El Portfolio

EL PORTFOLIO

LUCIE PODSEDNÍKOVÁ

La gente ignora el diseĂąo que ignora a la gente.

- Frank Chimero -

→ EL PIRATA ←

→ EL PIRATA ← Todo el pirata es creado de formas geométricas. Es un ejemplo donde podemos ver, que con algo tan básico como son las formas geométricas, es posible hacer un dibujo muy chulo.

→ FERNANDO ← Esto es Fernando. Un hombre muy majo. Fernando sabe muy bien, que quiere de su vida y según de eso se comporta.

Fernando se siente muy bien, cuando puede hacer cosas, que tienen sentido. No le gusta discutir y siempre tiene su atitut afirmativa.

En su tiempo libre le gusta leer, visitar conferencias, conocer la gente de que puede aprender algo nuevo y abrazar árboles.

No le gustan gilipollos. Pero a quien si...

→ FERNANDO ←

→ LP DISCO ←

Este disco no es un disco normal. Fue hecho para la gente con anhedonia música, que no quieren que alguién podría descurbirlo.

Ellos saben, que t e n e r en casa g ramófono es guya de verdad y no hace falta, si es un gramófono falso. → LP DISCO ←

→ EL CINE DE

→ MINIMALISMO

MINIMALISMO ←

EN EL CINE ←

→ POSTER SOCIAL ← Ojalá viviamos en el mundo, para qué no teníamos que crear posteres como así...

No diseĂąes para todo el mundo. Es imposible. Todo lo que acabas haciendo es diseĂąar algo que hace a todo el mundo infeliz.

- Leisa Reichelt -

→ EL CIERVO EMPRESARIO ←

→ EL CIERVO EMPRESARIO ← El ciervo empresario no estaba siempre así.

Vivía en bosque como otros ciervos. Pero un día descubró, que no le gusta este estilo de vida y empezó a buscar la manera como estar feliz hasta el fin de su vida.

En revistas, que la gente perdieron en el bosque, encontró un artículo con el título “Como emprezar su negocio”.

Ahora el ciervo vive una vida muy plena.

→ YOROKOBU ←

→ YOROKOBU ← Nunca has escuchado de Yorokobu?

Entonces lee bien!

Yorokobu es un país en el universo, donde todos tus sueños se hacen realidad. Pero tienes que tener mucho cuidado que sueňos realmente tienes, porque esto sucederá inmediatamente cuando entras...

En el mundo hay gente, que de verdad parecen que comieron los arco iris. Tienen la boca llena solo de palábras buenas, positivas y felizes que casi pensamos, que tienen que ser de el mundo distinto.

Pero no te preocupes. → EL PÁJARO EXTREMADAMENTE FELIZ ← Solo “El pájaro extremadamente feliz” pusó la mier*a invisible en ellos y ahora no tienen otra opción. Pero la ayuda es fácil. Si las quieres ayudar, tienes que usar la agua conjelada y echarla en ellos tan largo, hasta que empezan con blasfemia!

La vida de un diseĂąador es una vida de lucha: lucha contra la fealdad.

- Massimo Vignelli -

challenge

A

opravdu jsme na konci světa, i když jen kousek od Bolzana, správního střediska provincie. Silnice všech pět zdejších obcí propojila až na konci šedesátých let 20. století. Díky tomu na místě, které patřilo až do roku 1916 k rakousko-uherské monarchii, a mluví se tu proto jak italsky, tak hlavně německy, není žádný průmysl devastující přírodu, a dokonce ani příliš rozvinutý průmysl turistický.

Ultental, jenž se táhne pod horskými masívy v délce čtyřiceti kilometrů, vyhledávají hlavně milovníci pěší turistiky. Je tu pro ně připraveno na 620 kilometrů značených tras, dojít se dá až na vrcholy přesahující tři tisíce metrů. Tuferspitz má 3099 metrů, Hasenohr 3257.

Všude jsou chaty nabízející občerstvení, ale případné přenocování je třeba domluvit předem. Turisté se mohou při svém putování svézt sem tam i nějakou lanovkou.

Pro ty, kteří dávají přednost kratším úsekům a ještě se chtějí věnovat zlepšení své fyzické kondice při dynamické chůzi s holemi, jsou určeny takzvané Nordic walking parky. Jsou naplánované tak, aby začínaly i končily v jednotlivých obcích, měří od 4,5 do 10,5 kilometru a počítá se i s tím, že poutník své nohy osvěží kneippováním, kdy se bude bos procházet v korytu některého místního potoka.

Ultentalská voda je proslavená, až do roku 1969 tady fungovaly lázně Mitterbad, kam jezdila jak rakouská císařovna Sissi, tak třeba mladý Otto von Bismarck, pozdější německý kancléř, nebo spisovatel Thomas Mann. V roce 1825 lázně navštívilo na dva tisíce hostů.

Dnes jsou budovy vzdálené tři kilometry od obce St. Pankraz uzavřené a pomalu chátrají.

Krásy přírody je možné obdivovat i z míst nepříliš vzdálených od hlavní silnice. Konec světa začíná v St. Gertraudu, kde je od kostela nejkrásnější pohled do údolí, ale také tu u školy končí silnice. Jen kousek od centra obce je skupinka prastarých modřínů Urlärchen, obvod jejich kmenů dosahuje až osmi metrů a výška pětatřiceti.

I když legenda tvrdí, že jsou dva tisíce let staré – když se jeden strom skácel v roce 1930 při bouřce, opravdu napočítali na jeho kmeni kolem 2200 letokruhů — moderní metody určily jejich stáří „jen“ na 850 let. Přes-

to jsou nejstaršími přežívajícími jehličnany v Evropě.

V St. Gertraudu si můžete prohlédnout také obnovený vodní mlýn.

I za další div může příroda. Když velká povodeň v roce 1882 úplně odnesla louku v St. Pankrazu, zachránil se pouze dům, který shodou náhod jeho majitel postavil na kameni. Tak Häusel am Stoan neboli domeček na kameni dodnes trůní na svém původním místě. Obhlížet se dá jen zvenku, jeho současní majitelé uvnitř dál žijí svým normálním životem.

Tradice jsou ostatně přirozenou součástí života obyvatel Ultentalu. Krásným příkladem jsou třeba mladí manželé Birgit a Peter Gamperovi, kteří žijí v St. Gertraudu. On je vyučený truhlář, ona chodí pár dní v týdnu učit ruční práce do dívčí školy.

Jejich nový rodinný dům je samozřejmě hlavně dřevěný, ze starého, v němž ještě v přízemí přebývá tatínek Petera, vybudovali ubytování pro hosty zvané Oberhausgut. Samozřejmě vše je v něm moderní, ale dřevo má hlavní slovo – i televize je do něho zarámovaná.

Nejkrásnější je na renovovaném domku jeho střecha ze štípaných dřevěných šindelů. Aby neulétly, jsou zatížené kameny. Tak vypadá většina ultentalských domů. „Každý tu má kus lesa, dřevo není problém, jen šindele se musí po dvaceti letech vyměnit,“ říká Peter, který rozhodně odmítá tuhle dřevěnou krásu napouštět nějakým umělým lakem.

V apartmánech Gamperových se dá v kuchyňce vařit, za vyzkoušení ale stojí i na dřevěném podnosu servírovaná domácí snídaně. Díky ní se dají objevit i tajemství zdejší kuchyně, která sází na vlastní zdroje: bylinkové čaje, domácí vajíčka, zauzenou a sušenou šunku zvanou speck, kterou na Oberhausgutu nejdřív pomalu udí ve stále fungující černé kuchyni a pak dlouho nechávají viset v suché místnosti v přízemí.

Domácí jsou i meruňkové a rybízové marmelády, jež drží pohromadě linecké cukroví, ale i jogurty z vlastního mléka, šťávy z bezových květů či doma pečený chléb.

Obyvatelé se tu roky museli spoléhat jen na to, co vzešlo z jejich šikovných rukou, dnes se o tuhle dovednost rádi podělí s návštěvníky, kteří nehledají ruch turistických středisek, ale klid a pohodu lidí žijících

4

→ LA REVISTA ←

Pět nejfotogenič tějších míst v

San Francisku Kalifornské San Francisco patří k nejhezčím městům, která můžete ve Spojených státech navštívit. Svobodomyslné centrum hippies a umělců má pro turisty nachystanou pestrou směs atrakcí a zážitků. Tato místa si rozhodně nenechte ujít – zvlášť jako vzpomínky na fotografiích budou vypadat nepřekonatelně.

Míst, odkud si ho nejlépe prohlédnout, je celá řada. Perfektní výhled na město a Golden Gate Bridge v celé jeho kráse se vám otevře například po výstupu na kulatou věž Coit Tower na kopci ve čtvrti Telegraph Hill. okud se tedy most zrovna nezahalí do zdejší proslulé mlhy, které se familiárně říká Karl. Chcete-li si most užít zblízka, 5 nechte se z přístavního mola Pier 39 převézt lodí na druhou stranu zálivu do městečka Sausalito a zpátky do San Franciska přejděte po svých – čeká vás příjemná asi pět kilometrů dlouhá procházka k mostu (tuto část můžete případně absolvovat taxíkem) a pak 2,5 kilometru přes most samotný, pěší mají vstup zdarma.

K San Francisku již přes čtyřicet let neodmyslitelně patří také mrakodrap Transamerica Pyramid. Druhá z dominant města dostala netradiční tvar čtyřbokého jehlanu prý i proto, aby na ulice pod ní dopadalo co nejvíce světla. Pro turisty je zklamáním, že vyhlídková plošina ve 27. patře byla po tragickém 11. září uzavřena. Mnozí proto považují

za zbytečné absolvovat cestu až k mrakodrapu, který je nepřehlédnutelný z jakékoli části města. Nemusíte se tedy nijak zvlášť namáhat, abyste získali perfektní snímky této mimořádně elegantní bílé stavby. Pohled zespodu nabízí ale úplně jiný zážitek. Navíc je u paty mrakodrapu schovaný jedinečný Redwood Park, malý sekvojový háj se stromy dovezenými z pohoří Santa Cruz Mountains.

Při prohlídce města se vyplatí zabloudit po pobřežní třídě Marina Boulevard do stejnojmenné moderní čtvrti. Kromě toho, že se zde dá skvěle najíst a stejně dobře nakoupit, je odsud krásný výhled na nábřeží a přes stěžně jachet v přístavu také na most Golden Gate na konci zátoky. Hlavní atrakcí nicméně zůstává Palace of Fine Arts (Palác výtvarných umění). Těžko byste hledali romantičtější snímek než právě jeho antikou inspirovanou budovu s typickou kopulí a sloupořadím na levém i pravém křídle, jak se zrcadlí na hladině přilehlého jezírka. Není divu, že spousta sanfranciských zamilo-

vaných párů touží mít svatbu právě zde.

Ani další oblast nemá daleko do krásného kýče a ve fotoalbu žádného návštěvníka San Franciska by neměla chybět. Je třeba vyrazit trochu dál od vody, až na okraj parku Alamo Square. Barevných viktoriánských domků, pro které se vžil odborný termín „painted ladies“, ve městě původně stálo několik desítek tisíc, ale většina jich podlehla zemětřesení nebo ustoupila moderní zástavbě. V ulici Steiner se naštěstí zachovala známá „pohlednicová“ řada malebných, na sebe namačkaných domů s balkónky a velkými verandami. Pocit, že jste se o sto let vrátili v čase, ruší jen špičky mrakodrapů za jejich střechami. Pokud chcete mít opravdu pohádkové fotografie, počkejte si na slunce ze západu, které „painted ladies“ u Alamo Square sluší nejvíc.

Slavný newyorský Central Park má v San Francisku méně známého. Hlavní atrakcí nicméně zůstává Palace of Fine Arts (Palác výtvarných umění). Těžko byste hledali romantičtější snímek než právě jeho antikou.

alpy Chcete si zalyžovat bez čekání ve frontách, užít si upravených sjezdovek i nadstandardního servisu a vychutnat si báječnou kuchyni? Pak si naplánujte zimní dovolenou v italských Alpách.

T

ěšit se zde můžete na bezpočet lyžařských středisek, která se o své lyžaře i milovníky dalších zimních sportů starají přímo královsky. Pokud k tomu navíc připočtete přírodní krásy Dolomit, které lze jen těžko srovnávat s jakýmkoli dalším pohořím na světě, proti evropskému průměru velmi vysoké procento slunečních dní, a tedy i azurově modré oblohy, pestrou paletu míst určených k zábavě a relaxaci, nezbývá než konstatovat, že Itálie má rozhodně co nabídnout.

Komu jsou naše sjezdovky úzké a příliš krátké, ten si v italských Alpách přijde na své. Sjezdovky tu dosahují délky několika kilometrů a je možné si vybrat ze všech druhů obtížností, takže se začátečník naučí krásné oblouky a naopak profesionál si užije jízdu na maximum. Díky přítomnosti ledovců a vysoké nadmořské výšce zde můžete lyžovat po celé zimní období. Itálie je navíc i hlavní výrobnou umělého sněhu v Evropě, a tak se prakticky nestane, že by sjezdovky neměly sníh. Ve většině případů se tedy dočkáte a budete si moci užít sjezdovky s manšestrem.

Lyžařské areály jsou vybaveny dostatkem nejmodernějších, často sedačkových lanovek, které vás vyvezou až na samé vrcholky italských Alp. Naskytne se vám tak jedinečná možnost se rozhlédnout a pokochat se krásnými výhledy na zasněžené hory i města. Upravené sjezdovky mají i přehledné značení. Kromě lyžování či běžkování můžete vyzkoušet horolezectví na zamrzlých vodopádech, jízdu na sněžných skútrech a mnoho dalších zimních sportů a radovánek.

Lyžarská oblast Dolomiti Superski, nacházející se v provincii Trentinona na severu Itálie, je jedničkou mezi zimními lyžařskými oblastmi, a to díky své velké rozloze a překrásné přírodě. Ostatně zalyžovat si v prostředí světového přírodního dědictví UNESCO má jistě něco do sebe. Ne náhodou je tato oblast pravidelným hostitelem závodů Světového poháru.

Velmi výhodná je možnost lyžování ve všech 12 střediscích na jednu permanentku. Čtyři z nich – Val Gardena, Val di Fassa e Carezza, Alta Badia a Arabba / Marmolada – tvoří lyžařský okruh Sella Ronda, vedoucí kolem masivu Gruppo del Sella.

Zahrnuje 280 sjezdových tratí o celkové délce na 410 kilometrů a 170 přepravních zařízení. Můžete jej absolvovat oběma směry – buď kratší, zelenou trasou, měřící 39 kilometrů, nebo protisměrnou, oranžovou trasou, která je o 3 kilometry delší.

Ať již jste milovníci sjezdového lyžování, snowboardingu, či upřednostňujete poznávání okolí na běžkách, věřte, že tady najdete vše, co potřebujete pro své sportovní nadšení. Skirama Dolomiti / Adamello Brenta leží v severozápadní části Trentina. Táhne se od brennerské dálnice a pokračuje téměř 100 kilometrů na západ.

Komplex, zahrnující oblasti Marilleva – Folgarida, Madonna di Campiglio a Pinzolo, Paganella, Folgaria – Lavarone i Tonale – Ponte di Legno, je věhlasný především skvělou kvalitou vleků, sjezdovkami nejrůznější obtížnosti, širokou škálou zimního sportovního vyžití, svou vstřícností k požadavkům návštěvníků a v neposlední řadě krásnou a nenapodobitelně podmanivou přírodou. Můžete jej absolvovat oběma směry – buď kratší, zelenou trasou, měřící 39 kilometrů, nebo protisměrnou.

10

8

9

MÍA.. MUHEHEE 11

australia

A

čkoli je Austrálie nejmenším kontinentem, přírodních zajímavostí ukrývá mnoho. Jednou z nich je růžové jezero Hillier na ostrůvku při jihozápadním pobřeží. Žvýkačkové zabarvení turisty přitahuje jako magnet. Jezero bylo navíc dlouho obestřeno tajemstvím a nebylo známo, co za jeho nezvyklou barvou stojí.

Slané jezero bylo poprvé objeveno začátkem roku 1802 a prakticky od té doby si vědci lámali hlavu, co stojí za jeho zbarvením. Nakonec se zjistilo, že v jeho vodách žije mikroorganismus, který při kontaktu se slanou vodou vypouští červené barvivo. Je zároveň jediným, co v jezeře žije. Na rozdíl od mnoha ostatních růžových jezer, která se na planetě nacházejí, je Hillier růžové po celý rok. Voda nemění svou barvu, ani když se odebere a nechá odstát.

Svou slaností je jezero Hillier srovnatelné s Mrtvým mořem, je tudíž bezpečné ke koupání. Tedy bylo by, jelikož se ale turisté nedostanou přímo na ostrov, výhled na žvýkačkové jezero si užijí pouze z ptačí perspektivy.

Lokalita totiž slouží jen k výzkumným účelům, navíc se všude kolem jezera nachází bujný les a ostrov nenabízí prakticky žádné další zajímavosti.

Ačkoli je Austrálie nejmenším kontinentem, přírodních zajímavostí ukrývá mnoho. Jednou z nich je růžové jezero Hillier na ostrůvku při jihozápadním pobřeží. Žvýkačkové zabarvení turisty přitahuje jako magnet.

Jezero bylo navíc dlouho obestřeno tajemstvím a nebylo známo, co za jeho nezvyklou barvou stojí.

Slané jezero bylo poprvé objeveno začátkem roku 1802 a prakticky od té doby si vědci lámali hlavu, co stojí za jeho zbarvením. Nakonec se zjistilo, že v jeho vodách žije mikroorganismus, který při kontaktu se slanou vodou vypouští červené barvivo. Je zároveň jediným, co v jezeře žije. Na rozdíl od mnoha ostatních růžových jezer, která se na planetě nacházejí, je Hillier růžové po celý rok. Voda nemění svou barvu, ani když se odebere a nechá odstát. Svou slaností je jezero Hillier srovnatelné s Mrtvým mořem, je tudíž bezpečné ke koupání. Tedy bylo by, jelikož se ale turisté nedostanou přímo na ostrov, výhled na žvýkačkové jezero si užijí pouze z ptačí perspektivy.

Lokalita totiž slouží jen k výzkumným účelům, navíc se všude kolem jezera nachází bujný les a ostrov nenabízí prakticky žádné další zajímavosti. vou slaností je jezero Hillier srovnatelné s Mrtvým mořem, je tudíž bezpečné ke koupání. Tedy bylo by, jelikož se ale turisté nedostanou přímo na ostrov, výhled na žvýkačkové jezero si užijí pouze z ptačí perspektivy.

Lokalita totiž slouží jen k výzkumným účelům, navíc se všude kolem jezera nachází bujný les a ostrov nenabízí prakticky žádné další zajímavosti.

Ačkoli je Austrálie nejmenším kontinentem, přírodních zajímavostí ukrývá mnoho. Jednou z nich je růžové jezero Hillier na ostrůvku při jihozápadním pobřeží. Žvýkačkové zabarvení turisty přitahuje jako magnet. Jezero bylo navíc dlouho obestřeno tajemstvím a nebylo známo, co za jeho nezvyklou barvou stojí. Voda nemění svou barvu, ani když se odebere a nechá odstát. Svou slaností je jezero Hillier srovnatelné s Mrtvým mořem, je tudíž bezpečné ke koupání. Tedy bylo by, jelikož se ale turisté nedostanou přímo na ostrov.

14

15 V okolí je na co se dívat. Jezdili sem malíři i spisovatelé. Ripon je staré lázeňské a trhové město s necelými 20 000 obyvateli.

První trhy tady měli už v 8. století.

Tradičním dnem byl čtvrtek, kdy se vzpomínalo na dnes legendárního anglického světce sv. Wilfrida, který v Riponu zakládal na počátku 7. století i první kamenný kostel.

Svatostánek tady stojí dodnes, dnešní katedrála je už čtvrtou verzí. Křivolaké ulice plné hrázděných domů a domovních průchodů vás dovedou na náměstí. O širokém souměrném náměstí s tržnicí lemovaném georgiánskými domy píše spisovatel Daniel Defoe jako o nejkrásnějším náměstí v Anglii.

Uprostřed mu vévodí tři staletí starý sloup. Pod ním každý večer přesně v devět troubí na roh riponský trubač, a to již od roku 886, kdy se tady za Alfréda Velikého střídaly stráže.

Ulice Kirkgate vede k obrovské katedrále. Vysokou světlou lodí chodil před více než půldruhým stoletím i Charles Lutwidge Dodgson (1832–1898). Fascinovaly ho zejména fantaskní výjevy ve výzdobě kostela. Jejich pohádkový výklad pak vložil do knih pro děti, které psal pod uměleckým jménem Lewis Carroll. Nejznámější je do češtiny přeložená Alenka v říši divů.

V zemi plné tradic i památek nepůjdete spát do ledajakého kempu. Sleningford Watermill Caravan and Camping Park leží přímo na řece Ure. Byl sice otevřen „teprve“ v roce 1973, ale už o dvě staletí dříve tady prokazatelně klapával vodní mlýn. O něm jsou v archívu opatství zmínky sahající dokonce až do roku 1328.

I jméno kempu pochází ze staroanglického slova „slea“, výrazu pro travnatý svah nedaleko brodu.

Zdejší trávník je skutečně anglický, pravidelně stříhaný a vlivem počasí i zkrápěný. Po ránu po něm korzují anglické slečny v županu i gentlemani se psy. Stromy, a dokonce i lavičky na břehu Ure jsou kra18

jinotvorné. Však také místo pro stan se dvěma osobami vyjde na cenu českého penziónu.

Sotva pět mil od kempu se klene jeden ze zdejších pověstných kamenných mostů. Jsme v městečku West Tanfield. Philip Spellacy, který nás zdraví z terasy hospody The Bull Inn, tvrdí, že most pochází z konce 18. století.

Kdysi tu býval most dřevěný, ale když ho vzala velká voda, postavili nový kamenný, který později rozšířili. Dnes tu už projedou dvě auta.

U paty mostu stojí legendární hospoda, která v Yorkshiru získává jedno ocenění za druhým. Kdysi tu býval domek převozníka. Philip nám na venkovní zdi ukazuje nápis, připomínající, že dům byl opraven v roce 1699. „Právě tady si udělal na svých cestách do skicáře tři náčrtky v roce 1816 legendární anglický krajinář a romantik William Turner,“ říká Philip s hrdostí.

Maloval také v Riponu a na dalších místech v okolí. Anglie je pověstná postavami, které jsou „řezány“ či „tesány“ do svahů. Odstraní se travnatý povrch, figury tedy bývají bílé, protože podkladem je vápenec. Údajně se jich dá v Anglii nalézt padesát šest. K nejznámějším patří bílý kůň v Uffingtonu, který se tady jako kultovní postava nacházel již před naším letopočtem. Inspiroval další autory, kteří se v posledních dvou nebo třech staletích činili na kopcích. Tak se objevili např. bílí koně v hrabství Wiltshire na západ od Londýna.

V Yorkshiru, sedm mil od městečka Thirsk, je nad vesnicí Kilburn údajně největší a nejseverněji položený bílý kůň v Anglii. Bělostná „potvora“ na čtyřicetistupňovém svahu na Roulston Scar pod Hambletonskou plošinou je nápadná zdaleka, a když „hrdý Albion“ svírala válka s fašisty, domácí koně zakrývali, aby nebyl nápadným orientačním bodem pro nepřátelské letectvo. Bílého čtyřnožce vytvořil zdejší kantor John Hughes

Na britských ostrovech se neobejdete bez redukce do zásuvek.

Protože je to pěkná otrava, když přijedete do Anglie, chcete si nabít mobil nebo počítač a prostě nenajdete jedinou zásuvku, kam byste tu nabíječku mohli šoupnout. se třiceti muži a ve svahu dokončili 4. listopadu 1857.

Tady však už není jihoanglický vápenec, a tak pískovec aspoň pokryli vápencovými „placáky“ – spotřebovali jich šest tun –, aby byla plocha bělostná.

Dnes se o dílo starají dobrovolníci z Kilburn White Horse Association, kteří koně pravidelně čistí. Měří 97 x 67 metrů a v jeho oku může sedět na dvacet osob. Nejlépe je vidět z dálky, třeba ze silnice vedoucí z Kilburnu na parkoviště pod svahem, odkud je vyznačen turistický okruh. Dodejme, že městečko Thirsk proslavil jako Darrowby spisovatel James Herriot ve svých knížkách.

Známá je hlavně To by se zvěrolékaři stát nemělo.

V civilu to byl místní veterinář James Alfred Wight.

V jeho domě a veterinární klinice je dnes muzeum.

Z Riponu se jede k Brimhamským skalám krajinou kamenných zdí, nenajdete zde volné místo. Ohrady tvoří pravidelné obrazce, ve kterých se na zelené louce pasou koně. Vedle ohrady s tmavými oři je další, kde jsou koně grošovaní. Opodál jsou ovce a za nimi krávy.

Je to důmyslný systém do sebe zapadajících pravidelných tvarů a luk zářících svěží zelení, jak je pravidelně skrápí déšť.

Malebné Brimhamské skály turisté navštěvovali už před dvěma staletími a kolem roku 1920 je tady vítala i čajovna. Pro obyvatele Leedsu či Yorku je to ideální nedělní výlet. Takové „maxiprachovské“ skály se vstupným i parkovným. O přírodní rezervaci se stará organizace The National Trust, která vydává i doprovodné letáčky a průvodce. Několik staletí tu pásli ovce mniši z cisterciáckého kláštera Fountains Abbey, založeného v roce 1133. Dnes najdeme označené okruhy a upravené cesty, kam jezdí celé rodiny včetně kočárků i třeba osob na vozíčku. V neděli u vjezdu návštěvníky nejspíš uvítá tabulka „obsazeno“ a přeplněné parkoviště. Auta parkují i v nedaleké uličce pod strání plnou vřesu. Úzkou stezkou mezi kvetoucími fialovými stráněmi se dá projít nahoru, pár kroků na skálu – a Brimhamské skály

v plné parádě se objeví pod návštěvníky. Nikde žádný plot, zadními vrátky sem tedy přichází víc lidí.

Hrubé skály jsou tvořeny pískem, štěrkem a malými oblázky, které drží pohromadě jakási obdoba přírodního cementu. Sklovitě vypadající krystaly, které tvoří 80 procent brimhamských pískovců, představují křemen; je tvrdší než ocel. Zbývající pětina je měkčí minerál živec, dozvídáme se z informačních materiálů.

V dávných dobách zde bylo moře, poté kameny částečně vystupovaly nad povrch ledovce a působením eroze, větru, který hnal písek a drobné oblázky, se skály obrušovaly do dnešních tvarů. Takovéto pískování bylo nejsilnější právě u země, proto je tady tolik „kamenných hub“. Fantazii se meze nekladou. Je tu Tančící medvěd, opodál tři dívky právě zlézají Druidský psací stůl.

Přestože archeologové ani historici nikdy přítomnost druidů či pohanských svatyň v oblasti nepotvrdili, je tady i Druidský hrad. Jiné útvary připomínají květináč, sfingu, kovářovu kovadlinu, či dokonce orla. Ve viktoriánské době mnozí předpokládali, že skály vznikly lidskou rukou. Průvodci byli totiž placeni podle posluchačského úspěchu, a tak neváhali občas skutečnost přisolit, jak je zřejmé i z názvů.

Skok milenců tak odkazuje na romantický příběh Edwina a Julie, pro jejichž lásku rodiče neměli pochopení. Skok ze skály však díky dobré víle dopadl bez újmy a rodiče změkli. Aspoň tak je to zaznamenáno v průvodci z roku 1863. V dávných dobách zde bylo moře, poté kameny částečně vystupovaly nad ledovcem. Maloval také v Riponu a na dalších místech v okolí.

Anglie je pověstná postavami, které jsou „řezány“ či „tesány“ do svahů. Odstraní se travnatý povrch, figury tedy bývají bílé, protože podkladem je vápenec. Údajně se jich dá v Anglii nalézt padesát šest. K nejznámějším patří bílý kůň v Uffingtonu, který se tady jako kultovní postava nacházel již před naším letopočtem. Inspiroval další autory, kteří se v posledních dvou stoletích.

19

EL PORTFOLIO

LUCIE PODSEDNÍKOVÁ © 2017