PACOVSKÝ KULTURNÍ A INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ ročník 42. | číslo 5 | KVĚTEN 2017 | cena 10 Kč
Z mého kraje
Foto: Zdeněk Klika
Modernizace křižovatky a vstupu do školního areálu Za Branou | Plán výstavby nového areálu firmy Pacovská lesní s.r.o.
Modernizace křižovatky a vstupu do školního areálu Za Branou V
současné době dokončujeme modernizaci Karmelitánské ulice, a to v úseku od pomníku padlých ke křížatce před školním areálem Za Branou. Obsahem této úpravy bylo vybudování nové silnice, rozšířeného chodníku podél zámku, nového chodníku podél zdi autoparku ke křížatce před školním areálem Za Branou, nové kanalizace a vodovodu. Na tento projekt bude v letošním roce navazovat další významná úprava v této lokalitě, a to modernizace zmíněné křižovatky a vstupu do školního areálu Za Branou. Důvodů pro realizaci je mnoho, ať již zvýšení bezpečnosti, zajištění bezbariérovosti nebo modernizace městské infrastruktury. Na přiloženém výkresu je patrné, že se změní nejen přístup do školního areálu, který bude bezbariérový, ale především dojde k zpřehlednění křižovatky a tím zvýšení bezpečnosti chodců, dále dojde k úpravě parkovacích stání, chodníků a veřejného osvětlení. Náklady akce budou pokryty schváleným rozpočtem města. Realizace akce se předpokládá během letních prázdnin, tento termín je ale závislý na získání patřičných povolení a ukončení výběrového řízení na dodavatele stavebních prací. O dalším postupu projektu vás budeme informovat. Lukáš Vlček, starosta města
Plán výstavby nového areálu firmy Pacovská lesní s.r.o. M ěsto Pacov je stoprocentním majitelem nebo má majetkový podíl v několika podnikajících právnických osobách, a to z důvodu řešení určité veřejné potřeby, jako je například úklid a technická správa města (Lesotech s.r.o.), sběr a třídění odpadu (Sompo a.s.), zásobování města pitnou vodou (Pevak Pelhřimov družstvo) či správa lesů v majetku města (Pacovská lesní s.r.o.).
2
Zastupitelstvo města Pacova diskutuje několik měsíců záměr výstavby nového areálu pro firmu Pacovská lesní s.r.o. Tato firma, v jejímž čele stojí jednatel Josef Průša, obhospodařuje lesy v majetku města Pacova, tedy plochy o rozloze cca 614 hektarů. Firma má aktuálně sídlo na hájence u Eše. Těžba a obchodování s „městským“ dřevem však nejsou jedinými aktivitami firmy. Firma také nabízí
občanům poradenství v lesním hospodářství, tedy například pomoc při prodeji dřeva, oceňování lesních pozemků soudním znalcem či zpracování tržních cen pozemků. V zimních měsících také firma pomáhá se zimní údržbou komunikací. Dále firma zajišťuje sečení a mulčování polních cest po okolí Pacova a jeho místních částech. Město Pacov s firmou Pacovská lesní s.r.o. každoročně spolupracuje
z mého kraje | KVĚTEN 2017
Plán výstavby nového areálu firmy Pacovská lesní s.r.o. | Aktuálně z pacovské polikliniky
na rizikovém kácení dřevin. Firma každoročně umožňuje občanům získání dřevní hmoty formou tzv. samovýroby. Systém funguje tak, že firma nabízí fyzickým osobám vytěžení palivového dřeva, a to v takových případech a lokalitách, kde by náklady na vytěžení a přiblížení přesahovaly prodejní cenu. Za poslední roky se nejen výrazně rozšířily aktivity firmy, ale také zákonné normy jsou stále přísnější. Především z těchto důvodů probíhá aktuální diskuze zastupitelstva o stavbě nového zázemí pro Pacovskou lesní s.r.o. Stávající zázemí na hájovně u Eše již není vyhovující. Záměrem je vybudovat adekvátní zázemí, které bude odpovídat aktivitám a rozsahu firmy a které zajistí splně-
ní všech zákonných norem pro práci lesního provozu, tedy kupříkladu práce s lesnickou chemií, skladování pohonných hmot apod. Nové zázemí bude vybudováno v areálu kompostárny na Šimpachu. Zde je dostatečně velký prostor v majetku města Pacova a provoz stávajícího areálu na Šimpachu se může vhodně propojit se plánovaným zázemím Pacovské lesní s.r.o. Firma v současné době zaměstnává 4 zaměstnance. Dále úzce spolupracuje s 12 živnostníky z Pacovska (tento údaj neobsahuje dopravce). Provoz městských lesů a navazující aktivity jsou v neposlední řadě významným příjmem do městského rozpočtu. Pacovská lesní s.r.o. na nájmech lesů zaplatila městu
Pacov od roku 2011 téměř 30 mil. Kč. Firma v posledních letech také investovala do významné obměny techniky. Od roku 2011 bylo investováno do modernizace techniky více jak 7,5 mil. Kč. Pacovská lesní se také významně podílí na opravách a modernizacích lesních cest, které ve finále slouží nejen hospodářskému provozu lesa, ale ostatním uživatelům pro sport či rekreaci. Do lesních cest bylo v posledních letech investováno více jak 4 mil. Kč. O dalším postupu projektu vás budeme informovat. Lukáš Vlček, starosta města Josef Průša, jednatel firmy Pacovská lesní s.r.o.
Aktuálně z pacovské polikliniky Taktické cvičení IZS na poliklinice
Ve středu 10. května 2017 v odpoledních hodinách proběhne taktické cvičení složek Integrovaného záchranného systému (dále jen IZS) zaměřené na řešení výskytu vysoce nakažlivé nemoci ve zdravotnickém zařízení poskytovatele zdravotních služeb. Jak již úvodní odstavec napovídá, bude cvičení provedeno ve zdravotnickém zařízení, konkrétně na Poliklinice Pacov. Cílem celého cvičení bude ověření taktických postupů jednotlivých složek IZS při společném zásahu podle „Směrnice pro jednotný postup při vzniku mimořádné události podléhající mezinárodním zdravotnickým předpisům“. Cvičena bude součinnost velitelů a vedoucích složek tohoto systému a ověřena jejich vzájemná komunikace při společném zásahu. Nedílnou součástí bude procvičení dekontaminace osob a místa, použití biovaku, uzavření prostoru a evidence přítomných osob. V návaznosti na vzniklou situaci bude svolán krizový štáb města Pacov. Cvičení se zúčastní Hasičský
záchranný sbor Kraje Vysočina, Jednotka sboru dobrovolných hasičů města Pacov, Krajská hygienická stanice, Policie ČR, Zdravotnická záchranná služba a město Pacov. Takřka všechny ordinace vč. rehabilitace nebudou ve středu 10. května odpoledne fungovat. Velké parkoviště u polikliniky bude odpoledne pro veřejnost zcela uzavřeno, vzhledem k velikosti dekontaminačního stanu a parkování potřebné techniky.
Kožní ambulance v provozu
Jak jsme již informovali v dubnovém vydání měsíčníku Z mého kraje, od dubna zahájila na pacovské poliklinice provoz Kožní ambulance MUDr. Gabriely Součkové. Ordinační hodiny jsou každé úterý od 12 do 17 hodin. Pacienti se nemusejí předem objednávat. V současné době je zdravotní péče nasmlouvána s následujícími zdravotními pojišťovnami – Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR, Vojenskou zdravotní pojišťovnou ČR, Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou a Zdravotní pojišťovnou minister-
stva vnitra ČR. V jednání je uzavření smlouvy s Oborovou zdravotní pojišťovnou zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (předpoklad uzavření smlouvy cca od července). Město Pacov provedlo na začátku roku 2017 rekonstrukci sdílené ordinace Neurologie/ Kožní, kdy došlo ke strhání tapet, přeštukování a nové výmalbě celého prostoru. Dále byla položena nová podlahová krytina, obměny se dočkal veškerý nábytek, vyměněny byly vypínače a zásuvky a nové nátěry dostaly radiátory a zárubně. Nepříjemnou zprávou pro pacienty je ukončení praxe ORL (ušní, nosní, krční) ambulance MUDr. Jana Horníčka k 31. květnu 2017. Akutně tedy hledáme lékaře, který by pacovskou praxi provozoval dále. V současné době řešíme i možnosti zajištění zdravotní péče v oboru psychiatrie. Aktuality týkající se pacovské polikliniky naleznete na internetových stránkách poliklinika.mestopacov.cz. Zdeněk Klika
Ordinace Neurologie/Kožní ambulance po rekonstrukci
z mého kraje | KVĚTEN 2017
3
Centrum pro seniory a UNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU
Centrum pro seniory a UNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU Kulturní a vzdělávací centrum pro osoby starší 55 let
Nabídka aktivit – KVĚTEN 2017 Žádný rozmar májového počasí nás nezastaví v našich cestách za poznáním. Začínáme exkurzí do Mlékárny Tonka v Pošné. Pojďte se s námi podívat, jak se žije mladých českým farmářům. S čím se potýkají a jaké mají vize do budoucna? A jak vlastně chutnají jejich produkty? Na tvůrčích dílnách budeme pokračovat v tvorbě z černého drátu a pedigu. Využijeme nově nabytých zkušeností a 19. května si vyzkoušíme výrobu domácích sýrů. Na zahrádkách začínají rašit první bylinky, které ze sýrů udělají skutečné delikatesy. Budou lepší vlastní nebo od profesionálů? Letní semestr virtuální Univerzity třetího věku zakončíme na závěrečném semináři v Sázavě. Čeká nás zde slavnostní předání vysvědčení, prohlídka Sázavského kláštera a prohlídka Sklárny Kavalier. Finále květnového programu bude výlet do Prahy. Navštívíme průhonický park s botanickou zahradu v čase plného květu stromů a keřů Pro zájemce je možná návštěva románského kostelíka Narození Panny Marie, který je nejstarší památkou průhonického zámeckého areálu. V odpoledních hodinách je plánována velmi zajímavá komentovaná exkurze na Letišti Václava Havla. Jedinou podmínkou účasti na našich akcích je věk 55+ a Vaše včasná telefonická rezervace. DEN
DATUM
Fotografie z tvůrčích dílen
ČAS KURZ/BESEDA
LEKTOR
MÍSTO
Út
2. května
12.45–13.45 Němčina
Mgr. Lenka Vondráková
Centrum pro seniory
St
3. května
12.20–16.30 Vycházka: Těchobuz – Koubův mlýn – Malá Černá – Salačova Lhota
Mgr. Jana Škodová
Sraz u sokolovny
Pá
5. května
16.00–19.00 Tvůrčí dílny
Bc. Dana Tůmová
Centrum pro seniory
Ne
7. května
14.30–16.00 Jóga
Mgr. Daniela Zelenková
RC Sovička
Út
9. května
12.45–13.45 Němčina
Mgr. Lenka Vondráková
Centrum pro seniory
Čt
11. května
Denisa Sůvová, DiS.
Centrum pro seniory
Pá
12. května
16.00–19.00 Tvůrčí dílny – patchwork
Denisa Sůvová, DiS.
Centrum pro seniory
Út
16. května
12.45–13.45 Němčina
Mgr. Lenka Vondráková
Centrum pro seniory
Út
16. května
11.40–15.00 Exkurze: Pošná – Mlékárna Tonka
Mgr. Jana Škodová
Sraz u sokolovny
Pá
19. května
16.00–19.00 Tvůrčí dílny – výroba sýrů
Denisa Sůvová, DiS.
Centrum pro seniory
Út
23. května
12.45–13.45 Němčina
Mgr. Lenka Vondráková
Centrum pro seniory
Čt
25. května
08.00–18.00 Závěrečný seminář – Sázava
Bc. Dana Tůmová
Odjezd z náměstí
Čt
25. května
09.00–12.00 Klub
Denisa Sůvová, DiS.
Centrum pro seniory
Ne
28. května
14.30–16.00 Jóga
Mgr. Daniela Zelenková
RC Sovička
Út
30. května
12.45–13.45 Němčina
Mgr. Lenka Vondráková
Centrum pro seniory
St
31. května
Mgr. Jana Škodová
Odjezd z náměstí
9.00–12.00 Klub
7.30–18.00 Exkurze : Praha Průhonice a Letiště Václava Havla
CENTRUM PRO SENIORY A UNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU NÁMĚSTÍ SVOBODY 1 – ZÁMECKÝ DVŮR, PACOV KONTAKTNÍ OSOBA: Bc. DANA TŮMOVÁ, TEL.: 732 129 593, E-MAIL: tumova.dana@centrum.cz
4
z mého kraje | KVĚTEN 2017
Hudební vzpomínka na Pavla Hájka potřetí | VEHIKLY Luďka Vystyda v městském muzeu A. Sovy
Hudební vzpomínka na Pavla Hájka potřetí V
pátek 31. března ožil opět zámecký sál vzpomínkou na bývalého ředitele pacovské ZUŠ, pana Pavla Hájka. Saxofonové kvarteto pacovské hudební školy tentokrát doplnil komorní soubor Modus ze Strakonic a lehce přeplněný sál znovu po roce zažil jedinečné hudební vystoupení, o čemž svědčí i nadšené reakce návštěvníků koncertu. Velké díky patří rodině Hájkových, s jejímž svolením se může akce každý rok konat, a nemalé poděkování patří i městu Pacov, které celou tuto již tradiční akci pravidelně podporuje. Kompletní fotogalerii si můžete prohlédnout na internetových stránkách www.mestopacov.cz. Vojta Kudrna Foto: Zdeněk Klika
VEHIKLY Luďka Vystyda v městském muzeu A. Sovy V
sobotu 25. března byla za hojné účasti návštěvníků ve výstavním sálu Městského muzea Antonína Sovy v Pacově slavnostně zahájena výstava VEHIKLY Luďka Vystyda. Úvodní slovo namísto nepřítomného Zbyňka Illeka, ředitele a kurátora Galerie 4 v Chebu, přednesl ředitel muzea Vlastimil Simota. Hudebním vystoupením vernisáž doprovodil kytarista
z mého kraje | KVĚTEN 2017
a skladatel Mirek Šmilauer. Výtvarník Luděk Vystyd (nar. 1962) žije a pracuje v Chebu, kde má svůj design ateliér. Pochází z umělecké rodiny. Aktuálně vystavuje vehikly – objekty z kovu, dřeva a kamene (nezřídka tyto materiály kombinuje), fantaskní vehiklycké obrazy a fotografie vehiklů vyskládaných v písku z kamínků a dřívek. Vystyd sděluje a zprostředkovává ostatním své osobité
a radostné zaujetí pro „věc vehikl“. Nalézáme-li ve slovnících stručný výklad, že vehikl rovná se vozidlo, pak musíme toto sdělení rozšířit o další, z našeho pohledu hlubší význam: vehikl je také umělecké dílo vzniklé z nadšení Luďka Vystyda! Zajímavou výstavu mohli zájemci v pacovském muzeu zhlédnout do 30. dubna. Vlastimil Simota, Foto: Zdeněk Klika
5
Ze školních lavic ZŠ Pacov
Ze školních lavic ZŠ Pacov Noc s Andersenem
V pátek 31. března odpoledne bylo ve škole poměrně rušno. Pro žáky 7. ročníku začínala Noc s Andersenem. Všichni se nejdříve přesunuli do knihovny, kde na ně čekal pan Andersen v podání pana Jana Kamíra, který jim přiblížil život a dílo slavného dánského spisovatele. Pan Ing. Karel Drbal letos přečetl pohádku Císařovy nové šaty a dobrovolníci z řad žáků ji dramaticky ztvárnili. Následovalo občerstvení v Pizzerii Na Náměstí. Během hlavního večerního programu bylo možné zhlédnout divadelní představení Kámen v podání žáků z Dramatického kroužku, ochutnat slavnostní dort od paní Smetanové, slyšet kapitoly z knihy Lubora Falteiska Konec Bedny a jiné příběhy od pozvaných hostů p. Jana Kamíra, p. Lenky Vlachové, p. Romany Čechové a p. MUDr. Martině Mašátové. Čtené slovo bylo proloženo zajímavými soutěžemi, nechyběla malá stezka odvahy a zhotovení předmětů na připomenutí pohádkové noci. V letošním roce proběhl v Pacově již sedmý ročník Noci s Andersenem. Z „Pohádkovníku“, stromu zasazeném během první akce v roce 2010, se pomalu stává košatý strom. Za ta léta byla dána možnost spoustě dětí, které si chtěly prohloubit znalosti z oblasti literatury, zažít
společné chvíle se svými spolužáky, pobavit se a připomenout si možnost trávení volného času – s knihou v ruce. Děkujeme městu Pacov za finanční příspěvek a všem, kteří svou účastí přispěli k zajištění této akce. Mgr. Jitka Špačková
Veselé zoubky
Žáci 1. tříd pracovali na projektu Veselé zoubky, který se zabývá problematikou zubní prevence u dětí, správnou ústní hygienou, životosprávou a všeobecným seznamováním o funkci zubů a jejich stavbě. Nejprve zhlédli motivační pohádku Jak se Hurvínkovi dostat na zoubek, kde se Hurvínkovi kýval zub a Mánička mu poradila, jak se správně o zoubky starat a jak si zoubky správně čistit. Potom už si žáci povídali o všem, co o zoubkách, prevenci a čistění zoubků znají. Vyplňovali pracovní listy, za které dostali jedničky a nálepku, doplňovali na interaktivní tabuli různé úkoly, pracovali ve skupinách na projektu zdravé a zkažené zuby a předváděli si správné čistění zubů v praxi. Od firmy dm drogerie markt s.r.o. dostal každý žák taštičku s kartáčkem, pastou, žvýkačkami Orbit, omalovánkami a přesýpacími
hodinkami. Nejen, že se žáci naučili mnoho nového, ale také zažili velikou legraci. Mgr. Jana Jírová, Radka Bezemková
Jarní tvoření pro děti a rodiče
V pátek 31. března se v budově Školní družiny a keramické dílny ve školním areálu Za Branou uskutečnilo Jarní tvoření pro děti a rodiče. Tento příjemný jarní den jsme si všichni užili. Děti s nadšením vyráběly výrobky s jarní a velikonoční tematikou. Pomáhali jim přítomní pedagogové, rodiče a další ochotní pomocníci z řad žáků. Vyráběli velikonoční závěsy z organzy, pletli košíky a květiny z pedigu, tvořili papírové květiny, jarní zápichy do květináče, zvířátka z umělých vajíček, aranžovali velikonoční ubrouskové skládačky a věnce, malovali kraslice voskem, pískovali jarní šablony, omotávali vajíčka vlnou, vytvářeli kuřátka a zajíčky z vlny, zdobili velikonoční sady, skládali papírové ovečky, jarní ptáčky a pracovali s keramickou hlínou. Na celodružinové akci se sešlo mnoho tvořivců, kteří domů odcházeli s rukama plnýma krásných výrobků. Jarní odpoledne mělo příjemnou pracovní atmosféru a přispělo k dalšímu rozšiřování spolupráce školy s rodiči. Miroslava Štěpánková
Noc s Andersenem, dole členové dramatického kroužku
6
z mého kraje | KVĚTEN 2017
Návštěva knihovny | Adame, děkujeme!
Návštěva knihovny Výlety nejen za poznáním
„A máme tu březen, měsíc jara a svátek knih, čeká nás mnoho zajímavého …“neslo se družinou. To si děti s paní vychovatelkou ze školní družiny při Základní a Mateřské škole v Lukavci na začátku měsíce společně plánovaly akce. A hned padaly otázky. „Co výlet, bude? A cukrárna? Bowling…?“ Měly toho na srdci plno. Ale na jeden výlet se těšily všechny. Jako každý rok se plánoval výlet za kamarádkami knížkami do knihovny. Ochotná paní knihovnice také byla ráda, že jsme na ni a její besedu nezapomněli. Menší děti vyrazily na výlet samy, bez „velkých“(tak říkají starším spolužákům), protože některé z nich jely do Pacova s družinou poprvé. Milá paní knihovnice si pro ně připravila besedu na pohádkové téma, které volně navazovalo na předchozí téma o Večerníčkovi. Byly jako myšky, poslouchaly, zapojily se i do diskuse. Pak se „rozprchly“ po knihovně a nevěděly, kde oči
nechat. Co tu bylo knížek! Měly jsme s paní knihovnicí pomalu strach, že nebudou chtít jet domů. Ale čas na odpolední návštěvu utekl jako voda a děti se musely rozloučit. Cestou z knihovny ještě krátce navštívily cukrárnu a už na ně za kostelem čekaly dva naše školní autobusy. Celou cestu brebentily a měly si o čem povídat. A to je dobře. V dnešním světě mobilů, tabletů a jiných technických „kamarádů“ je společné setkání nad knihou malým zázrakem. Děkujeme Za „malé“ kamarády p. vychovatelka
My „velcí“ a naše odpolední dobrodružství
Bylo slunečné páteční odpoledne, škola skončila a všichni se už těšili na víkend. Ale některé z našich dětí čekal ještě výlet do Pacova, do knihovny. Když děti s paní vychovatelkou dorazily, ujala se jich paní knihovnice, která si pro ně připravila program. Zuly si boty a used-
ly na koberec. Paní knihovnice začala povídat. Tématem byla dobrodružná a fantasy literatura. Dověděly se mnoho zajímavostí. Byly seznámeny se spisovatelem J. Vernem a jeho knihami, příběhy, ve kterých popisoval techniku, vynálezy, které ještě nebyly vynalezeny, nebo se teprve začínaly používat. Děti také tipovaly, jestli mohl ten či onen vynález v době napsání knihy existovat, nebo ještě ne. Pak se téma programu posunulo do části vyhrazené fantasy četbě. Dověděly se, že fantastickou literaturu odstartoval Harry Potter, ale „otcem“ fantasy byl Pán Prstenů. Paní knihovnice předala dětem mnoho zajímavých informací. Přednáška byla zakončena prohlídkou celé knihovny. Dalším bodem výletu byla návštěva cukrárny, pizzerie (zde si děti naplnily bříška) a poslední zastávkou bylo dětské hřiště. Vždyť tak krásného počasí bylo škoda nevyužít! Cestou domů si měli všichni o čem povídat. A že toho bylo! Za „velké“ kamarády žákyně 7. třídy
Adame, děkujeme! A
dam Červenka – to je jméno, které se na webových i facebookových stránkách Gymnázia Pacov objevuje v posledních měsících velmi často. Vždy se jedná o výsledkové listiny různých soutěží. Z jeho dřívějších úspěchů v tomto školním roce bychom měli jmenovat 3. místo v okresním kole chemické olympiády a 1. místo v okresním kole zeměpisné olympiády (psali jsme o tom v minulém čísle ZMK). Škoda, že nemoc překazila jeho účast v matematické olympiádě, protože i tady by se jistě „propočítal“ velmi vysoko. Zatím největšího úspěchu Adam dosáhl 22. března ve Žďáru nad Sázavou, kde se konalo krajské kolo zeměpisné olympiády. Sjeli se tam studenti a studentky ze všech koutů Vyso-
z mého kraje | KVĚTEN 2017
činy, např. Humpolce, Jihlavy, Třebíče, Moravských Budějovic atd., aby porovnali síly hned v několika disciplínách: v práci s atlasem, v teoretických znalostech a v praktické části, kde bylo nutné vytvořit kartogram (mapu, ve které se intenzita nějakého jevu vyjadřuje různými barvami) nebo porovnat výkon a rozlohu vodních elektráren v České republice. Adam si ve všech částech vedl skvěle a krajské kolo vyhrál! Bude tedy Vysočinu reprezentovat v celostátním kole, které by se mělo konat na konci dubna v Praze. Adame, blahopřejeme k úžasnému výsledku, děkujeme za skvělou reprezentaci školy a přejeme hodně štěstí na „republice“! Gymnázium Pacov
7
Projekt Ukliďme svět, ukliďme Česko i v Pacově | Rozloučení po dvanácti letech | Dětský karneval ve Zhořci
Projekt Ukliďme svět, ukliďme Česko i v Pacově D
ne 10. dubna 2017 uklízeli klienti Centra LADA v Pacově za spolupráce zaměstnanců této sociální služby pacovské vlakové nádraží a jeho okolí. Akce jsme se v rámci projektu Ukliďme svět, ukliďme Česko zúčastnili již potřetí. Samotný úklid započal krátce po 9. hodině předáním ochranných pomůcek a odpadových pytlů. Mimo množství plechovek, PET lahví nebo igelitových sáčků sebrala naše skupinka různé plechové roury, kýble či součástky k autům. Každý podle svých možností napomohl k tomu, aby vlakové nádraží opět po zimě prokouklo. Akci jsme zakončili přibližně kolem půl jedenácté odchodem zpět do Centra LADA. Za to, že je vlakové nádraží a jeho okolí opět čistší děkuji všem zúčastněným klientům a pracovníkům Centra LADA, z.s. a dále pak městu Pacov za zajištění ochranných pomůcek, odpadních pytlů a za odvoz odpadu. Za Centrum LADA, z.s. Mgr. Rostislav Horek
Rozloučení po dvanácti letech P
řed časem jste si mohli přečíst můj článek o tom, proč pracuji na Charitě. Všichni, kdo tento článek četli a asi i spousta dalších obyvatel Pacova poznala, jak moc mě tato práce baví a naplňuje. K mé veliké lítosti se ale musím po dvanácti letech s touto prací rozloučit. Odcházím z Charity, ale není to z mé vůle, chtěla jsem tam pracovat až do důchodu, tedy ještě tři roky a možná i déle. Na Charitu nastoupil nový pracovní tým a já do něho už patřit nebudu. Loučím se tedy se všemi svými staroušky, jejich rodinami a všemi dalšími, kteří mě měli rádi. Určitě se budeme dále v Pacově potkávat, ale
už nebudu mít na sobě tričko s logem Charity. Uvnitř to ale budu pořád já, která vás má všechny moc ráda a pomůže komukoli, kdo to bude potřebovat. Díky práci na Charitě jsem získala spoustu nový přátel a na jejich vztahu ke mně určitě nic nezmění skutečnost, že tam už nepracuji. Smutek a rozčarování přebolí a přátelství zůstane. S řadou mých bývalých klientů jsem domluvená na návštěvách a hodně se na ně těším. Máme si vždycky spolu co říci a budeme na to mít alespoň více času. Miluji vyprávění pamětníků a nebudu už muset uprostřed příběhu utíkat jenom proto, že čas určený pro klienta vypršel a já musím zpět na základnu.
Chtěla bych také tímto poděkovat Marušce, Ivetě, Jarce a Věrce, které mě zasvětily do práce na Charitě a se vším mi v začátcích pomáhaly. Velký dík patří Janě a Petře, které mě neopustily v dobách nejtěžších a staly se mými věrnými kamarádkami. Děkuji všem babičkám a dědečkům, že mě naučili vážit si stáří a vykřesali ve mně vlastnosti, které by jinak možná zůstaly spát a já bych nikdy nepoznala ten krásný pocit užitečnosti, naplnění a úcty. Loučím se, ale neodcházím, jak se říká. Uvidíme se tak často, jak to jen půjde. To vám slibuji. Jaroslava Marešová
Dětský karneval ve Zhořci V e druhé polovině března byl pořádán karneval pro naše nejmenší ratolesti v místním kulturním zařízení. Příprav a celého průběhu se zhostil místní Sbor dobrovolných hasičů. Každý účastník obdržel lístek do tomboly, poukaz na občerstvení a drobnost na mlsání. Bylo nutné postupně doplňovat energii vydanou při různých soutěžích, které byly po celé odpoledne pro děti připraveny. Pro dobrou náladu hrála kapela známé písně a děti se tak mohly bavit a tančit. Za soutěže přetahování lanem, tanec
8
okolo židle či závodu v lyžování dostali účastníci vždy malou odměnu. Před ukončením dětského karnevalu byla vyhlášena tombola, na kterou se všichni velmi těšili. Po akci zbyla jen vrstva konfet a úsměvy spokojených odcházejících dětí. Vše se vydařilo a již nyní se všichni těšíme na další ročník. Fotografie k nahlédnutí na www.zhorec.cz. Ing. František Hovorka
z mého kraje | KVĚTEN 2017
Let deset Ne nebojte se, to není žádná tajemná šifra, ale název další výstavy v Galerii Bernarda Bolzana v Těchobuzi. Ono je to totiž opravdu už 10 let, co se uskutečnila první výstava ve špýcharu u těchobuzského zámku. Rozhodli jsme se proto uspořádat „výroční“ kolektivní výstavu několika autorů, kteří v Těchobuzi v minulosti vystavovali. Pravidelní návštěvníci naší galerie tak budou mít možnost porovnat tehdejší a současnou tvorbu zúčastněných umělců. Účast na výstavě přislíbili: Miluše Jiříková – drobné betonové objekty dobrý patron naší galerie Vladimír Vondrejs – tenzegritový nábytek, obrazy Lukáš Hausenblas – fotografie na kovových deskách Bronislava Bakule Malá – reliéfy (stuccolustro) Veronika Pešková – fotografie Jaroslav Kerouš – obrazy Veleslav Kotál – obrazy Helena Cetlová – keramika Ivan Bukovský – obrazy Ivan Šmilauer – sochy, obrazy Charlie Monroe – obrazy Vernisáž výstavy proběhne 6. května 2017 od 15.00. Všichni jsou srdečně zváni. Za Galerii Bernarda Bolzana v Těchobuzi Luděk Hovorka
z mého kraje | KVĚTEN 2017
...............................................................................................
LET DESET | pozvánky
Kino Pacov, 2. května od 19.30 Vstupné 190 Kč. Předprodej: MěKS, tel.: 724 110 180.
9
medvědi dětem
10
z mého kraje | KVĚTEN 2017
inzerce
Firma Otta Kratochvíl a spol., s.r.o. Nádražní 390, 395 01 Pacov přijme
švadlenu do výroby kožené galanterie. Nástup a platové podmínky dle dohody. Tel.: 565 442 424 otta.kratochvil@quick.cz
Pronajmu
rodinný dům 4+kk v centru Pacova. Tel.: 777 782 858 z mého kraje | KVĚTEN 2017
Pronajmu byt 2+kk na náměstí v Pacově. Tel.: 777 782 858 11
inzerce
Selekta Pacov, a.s., pracoviště Hrádek nabízí k prodeji
✓ macešky ✓ balkonové a truhlíkové květiny ✓ záhonové květiny ✓ sadbu zeleniny Více informací na telefonu 777 175 274 nebo na www.sadba.cz Provozní doba: pondělí–pátek 7.OO–11.3O a 12.OO–16.OO, sobota 8.OO–11.OO Možnost zakoupení dárkových poukazů v kanceláři Selekty ve Starodvorské ulici.
ZEMNÍ PRÁCE
Strojem UNC 752
Bohumil Veselka 777 030 362 řeznictví
12
z mého kraje | KVĚTEN 2017
inzerce
DS-DD Pacov přijme: Pracovníka přímé obslužné péče Nástup možný ihned
Brigádníky
na období letních prázdnin Žádosti lze zaslat na adresu Malovcova 1080, 395 01 Pacov, nebo na e-mail reditel@dsddpacov.cz Realitní kancelář Jaroslav Peřinka Na Blatech 586 Pacov tel.: 565 442 440, 602 185 985 Nabízí správu nemovitostí, ale i zprostředkování prodeje bytu či nemovitosti.
Prodám byt 1+3, ul. Výstavní a byt 1+2 Nádražní ulice
Kontakt: 602 185 985, 565 442 440
PRONAJMU
NEBYTOVÝ PROSTOR u náměstí v Pacově. Zkolaudováno jako masérna, možné také jako kancelář.
Tel.: 777 782 858 z mého kraje | KVĚTEN 2017
13
INZERCE
14
z mého kraje | KVĚTEN 2017
INZERCE
AUTOelektro
Pronajmu garsonku
Radek Zajíc, Pacov, Žižkova 1074, Po–Pá 8.00–12.00, 13.00–17.00
Nájemné je 5 200 Kč měsíc včetně poplatků. Volná bude od června 2017. Tel.: 603 375 070.
elektronika, diagnostika, opravy Tel.: 603 967 549
na Sídlišti Míru v Pacově.
VÝKUP, PRODEJ, DOPRAVA DŘEVA
ZA VAŠE DŘEVO NEJVYŠŠÍ CENA
Po dohodě zajištění těžebních a pěstebních prací Stanislav Princ, Velká Chyška, tel.: 603 266 984 z mého kraje | KVĚTEN 2017
Prodej slepiček
Drůbež Červený Hrádek prodává slepičky typu Tetra hnědá a Dominant ve všech barvách z našeho chovu. Stáří 14–19 týdnů.Cena 149–180 Kč/ks. Prodej se uskuteční: 31. května 2017 Pacov – u vlak. nádraží – 11.55 hod. Při prodeji slepiček výkup králičích kožek. Cena dle poptávky. Informace: Po–Pá 9–16 hod. Tel.: 601 576 270, 728 605 840
CENA INZERCE: 6 Kč/cm2 15
rozhovor s nelly prezmah
Vycházeli jsme tam dobře se všemi, říká o dětství v prvorepublikovém Pacově Nelly Prezmah, roz. Guttmannová Nelly Prezmah, roz. Guttmannová (90) vzpomíná na dětství prožité v Pacově před druhou světovou válkou, na transport pacovských Židů do koncentračního tábora a na návrat do Československa po skončení války. Rozhovor pořídila Eva Sobotka v Izraeli, kde paní Nelly žije od roku 1948. Prožila jste dětství v Pacově za první republiky. Jak na tu dobu vzpomínáte? Můžete nám říct něco víc o Vaší rodině?
Já jsem se v Pacově nenarodila, ale přišla jsem do Pacova, když mi bylo dva a půl roku. V Pacově jsem chodila do školky a pak do školy až do roku 1939, kdy přišli Němci a ze školy mě vyhodili. V té době mi bylo třináct let. Měla jsem sestru Růžu, maminku Žofii a otce Nathana, který v Pacově působil jako rabín a vyučoval náboženství. Otce si velmi vážili nejen Židé, ale všichni pacovští občané, kterým často pomáhal. Pacov bylo malé městečko, témeř všichni byli zemědělci, pěstovali brambory, neuměli se vyznat a orientovat v úředních záležitostech, a tak jim tatínek pomáhal. Byli jsme tam opravdu jako jedna rodina. Moje přítelkyně byly z nežidovských rodin, chodila jsem do české školy. Maminka byla ošetřovatelka, zdravotní sestra, ale nepracovala. Starala se o domácnost. Žili jsme v Malovcově ulici číslo 315. Nebyli jsme ortodoxní, tatínek byl reformní. Chodili jsme do školy i o židovských svátcích a v sobotu. Jen o prázdninách jsme dodržovali šábes. Ve škole jsme dělali všechno, jen na velké svátky Roš ha-šana, Jom kipur a Pesach jsme nechodili do školy. Měli jsme s učiteli domluvené, že o velkých svátcích nebudeme chodit do školy. Vycházeli jsme tam dobře se všemi.
Můžete zavzpomínat na některé židovské rodiny, s nimiž jste se znala blíže?
V Pacově žilo kolem třiceti židovských rodin. Všem se vedlo dobře, všichni byli dobře situovaní. Byli mezi nimi obchodníci i zemědělci. Pamatuji si na Scheckovy, kteří byli správci synagogy. Glaserovi měli velký statek a myslím, že měli tři děti, ale pamatuji si jenom holčičku, která byla moc krásná. Pak tam byli Wienerovi, ti měli obchod a syna Jindru. Právník Wertheimer měl syna, který se jmenoval Milan. Potom byli Ledererovi, ti měli Zdeňku a Věru. Joklovi měli střižní obchod a syna Vláďu. Potom byli Synkovi, ti měli také jednoho syna, ale nepamatuji se, jak se jmenoval. Na náměstí bydleli Grossovi, ti měli železářství a jednoho nebo dva syny, ale už si nepamatuji které. A také Pachnerovi.
K nejlepším přátelům mého otce rabína patřil katolický děkan Jak vzpomínáte na soužití židovských a nežidovských rodáků v Pacově?
Měla jsem v Pacově jednu kamarádku. Její rodiče byli obyčejní lidé, tatínek choval koně. Maminka chodila uklízet domy, než přišli Němci. Když
16
přišli Němci, tatínek té mé kamarádky říkal: „Nebojte se, my vás budeme chránit, ale ti tam někde v Táboře, ti nás nezajímají, ti můžou jít.“ Neznal žádné cizí Židy, protože nikdy neopustil Pacov. Žila tam ale i rodina, která dala dcerce židovské jméno, aby ukázala, že jsou přátelé Židů. Chtěla bych také říct, že k nejlepším přátelům mého otce patřil katolický děkan. Často spolu diskutovali o bibli, pan děkan o Novém zákoně a tatínek o Starém. My jsme se tam měli opravdu moc dobře. Byli tam samozřejmě i antisemité, hlavně než přišli Němci. Měla jsem jednu učitelku, které jsem si moc vážila. Děti tehdy mívaly velký respekt k učitelům, ne jako dnes, kdy je každý s každým kamarád a oslovují se jménem. To tenkrát nebylo. Když byl někdo učitel, všichni si ho vážili. Když dítě potkalo učitele a nepozdravilo, bylo potrestáno. Za okupace jsem tu učitelku jednou potkala. Nevěděla jsem, co mám dělat, jestli mám pozdravit nebo ne, protože kdyby mě někdo viděl, že ji zdravím, mohli by ji zavřít nebo poslat do koncentračního tábora. Měla jsem kvůli tomu velké dilema. Ale ona ke mně přistoupila a pozdravila, když mě uviděla. To pro mě bylo strašně povzbudivé. Dodnes na paní učitelku Urbanovou nemohu zapomenout.
Jak vypadala atmosféra během okupace?
Pamatuji si, jak na jaře roku 1942 zatkli pana Ludvíka Poláčka, který měl v Pacově obchod se smíšeným zbožím. Přestože nic neprovedl, zatkli ho a odvezli do koncentračního tábora. Za několik týdnů poslali domů jeho popel a řekli, že zemřel na zápal plic. Byla jsem tenkrát čtrnáctileté děvče a když jsem to slyšela, dostala jsem najednou hysterický záchvat a začala jsem se smát takovým hysterickým smíchem. Potom jsem se stáhla do sebe a začala jsem plakat, protože jsem nemohla pochopit, jak se může stát, že takový zdravý člověk najednou zemře.
Na začátku okupace jste ještě odjela do Prahy, kde jste žila do roku 1941. Můžete o tom říct něco víc?
V srpnu 1940 jsem odešla do Prahy učit se modistkou u paní Maškové, která měla obchod na Smíchově. Na Smíchově jsem také bydlela v židovském internátu. Měla jsem tam jednu dobrou kamarádku, která nebyla Židovka. Byly jsme dobré přítelkyně až do doby, kdy jsme museli začít nosit hvězdu a já už jsem se s ní nechtěla ukazovat, protože to pro ni mohlo být nebezpečné. Už si nepamatuji, jak se jmenovala. Žila v Praze. Chodily jsme vždycky společně do práce kolem Ringerovy továrny, kde byli i Němci. Potkávaly jsme tam jednoho Němce s hákovým křížem, který se na nás vždycky usmál a slušně pozdravil. Až když mě uviděl, jak jdu s hvězdou, dostal šok, protože zjistil, že jsem Židovka (pozn. red.: v Protektorátu Čechy a Morava museli Židé nosit hvězdu od září 1941). V Praze jsem pracovala u té paní, dokud jí nezačali vyhrožovat, že mě viděli, jak u ní pracuji. Pak mě musela propustit a já jsem se vrátila do Pacova. To bylo v listopadu 1941. Moje starší sestra Růža a její muž Arnošt
z mého kraje | KVĚTEN 2017
inzerce
Nelly Prezmah a Eva Sobotka v Izraeli
Háček už tou dobou žili v Praze. Sestra pracovala v obchodě s konfekcí. Němci jim odmítli uznat sňatek, protože neměli svatbu na úřadě, ale v synagoze, jejího muže poslali do ghetta v Lodži a ona zůstala sama v Praze. Když mě ta paní propustila, jela jsem domů. Tehdy se nesmělo jezdit, jen když jsem dostala povolení a my jako Židé jsme museli sedět v posledním vagonu. Řekla jsem si, že nebudu sedět v posledním vagonu a sednu si, kam chci, i když jsem měla hvězdu. Sedla jsem si do prostředního vagonu, kde mě uviděl průvodčí, ale byl moc hodný, nechal mě tam sedět, a tak jsem dojela až do Tábora. Tam jsem přestoupila na vlak do Pacova a zase jsem si sedla do prostředního vagonu. Přišel průvodčí a řekl mi, že v posledním vagonu je několik Židů z Pacova. Šla jsem se tam podívat, protože jsem všechny znala. A koho jsem uviděla? Otce. Zavřeli ho spolu s několika dalšími Židy na gestapu v Táboře. Chovali se tam k nim velice špatně a otce srazili ze schodů, ale nakonec je propustili. Tak jsem řekla: „Pojďte se mnou doprostředka, nemusíte sedět tady v posledním vagonu, jsme lidi jako všichni ostatní a můžeme sedět, kde chceme.“ Moc se báli, protože byli v tom vězení. Byli to starší lidé, tak jsem si samozřejmě přisedla k nim, dojeli jsme do Pacova, šli jsme domů a já jsem uviděla, že v našem bytě jsou všechna okna rozbitá. Matka do nich dala karton místo okenních skel. Už bylo chladno, bylo to hrozné.
Jak potom probíhal Váš život v Pacově?
Zůstala jsem doma a podporovala rodiče. Otec už nedostával výplatu, poněvadž nemohl pracovat jako rabín, takže jsme neměli z čeho žít. Šla jsem pracovat k jiné pacovské židovské rodině, k Mellerovým. Paní Mellerová měla trombózu v noze a nesměla chodit, jenom ležet. Uklízela jsem jim dům a krmila králíky. Potom nám jednoho dne nařídili, že musíme jít pracovat do městečka Kámen nedaleko Pacova, kde pracovaly židovské ženy a děti. Museli jsme vstát v pět hodin ráno a oni nás dovedli do Kámena. Byla tam cihelna, která patřila Židovi a tu jsme museli zbourat. Vždycky jsme ráno vstali a odešli do Kámena v doprovodu vojáků s puškami. Pracovali jsme až do večera a večer nás přivedli zpátky. Do osmi hodin jsme museli být doma, protože po osmé hodině už jsme nesměli vycházet ven.
z mého kraje | KVĚTEN 2017
Bez tatínkova platu jsme ovšem neměli na jídlo a já jsem měla velkou pannu s rokokovými šaty, kterou jsem moc milovala, poněvadž to bylo něco zvláštního. V Pacově byla jedna paní, která řekla mojí mamince, že s ní vymění jídlo za tu panenku. Plakala jsem, nechtěla jsem jí ji dát. Když jsem po nějakém čase viděla, že nemáme co jíst, řekla jsem: „Dej jí tu pannu, ať máme co jíst.“ Dostali jsme za ni mouku, margarín, cukr a brambory. Maminka chodila v létě do lesa trhat borůvky a hledat houby, které pak prodávala, abychom měli co jíst. Jednou v pátek matka uklízela, když k nám přišli dva Němci. Byli moc slušní a k mým rodičům se chovali moc hezky. Rodiče mluvili čistou němčinou a ti Němci se divili, jak spisovně moji rodiče mluví. Matka upekla buchty a dala jim ochutnat. Moc se jim to líbilo a řekli, že přijdou znovu. Přišli asi za týden, to jsme byli všichni doma a poslali mě i matku ven, že chtějí mluvit jen s otcem. Řekli mu: „Dovolíme vám chodit po osmé hodině ven, dovolíme vám chodit do biografu i do divadla, ale vy a vaše rodina nám budete hlásit, když venku budou nějací Židé.“ Tatínek jim řekl, že nic takového dělat nebudeme. Odešli, ale potom mu poručili čistit chodníky a otec musel rukama sbírat psí exkrementy. Jindy přišli a poručili tatínkovi tahat židovského továrníka Weinera, který měl v Pacově továrnu na kožedělné výrobky. Panu Weinerovi přivázali uši a ocas, postavili ho do vozíčku, dali mu buben, na který musel bubnovat a tatínek s ním musel několikrát objet pacovské náměstí. Když to ale viděli pacovští, stáhli rolety, zašli domů a nechtěli se na to dívat.
Někteří ze všeho toho zla přestali být lidmi Jaký byl Váš osud a osud Vaší rodiny po deportaci do Terezína?
V listopadu 1942 byli všichni Židé z Pacova předvoláni k transportu. Odvezli nás do Tábora na nákladních vozech a z Tábora jsme jeli
17
rozhovor s nelly prezmah
Nelly Guttmann (prostřední řada vpravo) v roce 1937
Transport z Pacova (1942)
vlakem do Bohušovic. Z Bohušovic jsme šli pěšky do Terezína. Později postavili stanici přímo v Terezíně. V Terezíně jsem zůstala ubytovaná s maminkou. Tatínek byl někde jinde. Maminka pracovala jako ošetřovatelka, ale nemohla příliš pomáhat, protože v Terezíně nebyly téměř žádné léky. Pořád ale mohla aspoň trochu posloužit nemocným, což byli většinou staří lidé. Já jsem pracovala ve školce u paní Cvikrové a potom mě přeložili do dívčího domova. Opravdu jsme se snažily těm dětem ulehčit život. Hrály jsme si s nimi, učily je, zpívaly jim písně a chodily s nimi na procházku. Pamatuji si, že na svátek Pesach jsme vyrobily malou lodičku, ve které ležel Mojžíš, zhotovily jsme košík a uspořádaly jsme i tradiční slavnostní hostinu seder, i když nebylo co jíst, ale nějak jsme to dokázaly. Na jiný svátek, takzvaný svátek stromů neboli Tu bi-švat, jsme šly s dětmi sázet stromy. Když jsem po válce přijela do Terezína se svými dětmi a viděla jsem ty vysoké krásné stromy, myslela jsem na to, kde jsou ty děti, s nimiž jsem je sázela. Všechny šly do plynu. Do dívčího domova mě přeložili ze školky, v níž jsem pracovala po příjezdu do Terezína, když během velice chladné zimy onemocněly všechny vychovatelky v dívčím domově. V té době mi bylo šestnáct let. V domově byla jedna holčička, která toho moc prožila a viděla, jak jí zavraždili rodiče i bratry. Byla velice agresivní, ubližovala ostatním dětem, bila je a nikdo nevěděl, jak se k ní chovat. Tak jsem začala přemýšlet, co budu dělat. Napadlo mě, že budu dělat vše jako ona a snad si ji tím získám. Zkoušely jsme, kdo dohodí dál kamenem a já jsem si najednou všimla, že se ta holčička začala usmívat. Potom jsme spolu lezly na stromy. Ona lezla na strom, já jsem lezla na strom, a tak jsem ji pomalu k sobě připoutala. Když to viděla vrchní vychovatelka, byla překvapená, jak jsem to dokázala. Nechtěli mi věřit, že je mi jen šestnáct. Snad jsem jí víc rozuměla a získala si její náklonnost, protože jsem byla tak mladá. Potom mi navrhli, abych v dívčím domově zůstala a stala se jednou z vychovatelek. Ta holčička dostala od své maminky kousíček hadříčku a to byl její talisman. Dala mi ho, když slyšela, že jedeme s transportem z Terezína do Osvětimi. Nechtěla jsem si ho od ní vzít, chtěla jsem, aby ji ochraňoval. Šla do plynu a já jsem se snad díky tomu hadříčku zachránila.
jet za ní, abychom byli celá rodina pohromadě. Slyšeli jsme totiž, ze Osvětim je pracovní tábor, a tak jsme se dobrovolně přihlásili do transportu. Po příjezdu do Osvětimi jsme se dozvěděli, že šla do plynu. Řekli nám to ti, kdo tam dorazili před námi. Do Osvětimi jsme byli transportováni v prosinci roku 1943. Jeli jsme několik dní zavření v nákladním vagonu. Místo toalety byl takový kýbl v koutě, který se vylil, protože nás bylo ve vagonu namačkáno velké množství. Cestou zemřelo několik lidí, které v tom vagonu dávali stranou. Strašně to tam zapáchalo. Ve vagonu bylo malé okno, ke kterému jsme se všichni snažili dostat. Po příjezdu do Osvětimi vyhodili mrtvoly ven na sníh. Těla už samozřejmě byla po několika dnech nafouklá a hrála všemi možnými barvami. Nás ostatní s křikem vystrčili ven. Všem nám vytetovali na ruku číslo. Já jsem měla číslo 70 882. Zůstala jsem s maminkou a tatínkem. V táboře jsme měli žít jen půl roku, protože z terezínského transportu posílali každého po půlroce do plynu. Když jsem tam přijela, už tam byla moje kamarádka z Terezína Ilona, která se také přihlásila dobrovolně do transportu, protože v tom transportu byl její přítel a ona chtěla jet s ním. Do Osvětimi se dostala v září roku 1943. Když jsem ji tam potkala, ptala jsem se jí: „Co dělá tvůj přítel?“ a ona mi řekla: „Jestli chceš vědět, co dělá, jdi tam na ten a ten blok a podívej se. Já ti nic neřeknu, jdi a přesvědč se sama.“ Samozřejmě jsem chtěla vědět, jak se mu vede, protože byl moc roztomilý a bývali jsme dobří přátelé. Když jsem přišla blíž k baráku, uslyšela jsem, že tam někdo hrozně křičí a uviděla jsem, jak ten kamarád, kterého jsem znávala a který býval takový veselý dobrák, bije holí starého Žida. Přišla jsem k němu a začala na něj křičet: „Co to děláš, ty ses zbláznil, co to děláš, přestaň!“ On se na mě podíval takovýma očima, očima hyeny, a řekl: „Nech mě, myslíš si, že chci umřít hladem? Za tohle dostávám kousek chleba.“ Nevěděla jsem, co mám dělat. Někteří ze všeho toho zla přestali být lidmi. Nevěděli, co dělají, protože to není, jako když máte hlad a chcete něco sníst. To byla taková bolest, že se to nedá vůbec vysvětlit. Dodnes například nemohu opustit dům, aniž bych se najedla. Když spím, musím v noci vstát a najíst se. A když se nenajím, cítím bolest toho hladu, jaký jsme tehdy měli. V Osvětimi byly v pět hodin ráno apely, po kterých jsme museli naložit vůz kameny a odvézt ho na druhý konec tábora. Tam jsme to vyložili, vrátili jsme se, a to všechno s kapelou. Byli to Židé, umělci, kteří hráli klasickou hudbu. Večer jsme museli zase naložit kameny na vůz a zavézt na původní místo. To jsme dělali každý den. Jednou jsem slyšela, že hledají ženy na roznášení té černé špinavé vody, kterou nám ráno dávali k pití. V poledne jsme měli přinést polévku ze řepy. Byla to krmná řepa pro dobytek, něco hrozného, ale neměli jsme co jíst, tak
Jak jste se dostali z Terezína do Osvětimi?
Sestra přijela do Terezína před námi. Chtěli jsme se s ní setkat, ale řekli nám, že odjela s trestným transportem do Osvětimi po atentátu na Heydricha. Po atentátu poslali z Terezína trestný transport do Osvětimi a všichni šli rovnou do plynu. To jsme ale nevěděli a když nám po příjezdu do Terezína řekli, že odjela do Osvětimi, řekli jsme, že chceme
18
z mého kraje | KVĚTEN 2017
rozhovor s nelly prezmah
jsme to jedli. Plnili ji do takových sudů, na kterých byly z každé strany naběračky a my jsme ty sudy nosily na dlouhých tyčích. Byly jsme samá děvčata a roznášely jsme to ve čtyřech. Za odměnu jsme si potom směly vyškrábat to, co zůstalo na stěnách, když jsme vše roznesly. Dělila jsem se o to s maminkou. Tohle jsem tedy dělala. Byla zima, bydleli jsme v dřevěném baráku a vedoucí našeho bloku byla Polka. Když jsem se jednou vrátila promrzlá, nešťastně jsem se otočila s tyčí od sudu s polévkou a rozbila jsem jí okno. Vyšla a nafackovala mi. Skoro jsem začala plakat, ne protože mě fackovala, ale protože mě tak ponížila. Nakonec jsem se ale udržela, protože jsem nechtěla, aby matka byla smutná, že jsem dostala bití. Ta Polka hlídala celý blok a já nechtěla, aby se to matka dozvěděla. Ale bylo to jako lavina, hned všichni začali vykládat, že mě zfackovala „bloková“. Tak jsem přišla k naší palandě. Matka to už věděla, a tak jsem se usmála a řekla: „To nic není, hlavně, že jsem jí rozbila okno.“
Odsud se dostaneme už jenom komínem Na jaře roku 1944 jsme se jednou ráno dozvěděli, že transport ze září roku 1943, se kterým přijela moje terezínská kamarádka Ilona, má jít do plynu, protože už uplynulo šest měsíců od příjezdu do Osvětimi. Byla jsem zrovna venku a roznášela jídlo, když jsem ji uviděla. Nevěděla jsem, co mám dělat, co jí mám říct – je mladá, zdravá, žije, co jí mám říct, jak ji můžu potěšit, co jí mám říct? Snad jen, že za tři měsíce i já půjdu do plynu, nebo ne, nebo snad ne? Co jí mám říct? Myslím, že mě viděla, ale dívala se přímo před sebe. Nakonec jsem k ní nešla, nemohla jsem jít. A to mě vlastně trápí dodnes, protože nevím, jestli jsem udělala dobře nebo ne. Nevím, nevím. Večer to bylo opravdu strašné. Nesměli jsme jít ven, jen ti, co šli do plynu, ale všechno jsme slyšeli. Byli tací, co si zpívali, tací, co křičeli i ti, co neříkali nic, jen šli a šli. Když všechno utichlo, už jsme nic neslyšeli, jenom jsme cítili ten kouř a když jsme ráno vstali, viděli jsme oheň z komína, kde pálili těla. (pozn. red.: Vražda českých Židů z takzvaného „rodinného tábora“ BIIb v Osvětimi-Březince 8. března 1944 byla největší hromadnou vraždou československých občanů během druhé světové války.) Ráno jsem vstala, protože jsem měla jít roznášet ten čaj a najednou jsem u jedné palandy uviděla sto marek, tak jsem je vzala. Jistě patřily někomu, kdo šel do plynu, ztratil to nebo zahodil. V té době byla matka nemocná, měla těžký průjem a já jsem jí chtěla koupit nějaký tanalbin proti průjmu. Když jsem koupila ten tanalbin a vrátila jsem se, řekla jsem kamarádce: „Vidíš, jak to je, oni posílají lidi na smrt a na druhé straně to je jako dar od Boha, že jsem našla těch sto marek a koupila za ně tanalbin, abych mohla vyléčit matku.“ A ona začala plakat a řekla mi: „Víš, ty peníze patřily sestřenici. Hledala je a nemohla je najít.“ Cítila jsem se velmi provinile. Dala jsem jí aspoň cigarety, které jsem za ty peníze koupila, aby se její matce ulevilo. Mojí matce se udělalo lépe, ale nakonec… Vždycky jsme říkali – byl to takový černý humor: „Odsud se dostaneme už jenom komínem.“ A takhle nám ubíhal ten půlrok. Předákovi našeho tábora jsme pro jeho brutalitu přezdívali Buldok, ale nakonec ho naštěstí přeložili do jiného tábora. Na jeho místo přišel kriminálník, Němec, který byl námořník a v opilosti někoho zavraždil, tak ho poslali do Osvětimi a udělali ho novým předákem našeho tábora. On ale nebyl antisemita. Naopak, měl milenku z našeho transportu. Nevím, jestli to bylo i kvůli ní, snad ho také přesvědčila. Když končil ten půlrok, zašel za někým vysoce postaveným a řekl mu: „Víte, v Německu nejsou lidi, kteří by mohli pracovat a tady je pět set mladých žen, které můžou.“ Tím nás
z mého kraje | KVĚTEN 2017
vlastně vysvobodil a my jsme odjely pracovat do Hamburku. Předtím jsme prošly selekcí, kde jsme se musely svléknout, esesáci chodili mezi námi a rozhodovali, jestli můžeme jet do Hamburku na práci.
Jaký byl Váš osud v Hamburku?
V Hamburku to nebylo lepší. Jenom jsme nebyli blízko plynových komor a krematoria. Museli jsme odklízet trosky po bombardování a čistit cihly. Na práci nás v zimě vozili v otevřených lodích. Byla velká zima. U komína ze strojovny bylo teplo a každý chtěl sedět u komína, aby se trochu ohřál. Samozřejmě jsme se u toho strkali a hádali. Němcům to přišlo moc směšné a radovali se z toho, že se pereme o místo. Posílali nás do všech těch vybombardovaných čtvrtí, které opustili a my jsme tam pracovali. Jednou jsme něco hledali v troskách, něco k jídlu. V jednom domě jsme našli bramborové slupky a najednou na nás vyskočila slepice, tak jsme ji chytili a zabili. Podařilo se nám to přinést do lágru, kde jsme ty bramborové slupky uvařili a snědli. Jedna dívka také jednou něco našla a přinesla to do lágru, ale oni to ještě ten den našli při prohlídce. Když jsme pak stáli večer u apelu, předák jí nakázal, aby se svlékla, začal ji bít šlahounem, což samozřejmě nemohla vydržet, tak upadla a umřela. To bylo v Hamburku, kde jsme bydleli v přístavní čtvrti. Pak nás převezli do Neugrabenu, kde proběhl velký nálet. Angličané vždycky házeli světlice, když někde chtěli shodit bomby a my jsme byli v tom kruhu. Měla jsem v té době těžkou furunkolózu. Celý obličej jsem měla plný ran a hnisu. Při náletu jsem byla na marodce. Lékařka s tím nemohla skoro nic dělat, ale vyčistila mi to lžičkou a vyškrábala mi to během těch dvou hodin, kdy probíhal nálet. Potom mi řekla, jaká jsem hrdinka. Když jsem začala plakat, dostala jsem ještě jednu porci polévky. Z Neugrabenu nás poslali do Tiefstadtu, kde jsme stavěli letadla. Po vybombardování továrny nás nechali stát celou noc v zimě a dešti a ráno nás poslali do Bergen-Belsenu.
Jakmile se moje noha dotkla české země, všechno to přešlo Do Bergen-Belsenu jsme šli nejdřív pěšky, pak nás naložili do vlaku. Jízda se protáhla kvůli náletům. V Bergen-Belsenu nás nechtěli přijmout, protože věděli, že z toho mála, co mají, budou ještě muset krmit i nás. Byli jsme tam asi týden, když přišla vedoucí bloku a řekla, že je třeba odnést stůl do sousedního lágru. Nikdo samozřejmě nechtěl jít, byli jsme tak slabí, že jsme neměli sílu. Ale ona nám řekla, že po cestě bude řepa, kterou si můžeme vzít, když nás nikdo neuvidí. Tak jsem se přihlásila ještě se třemi dalšími ženami a šly jsme. Přišly jsme do toho prvního lágru a najednou proti nám jede nějaký džíp a na tom džípu je bílá hvězda. Nevěděly jsme, co to je a najednou slyšíme, že mluví nějakou cizí řečí, ne německy. A voják v tom džípu nám povídá, že od této chvíle jsme osvobozeni, nejsme už vězni a budeme se moci vrátit domů. Když jsem to slyšela, nechala jsem samozřejmě stůl stolem a utíkala jsem zpátky do našeho lágru, abych jim to řekla. Nebyla to ale žádná spontánní radost, protože jsme byli tak slabí, že jsme se ani nemohli radovat, a tak jsme seděli a vybírali si navzájem vši z vlasů. Pak jsme najednou uslyšeli křik a viděli jsme, že hodně vězňů porazilo ploty a utíká ke kopci brambor. Každý si chtěl vzít nějaké brambory. Byli tam ale maďarští vojáci, kteří nás hlídali a ti na nás začali střílet. Byli hrůzou bez sebe, vůbec nedokázali pochopit, že jsme svobodní občané a oni na nás nesmějí střílet. Pak jim konečně někdo řekl, že musejí přestat. Zavřeli je a my jsme byli svobodní. I po vysvobození nás však mnoho
19
rozhovor s nelly prezmah | Občanský spolek usiluje o obnovu pacovské synagogy a navrácení historické paměti
zemřelo. Nebyli jsme lidé, byli jsme kostry. Vážila jsem třicet pět kilo. Britští vojáci, kteří tábor osvobodili, nám chtěli něco dát, ale byly to samé těžko stravitelné konzervy. Říkala jsem spoluvězňům: „Nejezte konzervy, jezte chleba s cukrem.“ Skoro mě zbili, protože si mysleli, že ty konzervy chci pro sebe. Mnoho lidí zemřelo kvůli tomu, že nám dávali nevhodnou stravu. Později přijel Červený kříž, který nás začal ošetřovat. Měla jsem průjem, ale opakovala jsem si, že si nesmím lehnout, protože jsem věděla, že bych ztratila vědomí. Tak jsem pořád chodila. Bylo mi moc špatně, ale nelehla jsem si. Ten průjem jsem měla celou tu dobu, kdy jsem byla v Bergen-Belsenu. Jakmile se moje noha dotkla české země, všechno to přešlo.
Jak se Váš život změnil po válce?
Po válce jsem žila v Praze v domově pro repatrianty. Šla jsem se učit zubní techničkou. V laboratoři byla jedna dívka, o rok mladší. Snažila se se mnou sblížit, ale já jsem měla pocit, že si nemůžeme rozumět. Byla jsem sice stejně stará jako ona, ale cítila jsem se o sto let starší, protože jsem prožila něco jiného. Říkala jsem si, že mohu žít jen mezi Židy, se kterými si rozumím kvůli tomu, čím jsme prošli. Tahle dívka, křesťanka Jindra Kulhánková, se se mnou však stále chtěla sblížit. Jednou jsme byli ve městě a začalo pršet, tak jsem se šla schovat do pasáže a potkala jsem ji tam, protože se tam šla také schovat. Daly jsme se do řeči a ona mě pozvala, abych s ní zašla k jejím rodičům. Jela jsem tedy k nim domů, a tak jsme se skamarádily. Říkala, že mě chtěla poznat, protože nikdy nepotkala žádného Žida: „Ve škole nás učili, že Židé nejsou lidi a najednou přijdeš ty, oblékáš se jako já, směješ se a já vidím, že jsi člověk jako já.“ Tak jsme se opravdu skamarádily. Její tatínek neměl rád Židy. Maminka byla zbožná katolička, ale přijala mě a objala se se mnou. Když mě její tatínek lépe poznal, změnil názor. Já ji zase brala do mojí společnosti a ona se stala jednou z nás. Opravdu jsem se s ní spřátelila a dlouho jsem si s ní psala, když jsem odešla do Izraele. Pak jsem ale přestala, když přišli komunisti, abych ji neohrožovala. Teď už nejsme v kontaktu.
Myslíte, že je nutné v Pacově udržovat vzpomínku na židovské spoluobčany a co je třeba pro to udělat?
Myslím si, že na jednu stranu je to důležité, ale na druhou stranu nevím. Snad jen, aby další generace v Pacově věděla, že tam kdysi žili Židé. Když jsem po roce 1989 přijela s oběma syny do Pacova, chtěla jsem jim ukázat, kde jsme bydleli, a šli jsme tam. Bylo zamčeno, tak
Nelly Prezmah, roz. Guttmannová
jsem zazvonila a požádala, jestli mi dovolí podívat se s dětmi do bytu, ve kterém jsme dřív bydleli. Když ta paní slyšela, že jsem Nelly Guttmannová, začala mě objímat. Prý slyšela o mých rodičích. Ptala jsem se jí: „Kdo jste, že Vás neznám?“ Řekla mi, že se narodila dva roky poté, co nás odvezl transport, ale rodiče jí vyprávěli o mně a mých rodičích. Chtěla jsem také ukázat synům, kde je synagoga, do které jsme chodili s tatínkem. Dozvěděla jsem se, že ji zbořili. Nejsem pobožná, ale tohle mě píchlo u srdce. To mě zabolelo.
Občanský spolek usiluje o obnovu pacovské synagogy a navrácení historické paměti
V
Pacově vznikl nový spolek za účelem záchrany novorománské synagogy v ulici Jana Autengrubera. Spolek nese název Tikkun Pacov, je zapsán u krajského soudu v Českých Budějovicích a uvítá ve svých řadách každého, kdo by se chtěl podílet na obnově této významné památky a jejím využití pro kulturně-vzdělávací činnost. Chcete-li se o synagoze a její historii dozvědět víc, případně se podělit o historické dokumenty a vzpomínky vztahující se k dějinám židovského obyvatelstva Pacova, ozvěte se na e-mailovou adresu
20
tikkun.pacov@seznam.cz nebo přijďte na besedu Živá paměť Pacova.
Živá paměť Pacova
Spolek Tikkun Pacov zve všechny zájemce na setkání s dcerou posledního pacovského rabína a pamětnicí transportu, který v listopadu 1942 odjížděl z Pacova do Terezína, Nelly Prezmah, roz. Guttmannovou, které se uskuteční ve čtvrtek 8. června od 18 hodin v Zámeckém sále.
z mého kraje | KVĚTEN 2017
Moje vzpomínky na pacovské Židy | pozvánky
Moje vzpomínky na pacovské Židy V
době, kdy začaly pro naše pacovské spoluobčany – Židy – zlé časy, mi bylo 11 let. Přesto se mi vybavují vzpomínky na řadu z nich. Nakupovat potraviny jsem chodila k panu Heřmánkovi, který měl obchod nejblíž, ale když začali být Židé v nemilosti i u některých našich občanů, řekla mi maminka, abych zašla taky k panu Wienerovi, který byl Žid a měl malý obchůdek ve Španovského ulici. Měla jsem raději pana Heřmánka, protože byl sportovec a velký fešák a učil nás děti plavat ve Starodvoráku, ale přesto jsem začala chodit k panu Wienerovi, kterému se dařilo špatně, zatímco panu Heřmánkovi obchod vzkvétal. Ve Španovského ulici byla i továrna na kožedělné výrobky pana Weinera, ale toho jsem neznala. Ve Spálené ulici bydleli Wertheimerovi. Měli syna a pan Wertheimer byl advokát. V Sadové ulici bydlel asi nejchudší Žid Frída s matkou. Nevím, jaké měl příjmení, ale říkali jsme mu Frída Čeků. Byl to malý hospodář a příliš se mu nedařilo. Panu Frídovi jsem byla dokonce na svatbě jako divačka, do synagogy mě propašovala Nelinka Guttmannová, dcera rabína, který bydlel v Malovcově ulici. Ne-
z mého kraje | KVĚTEN 2017
linka byla starší než já, měla jiné kamarádky, ale když doma pekli macesy, tak mi je dávala ochutnat. Pan Frída měl 3 dcery. Pamatuji si, že v den jejich odjezdu do koncentráku se přišly s námi rozloučit. Babička měla žlutou hvězdu připíchnutou zavíracím špendlíkem – sichrhajckou a řekla mé mamince, že jedou do nějakého tábora. Holčičky se moc těšily, že jedou na výlet. Už jsme je nikdy neviděli. Dole v Malovcově ulici na začátku Španovského ulice měl velké hospodářství pan Glaser s rodinou. Nejhezčí židovské holčičky byly holky Poláčkovic. Rodiče bydleli někde na Blatech a měli obchod, možná s potravinami. Na náměstí bydleli Ledererovi, kteří měli železářství. Měli 2 kluky, Kamila a Emila. Paní Ledererová byla velice rázná a kluci asi doma moc nepomáhali. Vždycky vyšla na ulici a zavolala: „Kamčó, Emčó, domů!“ A kluci pelášili. Můj otec hodně kamarádil s panem Leopoldem Pachnerem, který měl výrobnu peněženek a kabelek. Říkal mu Poldo a on tátovi Jožko. Celou válku jsme schovávali panu Pachnerovi kufr. Dozvěděla jsem se o tom až po válce, když si ho pan Pachner odnášel. O pobytu v kon-
centráku ale nechtěl nikdy vyprávět. Panu Pachnerovi jsem půjčila knížku od spisovatele Goldinga: Silverovy dcery a Sláva Elsie Silverové, které popisují osud židovských děvčat za 1. republiky a za války. Třetí díl, který pojednává o koncentračním táboře v Polsku, mi pan Pachner nevrátil se slovy: „… že to pro mě nemá takovou cenu.“ Po letech jsem ji naštěstí sehnala v antikvariátu. Pro bavlnky a hedvábíčka jsem chodila do malého židovského krámku. Byl v ulici J. Autengrubera a mám dojem, že se ta paní jmenovala Lewitnerová. Blízko dnešního gymnázia – domy už jsou dávno zbourané – bylo pekařství pana Mellera. Na náměstí nad obchodem pana Červenky byl ještě jeden židovský obchod, ale už se nepamatuji, co se tam prodávalo. Majitelem byl pan Gross. Po válce se vrátil pan Pachner, někdo od Ledererů a paní Joselová, která snad byla lékařkou. Hlavně se pak stala velkou soudružkou. Nelinka Guttmannová se do Pacova nevrátila a já už zapomněla, jak chutnají macesy. Ing. Zuzana Kalinová, rozená Hradecká
21
Jaro s Trnávkou
Jaro s Trnávkou Zpěvačka z Trnávky mezi finalisty
Horácké folklorní sdružení, z. s. – Jihlava pořádalo již 18. ročník Krajského kola soutěže Zpěváček 2017. Dětská pěvecká soutěž horáckých lidových písní probíhala 25. března 2017 v Telči na Státním zámku v aule Univerzitního centra ve Společenském a Justičním sále. V hlavní kategorii od 12 do 15 let soutěžilo 36 dětí, mezi nimi i Lenka Ungermannová ze souboru Trnávka z Pacova. Během oblékání do krojů a příprav, kdy se děti rozezpívávaly, hlavně zněly písně z Pacovska a Pelhřimovska, které zpěváčci slyšeli na minulých ročnících zpívat naši Lenku. Je potěšitelné, že písničky od nás – z Českého Horácka si oblíbili také zpěváčci z moravské strany Horácka. Lidové písně z regionu Stražiště a Křemešník tedy jen tak nevymizí. Tentokrát si Lenka vybrala písně z Lesné a z Buřenic a postoupila mezi čtyři finalisty Kraje Vysočina. Lenku Ungermannovou čeká nyní řada koncertů a vystoupení na festivalech, první z nich bude ve Žďáře nad Sázavou. Lence gratulujeme k jejímu úspěchu a přejeme, ať její zpěv i nadále ukazuje krásu písniček našeho regionu. Lidové písně Pacovska a Lukavecka zní v repertoáru Souboru lidových písní a tanců Trnávka z Pacova již 37 let, tedy od jeho založení.
Dudácká muzika Trnávka z Pacova vítala jaro v Městské části Prahy na Zbraslavi
Pozvánka muziky ze Zbraslavi byla pro Dudáckou hudbu Trnávky velmi milá. Zvláště, když se jednalo o setkání pravé dudácké rodiny Režných ze Strakonic, Strakoňáčku ze Strakonic, dudačky Aničky Černé z Domažlicka, muziky Hruška ze Zbraslavi, Dudácké lidové muziky Trnávka z Pacova s Valentýnou Křížo-
vou a Milanem Řehořem, rodilým dudákem ze Strakonic. Neděle 26. března 2017 znamenala opravdové „Dudácké vítání jara“ s radostným zpěvem vystupujících i diváků. Slunečné odpoledne bylo příjemným dudáckým setkáním z kolébky krajů, kde mistrná dudácká muzika vznikala a zní dosud. Všichni přítomní se v období nastávajícího jara společně pobavili. Tak to bývalo na Strakonicku i kdysi. Když se někde objevil Švanda, jak se dříve dudáku říkávalo, znamenalo to veselého dobrodruha, který byl pro každou legraci. Později tak jmenovali výborného dudáka a pro vřeštivý nástroj dud mu při hraní přisuzovali jako pomocníka snad samotného čerta. Nejslavnější a nejuznávanější dudáci pocházejí z Pošumaví, Strakonicka a Domažlicka. Vzešli z pastevecké a zemědělské tradice kraje, učící trpělivosti, vztahu k přírodě, ke krajině, k naslouchání i k melodii. Tam, kde se kdysi chovaly ovce, zužitkovalo se z nich všechno, včetně nejdůležitější vlny na výrobu tkanin. A výroba sukna proslavila Strakonice stejně jako dudáci.
Krásný den v Jihlavě, prozářený sluncem a úspěchem
Neděle 9. dubna 2017 patřila Přehlídce dětských folklorních souborů na Horácku v Kraji Vysočina. Přihlásilo se 15 skupin z lidových souborů Moravského Horácka. České Horácko zastupovala Trnávka z Pacova jako jediný soubor z této oblasti. V letošním roce byla vysoká úroveň vystoupení všech souborů, což oznámila porota vedoucím při závěrečném hodnocení. Předseda poroty Doc. PhDr. Lubomír Tyllner, CSc. Etnologického ústavu Akademie věd České republiky pochválil Dudáckou muziku Trnávky, která jako jediná měla vynikající kontakt a projev s tanečníky, kdy hráli zpaměti a mohli sledovat tanec. Dále významný et-
nomuzikolog pan Tyllner řekl: „ Housle, dudy a klarinet jsou typicky zažité folklorní nástroje, máte výborného dudáka, buďte rádi, že ho máte v souboru. A ten malý chlapec je talentovaný, je třeba ho využít v tanci“. Členové Trnávky měli ze svého úspěchu právem radost. Vysoce si vážím všech, kteří od vzniku souboru Trnávkou prošli a udrželi od jeho založení až do dnešní doby, tedy za 37 let, čistotu lidového projevu a vynikající úspěch. Ze srdce všem děkuji.
Máj, vyženeme kozy v háj
Přicházející jaro s rozkvetlou přírodou přineslo i mnoho radosti v podobě lidových tradic. Tyto zvyky naplňují srdíčka dětí hravostí, hlavně v době velikonočních svátků. Na Zelený čtvrtek 13. dubna 2017 zahrála, zazpívala a zatančila Trnávka v Pelhřimově v Domově pro seniory. Během vystoupení se ozývala melodická jarní i velikonoční říkadla, zapsaná panem učitelem Koubou a uložená v muzeu Antonína Sovy v Pacově. Představeny byly hry na vodníka, které vznikaly v dřívější době, kdy se děti zdržovaly u rybníčků, řezaly proutky a pletly pomlázky. Nechyběla ani hra na Jidáše, klepání a řehtání místo kostelních zvonů a škádlení dívek s pomlázkami. Rozzářené oči, úsměv a radost všech seniorů i personálu se staly nejmilejší odměnou vystupujícím. Členy Trnávky potěšilo, že dokázali lidovými tradicemi zahřát srdíčka všech přihlížejících. Je to milé setkání s lidmi, kteří lidové zvyky v dětství ještě prožívali. Soubor lidových písní a tanců Trnávka děkuje za podporu městu Pacov, městysu Lukavec, Dřevozpracujícímu družstvu Lukavec, Adélce Pelhřimov a Domu dětí a mládeže v Pelhřimově. Trnávka
Zleva Milan Řehoř dudy, Ivana Karašová housle, Petr Štěpán klarinet, Markéta Štěpáníková
Přehlídka dětských folklorních souborů na Horácku v Kraji Vysočina.
housle, Jiří Míka klarinet, Valentýna Křížová kontrabas, Jiří Bílek viola. Foto: V. Svobodová
Foto: Jaroslav Novák
22
z mého kraje | KVĚTEN 2017
Mladá krev v muzeu | Pacovsko opět čistější
Mladá krev v muzeu F
antazii jsme meze nekladly, tak zní název připravované výstavy Lucie Daňkové a Lenky Horké v Městském muzeu Antonína Sovy v Pacově. Obě dívky jsou rodačky z Pacova (nebo jeho místní časti), znají se od dětství, chodily spolu na základní školu a společně také prošly výtvarným oborem naší základní umělecké školy. Název výstavy odkazuje k mottu paní učitelky Lenky Janouškové, kterým je při práci v hodinách výtvarné výchovy na ZŠ povzbuzovala. Já jsem se s nimi setkávala od roku 2011 v ZUŠ, proto vám stručně představím, kdo jsou a na co se můžete na výstavě těšit.
pokračovat ve studiu na VOŠ Hellichova v Praze, obor Grafika, kam si podala přihlášku. Výtvarné tvorbě se Lucka věnuje aktivně i ve volném čase, v létě 2016 absolvovala spolu s Lenkou grafický kurz pořádaný Západočeskou univerzitou v Plzni. Bude vystavovat převážně školní práce: kresby (akty, krajiny, studie, zátiší), malby (zátiší, krajiny, fantazie), počítačovou grafiku i klasickou grafiku (linoryt, akvatinta, litografie). Sama říká, že její zájem je velmi všestranný, nehodlá se tedy zatím omezovat pouze na jednu výtvarnou techniku.
Lucka Daňková (*6. 12. 1997, Velká Rovná)
Lenka Horká (*1. 9. 1997, Pacov)
Studuje posledním rokem Střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze, obor Propagační výtvarnictví. Po maturitě má v plánu
Je v maturitním ročníku Gymnázia Pacov, kde nejen studuje, ale sama také vede grafický kroužek. Na začátku roku 2017 byla přijata
ke studiu na Západočeké univerzitě v Plzni, Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara, obor Vizuální komunikace. Na výstavě uvidíte domácí i školní tvorbu, vzniklou v posledních šesti měsících: počítačovou grafiku, kresby, malby. Výstava bude zároveň obsahovat absolventskou práci, kterou Lenka ukončí studium II. stupně v ZUŠ Pacov. Ve volném čase Lenka také maluje na textil a zabývá se i sítotiskem. Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 13. května 2017 v 15 hodin v Městském muzeu Antonína Sovy v Pacově, úvodní slovo pronese Mgr. Lenka Janoušková, vystoupí Kateřina Houdková a Pavla Glacová. Věřím, že si tuto příležitost, poznat mladé pacovské talenty, nenecháte ujít, jistě o nich ještě časem uslyšíme (nebo spíš uvidíme). Mgr. Hana Vlčková
Pacovsko opět čistější J
e jen otázka na jak dlouho to bude, jelikož jen několik dní uplynulo od sobotní očisty Pacovska a již byly v příkopech odpadky! My, lidé jsme bohužel nenapravitelní a tak zbývá věřit, že stálé opakování něčeho správného bude mít úspěch. Pravdou je, že účastník akce, a některý již odpadky sbírá třeba podesáté, je již náchylný na odhazování odpadků jak u svých kamarádů, tak i jinde. Faktem je také klesající množství nepořádku a černých skládek v okolí Pacova.
z mého kraje | KVĚTEN 2017
Letošní aprilové sbírání odpadků provázelo nádherné jarní počasí za účasti více jak čtyřicítky členů oddílu, případně jejich rodičů a také našich příznivců. Bylo naplněno přes sto igelitových pytlů, které následně odvezli na místo kam patří pacovští silničáři a i těm patří dík za spolupráci. TOM Kamarádi + KČT Hořec Pacov
23
Z turistického dění... | Z činnosti mladých hasičů
Z turistického dění... Č
tvrtý měsíc roku bude za námi a ani členové KČT odbor Pacov nezahálí. Sauna je v plném provozu. Saunování probíhá jako obvykle v úterý. Bližší informace jsou zveřejněny na www.kctpacov.cz/sauna. Odbor uspořádal již tři tradiční akce – Novoroční výstup na Strážiště, Zimní Sovovu stezku a Memoriál Františka Papeže, jež byly uveřejněny i v celostátním kalendáři turistických akcí pro rok 2017. Velmi nás těší účast veřejnosti i členů jiných odborů KČT, zejména z KČT odboru SPARTAK Pelhřimov. Hojná účast pochodníků a úsměvy na jejich tvářích jsou pro
pořadatele podporou a dodávají energii pro pořádání dalších akcí. Z nejbližších akcí jsou to 20. května tradiční Prčice, 26. května Noční Pacov a 10. června Letní Sovova stezka. Odbor má propůjčenu část nástěnky pod supermarketem Albert. Nástěnka je doplňována měsíčním plánem akcí a informacemi k nim. Mimo tradičních akcí se konaly vycházky okolím Pacova a výlety např. na Táborsko, Benešovsko. Členové se zúčastnili i zahájení jarní turistické sezony. Zahájení se konala dvě – ZJTS
Kraje Vysočina, o jehož náročné pořádání se postaral KČT odbor Třebíč, a ZJTS na Pelhřimovsku, kde byl pořadatelem KČT odbor SPARTAK Pelhřimov. Za pěkně vypravená zahájení patří oběma odborům velký dík. Doposud provázelo pochodníky při putování zimní i jarní počasí, mráz a sníh, sluníčko i dešťové kapky. Nevadí, chodíme rádi, sobě pro radost a potěšení ze setkání s dobrými lidmi. Odměnou je i poznání nových míst a cest. A proto pojďte s námi do přírody... KČT Pacov
KČT odbor Pacov zve všechny přátele a příznivce turistiky
na 30. ročník pochodu
Noční Pacov
Pochod se koná v pátek 26. května 2017.
Start účastníků v 18–19 hodin na turistické základně KČT Pacov, ul. Pošenská 1061, Pacov. Startovné: 20 Kč (děti do 6 let zdarma) Trasy: pěší – 7 km a 13 km, cyklo – 16 km Mapky tras k dipozici na startu. Cíl: turistická základna KČT Pacov. V cíli bude pro všechny pochodníky připraveno občerstvení v podobě tradičního špekáčku. Ku příležitosti jubilejního ročníku dostanou děti ještě něco navíc. Akci bude doprovázet živá hudba. Zdrávi došli. Zahájení jarní turistické sezóny na Pelhřimovsku
Z činnosti mladých hasičů P
o delší době bych vás chtěl seznámit s činností u mladých hasičů při Sboru dobrovolných hasičů v Pacově. Celá zimní příprava započala již v říjnu minulého roku, kdy jsme se úspěšně zúčastnili okresní soutěže dětí a dorostu v Častrově. Obsadili jsme celkově 3. místo z okresu Pelhřimov. Abychom mohli dále pokračovat v našich aktivitách, museli jsme v listopadu absolvovat školení vedoucích mládeže. Naši žáci měli také plné ruce práce s tréninky, ale abychom jen netrénovali, zorganizovali jsme několik akcí. Tou první byl výlet do Černovic, kde se konaly oslavy 110. let založení úzkokolejné tratě. Další byl výlet do expozice Techmania science center v Plzni, kde jsme si připomněli zákony fyziky. A do třetice, abychom se pořád jen nevozili, zúčastnili jsme se memoriálu Františka Papeže, kdy jsme ušli pochod o délce deseti kilometrů.
24
Mladí hasiči vyrážejí na pochod Memoriál Fr. Papeže
Z předchozích řádků je patrné, že činnost máme pestrou a to jsem se nezmínil o pomoci při přípravě tradičního hasičského bálu nebo dětského karnevalu. Někteří naši žáci se zúčastnili jako figuranti při cvičení požáru mateřské školky. Také musím připomenout účast při úklidu našich lesů okolo Pacova.
Po zimě jsme se začali také připravovat na jarní soutěže. Jednou z příprav bylo splnění odborností kronikáře a strojníka. Pro kvalitní přípravu jsme na jaře zakoupili technické prostředky pro soutěžní disciplíny. Mezi ně patřily i dva nástřikové terče a tunel, na což nám přispěla Nadace Agrofert nemalou částkou. Věříme, že tyto prostředky nám dopomohou ke zlepšení našich sportovních výkonů. Nyní již vrcholí poslední přípravy před jarními soutěžemi, na které se chystáme již od května. Rád bych popřál všem našim žákům hodně štěstí při letošních kláních a doufám, že se se skvělými výsledky budu moci pochlubit v některém dalším vydání Z mého kraje. Aleš Janda
z mého kraje | KVĚTEN 2017
Informace z oddílu atletiky | letní družina | cestovatelské večery
Informace z oddílu atletiky Běh O pohár století
V sobotu 15. dubna proběhl v zámeckém parku již 48. ročník přespolního běhu O pohár století. Jednalo se o 3. závod Běžeckého poháru mládeže Krajského atletického svazu Vysočiny a Přebor Pacova v přespolním běhu žactva. Závodů se za ač chladného, tak slunečného počasí zúčastnilo 132 závodníků a závodnic. Vítězem hlavní kategorie se stal Matyáš Pokorný ze Spartaku Vlašim.
Úspěch Jiřího Burdy
Jiří Burda dosáhl skvělého úspěchu, když na MS veteránů v jihokorejském Daegu obsadil ve skoku o tyči druhé místo výkonem 390 cm. Ke stříbrné medaili přidal Jirka ještě sedmé místo ve skoku dalekém a semifinálovou účast na hladké šedesátce.
Tréninky dětí a mládeže
S jarními dny skončily pravidelné tréninky dětí a mládeže v tělocvičně a sportovní aktivity se přesouvají ven, konkrétně do sportovního areálu u sv. Anny. Tréninky dětí a mládeže probíhají v pondělí a ve středu od 16.30 do
z mého kraje | KVĚTEN 2017
Vyhlašování výsledků běhu O pohár století
18 hodin. V případě zájmu o navštěvování oddílu atletiky přijďte v uvedené dny na atletický stadion. Kompletní výsledky, fotografie či aktuality naleznete na oficiálních stránkách našeho oddílu: www.atleti-pacov.cz.
Hlavním partnerem pacovské atletiky je firma BANES Soběslav s.r.o., významný dodavatel přesných rotačních dílů pro automobilový průmysl a jemnou mechaniku www.banes-sro.cz. Oddíl atletiky
25
VZPOMÍNKY | poděkování
Vzpomínky
Jak běží ten čas, už nikdy neuslyšíme Tvůj hlas. Odešel jsi nám, jak osud si přál, v našich srdcích a vzpomínkách však žít budeš dál. Nebylo Ti dopřáno už s námi dál být, nebylo léku, abys mohl žít.
Časem i slzy ustanou, jen vzpomínky a bolest v srdci zůstanou. Dne 13. dubna uplynulo šest let, co nás opustila paní Věra Marková a 11. května uplyne šest let, kdy nás náhle opustil její syn pan Jan Marek z Cetoraze. S úctou a láskou vzpomíná přítelkyně Jarka.
Dne 15. května uplyne šestý nejsmutnější rok našeho života, kdy ve věku 27 let odešel náš nejdražší syn, vnuk, bratranec a kamarád pan Vladimír Lhotka z Pacova. Stále na Tebe vzpomínají rodiče, babičky, kamarádi i ostatní 1příbuzní.
Čas ubíhá a nevrací, co vzal, ale láska a vzpomínky v srdci žijí dál. Dne 23. dubna uplynuly dva roky, kdy nás náhle opustil pan František Dvořák z Cetoraze ve věku 86 let. Stále vzpomínají manželka Jiřina, dcera Eva s rodinou a zeť Jiří s rodinou.
Odešla jsi, jak osud si přál, avšak v našich srdcích a vzpomínkách žiješ dál. Dne 24. května uplyne 5 smutných roků, kdy nás navždy opustila milovaná manželka, maminka, babička a prababička paní Marie Makovcová z Pacova. S láskou stále vzpomínají manžel Jarda, děti Maruška, Jára a Dana s rodinami, sestry a švagr s rodinami.
Kdo v srdci žije, neumírá. Dne 4. května uplyne 12 smutných roků, kdy nás navždy opustil pan Karel Peška z Pacova. S láskou stále vzpomínají manželka, dcera a syn s rodinami.
To, že čas hojí rány, je jen pouhé zdání, stále je v srdci bolest a tiché vzpomínání. Dne 28. května uplynou dva roky od úmrtí pana Josefa Pecha z Pacova. S láskou vzpomíná manželka a syn s rodinou.
Dne 6. května uplyne 20 let od úmrtí pana Vladislava Šímy z Pacova. Kdo jste ho znali a měli rádi, vzpomeňte s námi. Manželka s dcerami, maminka a ostatní příbuzní.
Dne 28. května uplyne 30 let od úmrtí mého manžela Čestmíra Kozelského. Narodil se jako pohrobek a všichni nad ním plakali. Dostal darem vzácnou povahu rodových tradic – čestné jednání, lásku k lidem a k poctivé práci (40 let u JČE) a rozdávat radost zpěvem. Večerní zvon v kraji rodném zní celé fotbalové jedenáctce, která se sešla u nebeské brány. Děkuji za všechno. Manželka Miloslava.
Prázdný je domov, smutno je v něm, cestička na hřbitov zůstala jen. Dne 17. května uplyne pět let, co nás navždy opustil náš milovaný manžel, tatínek a dědeček pan František Dušek. S láskou vzpomínají manželka a děti s rodinami. Kdo jste ho znali, vzpomeňte s námi. Neplačte, že jsme odešli, ten klid a mír nám přejte, jen v srdci věčnou vzpomínku si na nás zachovejte. Dne 17. května uplynou tři roky, co nás navždy opustila paní Jarmila Petržílková. Stále vzpomínají příbuzní a přátelé.
Poděkování Kdo v srdci žije, neumírá. Dne 17. března v 9 hodin dopoledne zemřel náš drahý syn Karel Holakovský. Kdo jste ho znali, věnujte mu vzpomínku. Naše poděkování patří všem, kteří ho doprovodili na poslední cestě. Děkujeme za květinové dary a projevy soustrasti, především za zpěv p. Kudrny a p. Míky. Dále děkujeme p. faráři za mluvené slovo a všem zaměstnancům pohřební služby.Zarmoucená rodina.
Expozice
Městského muzea Antonína Sovy v Pacově Galerie Jana Autengrubera
Historie Pacovska
Život a dílo básníka Antonína Sovy
Pacov a motocyklový sport
www. zamekpacov.cz | www.mestopacov.cz
Přehled akcí v Pacově a okolí – KVĚTEN 2017 DEN Út Čt–So
DATUM AKCE 2. května Můžu k tobě? Situační komedie přibližuje s humorem a ironií zamotané mezilidské vztahy i psychické civilizační problémy. Hrají: E. Decastelo, B. Slezáček, V. Korec, ad. Kino Pacov od 19.30. Předprodej MěKS, 190 Kč. Tel.: 724 110 180. 4.–6. května Dny otevřených dveří HZS Kraje Vysočina. Stanice budou veřejnosti otevřeny v době od 8 do 17 hodin.
So
6. května Let deset. Vernisáž kolektivní výstavy autorů v Galerii Bernarda Bolzana v Těchobuzi od 15 hodin. Účast přislíbili: M. Jiříková, L. Hausenblas, B. Bakule Malá, V. Pešková, J. Kerouš, V. Kotál, H. Cetlová, I. Bukovský, I. Šmilauer, Ch. Monroe.
Ne
7. května Vítání ptačího zpěvu. Poslech ptačího zpěvu s odborným výkladem, ukázka odchytu a kroužkování ptáků, soutěž pro děti. U pomníku v Sovově parku od 8 hodin.
Út
9. května Diagnostika a návrh bylinné léčby. Diagnostiku provádí odborný poradce z firmy Serafin. Prodejna Harmonie, Jana Autengrubera 167, Pacov. Diagnostika probíhá celý den. Nutná rezervace předem. Více informací v obchodě.
St
10. května Koncert pěveckých sborů Sluníčko a Čtyřlístek. Kino Pacov od 17 hodin.
St
10. května Cestovatelské večery: Expedice Colorado River Grand Canyon 2015. Jiří Topič, vodák a příležitostný dobrodruh vás sveze na raftu po legendární řece přes území Hopiů a Navahů. Zámecký sál od 19 hodin. Vstupné dobrovolné.
So
13. května Fantazii jsme meze nekladly. Vernisáž výstavy prací Lucie Daňkové a Lenky Horké. Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově od 15 hodin. Úvodní slovo Mgr. Lenka Janoušková. Vystoupí Kateřina Houdková a Pavla Glacová. Výstava potrvá do 18. června.
Ne
14. května Na kole okolo Stražiště. 17. ročník cykloturistické akce určené pro rodiče s dětmi. Délka tras od 15 do 30 km. Start ve 13 hodin, prezence od 12.30. Sportovní areál Lukavec. Pořádá TJ Start Lukavec, z.s.
Ne
14. května Koncert Stražišťanu k Svátku matek. Zámecký sál v Pacově od 17 hodin.
Po
15. května Koncert ZUŠ k Svátku matek. Zámecký sál v Pacově od 17 hodin.
Út
16. května Kouzelná školní akademie. Kino Pacov od 17 hodin.
St
17. května Kouzelná školní akademie. Kino Pacov od 17 hodin.
So
20. května Dudácké slavnosti v Pacově. Vystoupí Stražišťan, Jitra Soběslav, dudáci jednotlivci z Vysočiny a jižních Čech, Budějovické dudácké sdružení a Dubínek Sezimovo Ústí. Dudácký průvod od zámku v Pacově ve 13.30. Zahájení koncertu v sokolovně ve 14 hodin.
So
20. května Medvědi dětem. Charitativní akce. Sokolovna od 19 hodin. Účinkuje Big Band Biskupská – Praha. Jako host vystoupí sólista opery ND František Zahradníček. V průběhu večera proběhne dražba dresu Petra Mrázka podepsaného všemi hráči Detroit Red Wings. Výtěžek bude použit na zřízení dílny pro děti z DD Senožaty. Příspěvky lze posílat i na č.ú. 2301184121/2010.
Čt
25. května Přednáška o základech chiromantie (věštění z ruky). O tom co o sobě můžete vyčíst z dlaně a že každá z páru rukou odhaluje jiné životní aspekty, přednáší velmi zkušená chiromantička Jana Niessnerová. Zámecký sál v Pacově od 19 hodin. Vstupné dobrovolné.
Pá
26. května Noční Pacov. 30. ročník turistického pochodu. Start účastníků mezi 18 a 19. hodinou z turistické základny KČT v Pošenské ulici. Startovné 20 Kč, trasy 7 a 13 km pro pěší, 16 km cyklo.
So
27. května 7. Pacovské pivní slavnosti. Pestrý hudební program. Losování o 365 piv. Zámecká zahrada od 13 hodin. V případě nepřízně počasí v sokolovně. Vstupné dobrovolné.
Program dudácké slavnosti Pacov 20. května 2017 12.00–12.30 13.00 13.30 14.00 16.00
Z mého kraje
Příjezd dudáků a souborů do pacovského zámku Přivítání v zámeckém sále starostou města Ing. Lukášem Vlčkem Průvod všech účinkujících od zámku do sokolovny Vystoupení všech účinkujících v pořadí Stražšťan a Stražišťánek Pacov Vystoupení dudáků a jednotlivců Dubínek Sezimovo Ústí a Jitra Soběslav Vystoupení dudáků jednotlivců Budějovické dudácké sdružení České Budějovice Předpokládaný konec koncertu
Periodický tisk územního samosprávného celku. Vydává MěKS Pacov, IČO 366 277, e-mail: meks@mestopacov.cz. Vedení redakce: Zdeněk Klika. Registrováno na MK ČR E 11392. Vychází 1 x měsíčně nákladem 1 250 výtisků. Uzávěrka je vždy k 15. dni v měsíci. Inzeráty se zařazují podle možnosti. Za obsahovou správnost příspěvků ručí autoři. Přetisk povolen při udání pramene. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky krátit. Tisk: Tiskárna v Ráji s.r.o., Grafická úprava Zdeněk Klika.