Pavel Janรกk
Janรกk
Biografie
Pavel Janák, narozený v Karlíně v Praze, se neobyčejně záhy dostává k skutečným problémům architektury. Od druhého ročníku studia architektury na české technice je zaměstnán ve stavebních kancelářích (F. Buldry, J. Schlaffera, V. Roštlapila). Ve třetím ročníku studia r. 1903 získal již cenu v soutěži na návrh krematoria a 1. cenu za návrh škol v Karlíně) (nad arch. J. Sakařem, který školu pak prováděl). Záhy se uplatnil i ve Spolku posluchačů architektury při pořádání výstav, později byl i jeho předsedou. Po absolutoriu zejména se zúčastnil na pracích Klubu za Starou Prahu. Dienzenhofferův pavilon na Smíchově, tehdy ohrožený, byl i s okolím upraven podle jeho návrhu. R. 1905 účastnil se s A. Englem jediný z moderní generace soutěže na dostavbu Staroměstské radnice s myšlenkou na zastavění prostoru po zbořeném Krenově domě, která se uplatnila v poslední soutěži r. 1938. R. 1906 vstoupil do školy prof. Otty Wagnera na vídeňské Akademii výtvarných umění. Studium r. 1907 přerušil a nastoupil na Turkovu nadaci velkou cestu po Itálii. Před tím již vykonal cestu po Čechách a Moravě a po starobylých městech německých. Po návratu do Prahy pracoval v atelieru prof. arch. Jana Kotěry s Josefem Gočárem na projektech pavilonu Obchodu pro Výstavu Obchodní a živnostenské komory roku 1908. Tvořivá činnost má několik zřetel-
ných fází: první období, kdy se uvědoměle rozhoduje pro moderní směr, kubistické období od roku 1911, přerušené minulou světovou válkou, Období snah o národní sloh po jejím skončení a poslední období funkční architektury, dosud se rozvíjející. Světová válka přerušila práci Pavla Janáka. Byl ve vojenské službě u pěšího a u železničního pluku od února 1915 až do listopadu 1918. Jednou byl též v poli raněn. Byl v Uhrách, v Haliči, v Ukrajině, v Kraňsku a v Itálii. I v té době provedl několik návrhů bytových zařízení i rodinných domů a napsal několik článků. Přerušený vývoj českého kubismu již však nenavázal. Pokusil se, spíše prakticky než teoreticky, o vytvoření národního slohu v době poválečného vypjatého nacionalismu a změněných hospodářských podmínek. Snažil se v architektuře i v uměleckém průmyslu o sblížení s lidovým uměním proporcí, barevností a krajně zjednodušenou ornamentikou. Pokus přes počáteční úspěchy ztroskotal. Roku 1921 byl jmenován profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho spolupráce z Artělu s Františkem Kyselou, V. H. Brunnerem a J. Bendou ještě zintensivněla; umělecký průmysl ve všech odvětvích naplňuje se tvorbou nového národního ražení, které architektura znenáhla již opouští. Vliv Pavla Janáka na vývoj architektury i uměleckého průmys-
lu je i v tomto období velký a nesporný. Roku 1922 vychází "Stavba" a "Život" s prvními články a reprodukcemi, propagujícími funkční, konstruktivní, sociální a neindividuální architekturu. Dosud u nás ojedinělá Janákova regulace osady ,,Baba", uskutečněná přes všechny překážky, i celá výstavba této osady jsou přínosem pro vývoj bydlení. Stavební místa po délce místo po hloubce, k jihovýchodu, po vrstevnicích, umožnění pokusů o malý rodinný dům, o nové, nebývalé rozměry, výšky, disposice i technické provedení jsou kladné stránky tohoto dobrého počinu Svazu českého díla, Pavlem Janákem vyvolaného a řízeného. Navrhl sám v této kolonii vedle vlastního domu ještě několik dalších, které nemají snahu po radikálním typu, spíše po individuelním řešení.
Jedna z nezvýraznějších Janákových realizací ve stylu kubismu a art deco je nové sídlo pro italskou pojišťovnu Riunione Adriatica di Sicurta dnešní palác Adria, na kterém spolupracoval s architektem Josefem Zaschem. Janák je autorem dekorativní fasády i reprezentativní průchozí pasáže. I přestože je fasáda ve stylu art deca, nezapře ani inspiraci italskou renesanční architekturou, zejména v naznačení jakýchsi vystupujících věžiček. Budova vznikla mezi lety 1922 - 1925. Postupem času zde sídlila celá řada zajímavých institucí. V šedesátých letech byste tam našli Ústav lékařské kosmetiky vedený paní Knoblochovou, která stála u zrodu dodnes populární kosmetické značky Dermacol. Svoje přístřeší tu našla také Laterna Magika, než pro ni byla dostavěna budova Nové scény. V době sametové revoluce odsud řídil chod dějin hlavní štáb Občanské fóra. Dnes v této nevšední budově můžeme navštívit poklidnou kavárnu s krásným výhledem na okolí, Galerii Kritiků či prodejní galerie a divadlo v přízemí. Palác Adria je významnou kulturní památkou moderní architektury. Byl postaven italskou pojišťovací společností Riunione Adriatica di Sicurta, která zakoupila původní dvoupatrovou palácovou rezidenci v tomto místě již v r. 1910. Palác zde nechal o 100 let
Palác Adria
dříve vybudovat pasovský biskup Leopold Leonard hrabě Thun. Objekt sochařsky vyzdobil plastikami Josefa Malínského. Pojišťovací společnost nechala starý palác zbourat a v letech 1923-24 provedla stavbu nového paláce na ploše přes 2000 m². Stavbu projektoval arch. Josef Zasche, k realizaci fasád bylo vybráno nové barevné řešení od architekta Pavla Janáka ve stylu rondokubismu (český obloučkový kubistický sloh). Fasáda je velmi výrazně architektonicky členěna. Horní patra jsou ztvárněna v podobě mohutných věží s cimbuřím, čímž připomínají italské renesanční paláce a zároveň jakoby pevnostní objekt. Již od konce dvacátých let se ve druhém patře tohoto architektonického klenotu nacházela známá pražská koncertní kavárna Reunion. Na jejím místě jsme pro Vás na jaře roku 2007 otevřeli Kavárnu Adria a doufáme, že Vám tento krátký průvodce historií Paláce Adria zpříjemní posezení v těchto historických prostorách a rádi se k nám budete vracet. Josef Zasche byl architekt německé národnosti působící v první polovině 20. století v Čechách. Narodil se 9. listopadu v Jablonci nad Nisou, poté navštěvoval v letech 1885–1889 stavební oddělení průmyslové školy v Liberci, následně odešel studovat do Vídně. Ve Vídni se stal pos-
luchačem Akademie výtvarných umění, kde studoval architekturu u profesora Karla von Hasenauera, na praxi nastoupil v ateliéru F. Schachnera. Roku 1895 se přestěhoval do Prahy, své první významné projekty však realizoval v severních a západních Čechách – například kostel Povýšení sv. Kříže v Jablonci, spořitelnu v Aši a výstavní pavilon v Liberci. V roce 1906 mu byl propůjčen titul stavební rada a začal se prosazovat také v Praze. Pro sochaře K. Wilferta ml. navrhl tzv. Modrou vilu, dále palác Pražské železářské společnosti, dům U tří jezdců a cenou pro nejlepší stavbu Rakousko-Uherska postavenou v letech 1900–1910 oceněný palác Vídeňské bankovní jednoty. Dále navrhl lidovou knihovnu „Weinmanneum“ v Ústí nad Labem, okresní chudobinec v Chomutově, v Praze pak palác Asekuračního spolku průmyslu cukrovarnického a v Jablonci kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Jedna z nejlepších staveb provedená ve stylu tzv. rondokubismu (obloučkového dekorativismu). Pavel Janák zvítězil v soutěži, do které bylo přihlášeno více pozdně-kubistických návrhů. Fasáda je bohatě zdobena geometrickými obrazci, což ovšem nijak neubírá na celkové monumentalitě stavby, umocněné velkým schodištěm a kruhovým oknem v tympanonu. Návrh splňoval a dokonce v některých aspektech převyšoval požadavky soutěžní jury. Z hlediska stavebního se nejvíce nejasná jeví výstavba pecí. V základech počítal architekt Janák s nosnou betonovou deskou pro dvě koksové pece. Zda byla tato deska zapuštěna v roce 1922 či o rok později, prameny neuvádějí. Pec typu Rothenbach postavila a odzkoušela pražská firma až na přelomu srpna a září 1923. Se sklady topiva, pravděpodobně koksu, situoval projekt do sklepních prostor, tak aby byly co v dosahu topenišť plánovaných pecí. Přízemí skýtalo dostatečný prostor pro umístění téměř veškerého technického zázemí krematoria. Především zde situoval profesor Janák osm umrlčích komor, ne všechny komory pravděpodobně sloužily jako chladící boxy. Řadu umrlčích kobek zakončoval projekt pitevnou a jejím zázemím. Těžištěm celého přízemí se staly předpokládané horní roštové vstupy spalovacích pecí, systém vozíků
a kolejnic spolu s na ně navazující hydraulickou plošinou katafalku obřadní síně. Zadní trakt budovy vyplňovaly sklady rakví, příslušenství pro zaměstnance a byt správce. Téměř po celé rozloze prvního patra se rozkládala obřadní síň. Na její úroveň se vystupovalo po dvaceti čtyřech schodech šest metrů širokou schodišťovou rampou, která skrývala ve svých útrobách veřejné záchody pro účastníky pohřbů. Schodiště vyúsťovalo na ochoz před obřadní síní, jehož stěny vyplňovalo kolumbárium osvícené, podle architekta Janáka, osmnácti mosaznými elektrickými svícníky v podobě pochodní. Nejzřetelněji se nedostatek finančních prostředků projevil ve výzdobě interiéru obřadní síně. Za masivními dubovými vstupními dveřmi s bohatou plastickou geometricky ornamentální výzdobou se nacházela nevelká předsíň. Janákův projekt počítal s ornamentálními dřevěnými kazetami na zakrytí jejího stropu, z důvodů finančních potíží opustili investoři tento záměr a strop nechali “pouze” vymalovat. Po levé straně předsíně realizovala podle návrhu stavební firma místnost pro věnce, na opačné straně vybíhalo dřevěné schodiště na kůr, zamýšlený jako galerie pro smuteční hosty. Tuto funkci kůr splňoval až do roku 1926, kdy na něj spolek Krematorium instaloval varhany. Severní zeď nad kůrem odlehčilo jediné rozetové
Krematorium v Pardubicích okno o průměru tři metry. Usnesení městské rady rozhodlo věnovat tuto rozetu památce MUDr. B. Nováka, horlivého zastánce otázek kremačních. Ačkoliv archivní prameny obsahují několik Janákových skic na malířskou výzdobu pietního sálu, přesto svěřil konečné provedení do rukou zkušeného přítele a kolegy z Akademie profesora Františka Kysely. Ten použil jako hlavní výzdobné prvky stylizované motivy zlatých deseticípých hvězd, vavřínových ratolestí a květin. Na mohutný jižní oblouk, připomínající svým charakterem „vítězný oblouk“ v křesťanských chrámech, umístil Biblické heslo „Já živ jsem i vy živi budete“ orámované na koncích lipovými ratolestmi. Biblické motto a barevnost kterou profesoři Janák a Kysela v interiérech i exteriérech krematoria v Pardubicích použili, jakoby se snažila oslavit přechod do nové kvality existence, který smrtí nastal. Ačkoliv archivní prameny obsahují několik Janákových
skic na malířskou výzdobu pietního sálu, přesto svěřil konečné provedení do rukou zkušeného přítele a kolegy z Akademie profesora Františka Kysely. Ten použil jako hlavní výzdobné prvky stylizované motivy zlatých deseticípých hvězd, vavřínových ratolestí a květin. Na mohutný jižní oblouk, připomínající svým charakterem „vítězný oblouk“ v křesťanských chrámech, umístil Biblické heslo „Já živ jsem i vy živi budete“ orámované na koncích lipovými ratolestmi. Biblické motto a barevnost kterou profesoři Janák a Kysela v interiérech i exteriérech krematoria v Pardubicích použili, jakoby se snažila oslavit přechod do nové kvality existence, který smrtí nastal.
Český kubismus v architektuře vzešel z niterné potřeby vyvolávat svými díly dramatické pocity. Byl úsilím po vytvoření předmětného světa, který by posunul architektonickou tvorbu od racionální moderny, chladné a objektivní, k ryze výtvarným a vyšším hodnotám. Byl to především odpor proti soudobým názorům starší generace a současně i snaha po nalezení nového českého výrazu v architektonické tvorbě. Odpor byl vystupňován konfliktem s názory členů Mánesa. Po ostrých diskusích, které následovaly po výstavbě kubistických obrazů, ostentativně vystoupili z Mánesa mladí architekti a postavili se po bok sochařům a malířům, kteří se ve svých dílech vyjadřovali rozloženými kubistickými formami. V roce 1911 založili v Praze “Skupinu Umělců Výtvarných” a Pavel Janák v “Uměleckém měsíčníku”, vystoupil se základním programem. Pod názvem “Hranol a pyramida” formuloval základní postoje mladých umělců. Podrobil kritice stávající moderní architekturu, která sice provedla očistu od pseudohistorické dekorativnosti, ale nedokázala, podle mladých architektů, přinést nic víc než strohost bez hlubších duchovních aspektů. Na základě gotických jehlanů a egyptské pyramidy Pavel Janák zdůrazňoval význam diagonály a šikmých ploch. Zdůrazňoval, že právě pomocí
těchto přístupů k tvorbě je možné dospět k vrcholnému dynamickému a plastickému účinku. Umělecký program, který se hlásil k novému směru tvorby, byl formulován současně s prvními návrhy a prvními realizacemi.
Design
Tvorba českých architektů provedla konečnou očistu od pseudohistorických forem. Český kubismus se radikálně rozešel s ornamentem historismu a secese. Ornamentem se stávaly jednotlivé předměty samy o sobě. Architekti zapojení do kubistického hnutí usilovali tímto způsobem o vytvoření slohové jednoty a jednotlivými tvůrci vyhlašované programy zbavovaly architekturu předsudků.
Porcelain