Marko Čambor výběr z prací 2019-2020
09 2020
Marko Čambor 13.6.1997 Praha Vzdělání 2020 2017-nyní 2013-2017
Akademie výtvarných umění v Praze, Intermédia 1 Mileny Dopitové Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, ateliér A1 Jana Šépky Střední průmyslová škola stavební Josefa Gočára v Praze
Praxe 03-09 2019 2018-2019 2017-2018 2016-2018 2016
brainworks/Petr Janda (architekt) Světova 1 Art Space (produkce) AV19 (architekt) Galerie Jaroslava Fragnera (produkce) Neolokátor (výzkum)
Schopnosti AutoCAD 2019 Rhinoceros 6 Photoshop InDesign Zájmy Umění Architektura Gastronomie
+420 724 222 915 marko.cambor@gmail.com @markocambor
Kresba k semestrální práci Panel? Znovu!
Panel? Znovu! Tento projekt vznikl jako výsledek semestrálního zadání na téma beton. Mým cílem bylo navrhnout stavbu, která používá co nejméně nového materiálu. V České republice stojí přibližně 65 000 panelových domů. Většina z nich byla postavena mezi 70. a 80. lety 20 století. Poptávka po bydlení roste a je třeba se na tuto otázku podívat jako nový začátek. Je možné použít současné panelové domy jako stavební materiál a tedy jim vdechnout nový život? Mojí motivací pro tento projekt bylo najít cestu jak použít železobetonové panely novým způsobem. Osobně jsem viděl tento úkol jako důležité cvičení jak začít přemýšlet jinak o stavebnictví. Výroba betonu (nejpoužívanějšího stebního materiálu na světě) představuje velkou zátěž pro životní prostředí a celosvětově představuje 8-10% celkové produkce skleníkových plynů. Tedy je zřejmě, že se jedná o otázku, kterou bude třeba zodpovědět. Mým projektem je koncept rodinného dvoj-domu, který je postaven z panelů stavební soustavy T08B (nejběžnější soustavy v ČR). Dům je koncipován jako hybridní konstrukce mezi montovanou a monolotickou. Kombinace původních prvků s minimem nového materiálu. Vyhodou stavby je rychlost výstavby a menší uhlíkova stopa než u konvenčních domů. Tento eperimentální dům je možno dokončit za méně než měsíc. Je dbáno na pohodlí obyvatel, proto je stavba izolavaná, nikoliv polystyrénem, ale izolačním betonem, který nejen funguje jako izolace, ale také jako metriál, který ztužuje celou konstrukci. Ekologický dopad této stavby je možné i nadéle zmenšovat použitím alternativních pojiv ve směsech, které jsou nezbytné pro stavbu.
Základem návrhu je konceptuální přemýšlení nad zdroji stavebních materiálů. Příkladem je demontáž, již montovaného panelového domu. Proces delší a nákladnější než standartní demolice, ale který má za výsledek užitečný stavební materiál, nikoliv suť.
LS 2019/2020
Dům je navržený jako kombinace montované a monolitické konstrukce. Zdvojené vniřní stěny a stěny vnější navrženy jako ztracené bednění vylévané izolačním betonem.
Dům s velkorysými lodžiemi, které jsou vybaveny posuvnými stěnami, které fungují jako zimní zahrada.
B’
A’
B
A
0,5
1
2
5m
Půdorys 1NP
1:60
B’
0
A’
B
A
0
0,5
1
2
5m
Půdorys 2NP
1:60
0
0
0,5
1
2
0,5
1
5m
2
5m
Řez A-A’
1:60
Řez B-B’
1:30
Sídliště Tuhnice (1969)
Sídliště Čankovská (1990)
Sídliště Bory (1974)
Sídliště Růžový Vrch (1986) Sídliště Drahovice (1972)
Sídliště U Pošty (1960)
Sídliště Slovany (1963)
Sídliště Máj (1991)
Sídliště Solidarita (1947) Sídliště Antala Staška (1955) Sídliště Jižní Město (1988)
Sídliště Lidická Třída (1965)
Sídliště Vltava (1987) Pražské sídliště (1976)
Sídliště Mšeno (1990)
Sídliště Králův Háj (1970) Sídliště Aloisina výšina (1980)
Sídliště I (1961)
Sídliště Slezské předměstí (1975)
Sídliště Stalingrad (1956)
Sídliště Nová ulice (1955)
Sídliště Bohunice (1986)
Sídliště Lesná (1970) Sídliště Vinohrady (1992) Sídliště Juliánov (1967)
Sídliště Komenského náměstí (1973)
Sídliště Karlovina (1983) Sídliště Dašická (1990)
Sídliště Polabiny (1998)
Sídliště Moravské předměstí (1993)
Sídliště II (1967) Sídliště Březinovy Sady (1980)
Sídliště U Tylova divadla (1975)
Sídliště Dukla (1957)
Sídliště Labská Kotlina II (1977)
Sídliště Třída Lidových milicí (1967)
Sídliště Invalidovna (1960)
Sídliště Bohnice (1980) Sídliště Ďáblice (1975)
Sídliště Březové Hory (1960)
Sídliště Nový Barrandov (1992)
Sídliště Jižní Město (1991)
Sídliště Sítná (1987) Sídliště Kočerady (1989)
Sídliště Severní Předměstí (1980) Sídliště Doubravka (1973)
Sídliště Nový Ostrov (1976)
Sídliště Břenecká (1980)
Sídliště Podžátecká (1961)
Sídliště Janov (1979)
Sídliště Šanov II (1978)
Sídliště Severní Terasa (1990)
Sídliště Ruprechtice (1972) Sídliště Wolkerár (1974)
Sídliště Ráj (1967)
Sídliště Podlesí (1972)
Sídliště Jindřiška (1969)
Sídliště Jižní Svahy (2000) Sídliště Bartošova čtvrť (1974)
Sídliště Šířava (1967)
Sídliště Trávníky (1978)
Sídliště Norská (1955) Sídliště F1 (1975)
Sídliště Lazce (1985)
Sídliště Svatý Kopeček (1972)
Sídliště Zábřeh (1970)
Sídliště Poruba I (1961) Sídliště Poruba V (1967)
Panelová sídliště v ČR
Spojení, Splynutí, Soužití Návrh výtvarné instalace v Satalicích, který vznikl pro Opencall programu GHMP CirculUM 2020. Ve spolupráci se Zlatou Ziborovou. Oblast Satalic nás silně upoutala jejich komunitním centrem (KC Jiřího Hubáče), aktivními občany a jejich zájem se podílet na otevření jejich oblasti umělcům, tedy i proto bychom rádi zapojili obyvatele do procesu tvorby. Jednalo by se o uspořádání akce, kde by došlo k participaci při tvorbě budoucího výtvarného díla. S jejich svolením bychom odlily části jejich těl (jakékoliv jsou ochotni nabídnout). Potom bychom se vzniklými formami pracovali, tak že bychom z nich vytvářeli keramické reliéfy, které by se pak zasadily do vybraných uzlů Satalic. Uzly vnímáme, jako rozmezí mezi architekturou a přírodou, převážně urbanistické hranice Satalic. Umisťovaná díla by byly různými reliéfy, které by vytvářely symbiózu s okolní krajinou a měnily by se spolu se svým okolím propojit. Chceme rozšířit pojem živého i na neorganické formy. Sochy mohou být, jak surrealistickými bytostmi, tak i horninami tvořící krajinu. Objekty v instalaci mají mít nebinární, ale multiplicitní charakter. Jsou těly, jsou pevné i fluidní jsou živé i nerostné, nemusí být v opaku vůči sobě, ale stát se jednotným organismem. Velmi nás nadchlo, že bychom mohli dát obyvatelům pocit, že nejen ve své oblasti bydlí, ale že oni jsou jejich prostředím. Myslím, že když otiskneme naši identitu do naší krajiny, kde žijeme, tak už ji přestáváme vnímat jako něco vnějšího, něco nám vzdálené, či něco co musíme překonávat nebo dokonce s přírodou/krajinou kolem nás bojovat. Chceme narušit dualismus mezi přírodou a člověkem, aby už nestáli proti sobě, ale abychom si uvědomili, že my jsme přírodou a krajina utváří nás i náš život. Je zásadní se do krajiny promítat a být s ní v symbióze. Takové strategie ve změně myšlení se nám zdají zásadní pro odvrácení klimatických změn a následků, které s sebou přináší. Jedná se o budoucnost, které se nelze vyhnout. Můžeme bojovat pouze s následky a vnímat přírodu jako určitého abstraktního nepřítele, nebo se s krajinou spojit a vytvořit harmonii i metafyzickou, ze které nemusíme čerpat my, ale převážně ti, kteří přijdou po nás.
Nejdůležitější součástí konceptu byla motivace společenské akce, kde se obyvatelé Satalic účastní na výrobě daného výtvarného díla. Jde o spolupráci nikoliv zakázku.
Opencall pro GHMP 2020
Model části navrhovaného objektu 1:1 (červen 2020)
Sonder Návrh výtvarné instalace ve školní galerie Nika ve stanici metra Karlovo náměstí. Vystaveno mezí únorem a květnem 2020. Sonder: uvědomění si, že cizí náhondý kolemjdoucí má stejně barvitý život jako my. Nástroj empatie. Instalace umístěná v exponovaném veřejném prostoru vestibulu metra. Mžik v koutku oka. Zájem. Příchod k instalaci a okamžitá konfrontace s nemožností vidět sebe sama. Klouzání očí po textu sledující obrys. Nápověda skutečnosti, že zde nejsme sami. Oči na textu rychle si všimnou cizího člověka, který po vteřině mizí. Kam asi jde? Pospíchá nebo rychle chodí? Co to může být za osobu? Je možné, že...
Instalce v galerii Nika 2020
Komín (Cenrtrum pražských vertikál) Tento projekt vznikl jako výsledek semestrálního zadání na téma cihla. Mým cílem bylo navrhnout stavbu, která používá co reaguje na industriální paměť Prahy. Komíny jsou silnou součástí českého stavebního dědictví. Komíny byly silnými indikátory technologického a industriálního pokroku. Dnes se stávají relikty minulosti a svědky své doby. Mnoho komínů je dnes bořeno, bez jediného zaváhání. Komíny mají ve městě své místo, i když již nenaplňují svoji původní úlohu. Jedná se o nezaměnitelné monumentální objemy, které přetrvávají a v Praze jich je znatelné množství. Mým záměrem bylo, vybrat si komín v exponované oblasti města a přinést koncept, jak s tím to objektem naložit v dnešní době. Vybraný komín se nachází v areálu bývalé tiskárny A.Haase z roku 1909, dnešním provozně-správním areálu ND v Praze. Chtěl jsem využít potenciál výšky tohoto komína a jeho exponovanost v rámci svého okolí. Komín se nachází v jádru městské památkové rezervace a má tedy nenapodobitelnou pozici, která mu dává neobyčejný potenciál. Mým zájmem bylo nalézt náplň tomuto objektu, aby reflektoval jeho okolí, ale zároveň se nestal pouze exkluzivní záležitosti pro hrstku lidí. Praha má neuvěřitelně rozsáhlé stavební dědictví, ale neexistuje místo, kde se dá vzdělávat o této pražské přednosti. Způsob, jak vystavovat architekturu je jedna z nesložitějších otázek, které si můžeme klást. Můj návrh tuto otázku reflektuje, a i proto mým návrhem je Centrum pražských vertikál. Město vertikály nejen tvoří, ale na mnhdy jej definují. Instituce využívající již nepoužívaný kus industriální paměti Prahy pro představení její stavební tradice. Instituce, která nerozděluje stavby na prestižní a industriální, ale představuje jej v společně jako rovnocenné prvky v kontextu jedinečného města. Praha je, jak známá přezdívka napovídá, stověžatá, a jaký je lepší formát pro Centrum pražských vertikál než ten, který je jeho součástí. Místo, kde se člověk může vzdělat a zároveň nechat pohltit dechberoucím výhledem, který dovoluje se obklopit kontextem architektury Prahy. Koncept vystavování architektury v měřítku 1:1.
ZS 2019/2020
0510 20
50
100 m Situace
1:1500
Bydlení Svobody Koncept studentského bydlení v Jihlavě vzniknul ve spolupráci s městem Jihlava, jako výsledek workshopu v Jihlavě. Tento projekt vzniknul ve spolupráci s Magdalenou Uhlířovou. Náměstí Svobody trpí nejasnou urbanistickou koncepcí. A to po výstavbě Domu kultury a odborů v roce 1961 a asanaci mnoha budov na náměstí v 70. letech. Náměstí dnes nefunguje jako náměstí. Veliká křižovatka ho rozděluje na dvě veliké plochy bez jasného účelu. Ty obklopuje mnoho proluk a místo tak působí neutěšeně. V okolí se nachází Vysoká škola polytechnická a na náměstí vzniká projekt Vysoké školy filmové. Na nedostatek ubytovní pro studenty v Jihlavě reaguje projekt studentského Bydlení Svobody. Ten si klade za cíl definovat, čím má dnes náměstí být, a přinést nový život na sever od centra. Bydlení Svobody zaplňuje dvě protilehlé proluky v jednom bloku. Jednu bydlením pro studenty se společenskými prostory, a druhou proluku sportovním domem. Projekt také oživuje bývalou garáž stojící v srdci vnitrobloku.Tu transformuje na menzu a bar. Zastavěním proluk se blok stává kompletním a umožňuje vnitrobloku začít žít. Odskočením hlavního a sportovního domu od okolních domů dochází k mezerám mezi domy, které vybíjezí obyvatele Jihlavy ke strávení času uvnitř vnitrobloku. Ten je v kontrastu k rušnému Náměstí Svobody klidovou zónou. Otevřený vnitroblok však nenutí nikoho zůstat. Může fungovat i jen jako zkrácení si cesty přes město. Komplex bydlení Svobody nepatří jen studentům. Naopak. Všichni jsou zváni k vlévání nového života do žil jednoho bloku.
LS 2018/2019
Marko Čambor výběr z prací 2019-2020
09 2020