Maroko ales pruvodce 20 12

MOROCCO 2014

NA CESTÄš

Snil si o Africe, možná už jako malý kluk, třeba si chtěl jezdit na slonech a nebo jsi chtěl tančit s domorodci a při dětstkých hrách si unikal do tohoto světa. Později na střední Tě možná fascinovalo, proč je Afrika kolébka života? A jak je možné, že se život začal vyvýjet zrovna tady...

No a tak jsem se rozhodla, že už je potřeba přestat snít a začít si sny plnit...zvu Tě tedy na malou exkurzi...

VZHŮRU DO AFRIKY!

05. 02. 2014 Saint-Etienne (11:30) do Féz (13:05) 15. 02. 2014 Féz (7:30) do Saint- Etienne (11:05)

OBSAH smlouvání doprava ubytování jídlo trasa ponašemu

SMLOUVÁNÍ

M

ožná Tě to překvapí, ale tuhle kapitolu jsem musela zařadit jako první...neb chvíle napětí... smlouvání je v Maroku jako národní sport a smlouvají a dohadují se úplně všichni. Tudíš se dá více méně čekat, že nás to taky potká... až třeba budeme kupovat tvůj nový pásek do kalhot :-) A jak se to smlouvání teda, že hraje?

1. Smlouvejte vždy a všude Maročané jsou zdatní obchodníci a v obchodování mají tisíciletou praxi. Takže si dopředu řekněme, že se vám většinou nepodaří koupit něco opravdu levně, i když budete smlouvat, až se vám bude od úst kouřit.

Ale smlouvat musíte. I tak zaplatíte více než místní a někdy také více než v Česku (více o cenách v samostatném článku). Ale přesto v Maroku najdete věci, které se vyplatí koupit a hlavně – stojí za to. Nakonec přijdete na to, že smlouvat můžete téměř všude - kromě nakupování suvenýrů třeba i v restauraci, při koupi výletů, ubytování, při sjednávání průvodce (vždy předem!), při nákupu většího množství atd.

2. Buďte připraveni Nakupovat můžete tak, že zajdete na trh (súk) nebo vám něco „cvrnkne do nosu“.

Nekupujte však hned napoprvé! Je nejlepší napřed obejít pár stánků a zjistit přibližnou cenu (stačí nechat obchodníka, ať vám několik cen nabídne bez toho, že byste se pustili do smlouvání). Na seznámení s cenami se hodí také obchody s pevnými cenami, které

najdete v turistických zónách ve městech (často je to tzv. Ensemble Artisanal), kde jsou ceny o něco vyšší než na súku. Je dobré znát ceny zvláště před tím, než vyrazíte někam na výlet. Při cestě na Saharu či do Atlasu jistě narazíte na nějaký krámek, u kterého vám turistický minibus nebo džíp zastaví s tím, že koupě je nadmíru výhodná (aby ne, většinou z ní řidiči či průvodci kápne provize, kterou zaplatíte v navýšené ceně vy). Podél cesty je také mnoho prodejců, ať už s velbloudy nebo bez nich, kteří vám budou nabízet bižuterii či něco jiného. Zaplatit mohou chtít i za posezení na velbloudovi či dokonce za fotku zvířete (třeba i koz lezoucích po stromech při cestě do Essaouiry).

3. Ujasněte si cenu Chybou turistů je domnívat se, že cena, kterou vám obchodník (zejména na súku) napoprvé sdělí, bude přiměřená nebo pouze nadnesená o nějaké procenta. Ve skutečnosti původně stanovená cena nemá se skutečnou nic společného, je to jen sázka do loterie, otestování partnera, částka, na kterou by se mohl chytnout neznalý turista. Někdy opravdu zaváhá a smíří se s polovinou či třetinou této ceny. I tak to může být příliš mnoho.

Lepší postup je ten, že si předem ujasníte, kolik za věc hodláte utratit. Většinou se vám nepovede se vejít ani do této hodnoty, ale možná nezaplatíte o víc než 20% své původně uvažované ceny, pokud věc skutečně chcete. A jak postupovat?

4. Berte smlouvání jako společenskou hru S nákupem nespěchejte, věc si prohlédněte a teprve až se obchodník unaví snižováním ceny a zeptá se na vaši nabídku, zkuste mu navrhnout svou cenu (navíc o třetinu sníženou). Nic si nedělejte z toho, že se obchodník na oko urazí nebo o vás nejeví zájem. Pokud vás nechá odejít, znamená to pouze, že za tu cenu vám zboží opravdu neprodá. Takže budete poučeni pro příště. A pokud se vrátíte druhý den, rád vám za zvýšenou cenu zboží prodá.

Při smlouvání můžete zapojit svou obrazotvornost a s obchodníkem si povyprávět.

Uvidíte, že turisté z Česka rozhodně nejsou neznámí a většina obchodníků má povědomí o kupní síle našeho obyvatelstva (a třeba má také nějakého kamaráda z Česka, s jehož fotkou či emailem se vám pochlubí). Když budete připraveni, můžete mít přichystanou v kapse i maximální částku, kterou chcete utratit.

Ještě upozornění: před tím, než něco koupíte, si dobře prohlédněte, zda je věc bez kazu, je to přesně to, co chcete atd. I u smlouvání platí pravidla. Pokud se na ceně dohodnete a nakonec od koupě ustoupíte, bude obchodník patrně rozezlen. Stejně tak, když smlouváte o něco, o co nemáte vůbec zájem.

5. Vezměte na nákupy přítele/kyni Pokud jdete na nákup s partnerem/kou, máte situaci o něco lehčí. Vzájemně se můžete při smlouvání podpořit s tím, že druhého věc nezajímá, domnívá se, že je ošklivá, drahá a

má naspěch na autobus, který vám za chvíli bude odjíždět. Nebo má na starosti vaše společné peníze (i když to vůbec není pravda; případně se vůbec nejedná o vašeho partnera/ku). Můžete tak rychleji dojít k ceně, která bude i pro vás přijatelná.

6. Nebojte se nakupovat bez peněz Ani když nemáte dirhamy (dh), nemusíte se vzdát nakupování. Platit za zboží u obchodníků totiž můžete také v eurech, a to i mimo největší města a turistická centra. Kurz většinou zaokrouhlí a vrátí vám nazpět v dirhamech, ale většinou mají nazpátek i eura.

I v menších městech rádi přijmou eura při platbě za suvenýry. Informace o cenách, kurzu dirhamu (MAD), platebních kartách apod. najdete v samostatném článku. Někdy se snaží obchodníci nalákat na své zboží a své ceny uvádějí v eurech, takže se dopředu ujistěte, o jaké měně se bavíte.

Své nákupy si však můžete nechat do menších měst mimo turistická centra, kde svými penězi možná více potěšíte malé obchodníky. Pokud se pohybujete na jihu Maroka, nechte si své nákupy do přístavu Essaouira, ceny jsou přijatelnější a obchodníci méně naléhají.

„Obyvatelstvo je vstřícné a milé, velmi často ale láká turisty na marocký hašiš.

Tito lidé jsou v drtivé většině případů tajní policisté, kteří vám hned po přijetí nabídky dají na výběr – buď zaplatíte na místě 2000 dirhamů, nebo jdete natvrdo sedět.*“

* Marocké vězení je jedno z nejtvrdších na světě – údajně daleko horší než např. pověstné vězení v Thajsku. Uvězněný nedostává nic a je odkázaný na přísun potravy od kolemjdoucích, kteří házejí do vězení občas něco málo. A když už se do cely něco dostane, tak silnější bere.

Podle dostupných pramenů žádný Čech zatím marocké vězení nepřežil a nejdelší zaznamenaný výkon jsou čtyři měsíce.

DOPRAVA

T

ak a jsme u jedné z důležitých věcí...vem si pořádnej diář a tak si zaznač, že 5.2.2014 začíná naše expedice do Afriky startovací bod naší trasy je Saint-etienne. Odsud se vypravíme veřejnou dopravou tramvají číslo T2 na letiště a odsud už vzhůru do Afriky :-)

Po přistání na tom území divochů existuje víc typů dopravy. Záleží jen na tom co si vybereš...a jak se demokratickou poradou rozhodem. Mě přijde moudré si půjčit auto, už jsem dohledala orientační ceny a pohybuje se to na deset dní od 150 - 400 e. A nebo si můžeme zkusit dobroudružství s místní dopravou a petit taxi.

Veřejná doprava z letiště jezdí městský autobus č. 16 (sittach). Jedná se o běžnou linku, z mnoha zastávkami, kterou využívají hlavně místní. Do města je to odtud zhruba 15 km a cesta trvá asi 35 minut. Jízdenky za 3,5 DH prodává průvodčí. U letiště autobus zastavuje na silnici, na konci parkoviště, jak už bylo uvedeno výše. Konečná ve Fézu je na plácku, poblíž vlakového nádraží. Vyjíždí odtud povícero autobusových linek, ale žádnou ceduli s jejich čísly, či jízdní řády tam nenajdete. První ranní odjezd z Fézu na letiště je asi v 7:00.

Petit taxi je kapitola sama o sobě. nikdy nelez do taxíku, aniž by jsi předem s taxikářem nedomluvila zapnutí taxametru.

Jinak tě totiž cesta bude stát tak 5x více. Taxi s taxametrem jsou velmi levné. Za cca 4km jízdy zaplatíš tak kolem 15Dh (cca 33Kč)

což je super. Nemá cenu využívat městské autobusy, protože v Maroku je čas opravdu cennější, než peníze.

Autobusy jsou levnější než Vlaky. Cesta Marrakech > Fes nás vlakem stála 200Dh, autobusem je to prý za 120Dh. Supratours autobusy i vlaky jsou hezčí než tady v CZ.

Zapůjčení auta v Maroku pokud nechcete vyrazit na více než 3500 km dlouhou cestu z Česka, je snadnější si auto vypůjčit. Můžete využít velké mezinárodní půjčovny, které auto přistaví na letiště nebo k hotelu, případně místní půjčovny, kde si cenu můžete ještě usmlouvat. Malé auto si můžete pronajmout už za 200 dirhamů (Dh) na den i za méně (1 Dh je cca 2,40 Kč), pokud jej využijete více dnů. Za terénní vůz si však několikanásobně připlatíte a malý vůz 4x4 vás vyjde nejméně na 100 euro na den, často se však nepůjčuje bez řidiče.

Pro jistotu si nechejte vystavit doma také mezinárodní řidičský průkaz (jeho vystavení stojí cca 50 Kč). Při půjčování se většinou vyžaduje také kreditní karta, i když někdy to jde i bez ní. Pozor, někdy bývá i s kartami problém (zdá se, že nejlepší je VISA) - viz ceny v Maroku.

Bezpečnost na silnicích Bohužel Maroko je nechvalně známé tím, že zde dochází k mnoha dopravním nehodám. Velkou měrou se na nich podílejí neukáznění cyklisté, výjimkou však nejsou nehody autobusů s unavenými řidiči nebo i náklaďáků, které přecení svůj odhad. Také řidiči minibusů nejsou vždy soustředění - často jezdí s jednou rukou na volantu, v druhé mobilní telefon, a to i v průsmycích Atlasu. V r. 2012 se staly

hned dvě dvě velké autobusové nehody, mrtví byli také mezi turisty (srov. s poznámkou úplně dole).

Pokud jste ale dobrý řidič/ka a máte zkušenosti s tím, jak reagovat v kritických situacích, cestování autem můžete vyzkoušet.

Počítejte však také s tím, že se při řízení musíte hodně soustředit. Ve městech zejména na chodce a cyklisty, ale i úzké uličky, chybějící navigaci a mnoho aut, na jihu Maroka zase na díry na cestách, úzké silnice, jiné řidiče atd., takže si ani krajinu moc neužijete.

Jak vypadají silnice

Jinak, co se týče dopravní situace, silnice na severu Maroka mezi hlavními centry a po pobřeží jsou většinou dobré, můžete využít mnoha dálnic (s poplatkem), na jihu je však situace trochu jiná. Z Marakéše směrem na Saharu musíte projet úzkými průsmyky Atlasu s vysokými srázy. Jezdí tudy také spousta kamionů a mnoho řidičů spěchá, neboť vzdálenosti v Maroku jsou dosti veliké.

Silnice blíže k saharské poušti jsou úzké, asi pro jedno vozidlo, někdy mohou být i částečně zaváté pískem. Při míjení protijedoucího auta musíte často vjet úplně na krajnici, která je nezpevněná. Některé asfaltové cesty jsou ve velmi špatném stavu, takže někdy je lepší uježděná pista než asfaltka s dírami. Mapy Maroka jsou většinou zastaralé (nejlepší je Michelin), takže někdy vás naopak může příjemně překvapit skutečnost, že najdete novou silnici tam, kde je na mapě stále vyznačena pista.

Na co si dávat největší pozor

Ve městech jsou to zejména chodci a pak cyklisté, kteří většinou spoléhají na to, že se jim

vyhnete vy, takže často najíždí kolem auta ze všech stran. Mimo vesnice pozor také na děti, které jdou ze školy po krajnici, někdy jsou jich zástupy. Samostatnou kapitolou je doba, kdy je v městečku trh, takže i na hlavní silnici se musíte prodírat mezi auty a chodci.

Kdy vůbec raději nejezdit? Vyhněte se pátečnímu odpoledni, který je pro místní dnem svátečním a všichni se někam přemísťují, takže hlavně ve městech panuje velký chaos. Také v noci se nedoporučuje jezdit: Některá vozidla jsou neosvětlená, lidé chodí často v tmavém oblečení a jsou málo vidět. Také navigace je o dost horší, i když směrovky najdete vždy v arabštině i v latince.

Pozor, v zimě se stmívá již dosti brzy, i dříve než v šest večer, a hned poté nastává černočerná tma. Také některé vysoké průsmyky mohou být v zimě kvůli sněhu uzavřené.

Rychlost Je také třeba dodržovat správnou rychlost jízdy, protože radary jsou zvláště u větších měst v Maroku rozšířené. Ačkoliv jsme slyšeli od cestovatelů, že platili vysoké pokuty za rychlou jízdu pokutu, my jsme s českou poznávací značkou neměli problémy, a pouze jednou jsme byli přátelsky upozorněni, že bychom měli snížit rychlost.

1. Nic není zadarmo. Rychle kolem vás projde spěchající pekař s koblihami na pekáči, všimne si vás jakoby nic, pozdraví, no a že jste se usmáli, dá vám jednu koblihu zdarma jako dárek - mile překvapený turista koblihu vezme (= první chyba) a na pokyn pekaře se do ní zakousne (= druhá chyba, nakousnutá kobliha už nejde vrátit!)...no a pak si pekař řekne o peníze a bude tak dlouho otravovat, až mu napálený turista něco dá.

2. Nikomu nedávej svou ruku. Na náměstí Djemaa el-Fna k vám přiběhne žena se štětcem a hennou v ruce, vy ji odmítnete, že dnes teotávní hennou nechcete, žena odpoví «maybe later?» a vy, abyste se jí zbavili, samozřejmě odvětíte, že ano, maybe later. Hned poté vám žena vezme ruku a začne hennou tvořit - prý kytičku jako dárek za to, že máte tak pěkné oči. Je asi zřejmé, že kytičku budete muset zaplatit, pokud se z pevného sevření ženy nevyvlečete.

3. Nedávej najevo, že nevíš, kudy kam. Bezradný turista je ideálním cílem, to se najednou v ulicích Marakéše objeví ochotných průvodců, často ještě dětí, které vám rády poradí, kudy máte jít. A pokud sháníte nějaké zboží, tak si můžete být téměř jisti, že vás zavedou ke svému známému, a dostanou za vás pár drobných jako provizi.

J

ak vypadá ubytování v Maroku? Co můžete očekávat od penzionu v srdci medíny a co od hotelu v malém městě? Jaké jsou ceny ubytování v Maroku, kolik vás bude pokoj stát?

Ubytování seženete v Marakéši za 80 dirhamů na noc! Možná jste tohle někde slyšeli. Pravda je však taková, že postel za v přepočtu 200Kč v Marakéši možná seženete, ale její úroveň bude většinou dost tristní. Pamatuji si na ubytování za cca 100 dirhamů na střeše nějakého penzionu, kde fičel vítr celou noc všemi dírami i pod střechou z vlnitého plechu a na toaletu radno ani nemyslet.

Pokud vám to nevadí, jistě ušetříte, pokud ano, budete muset trochu vybírat.

Ubytování v Maroku je různé úrovně – od té opravdu nízké pro místní v levných penzionech na křižovatkách cest až po nejluxusnější riady a hotely v úžasných přírodních scenériích. To nejlevnější ubytování je často na střeše, bez vlastní toalety a bez sprchy.

Pokud se chcete ubytovat třeba v Marakéši (Marrakech) slušněji, budete si muset přichystat většinou více než 15 euro na osobu.

Někdy to znamená také více lidí na pokoji, ale záleží také na sezóně. Během léta či vánoc a jiných svátků se ceny zvyšují. Pokud rezervujete přes internet, pročtěte si také recenze (abyste pak nebyli nepříjemně překvapeni).

A jaké vybavení pokojů můžete očekávat? Jednodušší penziony většinou nemají vytápění, což se po chladné období, i když je přes den teplo, v noci hodí. V

medínách vás čeká ubytování v penzionech zvaných riad či dar, typických marockých domech, které mají pokoje ve vysokých domech kolem vnitřního atria. Jsou stylové, někdy mají také malou fontánu či bazének. Je tady příjemný chládek během horkého léta, ale v chladnějším období sem nepronikne slunce, takže je v nich chladněji než venku na ulici. Pokud je riad luxusnějšího charakteru, má klimatizaci, která vám umožní pokoj vytopit. Také jídlo je většinou podáváno v atriu, kde může být po ránu či večer zima (takže sedíte v bundě). Je pak někdy lepší snídat na terase, kam se dostane slunce. Na terase, kde jsou někdy také k dispozici lehátka, se také dobře relaxuje v době mezi tím, než se zase vrhnete do chaosu města. Podívejte se video několika stylových riadů a rezortů v Marakéši.

Hygienického zázemí, v Maroku trpí většinou malým tlakem vody, takže očekávejte ve sprše jen slabý proud. Před výběrem se také ujistěte, zda teče teplá voda (viz srovnání dole°). Koupelny také někdy nemají pevné dveře, takže v chladném období je v nich zima. Ve většině penzionů určených pro turisty mají evropské záchody, i když s úzkým potrubím (tzn.nevhazovat papír). U levnějších hotelů také nenajdete peřiny, ale pouze deky, jejichž výměna není příliš častá; vlastní spací pytel nebo prostěradlo se proto vyplatí.

Ohledně stravování,

levnější penziony a hotely většinou podávají pouze snídani (někdy je však cena bez snídaně), která se skládá z marockého chleba a trojúhelníčků sýra s čajem, lepší pak nabídnou omeletu

UBYTOVÁNÍ

či džem či máslo. Většinou však je snídaně dost jednoduchá a bez nápadu. Za hlavním jídlem se vyplatí vydat se do restaurace, kde jsou zvyklí na více zákazníků.

Ubytování mimo velká města se většinou nacházejí u turisticky navštěvovaných míst a ve městech. Úroveň je většinou horší a je nutné si vždy zkontrolovat, zda teče teplá voda nebo funguje to, co má (třeba klimatizace). Můžete samozřejmě opět najít levné ubytování bez koupelny na pokoji od cca 100 dirhamů za pokoj, ale lepší pokoje vás vyjdou dráže (od cca 300 dirhamů).

Pokud jedete na vlastní pěst,

je nutné cenu za ubytování dost smlouvat a většinou zaplatíte více než za stejnou úroveň ubytování v Česku. Pozor také na různé dohazovače, kteří by vás zavedli do penzionu.

Penzion pak musí započítat do ceny pro vás také provizi pro dohazovače, takže je vždy lepší si hotel či penzion najít sami. Pokud cestujete místní dopravou, budete se muset spolehnout na ubytování v dosahu dopravy, i když si můžete vzít taxi na vzdálenější místo.

Když máte vlastní auto, jste flexibilnější, ale i tak můžete nakonec výběrem toho nejlepšího ubytování strávit několik hodin.

Nechce se vám smlouvat,

každý den vybírat ubytování a doufat, že najdete něco, co vám bude vyhovovat? Můžete se připojit k nám – kromě toho, že tyto starosti necháte na nás, máte jistotu, že se dostanete i mimo místa obvyklých cílů, a budete moci vyzkoušet také ubytování u místních, nocleh

pod hvězdami přímo uprostřed pouště nebo na místech s úžasným panoramatem. „

Rozhodně medina. Nikdy nespi ve Ville Nouvele (Francouzi postavené čtvrti vedle marockých medin v každém městě = ceny dražší, spaní o ničem). Mediny na první pohled opravdu vypadají středověce, ale uvnitř pensionů a hotýlků je to super.

My jsme tam jeli tak, že jsme chtěli šetřit.

Dalo se sehnat spaní za 100Dh(230Kč) pro dva lidi bez snídaně. V Marakechi jsme spali třeba za 350Dh(Hotel Ali) pro dva se snídaní, ale rozhodně jsme udělali blbost.

Byli jsme unavení, a nechtěli jsme hledat jiný hotel, tak jsme zvolili jedinou možnost.

Zbytečně hrahé. Ve Fesu Pension Dalila.

250Dh pro dva se snídaní. Essaouira 100Dh pro dva bez snídaně. Meknes 120Dh pro dva bez snídaně. Snídani seženeš v pohodě na ulici.“

„Z některých marockých domů občas čouhá armatura. To proto, aby dům „nebyl dostavěn“, i když je už dávno obydlen. V Maroku se platí daň pouze z dostavěného domu. Jedná se tedy o otázku prestiže, zda si svůj dům dostavíte nebo ne.“

Jídlo

P

oznávání marocké kuchyně patří většinou mezi nejlepší zážitky z Maroka. Co všechno můžete v Maroku vyzkoušet a ochutnat? I když v restauracích v Maroku si můžete objednat jídla ovlivněná francouzskou kuchyní, a tradičním marockým pokrmům a nabídce jídel v běžných restauracích a jídelnách, které můžete očekávat na cestě po Maroku.

Chléb a pečivo V Maroku se tradičnímu (arabskému) chlebu říká khobz, berbersky také kesra. Je to vlastně kynutá placka s kůrkou, která je k dispozici v každém obchůdku, neboť se peče v tradičních pekárnách po celé zemi. Chléb se jí téměř ke každému jídlu a často nahrazuje také příbor, skvěle se s ním dá jíst třeba tajine (viz níže), ale i různé dipy, saláty apod. Na pečení chleba se používá různé mouky, kromě pšeničné také žitná, ale třeba i ječná, přidává se někdy koření, anýz nebo římský kmín. Povrch chleba je někdy sypán otrubami a různě upravován, například těžký chleba harsha či baghira s ďolíčky. Tradičně za jednu placku běžného arabského chleba zaplatíte jeden dirham, i když v současné době usilují některé pekárny o navýšení ceny o cca 30 centů.

Chléb se často jí přes den ke svačině. Seženete ho vždy čerstvý a lahodný je jen tak samotný namáčený do olivového oleje. Podobně jako chleba se však používají také různé placky podobné palačinkám (několikrát válená a překládaná placka melaoui), které se plní a mažou například taveným sýrem, masem, ale i také sladkou náplní. Běžně ke koupi jsou však také křupavé francouzské bagety.

Harira a další jídlo na ulici V rodinách se tradičně nesnídá chléb s máslem, ale polévka. Snídaňová verze je obilninová, na oběd se však připravuje harira s mnoha obměnami, je velmi výživná a obsahuje často luštěniny a zeleninu. Seženete ji zejména v době trhů, v blízkosti súků či v jídelnách, ale také jako první chod v restauracích.

Během dne a při cestování po Maroku se můžete také najíst v pouličních stáncích, které nabízejí smažené kuličky z mletého masa, jehněčí klobásky, různé kebaby (špízy), z masa i vnitřností, ale také různé druhy menších smažených ryb.

„Cestou do Asiláhu kupujeme opuncie – plody kaktusu, které jsou prý dobrou prevencí proti průjmu. Jde spíše o to, aby si vaše tělo pomalinku zvykalo na přísun místní mikroflóry. Zatím máme zákaz zeleniny, ovoce a místní vody. Jako další dobrou prevencí může být místní domácí jogurt rajíb – zřejmě něco jako naše „bifidus activ“.

Tajine či tažín Hlavním jídlem dne, které se podává v rodinách většinou pozdě večer, bývá nějaký druh tajine (tažínu), což je dušené maso ochucené lahodným marockým kořením a se zeleninou (mrkev, petržel, brambory, dýně, hrášek apod.).

Vaří se v tradičním hliněném hrnci s kupolovitým víkem, který se nazývá tajine – tažín. Jedním z nejlahodnějších je podle mnohých tzv.marocké kuře, tedy kuřecí tajine s olivami a nakládaným citrónem. Ale tajine se dá připravit z různých typů masa.

Kromě tradičního skopového masa, můžete ochutnat například tajine z mladého kozího masa s datlemi či tajine s jehněčím a sušenými švestkami. Specialitou je velbloudí maso, které je dušené velmi chutné a chuťově podobné hovězímu. Tajine se však připravuje také s mletým masem (kefta) nebo třeba jen s vejci. Jedinečná je pak ryba vařená v tajine hrnci.

Což takhle dát si kuskus Kromě tajine je specialitou v Maroku také kuskus. I když se na první pohled nezdá, že by tyto malé pšeničné kuličky byly něčím speciálním, je kuskus jídlem svátečním a tradičně se podává v pátek či během slavností. Tradiční příprava kuskusu z pšenice je velmi náročná, někdy ho pro vesnici připravuje několik žen dohromady (podívejte se na video tradiční přípravy kuskusu ze saharského ksáru).

Můžeme se domnívat, že umění připravit kuskus můžeme srovnat s uměním uvařit knedlíky. Kuskus se ale samozřejmě již nyní dá běžně koupit v obchodě v různě velkých „zrnech“.

Kuskus se podává s dušeným masem (většinou skopovým) a se zeleninou. Je

obvyklé, že se o kuskus jako o sváteční jídlo lidé dělí s ostatními. Často se stalo, že nám kuskus neznámí lidé nabídli například v blízkosti mešity, ale třeba i v obchodě na trhu, při čekání na nějakou službu atd. Jakmile přijdete na chuť kuskusu, rádi ho zařadíte i do jídelníčku doma; recepty na kuskus lze najít na netu a zjistíte, že z kuskusu lze vytvořit rychlá a velmi chutná jídla.

Ryby a dary moře Díky blízkosti moře a oceánu je možné v Maroku koupit čerstvé ryby na trhu, ale i od rybářů. Běžně můžete vyzkoušet čerstvého tuňáka, sardinky, makrelu, případně chobotnici a další dary moře.

Velmi oblíbené jsou restaurace v blízkosti rybích trhů. Vzpomeňme třeba na magický přístav Essaouira a jeho rybí restaurace s obrovskou nabídkou ryb! Ale jak bylo už řečeno, smažené ryby najdete také v nabídce

mnoha levných stánků, takže je můžete ochutnat i během dne.

Zelenina a ovoce Do marocké kuchyně patří také různé marocké studené i teplé saláty a dipy (rajčatový s koriandrem, cuketový s mátou, fazolový s petrželkou). Saláty jsou mnohdy zajímavě ochuceny, ať už čerstvým zeleným koriandrem či arganovým olejem, který má jedinečnou oříškovou chuť.

Zajímavá je také kombinace „salátu“ z čerstvé a vařené zeleniny. Bohužel většinou zajímavé variace salátů nenajdete v levnějších jídelnách či restauracích, tam se spokojí běžně s rajčatovým.

Co se týče ovoce, k marockým produktům patří zejména banány, pomeranče, jahody, hrozny, fíky, ale třeba i opuncie (které prý zklidňují zažívání) a také mnoho druhů datlí, které je možné využít jako svačinu nebo do mnoha marockých receptů. A na osvěžení nezapomeňme na čerstvě vymačkaný pomerančový džus, který si můžete vychutnat v mnoha stáncích, známé je náměstí Djemaa El Fna v Marakéši s desítkami stánků nejen s džusem.

Sladkosti Maročané si rádi pochutnají na sladkém, takže ve městech najdete pekárny, které vám nabídnou kromě francouzskou kuchyní inspirovaných croissantů a podobného pečiva také tradičních sušenky z mandlí a medu, s marcipánem, ale také třeba s datlovou nádivkou. Jedinečná je mandlovo-medová pomazánka zvaná amalou (k dostání také v levnější arašídovo-medové verzi), která se podává s tradičním arabským chlebem.

Mátový čaj a káva

Typickému mátovému čaji se přezdívá marocká whisky. Připravuje se ze zeleného čaje (čínský gunpowder) a máty (naanaa) a pije se velmi sladký. Na trhu se prodávají kromě čerstvých „pugétů“ máty také tradiční homole cukru. V zimě se čaj doplňuje třeba chibou (pelyňkem) či šalvějí. K oblíbeným bylinkovým čajům patří sporýšový (verbena, fr.verveinne) či anýzový.

Káva se pije většinou s velkou porcí mléka jako nus-nus, někdy se však také ochucuje skořicí a mletým koriandrem.

Další speciality V Maroku je však mnoho dalších specialit, které můžete vyzkoušet – například šnečí polévka, kterou si místní zamilovali a koupíte ji například na náměstí Djemaa El Fna v Marakéši (ochutnávku můžete shlédnout na videu). Tady je příležitost ochutnat také další delikatesy místní marocké kuchyně – např.skopové hlavy, kopítka či slepičí pařátky atd. Jedinečné jsou také mechoui (rožněné jehněčí maso, resp. celá selátka připravovaná v tradičním «podzemním grilu“). Na jihu Maroka, zejména v přístavu Essaouira, je specialitou také pastilla, což je křehké těsto plněné holubím masem (nyní nahrazováno kuřecím), které se připravuje na sladko a se skořicí.

TRASA FÉZ RABAT MÉKNES MARRAKESH NP TOUBKAL NP MERDJA ZEGRA NP TAZEKKA AIT-BEN-HADDAN

FÉZ

Féz město koželužen a město, kde strávíme společně pěkný čas...Město pohádek...téměř jak z tisíce a jedné noci...

T

he city of Fez (often spelled: Fès) in Morocco is a medieval world treasure. Fez is roughly divided into three parts: Fez El Bali (the “old part of the medina”), Fez Jdid (the “new part of the medina”) and the New City (or Ville Nouvelle). The old city of Fez, Fez El Bali, is the world’s largest car-free urban space and a UNESCO World Heritage Site. This is where most travelers spend their time in Fez. As you walk through this medina, you are literally walking through 1,300 years of Moroccan heritage that has only recently been touched by the advent of globalization and the recent influx of tourists. Through these narrow streets, children play, donkeys carry wood, grain and other wares, and the general thrum of people can be found everywhere – much like it was 1,300 years ago.

Fez was founded in 859 A.D. The origin of the name is unknown. Some scholars believe it comes from the old Berber name of the Middle Atlas mountains, “Fazaz.” Other stories trace the name back to a tale of a golden axe that divided the river of Fez into two halves. In Arabic, a “fez” is an axe. Fez is also known as the “Athens of Africa and the “Mecca of the West.” It is the spiritual capital of Morocco and a major destination for Muslims around the world. Besides the thousands of spiritual masters who call Fez their final resting place, there is Moulay Idriss II, the founder of Fez and heir to Moulay Idriss I, the founder of Morocco buried at the Moulay Idriss Mosque. Fez is also the final resting place of Tijani, who brought Islam to Senegal, Mauritania, Côte d’Ivoire,

Sudan, and much of West and Sub-Saharan Africa. Many West Africans make a pilgrimage to Fez to visit Tijani. The University of Al-Qarawiyyin is another large attraction. It is often referred to as the oldest university and degree-granting Institution in the world.

Fez is a medieval city, a heritage site, and for centuries life has largely gone on unchanged.

You’ll find that with globalization, Fez has become a melting pot of languages. Most store owners, waiters and other workers know and understand Arabic, French and English. More and more, Moroccans are happy to practice English and will be happy to tell you that Morocco was the first country to recognize the United States of America as an independent country. There is a continuous play between the bustle of small, winding medina passages and the quiet, reflective interior spaces that give Fez its charm.

Today, the past now mixes with the present in some unexpected ways. Fez is a must-see destination for anyone in Morocco wanting to travel through history.

What to Do? A photo of the Fez medina in Morocco.Get Lost! – The old city of Fez is a medieval labyrinth of small, winding streets. Many kids will tell you if you are reaching a dead end.

An easy way to find your way out of the medina maze is to understand that Fez is shaped like a bowl. You will be walking downhill to enter the maze, which means you will have to walk uphill to get out… though you may find yourself somewhere unexpected. If you can plan for a day to “get lost” in Fez, you will

have a day to remember for a lifetime.

Stroll the Talaa Kebeera – Talaa Kebeera is the largest “street” in Fez. It begins shortly after Bab Boujeloud, the large, blue gate marking one of the main entrances to Fez, and continues on through the much of the medina. Many different shops, souks and sights are located just off this main artery.

Though often crowded by locals and tourists alike, it is a nice taste of old Fez. Go to a Hammam (A Traditional Moroccan Bath) – After a couple of days in Fez, there is nothing like scrubbing yourself clean. There are several local hammams (or “public baths”) if you are interested in a local experience. You can ask the staff at your lod-

gings for the closest local hammam and they will happily show it to you and tell you the hours, they vary by location. You will need to bring your own soap, towel, scrub brush and other amenities. Most riads offer a more upscale experience with private and couples spa and massage.

What to See? A photo of the Batha Museum in Fez MoroccoBatha Museum – Located in a Moorish palace dating from the 19th century, this museum houses many artifacts, sculpted wood, plaster, jewelry, carpets and pottery.

Open seven days a week, 10am – 7pm. 10 dhs.

Henna Souk –

There are many souks

(usually a large square of shops) dotted throughout the medina. Toward the bottom of the medina, just off Trek K’beer, you can find the Henna Souk nicely shaded under a couple of large plane trees. Leo Africanus once worked in the now-defunct psychiatric hospital built in the 1,300s. Pottery and traditional cosmetic products can be found here. If you like the idea of argan oil or any other Moroccan goods, talk to Mohammed in the last cosmetic stall near the old hospital.

Nejjarine Square and Museum – Located near the carpenter district in the middle of the medina, this beautiful square is dotted with Andalusian-style architecture dating from the 18th century. The museum

in situated in a former funduq that a former minister spent 25 million dirhams (about 3 million USD) to restore. The museum showcases woodworking tools along with a collection of wood and cabinet work, both ancient and modern from various regions in Morocco. Open seven days a week. 10am – 7pm. 10dhs.

Palais M’Hdani – Located just a few minutes from Bab Boujeloud. A former Prime Minister once owned this entire block. Beautifully restored. Opene during the day time to the public. 10dhs.

Madrassa of Al-Qarawiyyin

– Located next to the Qarawiyyin mosque in the middle of the medina, this is one of the

only Madrassa’s opened to non-muslims. A madrassa is a school of learning and instruction. Complex zillaji and stucco decorate this wonderful madrassa. Opened all days except Friday. 10 dhs.

Merenid Tombs – Located just outside the medina, these 14th century tombs house many sultans and other members from the Meranid dynasty. No guide needed. About a 8dhs taxi ride from the medina and an easy, twelve or so minute walk downhill back into the medina. A nice place to pack a lunch if its not too hot out.

Tanneries

– “The smell is free… but if you want to buy, you have to pay,” Thami says. You will probably hear people asking you if you want directions to the tannery.

On warm days, you don’t need directions.

You only have to follow the smell. There are a couple of shops that sell good dyed in the local tanneries that have terraces where you can, without cost, look down on the terraces.

The cost is free, but you may get guilted into buying some handmade Moroccan leather goods. Open every day except Friday. Free.

The University of Al-Qarawiyyin (also: Al-Karaouine) – This university was founded by Fatima al-Fihri, a woman who had fled her homeland of Tunisia for Morocco, in 859 AD. UNESCO considers it to be the oldest university in the world. The libraries have several extremely valuable documents dating from c. 780 A.D. including the Al-Muwatta of Malik written on gazelle parchment.

RABAT

Hlavní město Maroka, kde žije král a historickým centrum Rabatu se řadí na seznam UNESCA ...

R

abat je posledním ze čtyř královských měst. V roce 1912, v době francouzského protektorátu, se stal hlavním městem země a zůstal jím až do dnešní doby. Město je sídlem vlády a domovem krále. Turisté zde objeví moderní evropskou architekturu, ale i staré stavby, vládní paláce, vilovou čtvrť Ville Nouvelle, přepychovou Avenue Mohammada V., hradbami obehnanou medínu a původní čtvrť Kasba Oudaia. Městem protéká řeka Bou Regres. Nové město obklopují hradby a mnohé městské čtvrtě se chlubí bohatou minulostí.

Historie Rabatu

Ve 12. století dal almahadský vládce Yacoub al-Mansour postavit věž Hasan. Záměrem bylo vybudovat největší mešitu muslimského západu. Vládce ovšem zemřel a zůstal jen nedokončený minaret. Impozantní jsou i nově vztyčené sloupy.

Význam Rabatu pozvedli v 17. – 19. století korzáři žijící ve čtvrti Salé. Za pozornost stojí kasba (pevnost) nad řekou, mauzoleum krále Mohammeda V. a královský palác.

Mimo městské hradby leží nekropole Challah ze 13. století.

Kdysi zde žili Féničané i Kartaginci, ty pak vystřídali Římané. První zmínky o městě se datují do 8. století. Kamenné stavby se zde začaly stavět až v 10. století. To si tu islámští Berbeři postavili opevněný klášter. Za zakladatele Rabatu je však považován Youssef el-Mansour – nejvýznamnější vládce z dynastie Almohadů. Ten dal almohadskou kasbu přejmenovat na Ribat El Fathi – Pevnost vítězství. Rabat se stal hlavním městem říše

ve 12. století. Panovník zde nechává vystavět dlouhé a mohutné opevnění. Přál si rovněž vybudovat největší mešitu na celém světě, ale kvůli nedostatku peněz a také zemětřesení k tomu nedošlo.

V 17. století se do města uchýlili Židé a Maurové, kteří byly vyhnáni z Andalusie. Založili dnešní medínu a opevnili ji Andaluskými hradbami. Ve stejné době se města zmocnili piráti a vyhlásili zde samostatnou pirátskou republiku Bou Regres. Stali se postrachem celého Středomoří. Tento stav trval až do 19. století.

Bab el-Kebir

je nádherná zdobená almohadská brána do medíny s arabeskami a nápisy.

Hasanova věž

Čtverhranné torzo minaretu, zvaného Hasanova věž, s řadou 360 sloupů nikdy nedokončené Velké mešity. Věž je jediným důkazem toho, jak měl největší muslimský svatostánek vypadat. Červenohnědá věž je vysoká 44 metry, ale původně měla dosahovat výšky 70 metrů.

Mauzoleum Mohammeda V.Mramorové mauzoleum s hrobkou Mohammeda V. a jeho syna Hassana II. Mohammed V. byl uctívaný bojovník za nezávislost země.

Do mauzolea mohou nahlédnout i nevěřící, zakázáno není ani fonografování. Do přiléhajících staveb, kde je umístěna medresa, je nevěřícím vstup zakázán.

Královský palác střežený palácovou gardou, zdobený zeleně glazurovanými cihlami.

Brána větrů Bab el-Rouah Monumentální Brána větrů Bab el-Rouah je zdobená citáty z koránu.

Zřícenina Chellah

– ruiny města Sala-Colonia a pohřebiště starověké římské provincie Maretania Tingitana.

Salé Nedaleko od Rabatu se nachází město Salé. Salé tvoří souměstí se sesterským Rabatem. Město obývají především chudší vrstvy obyvatel pracujících v továrnách. Salé bylo založeno v 11. století a kdysi bývalo samostatnou republikou. Stalo se domovem pirátů, ale jeho historie sahá až ke Kartagincům do 7. století před naším letopočtem. Římané zde měli kolonii Sala Polonia.

Kousek od hlavního města Rabatu se nachází exotické zahrady Jardins exotiques. Založil je francouzský zahradník Francois a zahrady postupem času upadly. Až nedávno nechal bývalý král Hassan II nahnat všechny zahradníky ministerstva vnitra, aby zahrady obnovili. Jedná se o komplex rozdělený na několik (asi 10) menších zahrad věnovaných jednotlivým podnebím a částem Země. Můžeme tady najít japonské, španělské zahrady, Saharu a nebo vivárium s hady a štíry z Maroka. Pak nás čekala návštěva hlavního města Rabatu. Nejdříve jsme se vydali do nekropole na jihu Rabatu – Chellah.

Jedná se o starý (13. stol.) a rozsáhlý komplex. Zajímavostí bylo jezírko, ve kterém žili úhoři. Podle pověsti zde prorok Mohammed zasadil stromy a tento akt se stal symbolem plodnosti. Žena, která vhodí do jezírka vejce (natvrdo) a úhoř ho sní, okamžitě otěhotní.

meknes volubis

M

eknés je dalším z královských měst. Leží na severozápad od Středního Atlasu.

Historie města spadá až do římské doby.

Později oblast osídlil berberský kmen a kolem původní římské pevnosti vybudoval město Meknés. Za prohlídku jistě stojí architektonický skvost – bohatá městská brána Bab Mansour. Zajímavá je rovněž vedlejší královská rezidence Dar el Makhzen a také největší palácový komplex Dar el Kebira. K nejrušnějším místům ve městě patří náměstí Place El Hedim.

Město Meknés bylo založeno berberskými kmeny již v 10. století a je třetím královským městem Maroka. Až do 17. století bylo město využíváno jen jako výletní místo marockých vládců. Když se na trůn dostal Moulay Ismail, druhý vládce dynastie Alaouitů, nastaly tu zlaté časy. Z hliněného města si vybudoval svou rezidenci, která se stala nejmohutnější pevností severní Afriky, s trojitými hradbami. Hradby dosahují délky 40 kilometrů Symbolem města se stala obrovská brána v hradbách – Bab el-Masour. Panovník se rozhodl, že z Meknés učiní nejkrásnější metropoli celé Afriky. Kromě hradeb a komplexu palácových zahrad, ve stylu Ludvíka XIV., vybudoval sýpky a akvadukty. Mouley Ismail si marně pomýšlel na dceru Ludvíka XIV. Jeho sen se však nenaplnil, přesto učinil z Meknés centrum říše. Mouley Ismail trpěl tak trošku megalomanskými sklony :-) Vlastnil několik tisíc koní, jeho ochranka činila stovky mužů a stejně početný měl i harém. Spíše jako stavitel proslul jako krutovládce. Sám údajně

usmrtil 37 tisíc otroků. Po jeho smrti upadlo město do zapomnění.

Až v roce 1912 založili v Meknésu Francouzi Ville Nouvelle – Nové město a zavedli pěstování vinné révy. Dnes se stalo centrem města náměstí Place el-Hédim. Mauzoleum Moulay Ismaila patří k nejkrásnějším pohřebním budovám v zemi a dovnitř mohou vstoupit i nevěřící. Zajímavým místem je i Velká mešita se vzácnou kazatelnou. Nachází se tu také univerzita. V medíně súky spatříte proslavené berberské šperky a všude narazíte na nezvykle vystrojené prodavače vody.

Poblíž města leží ruiny bývalé římské metropole Volubilis.

V

olubilis jsou ruiny římských staveb, které zde zůstaly z doby Římské říše. Byly zapsány do seznamu kulturního dědictví UNESCO. Z původního města Volubilis zde zůstalo jen velmi málo a to hlavně proto, že za vlády sultána Moulay Ismaila byl z těchto míst odebírán mramor a kámen na stavbu paláců v Meknes.

Přesto jsou dodnes viditelné půdorysy malých domků, manufaktur na výrobu olivového oleje, ulic a dalších staveb. Dodnes se zachovaly barevné mozaiky s mořskými motivy. Výchozím bodem pro návštěvu Volubilis je Miknás. Dalším významnou lokalitou, vybízející k návštěvě, se stalo poutní místo Muláj Idris.

Volubilis je marockou bránou do Evropy.

Historie města Volubilis Město bylo vybudováno ve 2. a 3. století a stalo se jednou z nejodlehlejších římských základen.

Ještě před Římany tu však ve 3. století před

naším letopočtem žili Kartaginci. A bývalo zde království Numidia.

Numidský král Juba I. špatně odhadl situaci a připojil se v římské válce na stranu Pompeia. To mu Gaius Julius Caesar nikdy nezapomněl. Po porážce Pompeia si vyřídil s numidským královstvím účty. Jubův syn byl odveden do Říma, aby tu vystudoval. Spřátelil se s Oktaviánem, bojoval po boku císaře Augusta proti Marku Antoniovi a za odměnu dostal za ženu dceru Kleopatry. Krátce nato se stal králem Mauretánie jako Juba II. Tehdejší Mauretánie neležela na území dnešního státu, ale v dnešním severním Maroku a severozápadním Alžírsku. Po smrti Juby II. převzal království jeho syn Ptolemaios. Toho však dal zavraždit císař Caligula. Berbeři proti Římu povstali, ale byli bohužel krvavě potlačeni. Císař Claudius po-

tom Mauretánské království rozdělil na dvě provincie – Mauretania Tingitata a Mauretania Caesariensis. V době, kdy Římská říše byla na vrcholu, zde žilo kolem 20 tisíc lidí, což bylo na tehdejší dobu velmi mnoho. Římané město v roce 280 opustili. Po nich zde našli domov Berbeři, Řekové, Židé a Syřané.

Během času se Volubilis (Ulili) proměnilo v rozvaliny, jimž okolní lidé říkali Dar Faraoun – Hrad faraonů, protože se začalo tradovat, že město dali vybudovat egyptští faraóni.

Volubilis sice není tak zajímavý jako jiné evropské starověké památky, určitě však stojí za návštěvu.Na přelomu 7. a 8. století se sem rozšířil islám.Podruhé vstoupilo město Volubilis do historie poté, co se zde usadil Moulay Idriss, pravnuk Alího, který byl zetěm proroka Mohammeda.Pohromou pro město se stal nástup k moci sultána Moulay Ismaila.

Ten se chtěl vyrovnat tehdejšímu králi Francie Ludvíku XIV. Moulay Ismaila se také prohlašoval za potomka Alího, ale na rozdíl od Idrisse nastolil krutovládu. Megalomanskou výstavbou hlavního města Meknésu zcela vyraboval blízký Volubilis.

Památky Volubilis Na ploše celého města Volubilis pracují archeologové.

Zatím se podařilo odkrýt polovinu města a vykopávky uložit v archeologickém muzeu v Rabatu. Plánuje se také založení muzea v samotném Volubilis.

Volubilis je zapsán do seznamu památek UNESCO. Obsahuje více jak třicet dobře zachovných mozaik, fórum, vítězný oblouk, baziliku a tři obytné domy. Při příchodu do města návštěvníci vchází do zahrady, do klidné oázy se zurčícími potůčky a překrásnými

rostlinami. Hlavní ulicí je Desumanus Maximus, na jejímž konci stojí Vítězný oblouk. Na jedné straně ulice se nalézá fórum s mnohými, dodnes stojícími, římskými sloupy. Další místa, která stojí za prohlédnutí, jsou zbytky baziliky, vytvořené z elegantních oblouků, zabudovaných do zbývajících bočních stěn.

K zajímavým památkám patří i Euphebudův, Orpheusův a Dionýsův dům. Tyto domy jsou dobře zachovalé. Chlubí se jemnou podlahovou mazaikou, znázorňující různé mytologické postavy.

MAR RA KESH Marrakeš je místo ruchu a spleti a plné souků...místo kde se dá sehnat úplně cokoliv a v blízskoti je jeden z nejkrásnější NP Jebel Toubkal v pohoří vysokého Atlasu

J

e jedním z nejvýznamnějších měst marockého jihu a je po Casablance třetím největším městem dnešního Maroka.

Turistům nabízí honosné paláce nebo mešitu Koutoubia s minaretem, vysokým téměř osmdesát metrů. Tato mešita je považována za nejdokonalejší islámskou stavbu v severní Africe. Turisticky zajímavé je i náměstí Jemaa El Fna, kde každý večer baví turisty zaklínači hadů a různí kumštýři.

Marrákeš je druhé nejstarší z královských – sultánských – měst Maroka. Je hlavním městem jihu a příkladem historického a kulturního bohatství země. Město se nazývá „Červená perla jihu“ podle převládající barvy půdy a také podle hradeb. Historie města je velmi zajímavá. Zdejší kraj ovládli Berbeři, ale jejich vládce se musel vrátit do dnešní Mauretánie. Na místě zanechal manželku s doprovodem. Tato skupina založila osadu s názvem Marrákeš – neboli „rychlý pochod“.

Ve 12. století se město stalo hlavním městem říše. Za sídelní město si Marrákeš zvolili Saadovci. Pozůstatky této dynastie spočívají ve dvojitém, krásně vyzdobeném, mauzoleu Tombeaux saadiens ze 16. století. Saadovská medresa Ben Joussef je největší školou koránu v Maghrebu. Z té doby zde zůstaly 6 – 9 metrů vysoké městské hradby z udusané hlíny se 200 baštami a Palác de la Bahia.

Své postavení město několikrát ztratilo, ale vládcové se sem vždy vrátili. V 17. století byl Marrákeš velkým obchodním centrem.

Procházely tudy karavany při svých cestách do vnitrozemí Afriky. V 19. století si Marrákeš za své sídlo zvolil král Mouley Hassan a za jeho vlády zde vyrostlo mnoho krásných

staveb. Mimo jiné to byla almohadská mešita Koutoubia s osmdesátimetrovým minaretem. Je považována za nejdokonalejší islámskou stavbu v severní Africe. Známé a obdivuhodné jsou také královské paláce a botanická zahrada Majorelle.

Marrákeš se stal oblíbeným i mezi francouzskými kolonisty. Učinili z něj nejkrásnější město Maghrebu.

Centrem dnešního Marrákeše je náměstí Jemaa el-Fna. Návštěva tohoto místa je pro turisty nezapomenutelným zážitkem.

Každý večer se zde odehrává mystické divadlo, vystupují tu kejklíři, zaklínači hadů, břišní tanečnice a vypravěči zde poukazují na své umění. Za drobný bakšiš toto všechno můžete zhlédnout. Na přilehlém souku (trhu) můžete koupit cokoliv, ale také se zde můžete spolehlivě ztratit :-) Na okraji města budete určitě obdivovat nádherné Modré zahrady Majorelle Gardens. V paláci Dar Si Said najdete muzeum marockého umění s množstvím krásných šperků, nábytku a pozlacených dýk.

Zajímavé jsou i místní moderní stavby.

Každý turista se jistě zastaví u hotelu La Mamounia, jenž byl postaven již ve třicátých letech 20. století. Bydlel v něm i Winston Churchil.

Město Marrákeš obklopuje z jedné strany poušť a z druhé strany pohoří Vysokého Atlasu, což samo o sobě vytváří jedinečnou atmosféru tohoto nádherného místa.

„A na co si ve městě dávat největší pozor? Vzhledem k počtu obyvatel, je v mumraji medíny větší riziko kapesních krádeží. Dávejte si pozor zejména při vyzvedávání peněz z bankovního automatu na náměstí.

Před tím, než se necháte provézt uličkami Marakéše některým z průvodců, domluvte se na ceně. A nic si nedělejte z vábení prodavačů, jsou na odmítání zvyklí, a přece to nikdy nevzdají. Pouliční umělci na náměstí také často loví v řadách turistů, takže při focení je třeba být dosti opatrní, protože jinak po vás budou požadovat přemrštěné částky za to, že jste si je zvěčnili na památku.“

NÁRODNÍ PARKY

Tak a jde se na národní parky, protože příroda je v Maroku ještě mnohem víc uchvacující než město.

Našla jsem pro nás tři ráje na zemi...hory, moře a poušť....

J

elikož mým míněním je, že oba máme daleko blíže k přírodě a chození do hor...dovolila jsem si najít nejkrásnější místa v celém Maroku, kde bychom mohli strávit pár krásných chvilek... tahle ta výprava bude stát za to a snad uspokojí i tvé geologickopedologické choutky ...

Toubkal National Park. A visit to this national park is a convenient day trip or overnight escape from Marrakesh. Hiking trails into the High Atlas Mountains vary greatly, with routes suitable for the casual wanderer or the serious trekker. Be sure to take breaks to admire your surroundings as well as the spectacular view of the city. If you’re interested in a challenge, consider a trek that includes climbing Mount Toubkal, North Africa’s highest mountain.

Merdja Zerga National Park Blue Lagoon) is a good place for a quiet boat ride.

The park is surrounded by a handful of small villages that live off of agriculture and fishing. To get a local’s perspective on the area, stop by one of these villages on your way to the park – many of the local fishermen will take tourists out in their boats for a reasonable fee. Known for its numerous flamingo colonies, this park is another bird watcher’s paradise. Look for herons, spoonbills, storks and even the rare African marsh owl.

Tazzeka National Park. If your travel itinerary includes a few days in Fez, consider a day trip to the nearby Tazzeka National Park in the Middle Atlas Mountains. The park’s trails wind through open valleys decorated with varieties of colorful wild flowers and hovering cedar and oak forests. The area also has many natural wonders, such as deep canyons, hidden cave systems, babbling streams and gushing waterfalls. This park is yet another popular destination for bird watchers, and if you also watch the ground you’ll notice brightly colored frogs and lizards.

AIT-BEN-HADDAN

J

edna z naších zastávek by mohlo být i tato vesnic, kde se zastavil čas...třeba se tu na chvilku zaství i náš čas a my konečně najdeme místo, kde náš drahý společný čas budeme moci užívat spolu bez omezení...

Ksar Ait Benhaddou je jednou z nejúchvatnějších památek Atlasu. Je tvořen několika velikými hliněnými hrady – kasbami a mnoha menšími domy i zvláštní vyvýšenou čtvrtí.

Stavby jsou z kosočtverečně uspořádaných vepřovic. Ksar kdysi býval strategickým místem pro projíždějící karavany se solí, zastávkou na cestě z Marrakeše do Ourzazate. Toto místo si oblíbili světoví filmaři k natáčení historických filmů a právě oni nechají čas od času toto místo opravit. Natáčel se zde například film Lawrence z Arábie, Ježíš Nazaretský, Honba za klenotem Nilu, Gladiátor. A tak se kasbě někdy říká „Hollywood v poušti“. Ait Benhaddou je dnes bohužel pro svou podmanivou exotičnost již jen turistickou atrakcí, která nic nevypovídá o životě místních kmenů. Na své kráse ale nic neztratila.

Od roku 1987 je Aid Benhaddou součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Od roku 1994 se marocká vláda snaží uchovat tuto oblast pro další generace. Výsledkem tohoto snažení je magické, mystické a fascinující místo, které vždy stojí za to prozkoumat, i když pořádné prozkoumání by zabralo i několik dní. Každý den se tu koná nějaká

mimořádná akce. Pevnost Ait Benhaddou se vlastně skládá z mnoha hradů, které se tyčí nad skálou a mělkou řekou. Vysoké, zubaté a strmé stěny z červeného bahna jsou spojeny krátkými, visutými a úzkými cestičkami. Při pohledu na tuto strukturu stavby není těžké si představit život, jaký byl pravděpodobně v 16. století. Karavany procházející touto oblastí nesli sůl přes Saharu a zpět se vraceli se slonovinou, zlatem a otroky.

Dnes žije v této oblasti již jen několik rodin.

Někteří nabízejí běžné turistické suvenýry.

Stejně tak se zde zdržují i desítky komparsistů a filmových výprav.

po naše mu Tak a nakonec nám nezbývá než si to všechno přebrat a udělat si z toho takové to PONAŠEMU...doufám, že si to společně užijeme tak jako všechny naše chvíle, které trávíme společně. Těším se až společně uvidíme moře, vylezeme na první kopec, usmlouváme to co nás brnkne do nosu...

Celé toto malé dílko ilegálně vyrobila Cůlia s ručením

neomezeným k rukám Aleše Kučery v roce 2013.