ze série příběhů PROČ?
Dnes ráno se Slunce
probudilo ve špatné náladě.
Tedy přesněji, probudilo se v dobré, ale když se uvidělo v zrcadle, udělalo se Sluníčku špatně. Na jeho tváři se objevily
husté černé pichlavé vousy!
– Jejda! – leklo se Slunce – Kde jste se tu vzaly? – Vyrostly jsme, – pyšně odpověděly vousy. – Víš, že jsem tak žhavé, že na mně nemůže nic růst – Slunce bylo očividně nespokojnené s nezvanou návštěvou. – Copak máš teplotu? Nejspíš jsi onemocnělo – vtipkovaly vousy. – Ne, neonemocnělo, já nikdy nemarodím. – Ale dnes jsi onemocnělo – pokračovaly si ze Slunce utahovat vousy – Okamžitě je potřeba zavolat doktora.
– Spíš je potřeba zavolat holiče. – To jako proč?! – Abych vás oholilo! Vousy si uvědomily celou vážnost situace a rozhodly se dál už neprovokovat, aby se Slunce skutečně nevydalo k holiči.
– Nemusíš nikam chodit, my tě samy opustíme, – vážně odvětily vousy. – A kdy nastane tahle radostná událost? – Zamračilo se Slunce. – Hned jakmile nám najdeš nový domov! – Dobrá, – souhlasilo Slunce a vydalo se pro své vousy hledat nový domov.
První, koho potkaly, byla maminka s batoletem. – Ani na to nemysli! Pro mně jsou úplně nevhodní, – stroze pronesly vousy. – Co se vám nezdá? Podle mě to jsou ideální kandidáti, – usmálo se Slunce. – Tak zaprvé – ta maminka má příliš dlouhé vlasy, které zastíní veškerou naši krásu. Úplně se pod nimi ztratíme. – A co batole? – ptá se dál Slunce – Podívej, jak je roztomilé – Ne, má příliš buclaté tvářičky. – Mám to ale vybíravé vousy – pomyslilo si Slunce a vydalo se dál.
Brzy se ocitly na velikánském náměstí, uprostřed kterého stála jezdecká socha. – Jak se vám líbí tenhle hrdina? – Ukázalo Slunce parskem na sochu – Jen si to představte, budete vousy skutečného hrdiny. – Proč hrdiny? – Nedůvěřivě se zeptaly vousy. – Však přece sochu staví výhradně hrdinům. A podívejte se na jeho meč, s takovým mečem určitě přemohl spoustu draků. – Draci neexistují! – Dobrá, dobrá. Tak místo draků třeba zloduchy. – To nezní špatně... Ale podívej se kolik je na něm holubů. Určitě si z nás budou chtít udělat hnízdo. A podívej se, jak je ten jezdec tmavý. My chceme něco světlého jako jsi ty, Sluníčko naše. – posměšně řekly vousy. – Doufám, že brzo už nebudu vaše... – mrzutě odvětilo Slunce. – Dobrá tedy, když chcete něco světlého, tak se podívejte na tutu venkovní lampu. V noci je nejzářivější z celé ulice. – S ní to bude nuda. – Proč myslíš? – Stojí na jednom místě. Nikam nechodí, a my chceme vidět celý svět. – Svět?! – rozzlobeně řeklo slunce. – Jo jo, svět, – zasnily se vousy. – Vždy jsme snily uvidět moře, oceány. Tam je toho hodně zajímavého, například delfíni. – Nechcete rovnou s delfíny i žít? – Uvidět a ne žít. Cítíš ten rozdíl? – Dobrá tedy, poleťme k vodě. Uvídíme, třeba vám tam najdeme nový domov.
Vydaly se směrem k řece. Po řece uviděly plout velkou bílou loď s červenými plachtami
– To je ale krásná loď. Kdo ji asi tak řídí? – se zájmem se zamyslely vousy. – Támhleten hezký kapitán. Ten na lodi všemu velí. – Ukázalo Slunce na pána za kormidlem. – Paráda... Zdá se, že jsme našly vhodnou tvář, – zajásaly vousy. A spolu s nimi zajásalo i Slunce.
Ani nevím, kdo z nich štěstím zajásal víc: Slunce, vousy nebo kapitán lodě, kterému hned po několika sekundách narostly černé pichlavé vousy. V jednom jsem si ale jistý, od těch dob má skoro každý lodní kapitán vousy. A Slunce, jak už nejspíš tušíš, od těch dob vousy nemá.
Tento příběh je součástí literární série pohádek "PROČ?" autora Igora Ivanova a jeho syna Germana.
Vydáno v nákladu 1 kusu. Ilustrace a grafická úprava: Elena Pokaleva Vedoucí pedagog: doc. ak. mal. Mikoláš Axmann Děkuji za pomoc s českým překladem Evženu Kapustovi a Miladě Kolářové