THC a speciﬁckým vzhledem. Málokdo ale už zná Jacka Herera jako člověka, který byl v posledních desetiletích snad nejuznávanější ikonou a duchovním vůdcem hnutí za dekriminalizaci marihuany v USA. Boj s americkou vládou o dekriminalizaci konopí vedl již od 70. let po nástupu éry hippies. Na podporu legalizace auspořádal stovky kulturních a propagačních akcí, pořádal osvětové přednášky, apeloval na americkou vládu a dlouhá léta sbíral veškeré informace o této rostlině, s touhou prokázat její nezastupitelnost v prakticky všech odvětvích lidského konání. Byl také zakladatelem organizace HEMP (Help End Marijuana Prohibition). Skutečně nesmrtelným ho však udělala kniha Císař nemá šaty, ve které shrnuje výsledky svého bádání o účincích konopí a na kterou se dodnes odkazují zastánci dekriminalizace po celém světě. Jack Herer se jednu dobu angažoval i v politice a v letech 1988 a 1992 kandidoval za Grasroots Party na prezidenta Spojených států. V prvních volbách bohužel neuspěl a ve druhých i přes 300% nárůst preferencí také ne. Získal jen 3 875 hlasů. Je možné spekulovat, že v období končící studené války nebylo v USA pro téma legalizace marihuany místo a že dnes (i díky neustálému nárůstu hispánského obyvatelstva) by se přehoupl alespoň přes magickou hranici 5 000 hlasů, kdy jsou proplaceny alespoň náklady na předvolební kampaň. Toto se ale už nikdy nedozvíme, protože nás Jack Herer dne 15. dubna 2010 po dlouhodobé srdeční nemoci opustil.

Co nedokáže konopí, zvládne Amanita Jack Herer trpěl srdečními potížemi již od roku 2000, kdy 15. června prodělal srdeční záchvat přímo během proslovu na World Hemp Festivalu v Oregonu. Následkem toho ochrnul na pravou část těla a ztratil schopnost mluvit. Nejprve byl léčen konvenčními metodami, ale poté, co nemocnici zavalili Jackovi příbuzní a přátelé s vě-

deckými články o prospěšnosti využití konopí v terapiích při srdečních obtížích, přimhouřili tamní doktoři oko a Jack mohl každý den na chvíli vyjet mimo areál na autoléčbu. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Již několik dní po záchvatu mohl Jack činit dílčí pohyby s ochrnutými končetinami. Nicméně schopnost mluvit se mu navrátila až po dvou letech. Avšak tentokrát ne díky marihuaně. V roce 2004 Jack při příležitosti Monde Street Block Party při jednom neformálním rozhovoru odhalil tajemství znovunabytí schopnosti mluvit. Vypověděl, že v roce 2003 prošel intenzivním dvanáctihodinovým transem po požití houby Amanita musca-

1964 Barrym Goldwaterem. Jeho slibně se vyvíjející kariéra a konzervatizmus se však rozplynuly jako dým v roce 1969, kdy si jako třicetiletý mladý muž poprvé zahulil. Za podpory svých kamarádů a části rodiny se v té době rozhodl převléknout kabát a věnovat se tematice marihuany. Přestěhoval se do Kalifornie a skrze přátelství s dalším zastáncem legalizace Edem Adairem se začaly formovat jeho rané názory a postoje. První výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a v roce 1973 vyšla Jackova prvotina pod názvem Tráva (Grass). Tato kniha se ujala především v místních undergroundových skupinách a díky ní navázal kontakty s dalšími podobně smýšlejí-

ní. Je zajímavé, že knihy napsané ve vězení mají potenciál změnit svět… V devadesátých letech Jack spíše využíval úspěchu své knihy a získaného uznání k propagačním a osvětovým činnostem. Popud k jeho další knize zavdal až srdeční záchvat v roce 2000. Hlavním impulsem byly zkušenosti z následné léčby a kniha měla nést název Nejvyšší (The Most High). De facto šlo o analýzu Bible. Jack a spoluautor knihy James Arthur se v ní snažili najít nějakou zmínku o muchomůrce a jiných psychedelických plodinách a dokázat tak, že tyto plodiny jsou ve skutečnosti Bůh. Psaní knihy však již od počátku provázely potíže. Nejprve

ANOVÝ GURU JACK HERER ria (u nás se spíše zavedl termín muchomůrka červená), během kterého se dle jeho slov setkal s bohem. Následná každodenní terapie muchomůrkou kombinovanou s konopím ho pak definitivně rozhovořila. Po částečném zotavení opět pokračoval v legalizačních aktivitách. Vystupoval na festivalech, organizoval kampaně, aktivně se podílel na fungování marihuanové komunity, začal pracovat na několika knihách a především opět zahlcoval stránky jak společenských, tak vědeckých časopisů důkazy o prospěšnosti konopí při léčbě nemocí. Bohužel se v roce 2009 jeho zdravotní stav opět rapidně zhoršil. Nejprve byl v listopadu transportován do nemocnice s podezřením na bronchitidu. Kvůli dýchacím obtížím byl následně převezen na jednotku intenzivní péče. Během pobytu v nemocnici prodělal další srdeční záchvat a málem nepřežil. U jeho lůžka byla totiž cedulka s nápisem „neresuscitovat“. Odmítnutí resuscitace podepsala jeho manželka Jeannie po rozhovoru s lékařem, který řekl, že pokud člověk zemře přirozeným způsobem, vyplaví se do těla velké množství endorfinů a umírající zažívá ve své poslední chvíli příjemné stavy. Elektrošoky prý na tomto pocitu značně ubírají. Zákaz byl nicméně později zrušen a díky tomu přežil Jack ještě do dubna tohoto roku, kdy svému srdečnímu onemocnění definitivně podlehl. Svět tímto ztratil jednu z hlavních osobností bojujících za zpřetrhání negativních mýtů o konopí a svobodu volby. Po sobě zanechal ženu (čtvrtou v pořadí) a celkem šest dětí.

Jeho duch však kráčí dál Jack Herer se narodil 18. června 1939 v New Yorku. Prožil poměrně poklidné dětství, které ani trochu nenaznačovalo, že by se mohlo jednat o budoucí ikonu hnutí za legalizaci marihuany. Po úspěšném absolvování základní školy se přihlásil na střední školu se zaměřením na překladatelství. Po skončení školy se krátce tlumočením skutečně živil a dokonce sympatizoval s ultrakonzervativním republikánským senátorem a neúspěšným kandidátem na prezidenta v roce

cími lidmi. Z nově nabytých zdrojů začal čerpat informace o mnoha jiných příznivých účincích marihuany a možnosti jejího využití například v medicíně nebo oděvním průmyslu, které pak jednoznačně určily směr jeho dalších aktivit. O rok později, v roce 1974, Jack deﬁnitivně zpečetil své poselství bojovat za legalizaci marihuany, když po masivních dávkách LSD usoudil, že „konopí může zachránit svět“. Od té doby začal ve spolupráci s Edem Adairem sbírat o této rostlině veškeré dostupné informace a za dlouhých jedenáct let v roce 1985 vyšla kniha Císař nemá šaty (Emperor Wears No Clothes), se kterou se poprvé dostal povědomí světové veřejnosti. Během práce na knize shromáždil obrovské množství materiálů dokazujících příznivé účinky marihuany při léčbě mnoha nemocí a poukázal i na možnost širokého využití v průmyslu či potravinářství. A nebyl by to Jack Herer, kdyby nešel ještě dál. „Jestliže všechny fosilní paliva a jejich deriváty, stejně jako stromy pro papír a stavebnictví budou zakázány, aby se země zachránila, odvrátil se skleníkový efekt a zastavil úbytek lesů, je jediný známý přírodní zdroj, který je schopný poskytnout náhradu světového papíru a textilu, šetřit průmyslovou i domácí energii, zároveň snížit znečištění, obnovit půdu a vyčistit atmosféru. A touto látkou je – stejně jako bylo dříve – konopí!“ Za tímto tvrzením si Jack stojí do té míry, že nabízí 100 000 dolarů každému, kdo jej zpochybní. V knize také obviňuje americkou vládu z manipulace s informacemi, z vedení lživé kampaně a následných represí, které používá proti zastáncům legalizace a uživatelům konopí. Vyzývá ji k okamžité dekriminalizaci této rostliny a omluvě těm, kteří kvůli ní byli uvězněni. Kniha se krátce po svém vydání stala velice žádanou a doposud se prodalo přes 600 000 kopií v jedenácti vydáních. Jack se od té doby stal velice žádanou osobou a většinu času trávil na cestách po Spojených státech. Kuriozitou budiž, že první řádky byly napsány v roce 1983 ve vězení, do kterého se Jack na čtrnáct dní dostal za odmítnutí zaplacení pokuty pěti dolarů za špatné parková-

James Arthur v roce 2005 spáchal sebevraždu ve vězení, kde pykal za styk s nezletilou, a tedy logicky nemohl na knize dál pracovat, a proti vydání knihy se stavěla i Jackova manželka. Posledním problémem byl sám Jack Herer, který měl stále ještě problémy se čtením a pokaždé, když mu byla kniha během revize předčítána, usnul. Díky těmto okolnostem zůstalo pouze u rukopisu a kniha nebude pravděpodobně nikdy vydána. Zda je to dobře či špatně, budiž otázka do diskuse.

Herer, ten se musí ochutnat… Oproti předpokladům není stejnojmenná odrůda marihuany takto pojmenována proto, že by ji vypěstoval sám Jack Herer. Jde „pouze“ o výraz uznání za Jackův celoživotní boj a přínos pro hnutí za legalizaci marihuany. Podle některých je odrůda Jack Herer tou nejlepší, jaká byla kdy vypěstována. Na pomyslných bedrech se jí pyšní také několik medailí z různých festivalů a jako jediná byla uznána holandskou farmaceutickou komorou jako „medicínský cannabis“ a je v této zemi hojně využívána pro léčebné účely. Odrůda Jack Herer je popisována jako velebná směs tropické Sativa a hutné pryskyřice Indica. Pupeny na květech samičích rostlin jsou posety tlustými krátkými chloupky, které připomínají zmrzlé krystalky ranní rosy. Průměrná doba růstu je 50–70 dní, výška 150–180 cm a výnosnost na rostlinu cca 125 gramů. Jack Herer se dělí na čtyři poddruhy podle míry dominance Sativa nebo Indica. Tři poddruhy s dominantní Sativa jsou charakteristické vysokým poměrem množství květů na jednu rostlinu, zatímco jeden s rychlým kvetením a relativně celistvým, plným a zakulaceným pupenem je známkou dominantní Indica. Tyto odrůdy se pro svou kvalitu do komerčního prodeje příliš nedostávají a ﬁgurují spíše jako takové to domácí pokouřeníčko s přáteli. Efekt typický pro tuto odrůdu je stratosférický pocit v mozku a jemné seismické brnění těla. Jinými slovy: „Je třeba být připraven na to, že se země bude pod nohama třást – což může být příjemné, pokud je člověk hlavou pevně v oblacích.“ !

PUBLI CISTIKA

TXT: MARTIN JUKI JYRKINEN

Konopná válka aneb malé pražské Mexiko

dybychom nežili v zemi vojáka Švejka, případně notoricky známé vesničky Kocourkova, nebylo by pochyb, že jsme se stali obětí blamáže některého z vyvedených pracovníků v oblasti PR. Nestává se totiž příliš často, aby se během jedné hodiny v redakční poště Legalizace objevily tiskové zprávy dvou na první pohled stejných mamutích akcí s přívlastkem první. V oblasti konopné kultury vyvolal bezprecedentní zmatek a v mnoha případech i mírné zděšení projekt dvou konkurujících si veletrhů. Oba proběhnou v rozmezí několika týdnů, pyšní se svým mezinárodním záběrem a kromě rozdílné graﬁcké úpravy propagačních materiálů běžný člověk na první pohled nerozezná jeden od druhého. Nejapný žert, nebo fatální omyl? Ani jedno. Současná realita a především tvrdý konkurenční boj dvou titánů. Cannabizz i Cannafest, jak si podzimní masové veletrhy říkají, vycházejí z takřka identické dramaturgie a jejich vzniku předcházely dlouhé hodiny vyjednávání všech zúčastněných. Není tajemstvím, že v branži kolují zvěsti o kopírování konceptů a přetahování jednotlivých vystavovatelů. Dobré mravy příslušných organizátorů však na malou chvíli nechme stranou. Prahu čekají historicky zásadní obchodní i společenské akce, které názorně ilustrují posun české společnosti ve vnímání konopí jako takového a jeho potenciál využití v pestré paletě oblastí lidského života. Nabízí se tak unikátní šance zařadit se mezi vyspělé země, kde jsou podobné veletrhy dávnou samozřejmostí. Legalizace vám teď nabízí první kauzu z rubriky Na ostří listu. Pozvání k rozhovoru přijali představitelé obou veletrhů: Lukáš

Běhal z Cannafestu a Jiří Tomaško za Cannabizz. Hezké čtení!

Nedávno prezident České republiky podepsal zákon, který částečně dekriminalizoval konopí. Jaký máte na současnou legislativní úpravu názor? Je podle vás dostačující? Lukáš Cannafest: Současná legislativní úprava ze začátku tohoto roku je dle mého názoru zcela nevyhovující a v podstatě nepřináší nic převratného, hodného oslav, jak se tomu v mnohých případech dělo. Stanovení limitů pro držení dříve nic neříkajícího „většího než malého množství“ vytváří paradoxní situaci, kdy nebudete trestně stíháni za držení méně než patnácti gramů psychoaktivního konopí a zároveň za vypěstování méně než pěti kytek. Když si ale tyto kytky usušíte, stejně překročíte oněch patnáct gramů a riskujete tím opět trestní stíhání. Jelikož se zajímám o využití konopí především v medicíně, jsem zastáncem úplné dekriminalizace. Každý by měl mít právo na léčbu všemi dostupnými prostředky. Jiří Cannabizz: Tento zákon tak trochu připomíná ten vtip o bláznech, kteří se chtějí koupat a tak dostanou bazén. Potom je jim řečeno, že když budou hodní, tak jim do něj příště napustí vodu. Jinými slovy, je z našeho pohledu nedostačující. Na jednu stranu jej hodnotíme pozitivně - jako alespoň malý posun k lepšímu, na druhou stranu je to ale pořád málo. Pro osobní potřebu můžeš mít patnáct gramů, ale ty z pěti povolených kytek přece nevypěstuješ. A navíc, pokud chce člověk být samopěstitel, nestačí mu to na celý rok. Držení už sice není trestný čin, ale pořád je to ještě přestupek, za který můžeš dostat pokutu.

A to není správně – svoboda každého člověka by měla znamenat, že alespoň doma si může dělat beztrestně, co chce.

Jak vím, pohybujete se poměrně dlouhou dobu v oblasti produkce a promotion. Můžete se mi přesto ve zkratce představit? Čím se primárně v současné době živíte? Jaké vyvíjíte aktivity? Lukáš Cannafest: Posledních více než pět let jsem pracoval pro jednu z předních ﬁrem zabývajících se organizováním veletrhů a výstav v ČR, konkrétně na výstavišti v Praze – Letňanech. Měl jsem na starosti kancelář zahraničních vztahů. Potřeboval jsem změnu a hlavně jsem si věci chtěl dělat „více po svém,“ a tak jsem v minulém roce dal výpověď a naplánoval si zaslouženou dovolenou. V té době uzrály mé myšlenky na uspořádání mezinárodního konopného veletrhu, jaké se pořádají v zahraničí. Začal jsem tedy připravovat vše pro své podnikání, zároveň jsem ještě organizoval menší konferenci zabývající se úsporami energií v historicky cenných budovách. V současné době se plně koncentruji na přípravu Cannafestu, který je pro mě velice důležitý, a nevyvíjím proto žádné další aktivity. Jiří Cannabizz: Jsem DJ a promotér, mám novou vlastní agenturu Delite, pořádám taneční party, spolupracuji na různých projektech, ale posledních pár měsíců se zabývám hlavně ředitelováním veletrhu Cannabizz.

Význam konopí jako takového v poslední několika letech systematicky vzrůstá; především pak v oblasti obchodu. Jak dlouho mu věnujete pozornost?

Lukáš Cannafest: Konopí jsem začal vnímat asi před osmnácti lety, kdy jsem ho poprvé kouřil. Od té doby jsem mu věnoval stále větší pozornost. S trochou nadsázky můžu říct, že v době studií vysoké školy se ze mě díky konopí nestal alkoholik. Začal jsem studovat nejrůznější literaturu a hlavně diskutovat s lidmi ve svém okolí. Postupně jsem „otevřel oči“ celé své rodině a všem blízkým. Po vlastních zkušenostech pochopili, že konopí není takový strašák, jak se nám po dlouhá desetiletí snaží vnutit nejrůznější zájmové skupiny, ale naopak velice užitečná rostlina, která má na Zemi odjakživa své opodstatněné místo. Babička například podává mému dědečkovi již několik let konopí do jídla na léčbu Parkinsonovy choroby. Nebýt současné právní legislativy a tedy doktorů, kteří stále nemohou oﬁciálně doporučit léčbu konopím a namísto toho předepisují prášky způsobující na rozdíl od konopí závislost, mohla by spousta pacientů předejít zbytečným obtížím spojených s nejrůznějšími chorobami. Dalším významným aspektem, který by neměl být opomenut, je rovněž využití konopí jako levného, lehce dostupného přírodního zdroje, který se dá pěstovat prakticky kdekoliv a jehož využití je všestranné, počínaje výrobou stavebních materiálů, vysoce kvalitních textilií, kosmetiky, ale třeba i potravin. Měli bychom více vnímat přírodu a dbát na ekologii! Naštěstí mi spousta lidí dává za pravdu, že konopí je cesta k řešení nejednoho problému spojeného s moderní civilizací. Jiří Cannabizz: S konopím i jeho různými možnostmi využití jsem se setkal již někdy před 15 lety stejně jako s DJingem v Holandsku. Od té doby jsme dobří přátelé :)

kou spolupráci na bázi provizí z akvizice vystavovatelů a dále hlavní místo na veletrhu pro ﬁrmu onoho distributora. Pro něj to bylo málo a tak začal „strašit“ s konkurenční akcí. Krátce nato mi volali z Výstaviště, že mají několik poptávek na akci totožnou s tou mou, jen v dřívějším termínu. Samozřejmě je všechny odmítli. Měsíc poté jsem jel na desátý ročník veletrhu CannaTrade do švýcarského Baselu a ke svému částečnému překvapení jsem se zde setkal s představením konkurenčního veletrhu, který se pyšnil podtitulem první. Takže na otázku můžu odpovědět s klidným svědomím: Ano, je to trucpodnik! Jiří Cannabizz: Je to logický vývoj. Stejný případ, jako když kdysi dva lidé vynalezli ve stejnou dobu telefon. Prostě uzrál správný čas, takže to není žádné překvapení. Co se týká stejných vystavovatelů, v našem případě se jedná o lidi, se kterými se známe a spolupracujeme již dlouhou dobu i v rámci Reﬂex Cannabis Cupu. Předpona „canna-“ je pak nejvýstižnější formou vyjádření tématu. Paradox je, že Cannafest se koná v prostorách určených hlavně k těžkému byznysu, kde se nesmí ani kouřit. Cannabizz, který má v názvu „bizz“ – tedy byznys – se odehraje v mnohem více pohodovém prostředí, kde je takřka vše dovoleno. Slyšeli jsme už i takové fámy, že se jedná o kopii, ale snažíme se je ignorovat. My opravdu nemáme podpásovky zapotřebí a bereme to jako součást konkurenčního boje. Otázka je, kdo by koho asi tak kopíroval? Pohybujeme se na konopné scéně již dvanáct let! Přesto bych ale rád zdůraznil, že my nikoho z kopírování neobviňujeme.

V letošním roce se na scéně kromě legalizační demonstrace MMM objeví dva nové projekty. Jsou jimi konopné veletrhy Cannabizz 2010 a Cannafest 2010. Kdy se poprvé objevila myšlenka něco podobného uspořádat?

Máte na toto konto nějaké výrazné organizační problémy? Jak situaci vnímají partneři a sponzoři veletrhů?

Lukáš Cannafest: Jak jsem již uvedl, první vážné myšlenky na uspořádání velikého mezinárodního konopného veletrhu se zrodily již na konci léta loňského roku, kdy jsem hodně přemýšlel, v čem bych našel svou seberealizaci. Jelikož mě konopí provází již hezkou řádku let a setkávám se s ním prakticky na každém kroku mezi většinou svých přátel a známých napříč všemi věkovými skupinami a profesemi, rozhodl jsem se zúročit své knowhow získané organizováním mezinárodních veletrhů. Pomalu tak začal vznikat veletrh Cannafest. Jiří Cannabizz: Na konopné veletrhy do zahraničí jezdíme s přáteli již osm let a od začátku bylo naším snem něco takového uspořádat i u nás, ale teprve teď přišla ta pravá doba. Doteď jsme se věnovali jen akcím v rámci Reﬂex Cannabis Cupu, které budou nadále součástí veletrhu Cannabizz.

Jak vidno, tržní prostředí pracuje na plné obrátky a s ním pochopitelně i silná konkurence. Zajímá mě: jak je možné, že se ve stejnou dobu a ve stejném městě objevily dvě na první pohled stejné akce? Navíc, s takřka identickou propagací a public relation? Lukáš Cannafest: Na začátku byl pouze Cannafest a tak jsme mohli používat podtitul „první mezinárodní konopný veletrh v ČR“. Jelikož znám české prostředí a lidskou hamižnost, držel jsem přípravu Cannafestu jen v okruhu nejbližších známých. Jakmile jsem měl projekt zpracován, vše řádně zaregistrováno a hlavně zamluveno výstaviště v Holešovicích, jel jsem s propagačními materiály do Barcelony navštívit sedmý ročník španělského veletrhu Spannabis, vůbec největšího konopného veletrhu v Evropě. Zde jsem po tři dny obcházel všechny nejdůležitější vystavovatele a osobně jsem jim celý projekt představil. Musím říct, že za celou dobu veletrhu jsem se setkal pouze s nadšenými ohlasy, všichni se veletrhu v Čechách chtěli zúčastnit. Hned na místě jsem vybral z několika uchazečů generálního sponzora. Krátce po návratu do Prahy mě onen sponzor navštívil k dojednání detailů spolupráce. Přizval s sebou ale i svého výhradního distributora pro ČR. Ten na mě hned v prvních minutách setkání vyrukoval s tím, že prý chtěl rovněž organizovat konopný veletrh a že by chtěl 50% podíl mého podniku, jinak prý bude organizovat veletrh konkurenční. Okamžitě jsem věděl, že přípravy v tichosti měly smysl a také, že si musím dávat větší pozor. Začal jsem tedy zjišťovat, co za tak smělý návrh můžu dostat a po asi pěti hodinách rozhovoru jsem zjistil, že kromě kontaktů, které jsou dostupné i jinými cestami, vlastně vůbec nic, co by vyvážilo mé investice, čas a zmiňované know-how. Nechal jsem si však týden na rozmyšlenou. Po uplynutí doby jsem návrh deﬁnitivně odmítnul, nabídnul jsem ale úz-

Lukáš Cannafest: Všichni vystavovatelé z této situace byli zpočátku značně zmateni. Dva veletrhy v tak krátkém termínu za sebou… Bohužel však museli na danou situaci rychle reagovat a tak se rozjel boj – někteří obchodníci dávají přednost prvnímu termínu, aby se mohli ukázat na historicky prvním mezinárodním konopném veletrhu v ČR, jiní sázejí především na profesionalitu, reprezentativní výstavní prostory a široké spektrum nabízených služeb, prostě na schopnost uspořádat velikou mezinárodní akci, která bude myslet jak na vystavovatele, tak na návštěvníky. Pak je tu výrazná skupina firem, které nechtějí nic riskovat, a tak se účastní pro jistotu obou veletrhů, což je ale stojí zbytečně dvojnásobek financí. Naštěstí máme za sebou poměrně dost velkých významných firem, které u nás i v zahraničí Cannafest maximálně podporují. Jiří Cannabizz: Pokud se dva lidi dělí o jeden bochník, najedí se ve finále samozřejmě méně. Pro partnery je situace matoucí a nejasná, snažili jsme se již před půl rokem spojit naše síly s Cannafestem, ale bohužel, jak už to životě bývá, k dohodě musí být dva...

h INZERCE

Slevový ý kupón n ze vstupného pn pného néh ného né ého éh é ho ho na veletrh 50Kč 0 0K 19.-21.11.2010 www.cannafest.cz

kupóny nelze sčítat

Čím se vaše akce od konkurenčního projektu liší? Lukáš Cannafest: Akce se liší jednak zmiňovanou profesionalitou – reprezentativními prostory, rozsahem a kvalitou všech nabízených služeb pro vystavovatele i návštěvníky, dále rozsahem nomenklatury, respektive zastoupením nejrůznějších ﬁrem nejen z oboru pěstování a všeho s tím spojeného, ale i ﬁrem využívajících konopí v nejširším možném rozsahu. V neposlední řadě se veletrhy liší i kvalitou a šíří všech odborných a doprovodných programů. Jiří Cannabizz: Konopnou subkulturu vnímáme jako lehce alternativní, proto jsme se rozhodli vyhnout sterilnímu prostředí a negativní pověsti pražského Výstaviště a zvolili jsme prostory, které jsou alternativní, ale pořád na úrovni, ve kterých se návštěvníci budou cítit dobře a v pohodě. V karlínských halách Thámova, kde se Cannabizz bude konat, již dříve proběhla řada skvělých akcí, jako Design Blok nebo Code Mode.

Jakým způsobem probíhá produkce akce podobného rozměru? Realizační tým musí být poměrně široký! Lukáš Cannafest: Samozřejmě první ročník bývá nejnáročnější. Musíte se postarat o spoustu věcí, které by na veletrhu měly fungovat. Naštěstí mi dlouholeté zkušenosti s organizováním velkých veletrhů dopomohly jednak k poměrně jasným

představám a cílům a zároveň k pestré škále nejrůznějších užitečných kontaktů potřebných k realizaci projektu a služeb s tím spojených. Dále využívám spousty kamarádů s rozličnými specializacemi. V neposlední řadě spolupracuji s různými významnými sdruženími a organizacemi, ale i několika jednotlivci z „oboru“, pro zajištění co možná největší odbornosti akce. Nejvíce lidí pak bude zaměstnáno po čas montáže a samotného průběhu veletrhu. Jiří Cannabizz: V našem případě je to malé efektivní jádro a spousta nadšených pomocníků, bez kterých bychom nemohli veletrh nikdy uskutečnit, tímto bychom jim rádi poděkovali za všechno, co pro nás dělají!

Co netradičního nabídne váš veletrh? Lukáš Cannafest: Jelikož se jedná o průkopnický první ročník, bude asi v Čechách netradiční celý veletrh. Rád bych upozornil především na rozmanitý odborný program, kdy po celé tři dny budete mít možnost v rámci seminářů či workshopů diskutovat s předními domácími i zahraničními odborníky zabývajícími se pěstováním konopí, zpracováním konopí, dále využitím konopí jako přírodního zdroje (stavebnictví, textilie, kosmetika, potraviny, aj.), odborníky na právo a legislativu a dalšími. Vysoký důraz kladu především na celodenní program o využití konopí v medicíně (vědci, doktoři, pacienti, výrobci léků

Semínka se valí do Čech Rozhovor s Migelem, provozovatelem 5semen.cz a majitelem jednoho z největších growshopů u nás Ty už se na konopné scéně pohybuješ dost dlouho. Od kolikátého roku přesně a jak to tehdy vypadalo? Vztah k marihuaně jsem si začal budovat současně se změnou politického systému, tj. počátkem roku 1990. Myslím tím vztah jako konzument. O nějakých growshopech, lampách, semenech jsem tou dobou neměl ani páru. To se změnilo cestováním po svobodné Evropě, především do země zaslíbené, Holandska. Tam jsem kolem roku – tuším, že 1996 – navštívil první obchod, kde prodávali semínka, lampy, hnojiva, prostě sortiment, který dobře známe z growshopů u nás. U nás to tehdy bylo pole naprosto neorané, informace žádné, pěstitelé téměř žádní, prostě takové vakuum ve všech směrech. Mám na mysli samozřejmě indoor pěstování. Venku pěstovala spousta známých a kamarádů v té době už pár let, takže o matroš nouze nebyla. Jenom ta kvalita občas pokulhá-

PUBLI CISTIKA

či propagátoři vaporizace). Na veletrhu samozřejmě nebude chybět ani kino, ve kterém budeme promítat jednak vzdělávací ﬁlmy s konopnou tématikou, a dále klasické tematické celovečerní ﬁlmy spíše pro odreagování se. Pro stejný účel bude sloužit rovněž celodenní koncert předních českých kapel hlásících se ke konopné subkultuře. Z dalších doprovodných programů můžu zmínit například autogramiádu bezesporu známé „celebrity“ a samozřejmě nebude chybět ani spousta nejrůznějších soutěží o velice zajímavé hodnotné ceny jako jsou bonga, vaporizery, semena či kosmetika a oblečení, ale třeba i slevové kupóny do growshopů či kompletní homebox. Více informací o celé akci se bude průběžně objevovat na internetových stránkách veletrhu Cannafest.cz i na Facebooku. Pevně doufám, že veletrh přijde podpořit co největší počet zastánců konopí, všichni si najdou něco zajímavého a položí tak společně základ pro každoroční příjemnou a hlavně užitečnou akci. Na všechny se moc těšíme v listopadu. Jiří Cannabizz: Poradenství, vapozónu, workshop výroby Fénixových slz, konferenci s Rickem Simpsonem, největší výběr semínek od nejlepších evropských seedbank, vystavovatele z celého světa, lékařské využití konopí a mnoho dalších skvělých věcí, které by si nikdo ze zapálených neměl nechat ujít. !

Tak v tomto ohledu byl, je a doufám, že i bude klid. A je to dobře, neboť my jako provozovatelé growshopů neděláme nic, co by odporovalo našim zákonům. Každý si myslí, že growshopy navštěvují jen pěstitelé konopí, ale to už dávno není pravda. Nevím jak jinde, ale do mých obchodů chodí pěstitelé kaktusů, sukulentů, orchidejí a klasických pokojových rostlin.

Kdy byl největší boom s growshopama? TXT: ZBYNĚK CRHA

vala. Ale pořádnej skunk sis zahulil jen v Holandsku nebo od někoho, kdo se akorát vrátil a měl koule na dvoje hranice s pár gramy v kapse. Ale to je dávná historie, která se už nevrátí. První growshop se v Čechách otevřel kolem roku 2000. Já jsem ho navštívil jako čumil až v roce 2003, neb jsem si pohrával s myšlenkou zúročit kontakty a poznatky ze zahraničí. A když jsem viděl, jak to vypadalo v tom sklepě na Žižkově, tak jsem na nic nečekal, založil ﬁrmu a v roce 2004 jsem začal s podnikáním. Od samého začátku jsem většinu věcí, které jsem dovážel, distribuoval i velkoobchodně do již funkčních obchodů, otevřel samosebou vlastní krám a bylo to. Dnes mám vlastní obchody tři a k tomu velkoobchod, ze kterého zásobuji téměř každý krám u nás.

Jak to vypadalo s policií, nebáli jste se a neměli jste trable?

Největší boom byl cca dva, tři roky zpátky. To rostl jeden obchod za druhým. Ale ten trend pokračuje stále a vypadá to, že za pár let bude growshop v každém okresním nebo i menším městě.

Co Vietnamci? Máš na mysli, jestli je mám rád?

Taky. A jak moc změnili trh? Tak za Vietnamce můžeme být vděční paktu s názvem RVHP z doby totáče. Jsou součástí naší společnosti a už to nebude jinak. Co se týká pěstování ve velkém, tak tam jsou, řekl bych, mistři světa. Každou chvíli policie odhalí megapěstírnu se zahradníky z Vietnamu. Pokud mám správné informace, tak mají i svoje vlastní growshopy pro svoje vlastní lidi. Já osobně jim nic neprodávám a ani nemám o toto obchodování zájem. A jak změnili situaci na černém trhu, nevím, neboť na tomto trhu nemám žádné zájmy nebo aktivity. To se budeš muset zeptat pouličních dealerů.

Jak moc se změnila celá konopná scéna od devadesátek? Tak za dobu, co jsem v branži jako distributor a obchodník, cca 7 let, se změnila spousta věcí. Ceny šly dolů, nabídka se rozšířila a je k dostání cokoliv. A navíc jsou už k mání informace. Myslím odborné informace o pěstování a genetice.

tě Pražského výběru v Lucerně. To mi bylo 15 a na koncert mne vzal starší kamarád ze sousedství. Tam jsem cítil ganju, přesněji spíš jsem se dověděl, že ten smrad je tráva. Haha, fakt dobrý. Navíc po druhý písničce naběhli policajti, brka zhasli vodním dělem a pendrekama všechny vyplácali ven na Vencl a do Štěpánský.

Jednou jsem tě slyšel říkat, že českej trh je zaostalej. V jakým smyslu? A proč ho neposuneš dál, jako jeden z největších obchodníků u nás?

Mám a výtažek pravidelně užívám. Dávám si ho před spaním tak dvakrát týdně. A mastičky používám jakmile je potřeba. Konopí opravdu léčí.

Nechci urazit žádného pěstitele, chraň bůh, ale je to dáno tak nějak tou českou náturou. Lidi neradi zkouší neověřené věci, neradi riskují a dokud jim nějakej kámoš v klubu neřekne, že právě tohle je super, tak novinky míjí. Příkladem je pro mne nejpoužívanější hnojivo u nás na trhu. Ano, bylo tu první, ale to neznamená, že je jediné. Já osobně neznám jediného pěstitele v Holandsku, který by tuto super chemku dával pít svejm miláčkum. A že tam znám lidí z branže opravdu hodně. Doufám, že se mi povedlo posunout trh alespoň o kousek dál tím, že moje obchody mají ﬁlosoﬁi prodeje založenou na prodeji kvality, kvalitních rad každému, kdo o ně stojí nebo se nestydí si o ně říct. Taky jsem na tento trh dostal například hnojivo HESI, Cannu, BioCannu, Guanokalong a Metrop.

Máš zkušenosti s léčebnými účinky konopí?

Jak jde obchod? Je to dřina, konkurence roste a udržet úroveň nějakou práci dá. Ale stěžovat si nemám v úmyslu, vše je o práci, bez té jak říká přísloví nejsou koláče. V tomto případě spíš koláčky.

Letos budou v Praze dva veletrhy, co si o tom myslíš, budeš na obou? O situaci jsem informován jako málokdo a nevím, jestli je vhodné, abych se o tom šířil. Ať si každý udělá obrázek sám. Pravda vždycky vyplave na povrch, někdy to jen déle trvá. Na prvním budu jen stínovat, zdarma se prezentovat na stánku generálního partnera. Na druhém, který je pořádán profesionálem z oboru veletržnictví a hlavně je na místě, kde se veletrhy pořádají, tzn. na výstavišti v Holešovicích, bejvalý Fučíkárně, jsem hlavním partnerem a velice se na ten veletrh těším. Koná se 19.–21. 11. 2010 a sám jsem zvědav, kolik lidí se pochlubí úrodou venkáče…

Jak často hulíš? Často. Ale v práci, které mám opravdu dost, vůbec.

Pěstuješ? V současné době ne. Teda pokud se nedá pěstováním nazvat jedna parádní vyňuňaná kytka venku.

Co si myslíš o současné legislativě?

Není. Haha… Ono jak se to vezme. Ta doba se už nikdy nevrátí, kdo ji prožil na ni rád vzpomíná. Dříve bylo vše spontánnější, každý se radoval z maličkostí. Dnes je vše takové uspěchané až neosobní. Ale zase na druhou stranu je selekce dnes mnohem rychlejší a když něco umíš, tak máš práci kterou chceš, žiješ, raduješ se, funguješ.

A jak to vypadalo v Praze ještě za totáče? Tak nejsem až takovým pamětníkem a nerad bych se někoho dotkl. Věděl jsem o lidech, kteří něco čichali a nejblíž jointu jsem byl na koncer-

Hlavní pražskej krám Growshopu prodá jeden týdně... Myslím si, že u nás pěstuje čím dál víc lidí. Je to těma jen pokutovanejma pěti kytkama a taky tím, že spousta lidí už nechce někde po smradlavejch pajzlech shánět kdovíjaký hulení a radši si ho udělají sami, pro svou vlastní potřebu. Kolik čeho prodává konkurence mne moc nezajímá a kolik čeho prodávám já, si nechám pro sebe. Ale můžu říct, že přibývá seniorů a lidí v důchodovém věku, kteří mají o pěstování především kvůli léčebným účinkům stále větší zájem. Pro ně budu od září prodávat Medicbox. Ale to se dovíš jako první.

Co LED lampy? Máš zkušenost?

Jaký ty máš vztah ke konopí (hanlivě hulení)?

Je to lepší než to bylo v ranejch devadesátkách?

Kolik myslíš, že tady v ČR pěstuje lidí, kolik prodáš kompletních setů za měsíc?

Osobní nemám a myslím si, že kde nejsou wa y, nejsou gramy. Led lampy lítaj vzduchem už asi rok a za tu dobu jsem ani jednou neslyšel od nikoho, kdo to používá, výsledek, jakoukoliv zkušenost.

Můj vztah je jen kladný, pozitivní.

Současná legislativa je v celkovém pohledu mnohem přísnější a tvrdší, než se na první pohled zdá a než byla ta minulá. Ano, hurá, nebudou ničit život lidem, kteří mají jednu, dvě, pět rostlin, ale možnost znepříjemnění života je mnohem větší než v legislativě minulé. A přísněji bych postihoval drogy tvrdé, drogy, které opravdu ohrožují život konzumentů, likvidují jejich osobnost a v případě závislosti velice ztěžují začlenění takového jedince zpět do společnosti.

se báli až srali, jak mi povídali, že už prodávaj semena dávno a kdovíjaký další blablabla. A navíc jsem vlastně založil novou značku 5semen.cz.

Kolik máš krámů? V Holešovicích je první obchod, druhej mám na Žižkově a velkoobchod s maloobchodním prodejem ve Strašnicích. Všechny v Praze samozřejmě. Teď vlastně můžu říct žhavou novinku. Buduje se a koncem září, počátkem října, se otevře obchod v Liberci.

A jak jde prodej semínek? Prodej semínek jde dobře. Když jseš v něčem první, máš absolutní znalosti o seedbankách a dění kolem, tak se dřina zúročí. Jsem na to trochu pyšný, že jsem dostal na pulty v ČR semena kvalitních seedbank a zlegalizoval tak vlastně jejich prodej. Navíc je to pro growery radost v tom, že si můžou pořídit skutečně genetiku jakou chtějí.

Nebál ses kvůli tomu postihu od policie? Nebál a hned ti povím proč. Nechal jsem si od právnické ﬁrmy vypracovat posudek, rešerši zákona a bylo to. Něco to stálo, ale mám jako jedinej skutečně na papíru právní krytí. Pak jsem se jen musel smát těm nepřejícím, nebo těm, co

S jakýma semínkama máš osobní zkušenost a jaká se nejvíc prodávají? Zkušenosti mají především přátelé a kamarádi. První vlaštovky už přiletěly. To jsou semena samonakvétací, tam už maj všichni dávno sklizeno a usušeno. A musím říct, že Deimos a White Dwarf mne nadchnul. Málem jsem odletěl ze židle v hospodě. Ostatní jsem zatím netestoval. Na můj venek Passion 1 se těšim. Prodává se vlastně všechno, protože co člověk, to názor a rozmanitost chutě. To je na tom prodeji to nejhezčí. Každý si může vybrat, co chce a ode mne to má buď hned, když přijde na krám, nebo do dvou, třech dnů poštou.

Co ti ještě chybí ke štěstí? Já se šťastný cítím skoro pořád. A budu ještě víc, když se tenhle konečně celej českej plnohodnotnej časopis chytne a bude mít úspěch u veřejnosti jak z branže, tak u všech ostatních. Přeju hodně štěstí a ať se daří vše jak Legalizaci tak čtenářům. ! Migel :o))

+420739981923

KONOPNÝ VELETRH & KONGRES Expo Pyramida / Vídeň / Rakousko

29. - 31. 10. 2010 www.cultiva.at

EKO LOGIE

Zelené festivaly s příchutí konopí TXT: MICHAL RUMAN (KONOPA)

Dobře se pobavit a respektovat přitom přírodu i mezilidské vztahy? Tak nad tím dumá stále více promotérů hudebních festivalů z celé České republiky. A nejsou sami…

Ekologie, zn. festivalová „Kdykoli se lidé sejdou, ať už má jejich setkání jakýkoli účel, potřebují se najíst a napít, potřebují světlo, teplo nebo chlad, musí se na setkání nějak dopravit, použít toaletu, potřebují někam házet odpadky,“ uvedla Meegan Jones z britské Sustainable Events Alliance v Průvodci pro zelenější festivaly vydaném v květnu 2010 o. s. Konopa. V případě kulturních festivalů můžeme dodat, že se lidé potřebují hlavně dobře bavit. Nejeden festival už ale pochopil, že v čistém a funkčním prostředí je kulturní zážitek o to příjemnější. I proto se jejich promotéři začali zajímat o to, jak se chovat ohleduplně k okolní přírodě i místním lidem, produkovat co nejméně odpadu, dopravovat zboží a návštěvníky šetrně, používat ekologicky nezávadné místní suroviny, propagační materiály a tak dále a tak dále. Ať už vědomě či nevědomě, dostávají se tak do celosvětové festivalové rodiny udržitelných, ekologicky zodpovědných nebo také zelenějších festivalů. To, co totiž bylo donedávna exotickým projevem vídaným na Rainbow setkáních nebo jiných ekologií prodchnutých akcích, dostává v posledních letech soﬁstikovanou podobu využívanou i těmi největšími, řeklo by se mainstreamovými fesťáky. Ben Challis, zakladatel britské A Greener Festival Ltd., která již pět let oceňuje „nejzelenější“ festivaly světa, k tomu poznamenává: „Když jsme

v roce 2005 založili A Greener Festival, na světě existovalo pár úžasných festivalů, jež byly neobyčejnými příklady těch nejlepších udržitelných praktik, a mnoho festivalů, které usilovně hledaly informace, jak dělat jejich akci přátelsky k přírodě. Zdálo se, že tu pro ně chybí praktická pomoc a poradenství. Jak se věci za pět let změnily! Nejenom, že se klimatická změna stala přijímanou skutečností, lidé si také uvědomují, že i kdyby se věda mýlila, lidstvo, má-li přežít, potřebuje žít s ohledem na dostupné prostředky. Znečišťujeme, otravujeme, vylovujeme, vytěžujeme a přehříváme naši planetu. A přitom máme jen JEDNU. Je čas pro změnu. Festivaly mohou být skvělými příklady této změny – a mohou také podpořit a motivovat další lidi.“ To si dnes uvědomují desítky promotérů ve Velké Británii, Austrálii, Francii, v zemích Beneluxu, Skandinávii, Maďarsku, na Slovensku i jinde ve světě. Snaha o udržitelný přístup se tady nesoustředí jen na ochranu životního prostředí, ale také na práci s lidmi – na zpřístupnění festivalu všem, i znevýhodněným skupinám, na jejich aktivní zapojení, informovanost a pohodu.

Česká realita Možná si ještě vzpomínáte na první ročníky českých festivalů: žízeň a voda za 40 Kč, rybníky výkalů kolem přetékajících toi-toiek, bezmasé jídlo abys pohledal, odpadky tvořící souvislé vrstvy…

Z velké části festivalů tato sodoma naštěstí mizí.Mohou za to určitě hlavně odvážní lidé, kteří se nebojí zkoušet nové, vlastní nebo ze zahraniční převzaté postupy. U nás k takovým pionýrům patří třeba Štěpán Suchochleb z Rock for People, podle jeho slov prvního festivalu, který zavedl zálohu na kelímky. V té době korunová záloha způsobila revoluci v nakládání s kelímky a připravila půdu pro další kroky včetně třídění odpadu. Ekologická řešení lze ale často spatřit hlavně na menších festivalech, především těch probíhajících v ekologicky cenném prostředí. Příkladem je Cultural Reggae Vibez v lomu u Hořic na Šumavě, kde pořadatelé vypracovali festivalové desatero pravidel pro návštěvníky a pečlivě, v souladu s reggae poselstvím, dohlíží na co nejmenší poškození životního prostředí. Ukázkovou práci s lidmi a informacemi lze zase sledovat na kultovním Open Air Music Festivalu v Trutnově. Energie městečka naplněného stánky ekologických a sociálních neziskových organizací i duchovními kouty je jedinečná. Na Trutnově se navíc jako na prvním festivalu u nás objevily v roce 2007 kompostovatelné kelímky. Letos už jejich dodavatel, ﬁrma Green Planet Investments (známá více jako Bioplaneta) zásobila kompostovacím nádobím akce jako Febio Fest, beneﬁční festival na hradě Pecka, Million Marihuana March, 10. Reggae Meeting, Open Air Festival nebo již tradičně právě Trutnov. Některé festivaly šly letos ještě dál a vrhly se na třídění odpadků. Následují tak příklad třeba slovenské Pohody, která začala s tříděním odpadu již v roce 2006. Se zaváděním systému na Pohodě v té době pomáhala ekologická organizace Priatelia Zeme. Z celkového množství 30 tun odpadů se díky tříděnému sběru Priateľov Zeme-

SPZ podařilo zrecyklovat a zhodnotit až 4,7 tuny, tedy cca 15 % z celkového množství. „Išlo o prvý ročník, ktorý pre nás znamenal náročnú logistickú operáciu. Pracovali sme so stovkou dobrovoľníkov a v spolupráci s partnermi zabezpečili hustú sieť kontajnerov. Podarilo sa nám nastaviť vysoko latku pre ďalšie festivaly, ale aj výrazne spropagovať myšlienku ekologickejšieho nakladania s odpadmi,“ zhodnotil první celoplošné třídění odpadu na Pohodě koordinátor akce Radoslav Plánička z Priteľov Zeme. V Česku se na dvacet festivalů, mezi nimi třeba Colours of Ostrava, Mighty Sounds nebo Sázava Fest, vrhlo na třídění pod hlavičkou projektu Čistý festival společnosti EKO-KOM. O co že v projektu jde? Citujeme z webu www.cistyfestival.cz: „O certiﬁkát se mohou ucházet české festivaly, které ve svém areálu zajistí pro návštěvníky a stánkové prodejce možnost tříděného sběru odpadů minimálně do žlutých kontejnerů/pytlů na plast a do modrých kontejnerů/pytlů na papír. Současně musí mít festivaly zajištěn se svozovou společností odvoz vytříděného odpadu na třídící linku – ne na skládku komunálního odpadu. Cílem certiﬁkovaných festivalů musí být druhotné využití plastu a papíru vytříděného uvnitř festivalového areálu.“ Osobně jsem se na festivalu Mighty Sounds přesvědčil, že festivalová realita je často surovější než ideje. Koše na odpadky rozmístěné ledabyle po areálu sice nesly barevné pytle s potiskem, co do nich patří, jinak ale nebyly nijak výrazně označeny. Letmý pohled na jejich obsah ukázal, že o třídění tu nemůže být řeč. Rovněž novinka, která místo zálohy odměňuje sběratele kelímků „stylovými dárky z recyklovaného plastu“, pivem

nebo kolou, mě nepřesvědčila (zvláště, když na mě namísto piva zbyl pouze stylový dárek v podobě nafukovacího balónku a toaletního papíru). Sběr a úklid tak z velké části zajišťovali brigádníci, třídění pak pravděpodobně pracovníci na třídících linkách. Diskutovat je v případě čistějších festivalů možné i o vztahu ekologie k soutěži o nejvíce vytříděných kelímků. Není ekologickým pravidlem č. 1 omezení spotřeby? O tom, že „dělat ekologii“ není jen tak, se přesvědčil i nováček na festivalové scéně Open Air Festival v Panenském Týnci, alespoň podle reakcí návštěvníků na fóru jeho webových stránek. Uvidíme, jak se Open Air umístí v soutěži Greener Festival Awards třeba v porovnání s Rock for People nebo maďarským Szigetem.

Zelenější festivaly a zelený list Konopy Občanské sdružení Konopa se na základě v úvodu zmíněných zkušeností s festivalovou anti-ekologií rozhodlo konat. Již několik let jezdíme se stánkem po českých letních festivalech a propagujeme „konopí jako obnovitelný zdroj par excellence“. Postupem času jsme pochopili, že to jsou ta pravá místa, kde se udržitelná řešení mohou představit lidem v praxi, jako funkční součást festivalového i jejich vlastního života. Rozhodli jsme se podpořit přechod festivalů k udržitelnému módu a s nimi i konverzi jejich návštěvníků. Ke spolupráci jsme si přizvali další ekologické organizace z Čech, Slovenska a Maďarska a dali jsme dohromady projekt nazvaný „Podpora udržitelné spotřeby ‚ozeleňováním’ kulturních festivalů“, pracovně nazvaný „Za zelenější festivaly“. Projekt podpořila Nadace Partnerství a International Visegrad Fund.

Od jara 2009 jsme shromažďovali podklady, příklady dobré praxe jak z domova, tak ze zahraničí. Od léta 2009 do léta 2010 jsme uspořádali nebo se podíleli na organizaci pilotních „zelenějších“ festivalů, mezi nimi třeba Pozdní zimní pestrovečer pořádaný v březnu Hnutím Brontosaurus, festival Iné cesty slovenské organizace Sosna, Biomarket Day maďarské Green Action nebo již zmiňovaný 10. Reggae Meeting. Ověřili jsme si tak možnosti uvádění ohleduplných technik do praxe v různých kontextech zúčastněných zemí. Na jaře jsme pak přizvali promotéry festivalů ke kulatým stolům na setkání se zástupci ﬁrem a neziskových organizací. Iniciovali jsme tak

INZERCE h

vznik další spolupráce napříč těmito sektory, která např. v případě do té doby ekologií neposkvrněného metalového Brutal Assault anebo zmiňovaného Open Air Festivalu přinesla první ovoce. Nakonec jsme začátkem června vydali tištěného Průvodce pro zelenější festivaly – praktický návod pro organizátory kulturních akcí, který na 100 stránkách přináší pracovní postupy, rady a konkrétní tipy, jak na to. Za inspiraci mu sloužili angličtí a francouzští průvodci a zkušenosti konkrétních festivalů. Průvodce je dostupný i v elektronické podobě na www.sunnycampaign.net. Tištěnou verzi je možné objednat přes webovky Konopy.

Šlapací elektrárny a kompostovací záchody A jak vlastně vypadá kýžený zelenější festival? V první řadě jde o snižování dopadů na životní prostředí, ekologické stopy, emisí skleníkových plynů… Třeba podporou šetrné dopravy – veřejné, sdílené, kyvadlové, poháněné obnovitelně. Stále větší pozornost je věnována odpadkům. Na Reggae Meetingu a Real Beatu jsme si vyzkoušeli, jaké to je třídit. A zjistili jsme, že to jde! Základem je dobře uzpůsobená infrastruktura, která i ty línější postaví před nutnost volby, co kam hodit. U plastů se úspěšnost pohybovala kolem 95 %. Jednoznačným hitem je zpětný výkup kelímků. Ten pomáhá radikálně snižovat množství válejících se odpadků a separovat cenné suroviny. Stále více festivalů přitom volí nádobí rozložitelné, určené ke zkompostování. V zahraničí jdou často ještě dál a zavádí omyvatelné kelímky z tvrzeného plastu na více použití. Rozšiřuje se také nabídka jídel – vegesortiment a biopotraviny se dostávají ke slovu. Své místo mají i zelená městečka s neziskovými organizacemi, tvoří se infrastruktura pro handicapované, množí se snahy využít pro pohon festivalů obnovitelné zdroje – rostlinný olej, fotovoltaické panely nebo malé větrníky. Na festivalu Glastonbury v Anglii, jednom z největších letních festivalů pro víc než 100 000 lidí, mohou lidé vyrábět elektřinu pomocí náramku při tanci nebo šlapáním na kole či si pronajmout stan. Ve Francii jsou stále populárnější kompostovací toalety, které umožňují využít cennou organickou hmotu zanechanou na festivalu návštěvníky. Osvědčenou pomůckou jsou také kapesní popelníky. Eko-festivaly tisknou zásadně na recyklovaný papír (na konopný bohužel zatím nemají), přírodními barvami, propagují se pomocí biobavlněných (v případě pražského MMM konopných) triček potištěných barvami bez alátů atp. Možností je nespočet, v zásadě ale kopírují osvědčenou filosofii: snižovat objemy materiálu, odpadu a energií, využívat k přírodě šetrné, místní suroviny a služby, komunikovat a zapojovat návštěvníky, co to dá. Jak ale radí průvodce, je třeba hledat ty možnosti, které nejlépe padnou každému konkrétnímu festivalu. Přesto, my ani organizátoři nemůžeme čekat zázraky. Nic se neděje ze dne na den. Být skutečně eko, nejen na webových stránkách, ale ve skutečných dopadech na životní prostředí, místní komunitu a získávat tak důvěru veřejnosti všeho věku a smýšlení v alternativní zelené postupy a technologie, to chce čas, energii i finance. O. s. Konopa dlouhodobě sází semínka udržitelného života. Ukazujeme, že ekologie, ohleduplnost a šetrnost nemusí znamenat úbytek, ale naopak zvýšení pohodlí při současném snížení zátěže okolí i nás samých a zlepšení vztahů člověka k člověku i k živé a neživé přírodě, k Zemi a vesmíru. Čím častěji bude tato zpráva znít z pódií našich festivalů, tím rychleji se naše sny o udržitelnosti mohou měnit ve skutečnost. Největší díl zodpovědnosti přitom nese každý z nás. !

Legalizace.cz rozdává konopná semínka

AKTIVISMUS

Občanské sdružení rozdává konopná semínka senoirům a nemocným lidem. Chce jim tak pomoci zprostředkovat lék, na nějž mají podle Ústavy ČR nárok.

epresivní drogová politika nepřináší v zásadě nic pozitivního a navíc je prokazatelně neúspěšná a drahá. To je skutečnost, kterou po zhodnocení své poslední desetileté strategie v boji proti drogám přiznala v roce 2009 i Komise OSN pro omamné látky. Ačkoliv se zdá, že v České republice je situace okolo drog a především konopí relativně liberální, zastaralé mezinárodní úmluvy podporující válku proti drogám mají neblahý dopad i v naší zemi. Jasným důkazem je přetrvávající nezájem české vlády upravit zákony o konopí do té míry, aby přestaly omezovat práva a svobody každého občana ČR. Neochota vlády racionálně uvažovat o legalizaci pěstovaní konopí pro vědu a výzkum, léčivé účely a osobní potřebu pramení nejspíše z neinformovanosti nebo dokonce strachu z této rostliny a z možných dopadů vyplývajících ze změny konopné legislativy.

Vězení nebo zdraví Česká republika je ovšem podle několika průzkumů veřejného mínění téměř z poloviny plná lidí, kteří se konopí a jeho účinků nebojí a souhlasí s dekriminalizací či úplnou legalizací pěstování a držení této byliny. Nemalou skupinou příznivců konopí jsou překvapivě senioři a lidé nemocní, kteří na konopí pohlížejí jako na alternativní léčivo (drogu) pro zmírnění Parkinsonovy nemoci, rakoviny, cukrovky, astmatu, kožních chorob, alergií nebo Alzheimerovy choroby a vkládají velikou důvěru v jeho léčivé vlastnosti. Desetitisíce vědeckých studií o konopí a jeho prokazatelně léčivých účincích jsou jejich nadějí, když konvenční léky nepomáhají nebo způsobují nepříjemné vedlejší účinky, nemluvě o ﬁnanční zátěži tyto léky získávat. Ale získávat léčivé konopí v české kotlině je obtížné také, a navíc mnohem nebezpečnější, hrozí-li člověku za držení přírodního léku když ne odnětí svobody, tak od ledna 2010 alespoň pořádná pokuta. Právní řád naší země totiž nastavuje taková pravidla, že nemocný člověk, který se rozhodne konopím sám léčit, musí nejdříve zvážit, zda mu je přednější svoboda, či zdraví, a pak se ve strachu z možného postihu tajně léčit.

Pomož si sám Občanské sdružení Legalizace.cz nedokázalo nadále přihlížet tomuto tristnímu stavu a rozhodlo se všem nemocným a seniorům podat pomocnou ruku. Respektive podat pomocnou hrst plnou konopných semínek. Kdo by přece doporučil vlastní babičce, aby při shánění konopí na

mastičku obcházela kluby či obvolávala dealery a nakupovala na černém trhu předražené konopí neznámého původu? Věřím že nikdo. Na jaře loňského roku proto Legalizace.cz vyhlásila akci „Semínka seniorům”, jejímž smyslem bylo všem žadatelům poskytnout konopná semínka, aby si z nich mohli léčivé konopí sami vypěstovat. Proti čestnému prohlášení dostala každá osoba starší osmnácti let balíček semínek s návodem, jak si léčivou bylinku vyšlechtit a jak s ní následně nakládat jako s lékem či surovinou při výrobě léčivého preparátu. Zároveň byla všem pěstitelům léčivého konopí nabídnuta mediální a právní podpora, a to především v případech, kdyby se jejich snaha o samoléčbu dostala do konﬂiktu s již zmíněným neefektivním právním řádem. Zkrátka kdyby je někdo pro těch pár kytek udal a znuděná policie si na nich začala honit triko. Letošní druhý ročník „Semínek seniorům” se setkal s neočekávaným zájmem, a to i díky mediální podpoře Radiožurnálu a časopisu Reﬂex, které o akci informovaly a pomohly tak nemocným lidem konopná semínka zdarma získat. Legalizace.cz jich letos s radostí rozeslala po celé republice přes 1 kg a pevně doufá, že přinesou kýženou úrodu a především úlevu od všech nemocí a neduhů, kvůli kterým se lidé na sdružení se žádostí o semínka obrátili.

Víra v konopí A že lidé opravdu v konopí věří a doufají v jeho léčivé schopnosti, dokazují dopisy, které společně s čestným prohlášením na adresu Legalizace. cz přišly. Dva z nich s dovolením vybírám, abych se o ně podělil a dokreslil tak obrázek léčivého konopí z pohledu nemocných lidí. Dobrý den, mám po operacích obou kyčelních kloubů, Parkinsona v začátcích – nezvladatelný třes hlavně pravé ruky. Po dlouhodobém hledání vhodného léku a zkoušení všeho možného jsem pozoroval trochu zlepšení po medikaci léku XY, který však měl na mě velmi nepříjemné vedlejší účinky, ale ruka se trochu zklidnila. Bohužel mě sanitka musela odvézt na JIP a odtud přímo na kardiochirurgii, kde jsem se podrobil operace srdce – dvojitý bypass. Lék XY jsem musel vysadit už před prvním příznakem potíží se srdíčkem a nyní jsem ho chtěl znovu nasadit, ale můj kardiolog to striktně zakázal! Jelikož adekvátní náhrada tohoto léku není, tak se prý musím smířit s tím, že

se potíží s třesem už nezbavím do smrti. Problémy na poště při podpisu, v bance, při jídle a vůbec během celého dne mě nutí hledat jiná řešení. Na internetu jsem se dočetl o léčbě konopím, možnosti zdarma získat semínka a kontaktu na Vás. Proto bych Vás chtěl poprosit, zda byste mi mohli zaslat pár semínek k pěstování pro seniory, budu velmi vděčný. Moc se omlouvám za to, že jsem si dovolil Vás tímto obtěžovat, ale moje problémy, které klasická medicína není schopna zmírnit, mě nutí hledat jiná řešení. Děkuji za podporu… O semínka nás žádali dokonce i ze zahraničí… Dobrý deň, mám veľmi kruté bolesti po celom tele, neurologicko-interno-endokrinologického pôvodu, ktoré sú u mňa následkom stavu po prekonaní 15 rôznych chirurgických operačných zákrokov. Chcela by som skúsiť vypestovať konopu siatu zo semien, ak mi ich pošlete aj s predpísaným návodom na ich pestovanie, pokiaľ sa mi to podarí. Je len samozrejmé, že ich použijem výlučne iba na samoliečbu vlastnej osoby. O liečbe konopou som počula a uvažovala už viackrát, hoci s tým nemám nijaké skúsenosti. Preto by som Vás prosila, aby ste sa mi ozvali a umožnili mi takúto liečbu z Vašich zaslaných semien, lebo vzhľadom na intenzitu svojich každodenných bolestí a množstvo variabilných zdravotných problémov už nemám čo stratiť, už môžem len získať. Za Vaše porozumenie Vám vopred ďakujem a ostávam s pozdravom.

Kdo pěstuje, legalizuje Velice nás překvapilo odhodlání všech žadatelů, kteří se i přes nepříznivé právní podmínky rozhodli pěstovat léčivou, avšak nelegální rostlinu konopí a věří nejen ve své právo na zdraví garantované Ústavou ČR, ale i na zdravý rozum, který by měl být základním stavebním kamenem každé vyspělé společnosti. Občanské sdružení Legalizace.cz bude i nadále usilovně podporovat odvahu všech pěstitelů léčivého konopí a přeje jim mnoho úspěchů při zmírnění jejich zdravotních problémů. Akce „Semínka seniorům” bude pokračovat v lednu 2011. Více informací o akci najdete na našich webových stránkách h p://www.legalizace. cz/projekty/seminka-seniorum/. robert veverka tiskový mluvčí legalizace.cz

Mefedron a „legal highs“

JINÉ DROGY

O drogách, které jsou legální…

TXT: ROSTLINKY

Legální drogy? Co se stane, když stát zakáže oblíbenou drogu a zákaz tvrdě vynucuje? Chytří podnikavci použijí následující postup: 1. Zalistují vědeckými pracemi a najdou látku s podobnými účinky, která zakázána není. 2. Pár kilo té látky objednají (naprosto legálně) třeba z Číny. 3. Prodávají po malých dávkách. Případně „naředí“ bylinkami. V anglicky mluvících zemích jsou tyto látky označovány termínem „legal highs“. Nejsou sice schváleny jako lék ani potravina, ale to se obejde snadno – buď se smíchají s bylinkami a prodávají jako „podkuřovadlo“, nebo se označí jako hnojivo pro rostliny. Přidá se nápis „není určeno ke

konzumaci“ a prodává se to v head-shopech. Pak stačí pár poplašných článků a reportáží a počet uživatelů roste spolu se ziskem prodejců. Časem stát látku zakáže a za rok se všechno opakuje, jen s jinou látkou. V Česku naštěstí nejsou „legal highs“ příliš populární, což je asi dáno tím, že náš stát nepraktikuje vůči nelegálním drogám politiku „nulové tolerance“ a nenutí tím uživatelé experimentovat s neznámými látkami.

zakázány a uživatelé se vesměs vrátili k ověřenému a zakázanému konopí. Podobným typem produktu je zřejmě i Ecsphoria X4, prodávaná i v českých head-shopech. Experimentátory je třeba varovat – jde o málo prozkoumané látky, o jejichž dlouhodobých účincích se jen spekuluje. Profesor John W. Huﬀman, který se na objevu některých z nich podílel, bez servítek prohlásil, že „lidé, kteří tyto produkty užívají, jsou idioti“ a že „v těle se asi rozpadnou na karcinogeny“. Konopí je určitě bezpečnější volbou.

Spice, K2, Ecsphoria Nejznámější z „legálních drog“ jsou směsi ke kouření prodávané jako Spice nebo K2. Původně byly vydávány za čistě bylinkové a účinkovaly až příliš dobře. Pak se ukázalo, že ve skutečnosti jsou jejich hlavními složkami syntetické kanabinoidy jako JWH-018, JWH-073, CP 47,497 či HU-210, které účinkují podobně jako THC obsažené v konopí. V mnoha zemích byly nedávno některé z nich

Na scénu přichází mefedron Největší popularitě se „legal highs“ těší bezpochyby ve Velké Británii. Na podzim 2009 vláda Gordona Browna navzdory doporučením mnoha expertů zařadila na seznam zakázaných látek výše uvedené syntetické kanabinoidy a také GBL (látka příbuzná GHB) i BZP a další piperaziny. Zapomnělo se však na mefedron – málo

známou taneční drogu, která se poprvé objevila v roce 2007 a na oblíbenosti získávala jen pomalu, dokud koncem roku 2009 nezačala plnit stránky britských novin v souvislosti s úmrtím několika mladých lidí, ačkoliv souvislost s mefedronem nebyla nikdy prokázána. Následoval raketový růst popularity živený protimefedronovým tažením britského bulváru. Na jaře pak vypuklo v britských médiích i sociálních sítích úplné mefedronové šílenství. Mefedron (mephedrone) je stimulant známý také jako Meow Meow (Mňau mňau), Miaow, MCAT, Mad cat či Buzz Gro. Nebo jen jako „plant food“ (jídlo pro kytky). Média i uživatelé o něm mluvili jako o „legální extázi“ (MDMA), i když šlo spíš o legální metamfetamin (neboli pervitin) s trochu euforičtějšími účinky. Amfetaminům je látka opravdu velice podobná. Jde o 4-methylmethkathinon (4-MMC), což je dosud nezakázaná varianta methkathinonu (efedronu), který byl ve 30. a 40. letech užíván v Sovětském svazu jako antidepresivum a pak od 60. let jako ilegální rekreační droga. Podobně jako u nás pervitin byl „vařen“ z léků. Methkathinon samotný je účinky i strukturou podobný metamfetaminu (pervitinu) a rovněž se dá vyrobit z (pseudo)efedrinu v lécích. Efedrin i pseudoefedrin jsou také obsaženy v rostlinách z čeledi chvojníkovitých (ephedra), používaných v tradiční čínské medicíně. Protože výroba methkathinonu z efedrinu je ještě jednodušší než výroba metamfetaminu (pervitinu), v polovině devadesátých let se předpokládalo, že půjde o novou hrozbu, a proto byl na popud USA preventivně zakázán Úmluvou OSN o omamných látkách. Tehdy neznámý mefedron však zákazu unikl. Z jiného úhlu pohledu je struktura methkathinonu odvozena z (rovněž zakázaného) kathinonu stejným způsobem, jako je metamfetamin odvozen z amfetaminu. Kathinon je účinnou látkou rostliny kata jedlá (catha edulis), oblíbeného stimulantu východní Afriky a Arabského poloostrova. Držení více než 80 g katy jedlé (nebo více než 4 g kathinonu) je v ČR trestným činem, stejně jako držení více než 0,8 g methkathinonu nebo více než 2 g (met)amfetaminu (menší množství je přestupkem). Držení chemicky příbuzného mefedronu však trestným činem ani přestupkem není. Prodej i dovoz jsou teoreticky legální, ale prakticky postižitelné podle paragrafu o šíření toxikomanie. Přestože by se mohlo zdát, že legálnost zaručí, že zákazník skutečně dostane čistý mefedron místo prášku pochybného složení, nemusí tomu tak nutně být. Stejně jako na černém trhu, ani na trhu s „legal highs“ neexistuje kontrola kvality. Navíc čínští výrobci mefedronu nejsou zrovna proslaveni spolehlivostí. Na druhou stranu čistota mefedronu v Británii dosahovala 95 % – 98 %, což není ve srovnání s černým trhem vůbec špatné. Mefedron však nikdy nebyl testován na lidech ani na zvířatech a dlouhodobé účinky nejsou známé – nelegální drogy jsou na tom v tomto ohledu lépe. Přesto dosáhl letos na jaře mefedron v Británii takové popularity, že prý už začínal být problém sehnat MDMA (extázi), donedávna oblíbenou

OPL. Národní protidrogová centrála však dodává, že i přes tuto skutečnost riskují dovozci stíhání pro šíření toxikomanie. Koncem dubna byl na ruzyňském letišti zadržen Polák s 15 kg zakázaného methkathinonu (efedronu). Moje otázka, zda nešlo spíš o chybně určený mefedron (v Polsku populární), zůstala nezodpovězena. V červenci média informovala, že mefedron putuje do Česka poštou po kilech a že policisté s celní správou už zajistili dvacet kilogramů. Více se o mefedronu v ČR dozvíme z výsledků probíhajícího průzkumu Tanec a drogy 2010.

Účinky a (ne)bezpečnost

Catha edulis

a snadno dostupnou nelegální taneční drogu. Někteří z vyznavačů éčka se proto upřímně těšili (spolu s dealery i protidrogovými aktivisty), až tomu vláda konečně zatne tipec. A zákaz na sebe nenechal dlouho čekat. Politický tlak byl před blížícími se volbami tak silný, že už 16. dubna byl mefedron přidán na seznam zakázaných látek a s ním preventivně i pár příbuzných. Nutno dodat, že mezi experty se zákaz ani zdaleka netěšil všeobecné podpoře a několik členů poradní komise vlády pro drogy na protest proti uspěchanému zákazu rezignovalo.

Jedna dávka účinkuje několik hodin a následuje jen mírná kocovina. Účinky jsou popisovány jako něco mezi extází (MDMA) a metamfetaminem (pervitinem), kterému jsou o dost blíž – jen méně intenzivní a více euforické. Přestože byl původně vydáván za „nenávykovou a legální“ alternativu metamfetaminu a kokainu, je téměř jisté, že často vede ke stejným vzorům užívání jako ostatní euforizující stimulanty. Fyzicky návykový sice není, ale psychická závislost může být silná. Časté je také nutkání užít další dávku pro prodloužení účinku, takže mít toho doma či u sebe plný pytel se silně nedoporučuje. Mefedron (stejně jako pervitin) snižuje chuť k jídlu. Rozšiřuje zornice, způsobuje pocení, červenání a svědění kůže. Mohou se objevit falešné představy a paranoia. Zatěžuje oběhový systém, zvyšuje krevní tlak a srdeční činnost – v únoru přispěl ke smrti Brita, který zemřel na infarkt. Bulvární média uvádí i řadu dalších obětí, u kterých ale nebyl mefedron příčinou smrti, ani k ní nepřispěl. Nejčastěji uváděná oběť, čtrnáctiletá Britka, zemřela na zápal plic.

Mefedron v ČR Jak už bylo uvedeno, v Česku je prodej mefedronu i jiných „legal highs“ v head-shopech z pohledu zákona dost problematický. U mefedronu by paragraf o šíření toxikomanie ani nebylo nutné příliš ohýbat, jak se stalo v případech prodejců šalvěje divotvorné. Výmluvu typu „jen pro sběratelské účely“ už Nejvyšší soud zamítl, takže ani „hnojivo pro rostliny“ by asi nepomohlo. Držení ani nákup pro vlastní potřebu (třeba ze zahraničí) však téměř jistě postižitelné nejsou a někteří podnikavci zkoušeli už začátkem roku prodej přes české stránky z Británie. Na jaře se objevil i podnikatel z Brna, který nabízel k prodeji mefedron z Irska jako „hnojivo“ DiabloXXX s varováním „obsahuje ketony“ (mefedron je β-keton metamfetaminu). Česká média naštěstí mefedron objevila až začátkem května, kdy už bylo v Británii po všem, a i když se jim podařilo vzbudit vlnu zájmu, k britské mánii měla daleko. Novinářům naštěstí nedošlo, že mefedron je dost podobný starému známému pervitinu a po vzoru západních kolegů přirovnávali účinky k MDMA a kokainu. Koordinační skupina Systému včasného varování před novými drogami uvedla, že na Inspektorát OPL MZ se obrátil obchodník s dotazem na dovoz soli do koupele obsahující mefedron – dostalo se mu strohé odpovědi, že není na seznamu

Budoucnost Dá se očekávat, že zákazy v dalších zemích na sebe nenechají dlouho čekat. V Německu byl mefedron zakázán letos v lednu, v Irsku v květnu a ve Švédsku už předloni. V Polsku, kde byl mefedron velmi populární, asi díky přísné protidrogové politice, je zakázán teprve od 25. srpna. V Česku je to složitější, protože není stanovena metodika pro zařazování nových látek na seznam návykových. Prodejce je však možné postihovat už dnes (viz výše). Na příkladu Británie je však vidět, že zákazy nic neřeší. Mefedron je k dostání na černém trhu a dokonce je pořád prodáván jako „legální droga“ – jen je vydáván za jiné látky. Ani sami obchodníci často netuší, co vlastně prodávají, a zákazníci se přesto jen hrnou. Lidé očividně chtějí nějaký legální euforizující stimulant. Zákazy se snaží řešit pouze následek, nikoliv prvotní příčinu. A touhu po stimulantu žádný zákaz neodstraní. Když je legální stimulant k dispozici, velká část uživatelů ho preferuje před nelegálními alternativami. Když k dispozici není, obrátí se na černý trh. Nezbývá než doufat, že dříve či později to pochopí politikové i veřejnost a přístup harm-reduction dostane přednost před odsouváním problémových látek na černý trh. !

Konopí: rostlina historická, ro TXT: JITKA KATEŘINA TRČKOVÁ

„Konopí má mezi rostlinami podobný kulturní význam jako bizon pro severoamerické indiány. Dodává vše, co člověk potřebuje k životu…“ (Christian Rätsch: Konopí, léčebný prostředek v dějinách lidstva)

HISTO RIE

Máme-li podávat co nejobjektivnější informace o konopí, musíme znát souvislosti historické nejen z hlediska dějinného vývoje, ale i ekonomie a obchodu, válečnictví, řemesel, techniky, tradic, zvyků atd. V současné době veřejnost stále vnímá konopí ne jako tradiční přadnou rostlinu, ale jako synonymum smrtelně nebezpečné drogy. Hysterie nikdy nesvědčila ani životu ani pravdě ani práci. Žel, základní informace o širokém rodu dvoudomých rostlin s dlouhými vlákny ve stonku a jejich čeledích neznají ani pedagogové. Zde je výčet dat o konopí a jeho nejbližších příbuzných, jak je lze vyčíst z různých rostlinopisů i slovníků již od 18. století.

Kopřivy, chmel a konopí Konopí bylo z počátku řazeno mezi rostliny kopřivovité (Urticaceae); ty byly děleny na čeledě kopřivovité a konopovité. Dnes je dělení jiné. Kopřiva sama má cca 50 rodů a 1 000 druhů. Je rozšířena po celé zeměkouli, hlavně v teplém

pásmu. Český název je kopřiva, v některých krajích slovo vyslovují pokřiva, jinde žihlava. Nejznámější u nás je kopřiva dvoudomá čili veliká, méně častá kopřiva malá – žahavka, na jihovýchodní Moravě je kopřiva konopovitá (pálí přes papír i igelit ještě 3 dny, pěstuje ji botanická zahrada MU v Brně). Mezi kopřivovité patří i rostlina ramie pěstovaná na Balkáně. Z kopřivy lze získat vlákno jemné jako pavučina, ale v základu drsné. Zpracování vlákna na jemnou tkaninu je proces tak zdlouhavý a náročný, že se dnes ekonomicky nevyplatí. Jsou ale záznamy, že se pro vlákno pěstovala ještě v roce 1720. Je také všeobecně známo, že z kopřivových textilií byly šity štiplavé mundúry pro německé vojsko za 2. světové války, málo se však ví, že první takové pokusy jsou již z doby 1. světové války. Jen odborníci však znají výšivky z kopřivových vláken na slováckých krojích. V Jungmannově slovníku najdeme, že „nevěsty Slovačky při oddavkách sobě hlavy žihlavníkem zastírají aneb se jím opasují“. Vysokomýtské muzeum vlastní

stlina budoucnosti valy koše na krátkodobou spotřebu, z vláken se tkávaly hrubé tkaniny a drť stonku se přidávala i mezi suroviny na výrobu papíru. Konopí (Cannabis) má mnoho druhů. Během studia jsme jich napočítali asi 11, dnes se uvádí především konopí indické, seté a rumištní. Našli jsme i latinský název: canapeum. Do Evropy prý přišlo dvěma směry z Asie. Možné to je. Bylo to tak dávno, že o tom nemáme věrohodné zprávy. Víme jen, že bylo pěstováno po tisíciletí, nazýváno vesská oliva pro dobrý olej a vyšlechtěno na dlouhé a trvanlivé vlákno. Název je pravděpodobně odvozen ze sanskrtského cana či sana.

Špetka historie ke konopí

ve sbírkách kopřivovitou sukni z poloviny 19. století. (Zda výšivky na krojích jsou z kopřivy konopovité, není zcela jasné, ale v jedné brněnské diplomové práci na textilní téma o slováckých krojích jsem tuto poznámku našla.) Výluh z rostliny barví lehce do zelena. Zdá se tedy, že kopřivovité tkaniny byly používány jako součást obřadního oděvu. Až ve 20. století pak i jako levná textilní náhražka. Do čeledi konopovitých čili Cannabaceae patří kupodivu chmel. Kdo jezdil na chmelové brigády, může si vzpomenout na vůni čerstvě strženého štoku či omamnou vůni šištic na kombajnovém pásu. Je to stejná vůně jako vůně drceného konopného stonku. Na první ovanutí je patrné příbuzenství rostlin. Chmel je planý – divoce rostoucí, dále okrasný japonský i oplétavý, v Čechách i jinde je pěstován na polích chmel otáčivý. Víceletá rostlina s podzemním „dřevem“, jejíž jarní výhonky si Římané v kuchyni upravovali podobně jako chřest. Z listů lze připravit barvivo, ze stonku se splétá-

Za nejstarší archeologický doklad o konopném produktu je dosud považována keramika z Tchaj-Wanu zdobená vtlačovaným konopným provázkem. Stáří bylo odhadnuto na 12 000 let. Ze stejné provenience, jen o pár tisíciletí mladší, je zaznamenána textilní kombinace konopí a hedvábí. Rostliny konopí byly záměrně pěstovány před 5 000 lety v Číně, brzy se začaly používat pro výrobu papíru z konopí a morušové kůry. Ze semen byl vyráběn olej, z něj i čerň na psaní a laky. Bohatí lidé měli oděv z hedvábí, prostý lid z konopí. Čínská Kniha písní z 9. stol. př. Kr., která se odvolává na písemnosti staré 2 000 let, zmiňuje konopí v souvislosti s ostatními druhy obilí (pět hlavních druhů obilovin). Uvádí ji však i jako surovinu k přípravě elixíru nesmrtelnosti. Tibet považuje konopí za rostlinu posvátnou. V Nepálu je bůh Šiva zván i Bhangeri Baba, tj. král konopí, který podle pověsti vysel trávu po Himalájích, aby ji lidé využívali. Ve Středomoří jsou zatím nejstarší nálezy z dnešního Turecka, z Anatolie – otisky konopných tkanin z Čatal-Hüyku. Klínopisné sumerské tabulky z Malé Asie popisují práci s rostlinou nazvanou qunubu. Na egyptských freskách v pyramidách vidíme pěstování, sklizeň i zpracování konopí stejně jako lnu (stáří cca 4 000 až 3 000 let př. Kr.). V Evropě v Eisenbergu se našla semena konopí v neolitické keramice s nálezy starými cca 5 500 let. Herodotos z Halikarnasu (500–424 př. Kr.) píše v Devíti knihách o nomádech (Skythech a Thrácích), kteří vyrábějí z konopí (nazýváno penka) jemné a teplé oblečení i ložní prádlo! Plinius (23– 79 po Kr.) doporučoval zelinářům sázet konopí do zelnic na ochranu před bělásky. Oba věděli o léčivých účincích konopí. Rozšíření užívání konopí po Evropě prý zavinili Skythové. Od severu připutovalo konopí krátké, přes Turecko konopí vysoké. Pěstování této rostliny je mnohem staršího data, známé

mohlo být pod zcela jiným názvem, než jak nám jej zachovali Římané. Všechny zmíněné civilizace užívaly léky z konopného semene jako masti, obklady či dezinfekci k vykuřování obydlí, stájí, stodol. Frankové obsadili římské provincie kolem r. 250. Francká královna Arnemunde (*570) měla pohřební šat hedvábný, zlaté šperky a zahalena byla do konopného plátna. Mathioli ve svém bylináři uvádí v r. 1562 jako léčebný prostředek konopné plátno. (To ostatně k léčebným účelům používali i českoslovenští lékaři koncem 2. světové války). Je tu ale stále diskutovaná otázka drog. Theophrastus Bombastus, svobodný pán z Hohenheimu (1493–1541), švýcarský lékař, přírodovědec, ﬁlosof, alchymista i farmaceut, známý pod jménem Paracelsus, řekl: „Neexistují látky nejedovaté (...) rozdíl mezi lékem a jedem je v množství použití a podání.“ Na alkohol si lidstvo zvyklo již před tisíciletími, cigaretu považujeme za normální jev jako vidličku a nůž. Zatím nikdo neví, že kouření dubového listu může mít podobné účinky jako kouření konopí.

Konopí a české země Na Moravě v Mohelnicích byl nalezen konopný textil starý 5 000 let. Útržky slovanských konopných textilií znají archeologové z Libice a Kouřimi. Přesleny na předení jsou zachovány z doby 2 200 let př. Kr. Předla se vlna ovcí, koz i veškerá rostlinná vlákna. Předení se věnovaly i manželky panovníků (např. choť Karla Velikého). V českých robotních hospodářských a pěs-

Bůh Shiva

Čínský znak pro konopí

zvyšují výměry osevních ploch této rostliny ve Francii, Španělsku či Itálii. U nás však nikoliv – proč tomu tak je? U nás se setkáváme s konopím v několika oblastech. Jsou to textil, řemesla a výtvarné umění (graﬁka, malířství, sochařství), stavebnictví (omítky i instalatérství), a nejmladším je papír. Věkem pravděpodobně vede keramika. Šňůrová keramika je stará 4 500 let. Při bližším ohledání střepů musíme konstatovat, že otisk provázku kolem nádoby vykazuje strukturu, kterou nemohl vytvořit otisk provázku z lýčí nebo z vlny. Zvážíme-li, že první vykonavatelé zemědělské revoluce se živili nejen chovem dobytka, ale i rybařením, můžeme předpokládat první sítě z provazů, které nepodléhaly zkáze ve vodě. A to bylo jedině konopí. Má to však jeden háček – nemáme nálezy a pohybujeme se tudíž jen v oblasti hypotéz. Je to asi stejný problém jako s kovy. Zvykli jsme si, že dobu železnou datujeme až do 1. tisíciletí př. Kr. Zapomněli jsme při našich materialistických zkušenostech, že ještě naši pradědové překovávali vše, co bylo možné. Uměli šetřit. Co již skutečně nebylo k recyklaci, tj. k druhotnému zpracování, bylo odhozeno a doba rozpadu kovového materiálu udělala své. Předmět zrezivěl, rozpadl se. Před dvěma roky byla archeology mezi nálezy z doby neolitu objevena železná sekyrka. Je tedy třeba s hypotézami zacházet opatrně, i vážně. I naše prabáby nosily oděv zděděný a co nebylo k nošení, tím se umyla podlaha. Proto textilních památek máme minimum. Další problém je v hodnocení historických vláken. Běžně je udáván len. To proto, že při vý-

„NEEXISTUJÍ LÁTKY NEJEDOVATÉ (...) ROZDÍL MEZI LÉKEM A JEDEM JE V MNOŽSTVÍ POUŽITÍ A PODÁNÍ.“ tebních příkazech z r. 1549 je uvedeno: „Z panských konopí po jednom přadenu každý podruh má napřísti.“ Rozvoj pěstění byl přerušen dovážením levné bavlny z kolonií. Osevní plochy se začaly snižovat. V první polovině 19. století začaly továrny vyrábět bavlněné plátno, v druhé polovině se pak do výroby papíru začíná přidávat velmi lehce zpracovatelné dřevo. Současně v našich zemích počíná velké a hospodářsky výnosné pěstování cukrovky. A byla to především cukrovka, jejíž výnosy a ekonomické zhodnocení vyhnaly ze selských polí konopí. Další vývoj už známe. Americké zákony, zrušení otroctví, boj o prvenství dřevitého papíru, vítězství bavlny, to všechno ovlivnilo vývoj v Evropě i v českých zemích. Přírodní textilní rostlinná vlákna nahradilo 20. století vláknem z na y a jeho vítězství trvá dodnes. V rámci RVHP bylo pěstování českého, speciálně pro textil šlechtěného konopí převedeno do Maďarska. OSN v roce 1961 vydala příkaz pěstovat a využívat konopí pouze pro vědecké a medicínské účely. A to do roku 1985. V roce 1991 OSN své názory přehodnotila a od té doby se každoročně

zkumu se jeví vlákno lnu a konopí v příčném, šikmém i podélném řezu tak stejné, že je nelze od sebe odlišit. Pouze makro snímky jsou schopny ukázat drobný, ale závažný rozdíl ve stavbě rostlinných buněk.

Skvělý oděv i výbava Z konopí jsou zachovány fragmenty plátna, především k odívání. Kus pole na len a konopí se jako část mzdy přidělovala čeledi; každá hospodyně dbala na to, aby se zhotovilo plátno do výbavy dcer, hlavně povlečení. A to pro celý život. Dívky samy pěstovaly, předly, někde i tkaly. Plátno známe jako materiál sochařský i malířský (mnohé dřevěné gotické madony stejně jako oltářní desky byly překryty nejprve plátnem, pak opatřeny vrstvou křídy, ta byla obroušena a pak teprve omalována). Název kanafas je v Čechách v 17. století znám jako hrubší nebílené plátno; z 18. století je pod tímto názvem doložena tkanina vzorovaná. Pro pruhované sukně, šátky, spodnice či ložní prádlo s modrými a červenými pruhy se užívaly jiné názvy, místní, podle vzorů (např. štrejchované plátno na cejchy, prutované plátno, drel či cvilink). Pruhované roušky na hlavách vdaných

žen dokumentuje již gotická ikonograﬁe (např. sv. Anna Samotřetí či pieta z galerie v Hluboké nad Vltavou). Speciﬁcké vzory nacházíme v Orlických horách, na Vysočině, v jižních Čechách. Množstvím vzorů předčily Čechy a Lužice celou Evropu. Existenci různých textilů s různými názvy nalézáme ve kša ech – závětích. Výraz kanafas se všeobecně rozšířil až během 18. století.

Další využití Vlákno a pazdeří z konopí bylo dáváno do omítek ke zpevnění struktury od počátků stavebnictví, stejně jako obilné plevy, otruby a živočišná vlákna. Semeno konopné je výborné k uvaření kaše. Před 60–70 lety se jí běžně říkalo kaše semencová. Olej získávaný ze semen za studena i za horka je vhodný nejen k jídlu a svícení, ale i ke tření barevných malířských pigmentů, jako fermež na ošetření dřeva nebo dehet na mazání kol všeho druhu. Především je konopí spolu se lnem základní surovinou k výrobě papíru, od konce středověku až dodnes. Zatím je velice těžké hovořit o používání konopí v restaurování. Především by se měla používat konopno-lněná papírovina k restaurování starých tisků. Považuji za nezodpovědné dolévat listy rukopisů či tiskovin papírovinou bavlněnou. Bavlna má nejen krátké vlákno, ale má i jinou strukturu, je to jiný druh rostliny s jinou chemickou skladbou. V případě nutnosti tzv. rentoaláže, tj. napnutí a upevnění malby i s původním starým plátnem na plátno nové, považuji za důležité používat stejný materiál, tj. konopné režné plátno. Je stabilní a neprověšuje se, stejně jako lana a šňůry. Za další problém považuji používání současných olejů a pigmentů při opravách např. gotických deskových maleb. Zatím nebyl uskutečněn hlubší chemický a spektrograﬁcký výzkum malovaných vrstev. Měli bychom se snažit použít pro konzervaci, tj. zachování uměleckých děl pokud možno takové materiály, jaké používali jejich autoři. Stejně tak by bylo vhodné pro údržbu historických textilií a oděvů vyrábět mýdlo (například z konopného oleje) bez běžně přidávaných optických bělidel. Bělidla poškozují historická vlákna. V současné době používají stavebníci ve Francii i ve Švýcarsku ke zdění tvárnice z konopí a vápna, Němci zase vyrábějí tepelné i zvukové izolace stejně jako plastové obaly na CD či kartáčky na zuby. Málokdo v ČR si uvědomuje, že jediný papír, který musí vydržet překládání a rolování, je papír bankovní a cigaretový. Není na čase přehodnotit hysterické informace o užitečné rostlině zvané konopí? (A neplést si ji s marihuanou?) Roku 1875 profesor vyšší hospodářské školy v Táboře Ferdinand Janovský radil: „Pěstování lnu a konopí patří do hor a lesů, tam nebude doma řepa.“ A dále: „Čím se as prohřešili Češi, že Bůh je slepotou tresce, aby neviděli poklad, jaký ve svých přadných rostlinách mají,“ povzdechl si ve svém spisu s názvem Polní kázání. Po více než 130 letech musíme s ním povzdechnout i my… !

o n e ř v e t O Ě è v No .

ße

stra e i r t s u Ind

Geb / n n u r 345 B

o-2

usk o k a R , B12

• obrovský výběr značkových produktů • více než 500 m² prodejní plochy • velké parkoviště • Vapo-Lounge • Drive-In-Area

www.bushdoctor.at

Konopný výtažek jako všelék!

NÁZOR

TXT: RICK SIMPSON

O korupci, kvůli které se konopí neužívá pro lékařské účely, v tomto článku mluvit nebudu. Místo toho se zaměřím na to, jaké léčivé účinky konopí jsem osobně zažil a proč si myslím, že tak výtažek působí. Medicína pro každého Na základě svých zkušeností si myslím, že se kvalitním konopným výtažkem dají léčit všechny formy nemocí a zdravotních potíží. Konopný výtažek je jako lék neškodný. Je to něco jiného, než na co jsme zvyklí. Nezapomeňme, že i např. aspirin, který lidé považují za naprosto neškodný lék, po celém světě každoročně způsobuje tisíce úmrtí. Hledáte-li bezpečný lék, můžete přestat hledat. Stačí se podívat, co dokáže konopí. Kromě toho si tuto medicínu dokáže vypěstovat a vyrobit každý. Jeho užívání navíc nemusí předepisovat lékař. Budete-li si pěstovat konopí pro lékařské účely, budete mít k dispozici svůj vlastní zdravotnický systém, který navíc bude fungovat mnohem bezpečněji a účinněji než cokoli, co nám v současnosti nabízí oﬁciální medicína. Bez lékařů se samozřejmě neobejdete, např. když si budete potřebovat srovnat zlomenou nohu, rozhodně ale nebudete potřebovat všechny ty chemikálie, které do nás cpou. Konopí je medicína pro široké masy a nikdo nemá právo kontrolovat nebo řídit to, jak se bude užívat. Jsme každý jiný a každý máme rozdílnou toleranci na téměř cokoli. Takže to, kolik výtažku kdo z nás potřebuje k tomu, abychom si dokázali udržet dobré zdraví, je jen a jen na každém z nás. Za ta léta jsem se setkal se spoustou lidí, kteří po letech léčby zdravotnickým systémem ani nevěděli, co jim vlastně je, a neznali diagnózu. Výtažek ale znovu předvedl svou obrovskou léčivou sílu a jejich zdravotní problémy se vyřešily.

Konopím proti stárnutí Důležitým aspektem konopí jako medicíny je i to, jak působí proti stárnutí. S přibývajícím věkem nám postupně chátrají životně důležité orgány, a to INZERCE h

samozřejmě poškozuje i jejich funkci. I velmi malé dávky konopného výtažku je ale dokáží rejuvenovat (omlazovat). Často slýchávám, že se lidé po krátké době užívání výtažku cítí o dvacet až třicet let mladší. Pojďme tuto debatu ale posunout na další úroveň. Co se děje s lidmi, kteří dlouhodobě užívají velké dávky konopného výtažku? Mé tělo po devíti letech užívání výtažku rozhodně nevypadá na šedesát, spíš na mnohem méně. Mám-li výtažek, užívám obvykle přibližně čtvrt gramu denně. Výtažku ale nikdy není dost, takže ho neužívám úplně pravidelně, spíš velmi chaoticky. Na základě zkušeností s výtažkem by mě opravdu moc zajímalo, co by se stalo, kdyby někdo dlouhodobě užíval velké dávky výtažku. Dokázal by se tak zastavit proces stárnutí? Možná by lidi místo stárnutí začali mládnout, nevím. Podle účinků výtažku na mé tělo to tak ale rozhodně vypadá. Až jednou budu mít dostatek výtažku, začnu ho užívat gram denně po dobu jednoho roku a uvidíme. Od spousty lidí jsem slyšel, že jim výtažek připadá jako studna mládí. S tím podle svých zkušeností nemůžu než souhlasit. Celý život slýcháme, že zdravotnický systém hledá preventivní medicínu. Existuje snad nějaká lepší medicína než konopný výtažek? Podle toho, co jsem už viděl, si myslím, že kdyby děti denně dostávaly jako doplněk stravy kapičku výtažku, pravděpodobně bychom už nikdy neslyšeli o nemocech jako cukrovka, roztroušená skleróza a mnoho dalších. Neříkám tady, abychom děti „sjížděli“ výtažkem. Na výtažek si člověk rychle zvykne, takže jeho účinky pak nejsou nijak výrazně poznat nebo cítit. Konopný výtažek je bezpečný a neškodný lék a jeho konzumace dokáže prospět lidem ze všech věkových skupin, děti nevyjímaje. Pokud tedy systém opravdu chce nějakou preventivní medicínu, tady ji má. Proč ji tedy stále odmítá používat?

Na rakovinu s melatoninem

Slevový ý kupón n ze vstupného pn pného néh ného né ého éh é ho h o na veletrh 50Kč 0 0K 19.-21.11.2010 www.cannafest.cz

kupóny nelze sčítat

Vím, že slova jako všelék mohou být pro mnohé příliš velkou pilulkou. Když jsem pracoval ve zdravotnickém systému, taková slova se považovala za vtip. Jak jinak ale mám výtažku říkat po tom, kdy jsem na vlastní kůži zažil a viděl, co dokáže? Který jiný lék funguje na všechno a dokáže v mnoha případech vyléčit potíže, které jsou považovány za neléčitelné? Co jiného dokáže vyléčit bez jizev popáleniny třetího stupně nebo zahojit bércové vředy? Řeknu vám který – žádný. Proč se tedy nepoužívá? Jako lék, který by zmírnil naše utrpení a dokázal nás uzdravit? Nic lepšího neexistuje, takže asi proto. Stejně jako mnoho ostatních jsem si přečetl desítky či stovky tzv. vědeckých studií. Většinou byly stejně o syntetickém THC, které se přírodnímu THC a dalším kanabinoidům nijak nevyrovná, a tak či tak mě moc nenadchly. Po všem tom studiu jsem se stejně nic moc nenaučil. Výtažek ale dále způsoboval jeden zázrak za druhým, takže proč bych se tím měl trápit? Už jsem skoro ztratil naději, že bych někdy přišel na to, proč výtažek tak dobře funguje na nejrůznější zdravotní problémy. Nedávno jsem ale po

rozhovorech s paní Batyou Starkovou přišel na to, co by mohlo být tím chybějícím kouskem do skládačky. Batya mi poslala spoustu informací o melatoninu a šišince, která jej produkuje. A právě šišinka (epifýza neboli nadvěsek mozkový) je pravděpodobně z velké části odpovědna za hojení těla. Vytváří totiž hormon melatonin (nazývaný také hormon tmy), který mimojiné podporuje imunitní systém, zpomaluje stárnutí a je účinný proti rakovině. Je-li narušena funkce šišinky, vytváří se mnohem méně melatoninu a tělo tak může snadněji onemocnět. Podle některých studií mají lidé trpící rakovinou nízké hladiny melatoninu. Přitom ale platí, že podle jiných studií se po kouření konopí hladina melatoninu zvyšuje. Dokážete si tedy asi představit, co s hladinou melatoninu dělá výtažek v koncentrované formě. S věkem stoupá kyselost našeho těla a v kyselém prostředí se rakovině daří jako rybě ve vodě. Proto je u pacientů s rakovinou a dalšími zdravotními potížemi velmi důležité zvýšit pH těla. Výtažek to sice dokáže sám o sobě, je ale dobré tělu pomoci. Velmi rychle lze zvýšit pH těla např. pomocí citrónové šťávy a jedlé sody, přírodnější je ale pít vodu s vysokým pH. Nádory jsou pouhým příznakem zdravotního problému v těle lidí s rakovinou. A aby se rakovina vyléčila a nevrátila, je nutno vyléčit i tuto výchozí potíž. Melatonin putuje do každé buňky v našem těle a je klíčem k dobrému zdraví. Nemluvím zde pouze o rakovině, hladiny melatoninu jsou podle všeho důležité pro léčbu všech zdravotních potíží. Teď už si to jen stačí propojit tak, jak jsme si je propojili s Batyou. Konopný výtažek tisícinásobně zvyšuje hladinu melatoninu a (nejen tím) podporuje ozdravení celého těla. Vysoká hladina melatoninu vytvořená šišinkou tělu nijak neubližuje, ale dokáže „znepříjemnit život“ zdravotní potíži a následně ji eliminovat. Jestli tomu dobře rozumím, tak

by toto spolu se zvýšením pH a současnou detoxikací těla pomocí výtažku mohlo být jedním z hlavních důvodů léčivých účinků tohoto léku. Já ani lidé kolem mě nejsme lékaři ani vědci a to, že s tím nepřišli oni, je pro mě stejnou záhadou jako pro vás. Po letech vlastního studia a výzkumů je to ale zatím jediné vysvětlení, které vše propojuje a podle kterého to jde snadno vysvětlit. Je to samozřejmě hypotéza, kterou bude nutno prokázat.

Hledání odpovědí Musíme se ale podívat i na to, co způsobuje zhoršení funkce šišinky. Obvykle je to následkem našeho životního stylu a věcí, se kterými se dostáváme do kontaktu každý den, např. mobilních telefonů. Firmy vyrábějící mobilní telefony o tom nerady mluví a byly by raději, kdybychom o tom mlčeli i my. Naše těla ale fungují na základě elektrických impulsů. Myslíte si, že je dobré dávat si k hlavě něco, co vytváří elektromagnetické pole, které dokáže narušit elektrické impulsy, které naše tělo udržují při zdraví? Mobilní telefony jsou ale jen špičkou jednoho z mnoha pomyslných ledovců. Podívejte se na studie výskytu rakoviny u lidí, kteří žijí v blízkosti vedení vysokého napětí. Sám jsem nechápal, jak a proč je to důležité, dokud si jeden z mých přátel nevyléčil srdeční potíže jen tím, že si nechal v domě opravit dvě závady na elektrickém vedení. To, kolik z toho, s čím často přicházíme do kontaktu, nám může ublížit na zdraví, je děsivé. Existuje ale samozřejmě i spousta dalších způsobů, jak si můžeme ubližovat. Dokáže mi třeba někdo racionálně zdůvodnit, proč se dnes takřka do všeho přidává ﬂuor? Neříkejte mi prosím, že je to kvůli zubnímu kazu. Nepoužívali náhodou Hitlerovi lidé ﬂuor k tomu, aby dokázali udržet vězně v koncentračních táborech v klidu, aby se nebouřili a nesnažili utéct?

Někdy si říkám, co ten náš systém asi má za lubem, když nám dává tolik fluoru. Nezavání vám to, co se děje, trochu tábory smrti? O tom, jaký vliv má všechen ten fluor na naše mozky a šišinky, můžu jen spekulovat. Zato úspěšně. A co účinky všech těch chemikálií, které do nás cpou lékaři? Co myslíte, dokáží ovlivnit činnost našich šišinek a dokáží rychleji zvyšovat kyselost našeho těla? Odpověď na to budou muset najít odborníci z řad lékařů. A co naše potraviny? Maso, které se prodává v Kanadě a některých dalších státech, se v Evropě nesmí prodávat. Jako by Evropané nad kanadským masem ohrnovali nos, protože obsahuje příliš mnoho nečistot jako jsou antibiotika a růstové hormony. Nepřichází vám divné, že se kanadské maso v Evropě považuje za nezdravé? I přesto se ale v Kanadě volně prodává všem, kteří jsou dostatečně hloupí na to, aby je jedli. A co teprve ovoce a zelenina a všechny ty další dobroty, které nám prodávají v supermarketech? Pesticidy, aditiva, konzervanty, genetické modifikace – nezní to opravdu chutně? Nikdo z těch, kteří mají v těchto oblastech rozhodovat, se ale nezvedl a nic s tím neudělal, takže všechny ty potraviny jsou pro nás asi dobré. Věřte své vládě – ta by přece nikdy nepovolila nic, co by pro vás mohlo být škodlivé, že ano? Jak sami vidíte, téměř všechno, s čím přicházíme do kontaktu, může mít vliv na naše zdraví a životní pohodu. Samozřejmě také platí, že mnohé z výše uvedených může mít devastující účinek na správnou funkci šišinky. Skoro to vypadá, jako by věděli, že nám narušením funkce šišinky můžou poškodit zdraví, abychom potřebovali ty jejich báječné chemické léky. Samozřejmě takhle by o tom uvažoval jen někdo posedlý konspiračními teoriemi. Myslíte si o tom to co já? Pokud ano, vítejte v azylu. ! překlad: Mgr. Jindřich Bayer

V této rubrice si budeme pravidelně představovat slavné osobnosti, které holdují užívání návykových látek.

Boží kytarista a prvotřídní narkoman Jako malý se chtěl stát knihovníkem, jako dospělý se stal asi největším feťákem, jakého kdy poznal světový šoubyznys. Řeč je o Keithu Richardsovi, kytaristovi legendární skupiny Rolling Stones.

okud bychom chtěli použít přirovnání, tak se dá říct, že k Richardsovi patří tvrdé drogy asi stejně jako hit (I Can‘t Get No) Satisfaction k Rolling Stones. A Stouni hrají svůj největší šlágr na každém koncertě! Richards měl předpoklady stát se prvoligovým narkomanem už od narození. K tomu došlo uprostřed druhé světové války, konkrétně 18. prosince 1943 ve městě Dartford, v hrabství Kent v Anglii. Z roku jeho narození se dá snadno spočítat, že jako malému dítěti mu kolem hlavy lítaly smrtonosné rakety V2 a na prahu dospělosti stál přesně na začátku nejdivočejších 60. let. Už to je hodně slušný základ. Jenže když si k tomu připočítáme, že to navíc bylo v kolébce většiny drogových experimentů jménem Albion a přičteme ještě superhříšné prostředí právě narozeného rock´n´rollu, nemusíme být matematický génius, aby nám vyšlo, že Richards prostě nemohl skončit jinak než jako nadšený uživatel

omamných a psychotropních látek. Hudebníkův drogový rejstřík pak vypadá jako možná nejucelenější drogová encyklopedie. „Bral jsem všechno – heroin, kokain, speed, LSD, andělský prach, meskalin a pak spoustu dalších věcí, o kterých sice nevím, jak se jmenují, ale spolehlivě vím, jak fungují,“ s úsměvem přiznal v jednom z rozhovorů Richards.

Živel jménem Richards Slavný hudební kritik Nick Kent na konci sedmdesátých letech o tomhle muzikantovi, kterého časopis Rolling Stone zařadil mezi desítku nejlepších kytaristů všech dob, napsal: „Keith Richards byl novodobým Lordem Byronem. On byl úplně šílený, špatný a znát ho osobně bylo asi největší nebezpečí, jaké v té době na světě existovalo!“ Právě druhá polovina šedesátých a celá sedmdesátá léta byla pro Keitha tou nejzběsilejší narkomanskou jízdou. Desky Rolling Stones se prodávaly tolik, že Richards na jediném albu vy-

dělal takovou sumu, že tři generace jeho potomků už nemusí do konce života pracovat. Zatímco jeho parťák Mick Jagger se drogám sice nevyhýbá, ale jako hlavní smysl své existence si stanovuje snahu osouložit všechny obyvatelky zeměkoule, Richards si dává zřejmě za cíl zkonzumovat všechny drogy světa. Pro takové životní poslaní ale nemají příliš pochopení britští policisté. Poprvé je Richards za drogy uvězněn už v roce 1967. Zatímco u Jaggera našli „bobíci“ amfetaminové tablety, Richards je obviněn z přechovávání marihuany. Samotné zatčení pak přesně odpovídá tomu, že cílem policejní šťáry jsou dvě zřejmě nejdivočejší rock’n’rollové hvězdy té doby. Pánové Jagger a Richards zrovna společně odpočívali v rozlehlé vile v Radlands. Policie dostává anonymní hlášku, že jejich dovolená se rozhodně nenese ve stylu přemítání nad knihami romantické poezie, prokládané občasným usrknutím ze šálku plného lahodného čaje Earl Grey. Během několika desítek minut je

chopil. Novinář Mark Beaumont, který s ním tento skandální rozhovor dětak zformováno policejní komando o síle několika desítek mužů. To pak lal, ale dál trvá na svém. „Interview jsme dělali přes mezistátní hovor po neohlášeně vtrhává do Richardsovy usedlosti. I otrlí policisté nevěří svým telefonu a je pravda, že jsem mu na jednom místě špatně rozuměl a nepoočím. Dům je plný nejen polonahých a ke všemu svolných krásek, ale také chopil jsem jeho odpověď. Ale bylo to při jeho odpovědi na otázku, jakou substancí, které britské právo označuje jako ilegální. „Drogy jsme tam nahudbu poslouchá. Já myslel, že říká, že právě sjíždí skupiny Mötorhead, a cházeli snad na každém stole a v každém šuplíku,“ popsal zásah novinářům Keith přitom říkal, že právě poslouchá Mozarta,“ říká Beaumont. Samotný jeden z přítomných policistů. Slavným hudebníkům se pak stávají osudhudebník se pak k celé bizarní historce vyjádřil už jen jednou. „Neřekl jsem, nými narkotika, která jsou nalezena přímo v jejich osobních věcech. Příliš že jsem prach svého otce vyšňupal s kokainem, ale jako kokain. Prostě jsem pochopení pak pro životní styl obou pánů nemá ani soudce. Jagger je za doma otevřel urnu s popelem svého táty a z otevřeného okna do toho troamfetaminy odsouzen na tři měsíce, Richards pak za to, že povolil, aby se chu foukl vítr. Trocha popela pak přistála na mém jídelním stole. Řekl jsem na jeho pozemcích kouřila marihuana, dostává dokonce rok vězení natvrsi, že na tohle přece nemůžu použít normální smeták a lopatku, a tak jsem do. Soudce se navíc děsí představy, že by tohle povedené duo mělo sedět ten popel prostě vyšňupal. Ale bez kokainu,“ tvrdil v časopise Mojo. Ale i společně v jednom kriminále, a tak nařizuje, aby byl Jagger odvezen do věztahle historka jasně dokumentuje, proč je nice Brixton na jihu Londýna a jeho poveprofil Richards stále považován za nejslavnějšího dený kumpán naopak do lochu Wormwood narkomana v rockové historii. A to přesto, Scrubs v západní části anglické metropole. že podle svých slov ty opravdu tvrdé drogy Ve skutečnosti jsou oba dva hned druhý den už nebere skoro třicet let. Legendární hispropuštěni na kauci a při odvolání pak dotorky totiž žijí dál. stávají mnohem mírnější tresty… „Víte, kdyby na světě vypukla jaderná Ale že by se Richards z této zkušenosti poválka, tak na jejím konci přežijí jen švábi naučil, to se rozhodně říct nedá. Z trestných a Keith Richards. To vám garantuju,“ tvrdí činů spojených s drogami je totiž v příštích o svém kumpánovi Mick Jagger. K tomuto jedenácti letech obviněn ještě čtyřikrát – tvrzení ho inspirují především společné zádvakrát v roce 1973 a jednou v letech 1977 žitky ze sedmdesátých let. „Keith tehdy bral a 1978. Nejvíce horko mu bylo bezpochyby KEITH RICHARDS (*1943 – Dartford, Kent, Anglie) neuvěřitelné množství drog. Dávku, kterou v roce 1977. To ho v hotelu v Torontu navštěsi jiný feťáci dávali, když se chtěli zabít, si vuje kanadská jízdní policie a nachází u něj Legend dární kytarrista, sklada datel, zpěvá vák a film mový Keith dával k snídani. Za den zvládl spo22 gramů heroinu. Keith je obviněn z přeherecc. Magazín nem Rolling ng Stone byl zvolen n 10. třebovat i patnáct gramů heroinu. Nikdo chovávání heroinu za účelem jeho prodeje a nejl jlepším kyyta taristou vše šech dob. V roce 196 962 společčně nechápe, jak to mohl vůbec přežít, natož na velmi reálně mu podle kanadských zákonů s Mickem Jaaggerem za založili kap pelu The Rolling Sttones tom relativně normálně fungovat,“ kroutí hrozí sedm let odnětí svobody. Nikdo totiž a vytvořilli jedno z nejznámějš jších a ne ejd jdéle trvaajíjících hlavou nad metabolismem svého parťáka nevěří Richardsovu tvrzení, že tak velké autorský kých partne erství. Sp polečně s Jaggerem složil bubeník Stounů Charlie Wa s. Nutno ale množství drogy má pro svou osobní potřena sto ovky písní,, včetně prroslulé sk kladby Sattisfaction přiznat, že na přežití Richardse mají velkou bu. Kytaristovi je zabaven cestovní pas a na (196 65), která ka kapelu vyn ynesla na 1. příčky hi hittparád. K. zásluhu i pracovníci několika předních švýněkolik měsíců nemůže opustit Kanadu. Rich chards, přřezdívaný Keef nebo bo The Hum man Riff, byl carských klinik. Právě do jejich péče se totiž Nakonec získává takzvané lékařské vízum v roce 198 89 zvolen do Síně slávy. Je leg egendou, která oddával vždy, když se mu drogová závislost do Spojených států. To je mu uděleno, když navždy ovlivnila populárníí hudbu. začala výrazně vymykat z rukou. „Nevím, prohlásí, že do USA jede na heroinovou jestli si to pamatuju přesně, ale myslím, že odvykačku. Jeho nekřesťansky placeným mi ve Švýcarsku celkem třináctkrát museli úplně vyměnit veškerou krev právníkům se pak daří překvalifikování celého trestného činu na pouhé drv mém těle, abych to vůbec přežil,“ pokorně přiznává Keith nyní. Tenhle žení drogy. Ale i tak se případ táhne přes dva roky. Hrozba kriminálu má ale člověk nás nakonec stejně ještě něčím pořádně překvapí. Nejspíš už v říjnu, překvapivě pozitivní vliv na Richardsovu kreativitu. Spolu s Rolling Stones na kdy je oficiálně ohlášena jeho autobiografie nazvaná Life. ! totiž nahrávají album Some Girls, které se stává nejlépe prodávající se deskou kapely. Nakonec je rockový bouřlivák za torontský incident odsouzen k peněžité pokutě, roční podmínce a musí odehrát benefiční koncert pro h INZERCE Kanadskou nadaci slepců. Richardsova drogová sinusoida nabírá klesající směr v roce 1979. To totiž potkává svou budoucí manželku, modelku Pa i Hansen. Té se daří Keitha nejen výrazně zklidnit, ale také mu otevírá nový svět, který už není tvořen jen neustálým bažením po další dávce heroinu. „Víte, pověsti feťáka se už asi nikdy nezbavím, ačkoliv je to už dvacet let za mnou. Ale tahle nálepka je jako stín, který je všude se mnou. Kdykoliv kamkoliv cestuji, tak mi někdo tuhle pověst přibalí do mých zavazadel,“ posteskl si Richards na konci devadesátých let. Málokdo tak tuší, že tenhle fenomenální kytarista má například jednu z největších soukromých knihoven ve Velké Británii a že zpaměti zná několik desítek básní anglických klasiků. Jenže přes všechny své povzdechy se čas od času sám Richards postará o to, aby na jeho drogové pověsti neulpívalo zase tolik prachu. Naposledy byl celý svět šokovaný, když Keith v rozhovoru pro NME Magazine odpověděl na otázku, co nejpodivnějšího kdy šňupal. „Svého otce! Po smrti měl kremaci a mně zbyla troška jeho popela. Tak jsem si to smíchal s kokainem a šňupnul si to. Vím, že by to tátovi vůbec nevadilo. Navíc to bylo velmi dobré. A jak vidíte, stále jsem naživu,“ šokoval svou odpovědí.

Vyšňupal svého otce Obří skandál byl okamžitě na světě a na Richardsovu adresu začaly chodit opovržlivé vzkazy z celého světa. Zděšený management kapely okamžitě vydává zprávu, že Richards odpověď řekl jen v žertu, který novinář nepo-

Slevový ý kupón n ze vstupného pn pného néh ného né ého éh é ho h o na veletrh 50Kč 0 0K 19.-21.11.2010 www.cannafest.cz

kupóny nelze sčítat

27 28

30 33, 34 11

12, 13

1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 42, 43, 44

39, 40, 41

9, 10, 45

22, 23

16 15

25, 26

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32

CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ CZ SK SK eshop eshop eshop

NovyGrowshop.cz GrowshopVelkoobchod.cz Growshop NT Hydroponic Growshop GrowMania Special Grower Fruit of the room Growshop Greenhome Greenﬁngers Greenshop České budějovice Green House Growshop Biotop GrowRoom.cz Klečka shop Taogrowshop.cz Growplanet Growshop Pěstování.cz Growshop Nový jičín Homegrown Happy Grow PB GrowShop Growshop Kolín Grow pod lampou Original Growshop NovyGrowshop Liberec Homegrown Biobotanik Biobotanik Mazar Growmarket.net Growhome

+420 773 656 910 +420 608 341 010 +420 603 451 010 +420 222 780 383 +420 222 717 694 +420 257 220 034 +420 257 213 269 +420 773 273 367 +420 377 220 740 +420 545 217 073 +420 387 420 021 +420 739 808 877 +420 386 358 166 +420 602 630 919 +420 603 256 859 +420 607 786 121 +420 384 399 058 +420 475 530 300 +420 777 020 161 +420 737 470 128 +420 777 629 130 +420 608 945 145 +420 312 310 091 +420 732 112 547 +420 776 668 170 +420 602 304 965 +420 733 226 521 +421 0262 413 964 +421 918 559 172 +420 739 203 646 +420 606 173 317 +420 777 619 091 Přístavní 51, Praha 7 Cimburkova 26, Praha 3 Bořivojova 89, Praha 3 Nádražní 7, Praha 5 Jinonická 7. Praha 5 Jaromírova 18, Praha 2 Kollárova 22, Plzeň Šámalova 101, Brno Chelčického 18, České Budějovice Bulharská 63, Trutnov Riegrova 25, České Budějovice Pražská třída 7/64, Hradec Králové - Kukleny Daliborova 16, Ostrava Tř. Čsl. Mládeže 331/49, Děčín 4 Horní Žďár 2, Jindřichův Hradec Děčínská 15, Ústí nad Labem - Střekov Žižkova 14, Nový Jičín Štefánikova 4, Nový Jičín Spojenecká 10, Teplice Čs. Armády 29, Příbram Na výfuku 42, Kolín Hlavní třída 18, Frýdek - Místek Palackého 203/50, Mariánské Lázně Oblačná 269, Liberec Vodní 257, Valašské Meziříčí Śustekova 49 Petržálka, Bratislava Radlinského 4, Piešťany info@mazar.cz CannabisAdvisory@gmail.com growhome@email.cz

Baranova 11, Praha 3

www.novygrowshop.cz www.growshopvelkoobchod.cz www.naturaltechnologies.cz www.hydroponic.cz www.growshop.cz www.growmania.cz www.specialgrower.cz www.fruitoftheroom.cz www.greenhome.cz www.greenﬁngers.cz www.greenshopcb.cz www.green-house-tu.cz www.biotop.cz www.growroom.cz www.klecka.cz www.taogrowshop.cz www.growplanet.cz www.pestovani.cz www.growshopnj.cz www.homegrown.cz www.happygrow.cz www.pbgrow.cz www.growshopkolin.cz www.growpodlampou.cz www.originalgrowshop.cz www.novygrowshop.cz www.homegrown.cz www.biobotanik.sk www.biobotanik.sk www.mazar.cz www.growmarket.net www.growhome.cz

MAPA GROWSHOPŮ

O.s. Legalizace.cz Občanské sdružení Legalizace.cz je nestátní nezisková organizace, která u nás již 13 let poukazuje na nedostatky drogové a konopné legislativy a usiluje o takové změny v zákonech, které povedou k racionální a spravedlivé drogové politice. Jinými slovy manifestuje a dostupnými prostředky bojuje za legalizaci pěstování a držení konopí pro vědu a výzkum, lékařské účely a v neposlední řadě i osobní potřebu. Náš nejviditelnější a mediálně nejrespektovanější projev nesouhlasu s nesmyslným kriminalizováním konopí je akce Million Marihuana March - demonstrace za legalizaci konopí, která se každoročně koná začátkem května v Praze. Tato akce je součástí celosvětového protestu proti konopné prohibici a s letošním počtem přes 15 tisíc demonstrantů se stala jednou z největších na světě. Legalizace.cz nesouhlasí s represí, trestáním a zastrašováním rekreačních konzumentů konopí nebo pacientů, kteří se konopím léčí. Nevěříme, že často předkládané lživé nebo neúplné informace o účincích konopí nebo stíhání konopných malopěstitelů povede dnešní mladou generaci k „lepšímu“ životu bez drog a k respektu k autoritě a zákonu. A nejen mladou generaci, ale všechny, pro které je konopí součástí života nebo životního stylu. Občanské sdružení již druhým rokem rozdává semínka konopí seniorům a lidem, kteří konopí chápou jako lék a jsou pro své zdraví ochotni obětovat cokoliv včetně své bezúhonosti a lo-

ajálnosti k zákonům. Legalizace.cz se je snaží všemožně podporovat a objektivně informuje o konopí ve všech jeho aspektech; největší a nejčtenější internetový portál o konopí v zemi www. legalizace.cz je toho nakonec důkazem.

Těší nás, že na legalizaci nejsme sami, protože nejen v ČR, ale v celé Evropě existují mnohá proreformní sdružení a naše spolupráce s nimi nás podporuje a motivuje k další činnosti. Legalizace.cz je mimo jiné členem belgické organizace Encod.org (Evropská koalice pro efektivní dro-

govou politiku) nebo již druhým rokem spolupracuje s Maďarskou Unií svobody na projektu EDPI.org (Iniciativa evropské drogové politiky), který si klade za cíl porovnávat drogové zákony v rámci Evropské unie a informovat o jejich nejednotnosti. Zákon má dle našeho názoru ochraňovat společnost před nebezpečným konáním jednotlivce nebo skupiny, které by společnost mohlo poškodit nebo pro ní být jinak nebezpečné. Prohibiční zákon o omamných látkách je ale v přímem rozporu s touto tezí. Nejenže současné paragrafy o drogách omezují jednotlivce v jeho právech na svobodu, ale navíc podporují černý trh a distribuci drog neznámého původu a kvality a tím ohrožují každého člena společnosti na jeho zdraví. Sdružení pevně věří, že legalizace bude dříve či později jedinou možnou cestou, jak se efektivně vypořádat s drogami, které byly, jsou a jistě i nadále budou neoddělitelnou součástí jakéhokoliv lidského společenství.

h INZERCE

www.canna-cz.com

Oficiální distributor Canna pro ČR