Naučte (se) citovat by Martin Krčál

NauÄ?te (se) citovat

Blansko 2014

Naučte (se) citovat Martin Krčál a Zuzana Teplíková

ISBN 978-80-260-6074-1 EAN 978-80-260-6074-1 Vydavatel: Citace.com - Martin Krčál, Dvorská 1874/92, 678 01 Blansko Místo: Blansko Rok vydání: 2014 (1. vydání) Tiskárna: Powerprint s.r.o., Kamýcká 751/60, 165 00 Praha - Suchdol Obálka: Aneta Pilátová Web: http://www.citace.com

Citace knihy: KRČÁL, Martin a Zuzana TEPLÍKOVÁ. Naučte (se) citovat. Blansko: Citace.com, 2014. ISBN 978-80-260-6074-1.

Obsah Obsah

Úvod

Část 1 - Problematika citací a plagiátorství

Proč citujeme

Plagiátorství

Druhy plagiátorství

Klonování Kopírování (CTRL+C) Drobné úpravy Jeden zdroj Spojování textů (mashups) Necitování v textu Citáty bez uvozovek Vylepšování literatury Nedohledatelný zdroj Zneužití autocitací

14 16 18 19 20 22 23 23 24 25

Antiplagiátorské systémy

Další informace o plagiátorství

Druhy citací

Citační styly

Univerzální styly Oborové styly Styly časopisů

31 32 33

Část 2 - Citování dle normy ČSN ISO 690 Odkazy v textu Author-date system (harvardský systém) Poznámky pod čarou Číslování odkazů (Vancouver style) Citace v soupisu literatury Obecné zásady Základní prvky citace Citování různých druhů dokumentů

Část 3 - Jak si zjednodušit citování Citační software Generátory citací Citační manažery Další nástroje

Část 4 - Výuka citací Citační problematika jako předmět výuky

35 37 37 40 41 42 42 44 49

75 77 77 77 78

83 85

Přístupy ve vzdělávání dětí a dospělých v souvislosti s výukou… 86 Aplikace didaktiky na výuku citací

Didaktické principy a jejich využití ve výuce citací

Princip cílevědomosti Princip systematičnosti Princip aktivnosti Princip názornosti Princip uvědomělosti Princip trvalosti Princip přiměřenosti Princip emocionálnosti Princip vědeckosti Princip individuálního přístupu Princip zpětné vazby Princip partnerského přístupu k účastníkům

91 93 94 95 95 96 97 98 98 99 99 100

Didaktické formy a metody a jejich využití ve výuce citací

100

Didaktické formy Didaktické metody Hlavní didaktické formy a metody ve výuce citací

100 102 106

Část 5 - Vzdělávací aktivity s citační problematikou 119 Hra s citacemi

122

Poskládej a poznej

124

1. varianta 2. varianta

125 126

Vytvoř vlastní citaci

126

Bibliografická stanoviště

127

Cixeso (neboli citační pexeso)

128

Definice pojmů

129

1. varianta 2. varianta

129 130

Zpřeházené citace

130

Aktuální kauzy plagiátorství

131

Určování druhů plagiátorství

132

Příteli, poraď mi

133

Případové studie

135

Práce s textem

135

Rozbor textů jiných autorů Tvorba vlastního textu

135 136

Pravda nebo lež?

136

Třídění druhů dokumentů

138

Část 6 - Tipy na výuku od knihovníků - lektorů

141

Jaké metody ve výuce využíváte nejvíce a proč?

144

Co si představíte pod „Výuka citací zábavnou formou“?

145

Závěr

151 5

Použitá literatura

153

Přílohy - materiály odkazované v textu

157

Příloha č. 1: Aktivity Poskládej a poznej Cixeso Zpřeházené citace Aktuální kauzy plagiátorství Poraď mi, příteli Případové studie Práce s textem Příloha č. 2: Výuka citací v knihovnách Ukázka komiksu Bc. Radmily Kouřilové z ÚK PřF MU Výzkum výuky citací – odpovědi lektorek

159 159 166 170 172 176 186 189 191 191 192

Úvod Zeptáme-li se studentů, co je jejich největším problémem při psaní odborného textu, obvykle odpoví, že správné citování a obava z plagiátorství. Nutno říci, že i díky zveřejněným mediálním kauzám, které sahají do nejvyšších pater akademické obce i veřejného života, se o citacích a plagiátorství mluví mnohem víc, což je bezesporu dobře. Zejména plagiátorství bylo dosud v oblasti informačního vzdělávání opomíjeno na úkor správného vytváření citací. Nicméně obě složky jsou důležité a je nutné je zapracovávat do vzdělávacího systému již od základních škol, protože čím dříve se děti naučí nejen správně pracovat s literaturou a nekrást cizí texty z internetu, ale také efektivně vyhledávat relevantní zdroje a hodnotit nalezené informace, tím jednodušší bude jejich vstup do prostředí vysokých škol i do profesního života. Problém je, že mnohdy ani učitelé neumí citovat podle pravidel a nevědí, jak vyhledávat plagiáty v textech svých studentů. Chybí také metodické pokyny pro výuku citací. Tento stav bychom chtěli touto knihou změnit. V červnu 2013 obhájila Zuzana Teplíková diplomovou práci na téma výuka citací. Text byl doporučen vedoucím i oponentem práce k publikování a rozhodli jsme se tak učinit. Původně se měla kniha zaměřovat jen na samotný vzdělávací proces a přinést různé metody výuky citací a osvěty v oblasti plagiátorství. Postupem času se ale ukázalo, že je nutné text doplnit o pravidla citování a jednotlivé druhy plagiátorství. Doplněny byly také příklady citačního softwaru a antiplagiátorských systémů. Zpracování této části se ujal Martin Krčál. Vznikl tak unikátní dokument, který je určen nejen pro učitele, ale mohou jej využít také studenti, knihovníci, odborní pracovníci a další osoby, jež se chtějí naučit citovat a případně se věnovat vzdělávání v této oblasti.

Kniha je prakticky zaměřena. Obsahuje sedmdesát jedna příkladů citací dvaceti čtyř druhů dokumentů, podle kterých je možné citace vytvářet. Je zde také představeno čtrnáct výukových aktivit, které lze ihned využít ve výuce. Jednotlivé aktivity byly otestovány v rámci kurzů informační gramotnosti na Masarykově univerzitě a na středních školách. Na základě toho jsme je upravili tak, aby byly skutečně použitelné v praxi. V knize se nachází také tipy od knihovníků, kteří se věnují výuce citací. Věříme, že kniha Naučte (se) citovat se stane dobrým pomocníkem při tvorbě citací a také ve výuce na všech typech škol.

Část 1 Problematika citací a plagiátorství

Problematika citací a plagiátorství

Proč citujeme Citace a citování jsou nedílnou součástí tvorby jakéhokoliv odborného textu. Proč jsou citace tak důležité a proč je musíme citovat? Důvodů je hned několik: 1. Autorský zákon Povinnost citovat je zakotvena v legislativě. V Autorském zákoně v paragrafu 31 Citace se upravuje užití autorských děl. Dle tohoto paragrafu můžeme využít části zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle pod podmínkou, že uvedeme autora, název a další informace důležité pro vyhledání původního díla. Pro potřeby recenze, kritiky, vědecké nebo odborné tvorby lze použít nejen výňatky, ale též drobná celá díla, a to za předpokladu, že budou v rozsahu, který vyžaduje konkrétní situace a nebude to v rozporu s poctivými zvyklostmi. Cizí díla je možné využít také při výuce nebo ve vědeckém výzkumu. Zde je nutné splnit podmínku, dle které nesmí být takové dílo předmětem přímého nebo nepřímého hospodářského prospěchu. Ve všech případech je nutné uvést zdroj původní myšlenky a užít dílo v odůvodněné míře, tedy v takovém rozsahu, v jakém je to nezbytně nutné. Odůvodněná míra je individuální a závisí na konkrétní situaci. Více se jí zabývám v kapitole Druhy plagiátorství (Autorský zákon, § 31 Citace). 2. Etické aspekty Publikační a citační etika je soubor pravidel, které by měl autor dodržovat při psaní odborného textu a při práci s literaturou. Patří sem např.:  povinnost citovat všechny zdroje,  neuvádět citace, které jsme v textu nepoužili,  nevyužívat autocitace bez vazby na nové dílo,  nepřesné citování,  nevytvářet plagiáty. Etické aspekty jsou úzce spjaty s plagiátorstvím a výše uvedené příklady podrobněji rozebírám v kapitole věnované druhům plagiátorství. 11

Martin Krčál

3. Zpětné ověření myšlenek Při čtení textu se nám může zdát, že autor nesprávně pochopil myšlenku jiného autora, vytrhl ji z kontextu, špatně ji přeložil nebo ji záměrně přizpůsobil potřebám svého textu. V takovém případě je možné dohledat původní dokument a informaci ověřit. Pokud by nebyla uvedená citace, museli bychom kontaktovat autora textu, který by nám musel poskytnout svůj zdroj. Uvedením citací se proces dohledání informace v původním zdroji zjednodušuje a zrychluje. 4. Schopnost práce s literaturou Správné uvádění citací v textu značí, že tvůrce dokáže pracovat s literaturou, tzn., umí si zdroje vyhledat, nastudovat, získat potřebné informace, konfrontovat cizí myšlenky se svými a zakomponovat tyto myšlenky do textu. Není to sice úplně vždy pravidlem, ale správné citování a kvalitní zdroje jsou jedním ze znaků dobré odborné a vědecké práce. 5.

Získání širšího kontextu k popisované problematice

Nejde o primární důvod citování, ale někdy nás myšlenka jiného autora v textu může zaujmout, podle citace si vyhledáme dokument a můžeme tak získat zajímavý zdroj pro další studium. Tento způsob lze využít také při vyhledávání dokumentů k tématu, kdy si v nalezených zdrojích projdeme použitou literaturu, se kterou autor pracoval a může nás to přivést k dílům, které se tématu týkají, ale dosud jsme je neznali. Existují také případy, kdy nemusíme citovat. Jde o tzv. obecně známé informace, u kterých očekáváme, že je potenciální čtenář zná. Několik příkladů:  voda vaří při 100°C  jde o obecně známou informaci, kterou získáváme již v hodinách fyziky na základní škole  v první přímé volbě prezidenta ČR zvítězil Miloš Zeman  jde o informaci dostatečně známou z médií  nejvyšší horou světa je Mount Everest  informace je dohledatelná v učebnicích zeměpisu pro základní školy

Část 1: Problematika citací a plagiátorství

Pokud budeme chtít použít konkrétní údaj např. o výšce Mount Everestu, pak je dobré zdroj uvést, aby si čtenář mohl informaci ověřit. V literatuře se totiž informace o výšce nejvyšší hory světa mohou rozcházet. Obdobně bychom citovali zdroj i v případě, pokud bychom u vítězného prezidenta uvedli, kolik hlasů ve volbě získal. Obecně známé informace by měly být prezentovány neutrální formou. V opačném případě opět uvádíme zdroj, aby si čtenář mohl informaci dohledat a ověřit. Zdroj raději uvedeme i v případech, kdy si nejsme jistí, že jde o obecně známou informaci. Je lepší citaci v textu mít, než necitovat.

Plagiátorství Problematika plagiátorství je dnes často diskutovaným tématem. Mohou za to mnohé kauzy z posledních let, které jsou medializovány a mnohdy sahají třeba až do nejvyšších sfér akademické obce. Proč se v poslední době objevuje tolik případů plagiátorství? Jedním z důvodů je fakt, že velké množství textů existuje v elektronické podobě a lze je velmi snadno zkopírovat do vlastní práce. Ke kopírování textů docházelo i dříve, nicméně v současnosti je to o poznání jednodušší. Svou roli při odhalování plagiátů však hrají také stále lepší antiplagiátorské systémy. V České republice je nejvíce používaný nástroj v rámci systému Thesis.cz vyvíjený Masarykovou univerzitou, který kromě porovnávání uložených diplomových prací kontroluje shodu napříč významnými internetovými zdroji. Ze zahraničních systémů můžeme jmenovat např. Turnitin nebo službu WriteCheck. V mnoha případech si vystačíme s vložením problematické pasáže do Googlu. Ke vzrůstajícímu počtu případů plagiátorství přispívá samotné akademické prostředí, které mnohdy konkrétní plagiátorské kauzy bagatelizuje a „zametá pod koberec“. Problematická je také osvěta zaměřená zejména na správné vytváření citací, místo aby se věnovala konkrétním případům a druhům plagiátorství.

Martin Krčál

Plagiátorství je obecně vnímáno jako použití cizí myšlenky ve vlastním textu bez uvedení zdroje. Pokud použijeme diplomovou práci jiné osoby a vydáme ji za vlastní, pak budeme zcela jistě označeni za plagiátory. Stejné to bude i v okamžiku, kdy zkopírujeme pouze určitou část a tu použijeme ve svém textu, aniž bychom citovali původního autora. Velmi často se zapomíná, že citovat se musí nejen texty, ale také obrázky, fotografie, tabulky, grafy a další doprovodné materiály, které přebíráme do vlastních prací. Plagiátorství ale není jen kopírování. Existuje celá řada jiných, více či méně závažných forem plagiátorství. V následující kapitole se je pokusím popsat.

Druhy plagiátorství Při tvorbě této kapitoly jsem vycházel z příručky White Paper: The Plagiarism Spectrum: Instructor Insights into the 10 Types of Plagiarism (The plagiarism spectrum, 2012), kterou na svých webových stránkách nabízí volně ke stažení služba Turnitin. Jedná se o 10 forem plagiátorství, u nichž najdeme vždy krátký popis, závažnost, frekvenci výskytů a krátkou názornou ukázku. Bohužel mi zde chybí podrobnější popis a některé formy jsou si hodně podobné, proto jsem se rozhodl sestavit vlastní seznam doplněný o příklady z praxe a o možnosti při odhalování jednotlivých druhů plagiátorství. Některé položky jsem sloučil, případně jsem je pojmenoval jinak.

Klonování Pravděpodobně nejzávažnějším druhem plagiátorství je doslovné zkopírování dokumentu. V takovém případě dochází k úplnému převzetí cizího textu, kdy jej vydáváme za vlastní. Tento druh plagiátorství je velmi obvyklý u elektronických dokumentů vystavených na internetu. Zejména na základních a středních školách se stává, že studenti okopírují článek na Wikipedii nebo někde jinde na internetu a následně ho odevzdají jako svou vlastní esej. Něco podobného se v minulosti dělo také na vysokých školách, kde si někteří studenti ulehčili práci tím, že odjeli na jinou univerzitu, kde si našli v knihovně diplomovou práci

Část 1: Problematika citací a plagiátorství

na stejné téma a tu pak odevzdali pod svým jménem. Na vysokých školách se tento druh plagiátorství podařilo omezit díky nasazení antiplagiátorských systémů a také díky větší otevřeností repozitářů diplomových prací (Thesis.cz nebo lokální archivy škol). Na nižších stupních škol využívají učitelé pro vyhledávání plagiátů Google, kde stačí zadat vybrané věty z textu a zobrazí se odpovídající výsledky, často původní předlohy odevzdaných textů. Dále jsou odkázáni na vlastní orientaci v dané problematice a zdrojích. Za klonování lze považovat také databáze seminárních prací. Na internetu existují služby, které umožňují stáhnout si seminární práci nebo esej, a tu použít pod svým jménem. Nabídka je často koncipovaná dle předmětů základních a středních škol. Kvalita textů bývá různá. Práce jsou nabízeny zdarma nebo i za úplatu. Učitelé základních a středních škol by měli takové portály znát a podezřelé práce by na nich měli zkusit vyhledávat. Opět je možné použít Google. Převzaté texty lze identifikovat také podle jiného stylu psaní, který není pro daného žáka nebo studenta typický. Svou roli může sehrát také konfrontace jeho znalostí s obsahem odevzdaného textu. Ještě dál jdou služby, které nabízejí vypracování práce na zakázku. Často se prezentují jako poradenství k psaní diplomových prací, nabízejí vytvoření rešerše k tématu, překlady, případně vytvoření podkladů pro práce studentů. V ceníku jejich služeb však obvykle najdeme také položku cena za vytvoření textu. Pokud si student takovou práci koupí a odevzdá ji pod svým jménem, jde vlastně také o plagiátorství v podobě klonování. V každém případě se jedná o podvod a dle mého názoru není ani nabízení vyhotovení práce na zakázku etické. Diskutabilní je také kvalita textů. Pro potřeby seminárních prací a esejí je určitě možné získat relativně kvalitní texty, protože jejich rozsah a náročnost nebývá příliš vysoká. U diplomových prací si nedovedu představit napsání práce v řádech několika dnů bez předchozího důkladného studia tématu, proto tyto práce obvykle obsahují mnoho chyb, jsou povrchní, nemají praktickou část např. s realizovaným výzkumem a vykazují problémy s citacemi. Uváděný autor práce pak nemá téma

Martin Krčál

dostatečně prostudováno a neorientuje se v něm, což se může projevit třeba při závěrečné obhajobě.

 Ukázka klonování Původní práce Brno-Špilberk Jednou z výrazných dominant moravské metropole je dnes poněkud strohá silueta hradu Špilberka. Jeho původní tvář středověkého sídla podstatně změnilo období baroka, kdy získal podobu mohutné barokní pevnosti. Špilberk býval hradem královským – založil jej kolem roku 1240 moravský markrabě, pozdější český král Přemysl Otakar II. Další moravští markrabí z rodu Přemyslovců, kteří tu měli své hlavní sídlo, hrad dále přestavovali a rozšiřovali. Po požáru v roce 1578 padlo rozhodnutí přestavět Špilberk na pevnost, která by dokázala ochránit město před hrozícím tureckým nebezpečím. A tento úkol plnil i v dalších staletích. Bezesporu úspěšně- vždyť v letech 1643 a 1645 odolala pevnost i město na jejím úpatí obležení početného a dobře vyzbrojeného švédského vojska.

Plagiát Brno-Špilberk Jednou z výrazných dominant moravské metropole je dnes poněkud strohá silueta hradu Špilberka. Jeho původní tvář středověkého sídla podstatně změnilo období baroka, kdy získal podobu mohutné barokní pevnosti. Špilberk býval hradem královským – založil jej kolem roku 1240 moravský markrabě, pozdější český král Přemysl Otakar II. Další moravští markrabí z rodu Přemyslovců, kteří tu měli své hlavní sídlo, hrad dále přestavovali a rozšiřovali. Po požáru v roce 1578 padlo rozhodnutí přestavět Špilberk na pevnost, která by dokázala ochránit město před hrozícím tureckým nebezpečím. A tento úkol plnil i v dalších staletích. Bezesporu úspěšně- vždyť v letech 1643 a 1645 odolala pevnost i město na jejím úpatí obležení početného a dobře vyzbrojeného švédského vojska.

Zdroj: SOUKUP, Vladimír, Petr DAVID a Zdeněk THOMA. Za strašidly na hrady a zámky: 50 rodinných výletů. Praha: Ikar, 2005, 232 s. ISBN 80-249-0593-0.

Kopírování (CTRL+C) Svou závažností je kopírování částí textu srovnatelné s klonováním. Bezesporu jde o jeden z nejčastějších druhů plagiátorství, kdy doslovně přebíráme vybrané pasáže z jiných zdrojů bez uvedení citace. Stejně jako u klonování je velmi časté u elektronických dokumentů dostupných online. Obvykle bývá kombinováno s jinými druhy plagiátorství, např. se spojováním nebo drobnými úpravami. Kopírování můžeme rozdělit na necitování:

Část 1: Problematika citací a plagiátorství  vědomé – zdroj neuvádíme zcela záměrně. Důvodem může být fakt, že dokument svým charakterem neodpovídá odbornému textu (např. Wikipedie) nebo neschopnost autora pracovat se zdroji a konfrontovat je s vlastními myšlenkami, což by mělo být smyslem jakékoliv odborné práce. Dalším důvodem může být situace, kdy autor zapomene, odkud informaci čerpal a rezignuje na zpětné dohledání.  nevědomé – zdroj zapomeneme uvést nebo myšlenku považujeme za vlastní. V tomto případě se vyplatí systematická práce s literaturou a tvorba poznámek, při níž si evidujeme, odkud jsme danou informaci převzali. K dispozici jsou také různé citační manažery, které lze využívat pro evidenci zdrojů a uchovávání poznámek. V rozpoznání tohoto druhu plagiátorství opět pomáhají antiplagiátorské systémy, vyhledávače a orientace učitele nebo vedoucího práce v dané problematice a jejích zdrojích. S kopírováním úzce souvisí také pojem odůvodněná míra. V autorském zákoně se uvádí: „Do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle.“ (Autorský zákon, § 31 Citace, ods. 1a). Bohužel zákon již tento pojem dále nedefinuje a dle mého názoru to ani univerzálně nejde stanovit. Vždy záleží na konkrétním případu. U prací kompilačního charakteru lze očekávat více citací než třeba u textů popisujících původní výzkum, nicméně nemusí to být pravidlem. Při citování si vždy klademe otázku, zda je využití citace v daném rozsahu nutné nebo ne a jestli bude pro práci přínosem.

Martin Krčál

 Ukázka kopírování Původní práce Brno-Špilberk Jednou z výrazných dominant moravské metropole je dnes poněkud strohá silueta hradu Špilberka. Jeho původní tvář středověkého sídla podstatně změnilo období baroka, kdy získal podobu mohutné barokní pevnosti. Špilberk býval hradem královským – založil jej kolem roku 1240 moravský markrabě, pozdější český král Přemysl Otakar II. Další moravští markrabí z rodu Přemyslovců, kteří tu měli své hlavní sídlo, hrad dále přestavovali a rozšiřovali. Po požáru v roce 1578 padlo rozhodnutí přestavět Špilberk na pevnost, která by dokázala ochránit město před hrozícím tureckým nebezpečím. A tento úkol plnil i v dalších staletích. Bezesporu úspěšně – vždyť v letech 1643 a 1645 odolala pevnost i město na jejím úpatí obležení početného a dobře vyzbrojeného švédského vojska.

Zdroj: SOUKUP, Vladimír, Petr DAVID a Zdeněk THOMA. Za strašidly na hrady a zámky: 50 rodinných výletů. Praha: Ikar, 2005, 232 s. ISBN 80-249-0593-0.

Drobné úpravy Tento druh plagiátorství spočívá v tom, že převezmeme část textu jiného autora a změníme v něm některé formulace, nahradíme jednotlivá slova jejich synonymy, vypustíme nepotřebná slova, změníme slovosled ve větě nebo změníme pořadí některých vět apod. Problémem je, že opět použijeme cizí myšlenku, ale neuvedeme zdroj. Ve své praxi jsem se několikrát setkal s převzetím článků z časopisů nebo z částí knih, v nichž byly provedeny jen výše uvedené úpravy, a autor je vydával ve své práci za vlastní. Takto upravené texty sice antiplagiátorské systémy většinou neodhalí, ale bezesporu jde o závažný druh plagiátorství.

Část 1: Problematika citací a plagiátorství

 Ukázka drobných úprav Původní práce Brno-Špilberk Jednou z výrazných dominant moravské metropole je dnes poněkud strohá silueta hradu Špilberka. Jeho původní tvář středověkého sídla podstatně změnilo období baroka, kdy získal podobu mohutné barokní pevnosti. Špilberk býval hradem královským – založil jej kolem roku 1240 moravský markrabě, pozdější český král Přemysl Otakar II. Další moravští markrabí z rodu Přemyslovců, kteří tu měli své hlavní sídlo, hrad dále přestavovali a rozšiřovali. Po požáru v roce 1578 padlo rozhodnutí přestavět Špilberk na pevnost, která by dokázala ochránit město před hrozícím tureckým nebezpečím. A tento úkol plnil i v dalších staletích. Bezesporu úspěšně- vždyť v letech 1643 a 1645 odolala pevnost i město na jejím úpatí obležení početného a dobře vyzbrojeného švédského vojska.

Plagiát Brno-Špilberk Jednou z výrazných dominant města Brna je dnes poněkud strohá silueta hradu Špilberka. Jeho původní vzhled středověkého sídla markantně změnilo období baroka, kdy získal podobu mohutné barokní pevnosti. Špilberk býval hradem královským – o jeho založení se kolem roku 1240 postaral moravský markrabě, pozdější český král Přemysl Otakar II. Další moravští markrabí z rodu Přemyslovců, jež tu měli své hlavní sídlo, hrad dále přestavovali a rozšiřovali. Po požáru v roce 1578 bylo rozhodnuto přestavět Špilberk na pevnost, která by dokázala chránit město před hrozícím tureckým nebezpečím. A tento úkol plnil i v dalších staletích. Bezpochyby úspěšně- vždyť v letech 1643 a 1645 odolala pevnost i město na jejím úpatí obležení početného a dobře vyzbrojeného švédského vojska.

Zdroj: SOUKUP, Vladimír, Petr DAVID a Zdeněk THOMA. Za strašidly na hrady a zámky: 50 rodinných výletů. Praha: Ikar, 2005, 232 s. ISBN 80-249-0593-0.

Jeden zdroj Smyslem jakékoliv odborného textu je práce s literaturou a konfrontace myšlenek jiných autorů s vlastními. Každá práce má pak přinášet nějaký nový pohled na vybrané téma. K tomu je potřeba prostudovat dostatečné množství materiálů a mít nějaké znalosti o dané problematice. Ve chvíli, kdy se tak nestane, se často uchylujeme k tomu, že využíváme pouze omezený počet zdrojů. S tím je spojen také tento druh plagiátorství. Je založen na tom, že autor vychází pouze z jednoho zdroje, kopíruje strukturu původního textu a jeho části, které na některých místech doplní svými komentáři nebo vlastními myšlenkami. Obvykle některé pasáže necituje, protože by pak bylo na první pohled zjevné, že je práce celá převzatá z jednoho zdroje. Zkušený pedagog tento druh plagiátorství odhalí třeba podle jiného způsobu vyjadřování v různých částech práce.

Martin Krčál

 Ukázka plagiátu ve formě jednoho zdroje Původní práce Brno-Špilberk Jednou z výrazných dominant moravské metropole je dnes poněkud strohá silueta hradu Špilberka. Jeho původní tvář středověkého sídla podstatně změnilo období baroka, kdy získal podobu mohutné barokní pevnosti. Špilberk býval hradem královským – založil jej kolem roku 1240 moravský markrabě, pozdější český král Přemysl Otakar II. Další moravští markrabí z rodu Přemyslovců, kteří tu měli své hlavní sídlo, hrad dále přestavovali a rozšiřovali. Po požáru v roce 1578 padlo rozhodnutí přestavět Špilberk na pevnost, která by dokázala ochránit město před hrozícím tureckým nebezpečím. A tento úkol plnil i v dalších staletích. Bezesporu úspěšně- vždyť v letech 1643 a 1645 odolala pevnost i město na jejím úpatí obležení početného a dobře vyzbrojeného švédského vojska. Zdroj: SOUKUP, Vladimír, Petr DAVID a Zdeněk THOMA. Za strašidly na hrady a zámky: 50 rodinných výletů. Praha: Ikar, 2005, 232 s. ISBN 80-2490593-0.

Plagiát Brno-Špilberk Jednou z výrazných dominant moravské metropole je dnes poněkud strohá silueta hradu Špilberka. Jeho původní tvář středověkého sídla podstatně změnilo období baroka, kdy získal podobu mohutné barokní pevnosti. Špilberk býval hradem královským – založil jej kolem roku 1240 moravský markrabě, pozdější český král Přemysl Otakar II. Další moravští markrabí z rodu Přemyslovců, kteří tu měli své hlavní sídlo, hrad dále přestavovali a rozšiřovali. Po době rozkvětu však přišlo období rychlého střídání majitelů, což se podepsalo na celkovém stavu hradu, který postupně chátral. V roce 1560 se hrad dostává do majetku města Brna. Po požáru v roce 1578 padlo rozhodnutí přestavět Špilberk na pevnost, která by dokázala ochránit město před hrozícím tureckým nebezpečím. A tento úkol plnil i v dalších staletích. Bezesporu úspěšně – vždyť v letech 1643 a 1645 odolala pevnost i město na jejím úpatí obležení početného a dobře vyzbrojeného švédského vojska.

Spojování textů (mashups) Pro vysvětlení problému se spojováním textů jsem si z oblasti webových služeb vypůjčil pojem mashup, což je označení pro služby, které využívají data z více zdrojů a vytvářejí z nich službu novou. Zatímco na webu mohou tímto způsobem vznikat velmi zajímavé aplikace s lepší funkcionalitou oproti službám původním, v oblasti psaní odborných textů je tento způsob tvorby označován za plagiátorství. Autor si obvykle vyhledá několik zdrojů, z nichž doslovně přebírá vybrané části a spojuje je dohromady. Nová práce je tak kompilací z více zdrojů. Často chybí vlastní myšlenky a některé pasáže nejsou vůbec citovány, protože by bylo na první pohled zjevné, že práce vznikla spojováním více zdrojů. Autor obvykle využívá také drobné úpravy textů. Stejně jako u jednoho zdroje se tento druh

Část 1: Problematika citací a plagiátorství

plagiátu pozná podle odlišné stylistiky v různých částech práce a také tím, že některé pasáže nemusí důsledně navazovat na předchozí.

 Ukázka spojování textů Původní práce Text č. 1 Brno-Špilberk Jednou z výrazných dominant moravské metropole je dnes poněkud strohá silueta hradu Špilberka. Jeho původní tvář středověkého sídla podstatně změnilo období baroka, kdy získal podobu mohutné barokní pevnosti. Špilberk býval hradem královským – založil jej kolem roku 1240 moravský markrabě, pozdější český král Přemysl Otakar II. Další moravští markrabí z rodu Přemyslovců, kteří tu měli své hlavní sídlo, hrad dále přestavovali a rozšiřovali. Po požáru v roce 1578 padlo rozhodnutí přestavět Špilberk na pevnost, která by dokázala ochránit město před hrozícím tureckým nebezpečím. A tento úkol plnil i v dalších staletích. Bezesporu úspěšně- vždyť v letech 1643 a 1645 odolala pevnost i město na jejím úpatí obležení početného a dobře vyzbrojeného švédského vojska. Zdroj: SOUKUP, Vladimír, Petr DAVID a Zdeněk THOMA. Za strašidly na hrady a zámky: 50 rodinných výletů. Praha: Ikar, 2005, 232 s. ISBN 80-249-0593-0.

Text č. 2: Ačkoli byl Špilberk původně koncipován jako přední královský hrad na Moravě a pevná opora panovnické moci, čeští panovníci jej navštěvovali spíše jen příležitostně, což platilo i o Karlu IV.; v roce 1337 na hradě pobývala Karlova první manželka moravská markraběnka (později královna) Blanka z Valois. Zdroj: Špilberk. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-03-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Špilberk

Text č. 3 Nicméně už koncem 15. století nejen značně klesal dřívější význam Špilberku, ale nastával také jeho všestranný úpadek a postupné chátrání. Přední královský hrad na Moravě byl opětovně zastavován a dočasní držitelé o jeho údržbu příliš nedbali.

Plagiát Brno - hrad Špilberk Jednou z výrazných dominant moravské metropole je dnes poněkud strohá silueta hradu Špilberka. Jeho původní tvář středověkého sídla podstatně změnilo období baroka, kdy získal podobu mohutné barokní pevnosti. Špilberk býval hradem královským – založil jej kolem roku 1240 moravský markrabě, pozdější český král Přemysl Otakar II. (David, 2005) Ačkoli byl Špilberk původně koncipován jako přední královský hrad na Moravě a pevná opora panovnické moci, čeští panovníci jej navštěvovali spíše jen příležitostně, což platilo i o Karlu IV.; v roce 1337 na hradě pobývala Karlova první manželka moravská markraběnka (později královna) Blanka z Valois. (Špilberk, 2001) Nicméně už koncem 15. století nejen značně klesal dřívější význam Špilberku, ale nastával také jeho všestranný úpadek a postupné chátrání. Přední královský hrad na Moravě byl opětovně zastavován a dočasní držitelé o jeho údržbu příliš nedbali. (Špilberk, c2013)

Zdroj: Špilberk: další období hradu. Muzeum města Brna [online]. Brno: Muzeum města Brna, c2013 [cit: 2014-03-13]. Dostupné z: http://www.spilberk.cz/spilberk/historie-hradu/dalsi-obdobi/

Martin Krčál

ve více periodikách, protože se tím zbytečně zvyšuje množství duplicitních informací a zhoršuje se jejich vyhledatelnost. Každý text by měl být svým způsobem nový a přinášet původní poznatky a nové pohledy na danou problematiku.

Antiplagiátorské systémy Software pro detekci plagiátorství je dnes nezbytnou součástí v procesu odhalování plagiátů. Antiplagiátorské systémy fungují většinou na bázi porovnávání textů, kdy se kontrolovaná práce porovnává s jinými texty uloženými v databází. V Českém prostředí provozuje takový systém od roku 2009 Masarykova univerzita, která jej vyvinula pro potřeby portálu diplomových prací Thesis.cz. Dnes je do projektu zapojena většina českých vysokých škol. Pro porovnání se používají nejen vložené diplomové práce, ale také další internetové zdroje včetně Wikipedie. Systém není omezen pouze na Thesis.cz, ale může jej využívat kdokoliv na adrese Odevzdej.cz. Služba funguje tak, že nahrajeme soubor s textem a zadáme e-mailovou adresu. V závislosti na vytížení serveru nám v řádech několika hodin přijdou výsledky na zadaný e-mail. Dozvíme se tak procentuální shodu s jinými dokumenty a shodné pasáže jsou vyznačeny přímo v textu. Rozhodnutí o tom, zda jde o plagiát, má však vždy vyučující. Systém totiž neřeší, zda jde o správně vyznačený citát nebo opsaný text. Vyučující by tedy měl projít výsledky a zjistit, zda jsou shodné pasáže správně citovány. Systém mohou využít také studenti před odevzdáním své práce. Dozví se tak, kde zapomněli uvést citaci, případně objeví problematické pasáže a mohou je opravit ještě před odevzdáním textu. Obdobně jako u nás existuje podobný antiplagiátorský systém na Slovensku. Nazývá se ANTIPLAG a funguje v rámci Centrálneho registra záverečných prác (http://www.crzp.sk). Tento systém nedisponuje veřejným rozhraním jako Odevzdej.cz. V anglickém prostředí existuje hned několik řešení. Mnohdy je antiplagiátorský systém pouze součástí komplexních systémů, které navíc umožňují psaní prací,

Část 1: Problematika citací a plagiátorství

kontrolu pravopisu a stylistiky, sdílení s vyučujícími, online technickou podporu a poradenství. Některé systémy disponují také funkcemi pro učitele, vydavatele a vědecké pracovníky jako psaní nebo namluvení komentářů, známkování nebo recenzování. Pravděpodobně nejznámější produkty pocházejí od společnosti iParadigms, která nabízí hned několik nástrojů:  Turnitin (http://turnitin.com) – určený pro učitele a lektory, komerční nástroj,  WriteCheck (http://www.writecheck.com) - určený pro studenty, komerční nástroj,  iThenticate (http://www.ithenticate.com) – slouží pro vydavatele a vědecké pracovníky, komerční nástroj. Z dalších služeb jmenujme třeba:  Grammarly (http://www.grammarly.com) – komerční nástroj, nabízí sedmidenní zkušební přístup zdarma,  Check for Plagiarism (http://www.checkforplagiarism.net) – další komerční nástroj pro detekci plagiátorství,  Viper (http://www.scanmyessay.com) – bezplatná alternativa k Turnitin, software je nutné si nainstalovat do Windows. Bezplatné nástroje často využívají pro vyhledávání duplicit Google. Oproti přímému zadání do Google disponují výhodou označení shodného textu. K takovým nástrojům lze zařadit:  Dupli Checker (http://www.duplichecker.com),  Plagiarisma.net (http://plagiarisma.net),  Copyscape (http://www.copyscape.com) – slouží pro vyhledávání kopií vlastních webových stránek. Zajímavý přehled systémů, z nichž některé prošly i testováním, je k dispozici na Plagiat Portal (http://plagiat.htw-berlin.de/software-en).

Martin Krčál

Další informace o plagiátorství Plagiátorství je problém, o kterém by se mělo mluvit. U nás zatím neexistuje příliš mnoho portálů, kde by se o této problematice mohlo diskutovat. V současnosti se plagiátorství řeší zejména v rámci kurzů informační gramotnosti. Příkladem může být Kurz práce s informacemi, který pro studenty Masarykovy univerzity provozuje Kabinet informačních studií a knihovnictví FF MU. Kurz je zaměřen na vyhledávání a práci s informacemi a jeden z modulů je věnován také citacím a plagiátorství. Na webových stránkách některých vysokých škol nebo jejich knihoven můžeme najít také základní definice plagiátorství. Na webu Ústřední knihovny ČVUT v Praze se v sekci Podpora studia nachází informace o tom, jak psát vysokoškolské kvalifikační práce a jedna sekce je věnována aktuální problematice plagiátorství (http://knihovna.cvut.cz/studium/jak-psatvskp/doporuceni/plagiatorstvi). Základní informace o plagiátorství lze najít také na Infogram.cz. V zahraničí se o plagiátorství diskutuje intenzivněji. Existují různé portály a blogy, kde odborníci na danou problematiku píší o tomto důležitém tématu. Doporučil bych zejména blog německé profesorky Debory Weber-Wulff s názvem Copy, Shake, and Paste (http://copy-shake-paste.blogspot.com), kde pravidelně uveřejňuje zajímavosti z oblasti plagiátorství a vědeckého publikování, případy plagiátorství z praxe a v neposlední řadě také odkazy na zajímavou literaturu. Blog je psán v angličtině. Další zdroj, který bych rád zmínil, je Plagiat Portal na Hochschule für Technik und Wirtschaft v Berlíně (http://plagiat.htw-berlin.de). Portál obsahuje odkazy na články o plagiátorství, příklady antiplagiátorských systémů a v neposlední řadě zde najdeme seznam různých výukových materiálů. Portál je v němčině a obsahuje také anglickou verzi.

Část 1: Problematika citací a plagiátorství

Portál Plagiarism.org (http://www.plagiarism.org) patří k nejznámějším zdrojům na problematiku plagiátorství. Stránky se vyznačují svou přehledností. Najdeme zde definice a druhy plagiátorství včetně možností prevence, základní informace o citacích, citování a citačních stylech. Lze se také ptát odborníků, přičemž některé časté otázky a odpovědi jsou zveřejněny v sekci Ask the Experts. Nechybí ani přehled dalších zdrojů k této problematice a seznam antiplagiátorských systémů.

Druhy citací V předcházejících kapitolách jsme se dozvěděli, proč vlastně citujeme. Nyní se budeme věnovat praktické stránce a ukážeme si, jak správně citovat, což nám pomůže vyvarovat se některým druhům plagiátorství. Chceme-li v textu použít myšlenky jiných autorů, můžeme to udělat formou citátu nebo parafráze. Citát je doslovné převzetí textu, tzn., text přepíšeme v takové podobě, v jaké byl v původním dokumentu. Pokud chceme citát zkrátit tím, že vypustíme část výroku, pak se vynechaný text nahrazuje třemi tečkami. Každý citát musí být dán do uvozovek a zvýrazněn kurzívou, čímž jej odlišujeme od vlastního textu a je vždy jasné, kde cizí výrok začíná a kde končí. Pokud je citát krátký a má návaznost na náš text, pak jej vkládáme do své věty a začínáme ho psát velkým písmenem. V případě delších nebo samostatných citátů jej obvykle dáváme do samostatného odstavce a odsazuje se od okraje. Velikost odsazení není obecně dána a vždy vycházíme z publikačních pravidel naší instituce. Za citátem je vždy nutné uvést odkaz na zdroj, který jsme využili. Citát se obvykle používá u definic a v případě, kdy chceme uvést výrok autora co nejpřesněji. Text práce nemůže být spojen z jednotlivých citátů, ale měl by být doplněn komentářem nebo nějakou vazbou na náš text. Při použití citátu si musíme dát pozor, abychom nevytrhli původní myšlenku z kontextu a nezměnili její význam.

Martin Krčál

Druhou možností použití cizích myšlenek v textu je parafráze. V tomto případě autor přepíše původní text vlastními slovy a tím jej lépe zakomponuje do textu. Parafrázi nijak nezvýrazňujeme, pouze na její závěr umístíme zkrácený odkaz na zdroj. Ani v tomto případě nesmíme původní myšlenku nijak upravit nebo ji vytrhnout z kontextu. Za citátem vždy uvádíme odkaz na zdroj, z něhož jsme čerpali. Součástí každé citace v textu jsou odkazy na zdroje, z nichž jsme čerpali a které uvádíme na konci dokumentu v soupisu použité literatury. V českém prostředí při použití normy ČSN ISO 690 se obvykle používá forma poznámek pod čarou, ale postupně se začíná prosazovat také tzv. harvardský systém (author-date system). Další možností je číslování citací (využívá např. Vancouver style). Více se formám citací v textu budeme věnovat v kapitole Odkazy v textu. V soupisu použité literatury uvádíme kompletní bibliografickou citaci. Ta obsahuje základní informace potřebné k vyhledání dokumentu. Množství údajů a jejich zápis podrobně řeší citační styly. Obvykle nechybí autoři, název, vydavatelské údaje, rok a dostupnost.

Citační styly Citační styly nám říkají, jak mají vypadat citace v textu a v soupisu literatury. Definují údaje, které se musí v citaci objevit a v jaké podobě, jak jsou odděleny interpunkcí a také jejich pořadí. Citačních stylů existuje několik tisíc, přičemž některé se od sebe liší jen minimálně. Ke každému citačnímu stylu existují manuály a výklady. Originální manuály lze obvykle zakoupit v tištěné podobě nebo si je můžeme za poplatek stáhnout online. Tyto manuály často neřeší pouze citování, ale komplexně popisují tvorbu odborného textu. Některé citační styly nabízejí manuály zdarma nebo existují neoficiální výklady včetně příkladů, z nichž je možné při tvorbě citace vycházet. V případě výkladů je třeba dát si pozor na kvalitu, protože ne vždy dochází ke správné interpretaci originálního

Část 1: Problematika citací a plagiátorství

dokumentu. Správně bychom měli nastudovat styl z originálního zdroje a případné nejasnosti dohledávat ve výkladech. Citační styly můžeme rozdělit na univerzální, oborové a na citační styly časopisů.

Univerzální styly Používají se napříč obory. Příkladem může být norma ČSN ISO 690, která patří k nejrozšířenějším citačním stylům v České republice, což potvrzují třeba výzkumy diplomových pracích studentů KISK FF MU (Gřešáková, 2013; Řehůřková, 2013). Tato norma se běžně používá jak v humanitních, tak i v technických vědách. V anglo-amerických zemích je podobně rozšířen MLA style, který původně vznikl jako oborový pro potřeby jazykovědců, ale dnes je jeho uplatnění daleko širší. Z dalších stylů lze zmínit třeba Chicago nebo Turabian.

Příklady vybraných stylů a odkazy na jejich oficiální stránky:  ČSN ISO 690 – univerzální citační styl, jde o český překlad mezinárodní normy ISO 690, norma je u nás platná od dubna 2011 a lze ji zakoupit například prostřednictvím Ústavu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (http://www.unmz.cz), případně přes jiné distributory, volně na webu není k dispozici, ale existuje její výklad od Olgy Biernátové a Jana Skůpy, který připomínkovalo osm českých odborníků na citace, výklad je dostupný na http://www.citace.com/dokumenty.php  Chicago style - citační styl pro potřeby společenských věd oficiální web: http://www.chicagomanualofstyle.org  Turabian – vychází z Chicago style, pokrývá potřeby společenských věd oficiální web: http://www.press.uchicago.edu/books/turabian/manual  MLA style – styl Modern Language Association, původně vznikl pro potřeby jazykovědy, postupně se rozšířil do dalších humanitních oborů oficiální web: http://www.mla.org/style

Martin Krčál

Oborové styly Jsou rozšířené v rámci jednoho oboru nebo v příbuzných oborech. Typickým příkladem může být oblast psychologie, kde se cituje výhradně podle APA style. V medicíně se často využívá AMA style, ve strojírenství a příbuzných oborech je zase poměrně hodně oblíbený IEEE style, v matematice se setkáváme se stylem SIAM apod.

Příklady vybraných stylů a odkazy na jejich oficiální stránky:  APA style - styl American Psychological Association, využívá se v psychologii a dalších příbuzných oborech oficiální web: http://www.apastyle.org  AMA style – styl American Medical Association nachází uplatnění zejména v oblasti lékařství a dalších příbuzných oborech oficiální web: http://www.amamanualofstyle.com  CSE style – styl Council of Science Editors je rozšířený v oblasti přírodních věd, zejména v biologii oficiální web: http://www.scientificstyleandformat.org výklad Penn State University Libraries: http://www.libraries.psu.edu/content/psul/researchguides/citationstyles/ CSE_citation.html  IEEE style – styl pro dokumenty IEEE, využívá se v technických vědách, zejména v oblasti strojírenství oficiální manuál: http://www.ieee.org/documents/stylemanual.pdf  ACS style – styl American Chemical Society je rozšířený v oblasti chemie oficiální manuál: http://pubs.acs.org/series/styleguide výklad: http://chemistry.library.wisc.edu/writing/acs-style-guidelines.html  AIP style – styl American Institute of Physics se využívá ve fyzice a astronomii oficiální manuál: http://www.aip.org/pubservs/style/4thed/AIP_Style_4thed.pdf

Část 1: Problematika citací a plagiátorství  Vancouver style – citační styl vyvinutý National Library of Medicine v USA, postihuje oblast lékařství a příbuzných oborů, je pro něj typické číslování záznamů výklad: https://www.library.uq.edu.au/training/citation/vancouv.pdf  ASA style – styl American Sociological Association se uplatňuje v oblasti sociologie, v České republice se používají spíše pravidla Sociologického časopisu oficiální pravidla citování: http://www.asanet.org/documents/teaching/pdfs/Quick_Tips_for_ASA_ Style.pdf výklad: https://owl.english.purdue.edu/owl/resource/583/1/

Styly časopisů Některé časopisy mají svá vlastní citační pravidla, proto pokud chceme v časopisu publikovat, musíme použít jeho citační styl. Příkladem může být Nature style sloužící pro publikování v časopisech od Nature Publishing nebo pravidla publikování v Sociologickém časopisu apod. Styly časopisů jsou obvykle převzaté oborové nebo univerzální styly, které si redakce upravila pro své potřeby. Problémem bývá nedostatečně podrobný návod k citování, minimum příkladů a popsání pouze hlavních druhů dokumentů, většinou tištěných. Ostatní druhy je nutné nějakým způsobem odvodit.

Příklady vybraných stylů a odkazy na jejich oficiální stránky:  The New York Times Manual of Style – styl pro publikování v novinách NYT oficiální manuál: http://www.amazon.com/gp/product/081296389X/  Nature style – styl citování vyžadovaný pro publikování v časopise Nature oficiální manuál: http://www.nature.com/nature/authors/gta/  Sociologický časopis – pravidla publikování v Sociologickém časopisu oficiální manuál: http://sreview.soc.cas.cz/uploads/file_service/b93c01a31f8da94aff10fbe54 9818e0c/Citacni_zasady.pdf 33

Martin Krčál  Český historický časopis – pravidla publikování v Českém historickém časopisu oficiální pravidla citování: http://www.hiu.cas.cz/cs/nakladatelstvi/periodika/cesky-casopishistoricky/citacni-uzus.ep/

Část 2 Citování dle normy ČSN ISO 690

Část 2: Citování dle normy ČSN ISO 690

Při tvorbě této kapitoly jsem vycházel z aktuálního znění normy ČSN ISO 690 platné od 1. 4. 2011 (ČSN ISO 690, 2011) a z výkladu Olgy Biernátové a Jana Skůpy s názvem Bibliografické odkazy a citace dokumentů dle ČSN ISO 690 (01 0197) platné od 1. dubna 2011 (Biernátová, 2011).

Odkazy v textu Norma ČSN ISO 690 nám umožňuje používat za citacemi v textu tyto formy odkazů na citace v soupisu použité literatury:

Author-date system (harvardský systém) Za citátem nebo parafrází uvedeme kulatou závorku a do ní se zapíše příjmení prvního autora, rok a případně strana, z níž jsme myšlenku čerpali.

 Příklad: (Novák, 2013, s. 123-125) Strana je volitelná, proto pokud není dokument číslován, rozsah stran se vypouští. Obvyklé to bývá zejména u elektronických dokumentů, kde se strany často neuvádějí. Navíc v elektronických textech lze vyhledávat fulltextově pomocí funkce vyhledávání (CTRL+F). V případě tištěných dokumentů je číslo strany nutné uvést, protože tím čtenářům zjednodušujeme vyhledání myšlenky v textu. Bez čísla stran by to bylo možné pouze po přečtení celého dokumentu.

 Příklad: (Novák, 2013) U některých dokumentů nebývají uvedeni autoři jako osoby, ale za autory se označují instituce (v odborné terminologii se setkáme s pojmem korporace). V tom případě do kulaté závorky uvedeme místo autora název instituce nebo týmu, který dokument vytvářel. Korporace se neuvádí jen v případě, že

Martin Krčál

je shodná s vydavatelem. V tom případě se z citace vypouští a zdroj popisujeme podle názvu.

 Příklady: (Adobe Creative Team, 2013) (Masarykova univerzita, 2005) Popis podle názvu se využívá ve chvíli, kdy neznáme autora nebo pokud je autorem korporace shodná s vydavatelem. V tom případě do kulatých závorek místo autora uvádíme několik prvních slov z názvu a to tak, aby byl dokument identifikovatelný v rámci použité literatury. Název se nezapisuje kurzívou.

 Příklad: dokument s názvem Principy sazby v Československu v 50. letech můžeme zkrátit takto: (Principy sazby, 2007, s. 345) V praxi se často stává, že stejná osoba publikovala více článků ve stejném roce. Pokud bychom dle předchozích pravidel uvedli příjmení a rok, pak by pro více citací existoval stejný odkaz. V tom případě použijeme u roku tzv. indexy. Prvnímu dokumentu přidělíme v soupisu literatury index a, druhému b atd. Stejné označení pak používáme i v odkazech v textu, čímž jednotlivé zdroje bezpečně identifikujeme.

 Příklad: (Novák, 2007a, s. 345) V některých případech čerpáme stejnou informaci od více autorů. V tom případě lze odkazy zapsat do jedné závorky a oddělit je středníkem.

 Příklad: (Novák, 2007, s. 345; Cihlář, 2011) 38

Část 2: Citování dle normy ČSN ISO 690

Odkazy vkládáme do textu na místo, kde končí cizí myšlenka. Může být tedy kdekoliv ve větě. Pokud je odkaz na konci odstavce, dáváme jej ještě před tečku.

 Příklad: …„citace dáváme do uvozovek“ (Samuel, 2008) nebo je lze i jinak zvýraznit (Cihlář, 2011). V případě, že uvedeme autora již v předchozí větě uvozující citát nebo parafrázi, pak můžeme příjmení z odkazu vypustit.

 Příklad: … a tento pojem definuje Kafka takto:… (2008, s. 34). Při použití author-date systému je oproti běžným zvyklostem v ČSN ISO 690 nutné upravit bibliografickou citaci v soupisu literatury. Rok se přesunuje na začátek za autora, resp. za korporaci. Pokud autoři ani korporace nejsou uvedeni, pak za název.

 Příklady: BROOCH, Ian R. 2003. Na mušce prezident. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7181-880-1. Adobe Creative Team. 2013. Adobe Flash Professional CS6: oficiální výukový kurz. Brno: Computer Press, 400 s. ISBN 978-80-251-3802-1. Adobe Photoshop 5.0: velká kniha. 1999. Brno: UNIS. ISBN 80-86097-30-7. Výhodou tohoto stylu je jednoduchost použití a zejména přehlednost textu. Pokud používáme poznámky pod čarou, pak je to na úkor textu na stránce a ani typograficky tato forma zápisu nevypadá příliš dobře. Author-date system podporují také citační manažery ve svých lištách do Wordu.

Martin Krčál

Počet nebo rozsah stran Počet stran je nepovinný údaj. Jde o celkový počet stran dokumentu. Zadáváme vždy poslední číslovanou stranu. Má-li dokument více druhů číslování (např. text arabskými číslicemi a přílohy římskými číslicemi), pak uvádíme vždy poslední stranu v daném stylu číslování (např. 123 s., XXI). Arabské číslice doplňujeme zkratkou s. Rozsah stran uvádíme u částí dokumentů a označuje se tím, na jakých stranách text najdeme. Rozsah stran bychom měli uvádět, pokud je to možné, protože tím usnadňujeme čtenáři rychle najít příslušný text v dokumentu. U rozsahu stran zadáváme označení s. před číselný údaj (např. s. 123-125). Pokud nepublikujeme v češtině, zapisujeme čísla stran v příslušném jazyce (např. v angličtině použijeme pro citování jedné stránky p. 123 nebo pp. 123-125 pro citování více stránek).

Edice a subedice Dle české verze normy jde o povinný údaj. Edice označuje řadu dokumentů, které jsou zaměřeny na jedno téma nebo jednoho autora. S edicemi se dnes setkáváme zejména u odborné literatury. Zadáváme název edice, pokud existuje i subedice (podnázev edice), pak se vkládá za dvojtečku. Součástí edice pak může být ještě číslo svazku (např. Základy počítačů, sv. 13).

Identifikátor Pro jednoznačnou identifikaci dokumentů se v citaci uvádí identifikátor. Existuje jich celá řada. U knihy se setkáme s číslem ISBN, časopisy mají ISSN a elektronické dokumenty často využívají DOI (Digital Object Identifier). DOI dnes najdeme ve většině významných databází. Vyhledat dokument dle DOI je možné např. v databázi CrossRef. V generátoru citací na Citace.com nebo v citačním manažeru Citace PRO si lze pomocí tohoto identifikátoru vygenerovat kompletní citaci.

Část 2: Citování dle normy ČSN ISO 690

Dostupnost Dostupnost je povinná u elektronických dokumentů, kde zadáváme Dostupné z: a URL adresu zdroje. V případě, že je URL adresa dlouhá nebo neexistuje trvale platná adresa, lze uvést i název databáze, v níž je dokument dostupný (např. Dostupný z: EBSCOhost, Dostupný z: Thesis.cz apod.). U tištěných dokumentů jde o nepovinný údaj, ale pokud k tištěné verzi existuje i elektronický ekvivalent, pak jej pro zjednodušení vyhledání také uvedeme v podobě Dostupný také z: URL. Pokud citace končí URL adresou, pak na jejím konci není tečka.

Poznámky Do poznámky vkládáme jakoukoliv další informaci, která je důležitá pro identifikaci nebo vyhledání dokumentu. U akademických prací sem můžeme zapsat druh práce nebo jejího vedoucího.

Citování různých druhů dokumentů Monografie Do monografií řadíme knihy, učebnice nebo skripta. Tištěné a elektronické monografie se liší jen tím, že v elektronické verzi uvádíme nosič, datum citování a povinně také URL adresu. Pokud bylo monografii přiděleno DOI, uvádíme i tento identifikátor. V příkladech jsou také ukázky různého zápisu autorů.

 Obecná struktura citace Tištěná monografie: Primární odpovědnost. Název: podnázev. Sekundární odpovědnost. Vydání. Místo vydání: Vydavatel, rok vydání, počet stran. Edice: Subedice, číslo edice. Identifikátor. Dostupnost. Poznámky. Elektronická monografie: Primární odpovědnost. Název: podnázev [nosič]. Sekundární odpovědnost. Vydání. Místo vydání: Vydavatel, rok vydání, počet stran [datum citování]. Edice: Subedice, číslo edice. Identifikátor. Dostupnost. Poznámky.

Martin Krčál

Příklady:

 Tištěná monografie, zápis jednoho autora HOLZNER, Steven. RSS: automatické doručování obsahu vašich WWW stránek. Překlad Jan Šindelář. Brno: Computer Press, 2007, 278 s. ISBN 978-80-251-1479-7.

 Tištěná monografie, zápis více autorů CROFT, Mal a Matt WINDSOR. Tajná řeč těla dívek a žen: dešifrace zdaleka ne něžné řeči ženského těla. Praha: Brána, 2012, 124 s. ISBN 978-80-7243-573-9. JOBE, Blair A., Charles R. THOMAS a John G. HUNTER. Esophageal cancer: principles and practice. New York: Demos Medical, c2009, xxxii, 811 s. ISBN 1933864176.

 Tištěná monografie, zápis sekundární odpovědnosti ROBSON, Barry, O. K. BAEK. The engines of Hippocrates from the dawn of medicine to medical and pharmaceutical informatics. Series editor Sean Ekins. Hoboken: Wiley, 2009. ISBN 9780470461792.

 Tištěná monografie, autor jako korporace COMMITTEE ON THE ROLE OF INSTITUTIONAL REVIEW BOARDS IN HEALTH SERVICES RESEARCH DATA PRIVACY PROTECTION. Protecting data privacy in health services research. Washington: National Academy Press, c2000, xiv, 192 s. ISBN 0309071879. Dostupné také z databáze ebrary.

 Tištěná monografie, skupina tvůrců ADOBE CREATIVE TEAM. Adobe Illustrator CS6: oficiální výukový kurz. Brno: Computer Press, 2013, 488 s. ISBN 978-80-251-3792-5.

Martin Krčál

Pořad v televizi nebo rozhlasu Chceme-li citovat celý pořad, pak nám obvykle stačí informace o názvu, kde byla premiéra pořadu a datum vysílání. Pokud je pořad dostupný přes elektronický archiv, pak doplňujeme také dostupnost.

 Obecná struktura citace Primární odpovědnost. Název pořadu. Druh média, program, datum a čas vysílání. Dostupnost. Poznámky. Příklady:

 TV pořad Krimizprávy. TV, Prima, 20. března 2014, 19:25.

 TV pořad, který je dostupný v online archivu Studio ČT24. TV, ČT24, 30. listopadu 2012, 17:05. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10101491767-studioct24/212411058361130

 Rozhlasový pořad Hlavní zprávy. Rozhlas, ČRo Radiožurnál, 19. 3. 2014, 18:10.

Část pořadu v televizi nebo rozhlasu Do této kategorie patří např. rozhovory v publicistických a zpravodajských pořadech, nebo pokud chceme citovat nějakou konkrétní zprávu např. ze zpravodajských relací apod. Do primární odpovědnosti části uvádíme např. osobu, se kterou byl veden rozhovor.

Část 2: Citování dle normy ČSN ISO 690

 Obecná struktura citace Primární odpovědnost části. Název části. In: Primární odpovědnost pořadu. Název pořadu. Druh média, program, datum a čas vysílání. Dostupnost. Poznámky. Příklady:

 Zpráva v TV pořadu Amazon před rozhodnutím, kde bude stavět. In: Události v regionech (Brno). TV, ČT1, 19. 3. 2014, 18:00.

 Rozhovor v TV pořadu, který je dostupný v online archivu ECHIKSON, William. Google varuje před cenzurou internetu. In: Studio ČT24. TV, ČT24, 30. 11. 2012, 17:05. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10101491767-studioct24/212411058361130

 Zpráva v rozhlasovém pořadu Ozbrojenci obsazují poslední ukrajinské posádky. In: Hlavní zprávy. Rozhlas, ČRo Radiožurnál, 19. 3. 2014, 18:10.

Film a seriál Citovat lze také filmy a seriály. Na filmu se obvykle podílí velké množství lidí, proto se primární odpovědnost vypouští. Jedinou výjimkou je situace, kdy jde o autorský film, tedy film, který kompletně vytvořila jedna osoba (režie, scénář, kamera apod.). V tom případě uvedeme autora filmu ještě před názvem. Chceme-li uvést režiséra, scénáristu, kameramana nebo jiné autory, pak je můžeme zadat do sekundární odpovědnosti, nejde však o povinné údaje. Informace do citace získáváme přímo z filmu, využít lze také specializované databáze jako ČSFD nebo IMDB. Pokud citujeme televizní inscenaci nebo film 73

Martin Krčál

vysílaný v televizi, lze použít i citaci, která vychází z modelu TV nebo rozhlasový pořad.

 Obecná struktura citace Název filmu [nosič]. Sekundární odpovědnost. Země produkce, rok. Dostupnost. Příklady:

 Film Ve stínu [film]. Režie David Ondříček. Česko, 2012.

 Autorský film DYMÁKOVÁ, Sylvie. Šmejdi [film]. Česko, 2013.

 Jeden díl seriálu Zdivočelá země, řada IV, epizoda 12, Maděra na kolenou. TV, ČT1, 19. prosince 2012, 20:00.

Ústní sdělení Norma ČSN ISO 690 řeší pouze citace zaznamenaných informací, proto je dobré si ústní sdělení pro potřeby psaní odborných textů nahrát např. na diktafon nebo videokamerou. Tyto záznamy pak citujeme jako zaznamenaný rozhovor. Pokud záznam nemáme, neuvádíme ústní sdělení v soupisu literatury, ale u převzaté myšlenky přímo v textu uvedeme poznámku, od koho a kdy jsme informace získali.

Část 3 Jak si zjednodušit citování

Část 3: Jak si zjednodušit citování

Citační software Publikujeme-li do více časopisů, musíme často využívat různé citační styly. To v praxi znamená najít si pravidla tvorby citací v daném citačním stylu a řádně je nastudovat, což je velmi časově náročné. Naštěstí jsou zde generátory citací, citační manažery a další citační nástroje a služby, které tuto činnost výrazně zjednodušují. Obecně je budu nazývat citační software.

Generátory citací Generátory citací umožňují po zadání informací o dokumentu automatické vytvoření citace dle citačního stylu. V České republice je nejznámější volně přístupný generátor na Citace.com, který generuje citace dle normy ČSN ISO 690. Pro vytvoření citace zde většinou stačí znát název, ISBN nebo DOI a zbývající údaje si systém stáhne z knihovních katalogů a databází. Ze zahraničních generátorů bychom mohli zmínit například Citation Machine (http://citationmachine.net), jenž generuje citace do stylů MLA, APA, Turabian a Chicago.

Citační manažery Kromě generátorů existují ještě citační manažery. Jde o systémy umožňující komplexní správu citací, automatické importy z katalogů a elektronických informačních zdrojů instituce, uchovávání poznámek i plných textů, podporují exporty do mnoha citačních stylů a kromě toho nabízejí i externí nástroje pro práci s citacemi např. ve Wordu přímo při psaní textu. Využijeme je tedy nejen pro vytváření citací v různých citačních stylech, ale také jako databázi vlastních citací nebo přímo v textových editorech při psaní odborných textů. V českém prostředí se nejvíce využívají tyto online systémy:

Martin Krčál  Citace PRO (http://www.citacepro.com) jsou komerčním produktem od tvůrců Citace.com. Předností systému je bezesporu vytvoření citace prostým zadáním ISBN, DOI, názvu článku nebo knihy přímo v rozhraní programu. Uživatelé mají k dispozici úložiště nebo si mohou nainstalovat importovací lištu do prohlížeče. Nově lze využít citační lištu do Wordu s podporou ČSN ISO 690 a dalších citačních stylů.  RefWorks (http://www.refworks.com) jsou komerčním produktem, který je úzce spojen s databází Proquest.  EndNote (http://www.endnote.com/basic) je online nadstavba programu EndNote X. Verze EndNote Basic je od léta 2013 dostupná zdarma.  Mendeley (http://www.mendeley.com) není u nás příliš známý. Funguje jako online služba s omezenými funkcemi. Pro plnou funkcionalitu je nutné nainstalovat podpůrnou aplikaci na počítač. K jeho výhodám patří možnost práce s plnými texty a jejich přímý import do prostředí programu.  Flow (http://flow.proquest.com) je nástroj, který nově nabízí Proquest pro studenty a vzdělávací instituce. Kromě online nástrojů existují i citační manažery, které je nutné si nainstalovat na vlastní počítač. Jde většinou o komerční nástroje, z nichž nejznámější jsou produkty Thomson Reuters EndNoteX, ProCite a Reference Manager. Zdarma dostupný je pak populární Zotero (http://www.zotero.org). Tento program je nutné nainstalovat do prohlížeče nebo jako samostatnou aplikaci do Windows. Jeho nespornou výhodou je široká komunita, která nástroj udržuje a dále rozvíjí.

Další nástroje Z ostatních nástrojů bych zmínil službu od Citace.com s názvem Citace v katalogu (http://www.citace.com/citace-v-katalogu). Tuto službu můžeme zaznamenat v některých katalozích knihoven, kde se u každého záznamu zobrazuje citace. Uživatelé si mohou citaci zobrazit až v 10 citačních stylech v závislosti na tom, jaký tarif si knihovna pořídila. Službu lze využít například v Moravské 78

Část 3: Jak si zjednodušit citování

zemské knihovně, která má právo povinného výtisku, proto bychom zde měli nalézt všechny publikace vydané na našem území. Službu využívá také Vysoké učení technické v Brně, Masarykova univerzita, Univerzita Karlova nebo Mendelova univerzita. U každé citace najdeme také odkaz pro jednoduchý import záznamu do Citace.com nebo Citace PRO.

Ukázka implementace služby Citace v katalogu v MZK v Brně 79

Doplněk do Wordu od Citace PRO



Nainstalujte doplněk do Wordu



Vkládejte citace přímo do textu



Vygenerujte použitou literaturu

Více informací o službě Citace PRO

http://pro.citace.com

Část 4 Výuka citací

Část 4: Výuka citací

Citační problematika jako předmět výuky Pojem citace a citační problematika jako předmět výuky může zahrnovat nejrůznější dílčí témata, jako jsou například:  základní terminologie (citát, parafráze, kompilace, ISBN, apod.)  bibliografické citace různých citačních stylů (APA, AMA, Harvard, Vancouver apod.) nebo bibliografické citace podle aktualizované normy ČSN ISO 690, ze které vychází i tato kniha  bibliografické (citační) manažery, ať už placené nebo volně dostupné,  citační rejstříky  informační (citační) etika, s níž úzce souvisí plagiátorství a autorský zákon č. 121/2000 Sb.  psaní akademických prací (seminární, bakalářské, diplomové, atd.)  částečně také témata jako je typologie dokumentů, elektronické informační zdroje (EIZ), vyhledávání v OPACu knihoven, rešeršní dovednosti, apod; Citační problematika se vyučuje zejména na vysokých školách a univerzitách. Nejsou však výjimkou ani některé střední školy. Se snahou vést své čtenáře v této problematice správným směrem se lze setkat i v některých, zvláště velkých knihovnách (krajské, vědecké, technické). Knihovny pořádají také kurzy, jejichž alespoň určitá část patří problematice citací; popřípadě v tomto směru nabízejí alespoň individuální konzultace. Není výjimkou, že jsou také knihovníci zváni do škol, kde citační problematiku v rámci některého předmětu přednášejí. Na akademické půdě probíhají buď přímo kurzy správného citování, nebo je tato problematika součástí větších celků, např. předmětů s názvy Informační gramotnost, Informační výchova, Základy práce s informačními zdroji, Informační minimum, apod.

Zuzana Teplíková

Informace o správném citování jsou pro studenty zejména vysokých škol velmi užitečné, neboť jen díky takovým znalostem mohou správně citovat použité zdroje ve svých akademických pracích všeho druhu. Vysokoškolské předměty, jejichž náplní je i citační problematika, jsou vyučovány různými způsoby, ať už tradičně - formou přednášky popřípadě semináře, nebo v poslední době velmi oblíbenou formou e-learningu. Tato publikace je vhodná zejména pro knihovníky-lektory, kteří se citační problematikou zabývají, citace vyučují nebo je v budoucnu vyučovat chtějí. Cílem této části knihy je nastínit nejdůležitější činitele pedagogického procesu s přihlédnutím k citacím a poskytnout tipy a nápady, jak by se dala výuka citační problematiky ozvláštnit. Zaměřuje se spíše na formu klasické výuky, i když spousta aktivit, které jsou zde uvedeny, by se dala použít, případně upravit i pro formu e-kurzu.

Přístupy ve vzdělávání dětí a dospělých v souvislosti s výukou citací I když lze citační problematiku považovat za předmět, který je stále zejména vyučován na akademické půdě, posluchači jsou tedy dospělí lidé, setkáme se s ním i na školách středních, kde je prezentován mládeži. Díky rozvoji informačních a komunikačních technologií (ICT) je jen otázkou času, kdy se alespoň se základy citační tématiky budeme běžně setkávat i na školách základních. S čím dál větším rozmachem projektového vyučování, aktivní participace žáků ve výuce a také stále silnějšího zapojování ICT jsou a budou na žáky kladeny požadavky, aby byli schopni určité informace sami vyhledávat na internetu. Tím se nejspíš nevyhnou ani potřebě citování elektronických zdrojů. „Vzdělávání dospělých je organizovaná (sebeorganizovaná), cílevědomá a více či méně institucionalizovaná pomoc dospělému člověku, skupinám lidí nebo organizacím, týkající se zvládání určitých

Část 4: Výuka citací

problémů pomocí učení či uspokojení potřeb po poznání.“ (Beneš, 1997, s. 9) Jak ve své definici píše Beneš, v případě dospělých se jedná o vzdělávání; zatímco u dětí je výchova nezastupitelnou složkou, osobnost jedince se teprve formuje, proto se takové působení nazývá spíše výchovně vzdělávacím procesem. Dospělý člověk je hotová osobnost s jistými zkušenostmi a dovednostmi, na které nelze zapomínat. Na základě toho je nezbytné, aby bylo možné i obsah výuky uzpůsobit tak, aby odpovídal zejména potřebám, požadavkům a představám dospělých účastníků. Proto je třeba, aby vyučující chápal výuku dospělých jako vzdělávání rovnocenných partnerů, pro jejichž úspěšné vzdělávání je však velmi důležitá motivace. Ta může být právě velmi negativně ovlivněna, pokud obsah vzdělávání nebude odpovídat očekáváním a potřebám účastníků, jak již bylo zmíněno. Nezbytná je tedy i dostatečná komunikace s účastníky, ze které lze takové informace získat, a obsah výuky v rámci možností co nejvíce přizpůsobit potřebám dospělých. Naopak žáci nejsou schopni ještě plně definovat své vzdělávací potřeby, a proto je volba obsahu výuky neodmyslitelně spjata pouze s kompetencí vyučujícího, což potvrzuje i Jarvis, který píše, že: „…jeden z hlavních rozdílů mezi vzděláváním dětí a dospělých je ten, že děti mají tendenci být na učitelích závislejší než dospělí.“ (2006, s. 28) V souvislosti s výukou citací je základní vzít v úvahu cílovou skupinu, které budeme poznatky předávat a na základě toho volit vhodné formy a metody ve výuce. Jedná-li se skutečně o žáky základních škol, obsah vzdělávání citační problematiky musí být volen tak, aby byl přizpůsoben věkovým zvláštnostem a podán srozumitelnou formou. Aktivity, které jsou zde prezentovány, jsou v mnoha případech velmi dobře přizpůsobitelné pro práci se žáky základních škol. Žáci mají oproti dospělým posluchačům ještě mnohem větší potřebu aktivnější účasti ve výuce než dospělí. Nejsou schopni jen nečinně poslouchat, a to může platit dvojnásob v případě 87

Zuzana Teplíková

citační problematiky, která je pro mnohé z nich bezesporu velmi nudná. O to větší je potřeba motivace žáků a určitá zdatnost vyučujícího žáky zaujmout, forma herních aktivit v tomto případě může hrát velmi efektivní roli. Možnosti výuky citací vycházející z této publikace lze tak považovat za velmi flexibilní a univerzální. I přesto, že výchovou a vzděláním žáků se zabývá pedagogika a pro vzdělávání dospělých je určena andragogika, v mnohém jsou si tyto dvě disciplíny velmi podobné. Dalo by se říci, že pedagogika andragogice v jejich začátcích velmi pomohla. Proto lze také mnohé metody výuky učení a teorii vzdělávání v pedagogice převzít a přizpůsobit vzdělávání dospělých, jak potvrzuje i Beneš: „Současné tendence hlavně profesního vzdělávání dospělých však nevylučují určité sblížení andragogiky s pedagogickým myšlením. V každém případě se andragogika a andragogická činnost alespoň částečně překrývá s pedagogikou a didaktikou odborného vzdělávání,…“ (1997, s. 31)

Aplikace didaktiky na výuku citací Účelem následujících kapitol je jen nastínit základy didaktického procesu. Zde zmíněné informace mají sloužit pouze ke zběžné orientaci čtenáře (upraveno spíše pro nepedagoga) v teorii vzdělávání a její uplatnění ve výuce citací. Jedná se jak o teorii z klasické pedagogiky, tak částečně teorii z andragogiky. Jelikož je citační problematika problematikou, která se může týkat žáků ze škol základních až po studenty škol vysokých, tedy dospělých jedinců, vycházím z obou těchto disciplín. Mou snahou bylo nalézt nejvhodnější základy z obou výše jmenovaných věd a co nejlépe je aplikovat na výuku citací tak, aby zde popsaná teorie byla co nejefektivnější a nejpoužitelnější v praxi. Proto vycházím zejména z Jůvy, jako odborníka na pedagogiku, popřípadě Filové a také z odborníků na andragogiku jako např. Mužík, Podlahová a Skalka.

Část 4: Výuka citací

Citace a citační problematika jsou témata, kterými se zabývají zejména studenti a učitelé na akademické půdě. Je to téma značně rozsáhlé, a proto si z něj každý může vybrat jen to, co je pro něj v dané chvíli a pro daný účel nejdůležitější. Jako předmět netradiční a zábavné výuky je to téma poměrně vzácné. Nicméně obecně lze říct, že se dá zábavně vyučovat cokoliv. Nezbytné jsou zkušenosti, inspirace a motivace. Mezi předpoklady výuky jako takové patří i spousta dalších důležitých činitelů. Za zmínku stojí například osobnost a předpoklady studentů, to však ovlivnit nemůžeme, proto se jimi na těchto stránkách nezabývám. Důležitým činitelem je i osobnost pedagoga, v našem případě knihovníka-lektora. K účelu vzdělávání zájemců o problematiku citací není však pro knihovníka pedagogické vzdělání nezbytně nutnou podmínkou, i když nespornou výhodou. Měl by však porozumět alespoň základním stavebním kamenům vedoucím k úspěšnému vzdělávání, a nejlépe se dále v pedagogickém mistrovství vzdělávat. Jeden ze základních pojmů je didaktický proces, který velmi srozumitelně vystihuje Mužík takto: „Didaktický proces si lze, velmi zjednodušeně představit jako tok informací, transfer zkušeností od lektora k účastníkovi. Uvedený proces by měl podléhat určitým požadavkům či normám (didaktické principy) a měl by mít svoji organizační tvář (didaktické formy). Při realizaci výuky dominují zvolené postupy lektora, které didaktický proces řídí a regulují (výukové metody).“ (2010, s. 74) Aby byl pohled na tento proces ucelenější, přidávám ještě definici didaktického neboli edukačního procesu slovenské pedagožky Fenyvesiové, která uvádí: „Edukačný proces je procesom náročným, mnohostarnne podmieňovaným viacerými činiteľmi, z ktorých najdôležitejšie sú osobnost učiteľa, osobnost žiaka, resp.žiakov a obsah vzdelania.“ (2006, s. 15)

Zuzana Teplíková

V této publikaci se osobnosti pedagoga věnuji jen velmi okrajově, spíše se zaměřuji na tři větší skupiny základních činitelů didaktického procesu, které uvádí Mužík. Mezi základní stavební kameny tedy patří: pedagogické principy, formy a metody. Velmi důležitou roli hraje také nejen samotný vyučující, jak tvrdí i Fenyvesiová, ale i jeho vyučovací styl, o kterém ve své práci píše americký profesor Jarvis. O vyučovacím stylu bude okrajově také zmínka v části zabývající se formami a metodami. V textu používám kromě pojmu účastník také termín posluchač, i přesto, že by mohl být trochu zavádějící. Ve vzdělávacím procesu, který je zde nastíněn, by se nemělo na účastníka kurzu či jiné formy výuky nahlížet jenom jako na posluchače. V mém pojetí výuky citací by tento účastník neměl jen poslouchat, ale aktivně se účastnit a podílet se na vzdělávání sebe sama. Za žáky jsou považováni spíše děti na základní škole. Proto zde hojně využívám spíše termín student, i když se v některých případech o tradiční studenty nejedná, neboť spoustu vzdělávacích aktivit lze využít nejen v rámci školní či univerzitní výuky, ale také během kurzů a workshopů organizovaných pro veřejnost.

Didaktické principy a jejich využití ve výuce citací O didaktických principech (zásadách) se zmiňuje snad každý autor zabývající se pedagogikou. Patří do nejdůležitější skupiny činitelů, kteří přispívají k efektivnosti vyučování. I když se ještě nedá mluvit o principech jako takových, jak je známe dnes, předchůdci nebo určitá pravidla ke správnému didaktickému vedení byly formovány už velkými antickými mysliteli, jako byl Platón nebo Aristoteles. Následně se rozvíjely a postupem času byly zpracovány velikány pedagogické vědy, mezi které nesporně patří zejména Jan Ámos Komenský. Jůva se o systému pedagogických principů zmiňuje jako o nejobecnějších požadavcích (normách) optimalizujících výchovně-vzdělávací činnost (Jůva, 2001, s. 67). I přesto, že Jůva píše o optimalizaci výchovně-vzdělávací činnosti, jsou 90

Část 4: Výuka citací

obecné principy platné a použitelné také ve vzdělávání dospělých, kde už se o výchovnou složku tolik nejedná. Jednotlivé principy lze modifikovat podle potřeb pro jakýkoliv předmět výuky, tedy i pro výuku citací a témat s nimi úzce souvisejících. Můžeme tedy principy definovat jako obecně platná modifikovatelná pravidla, která jsou nezbytná pro úspěšné vyučování jakékoliv látky. Všechny principy je nutné uplatňovat s ohledem na vyučovaný předmět, specifika (věk, vzdělání,…), požadavky a očekávání vzdělávaných jedinců. Mezi nejzákladnější principy, jež lze i výborně aplikovat k výuce citací, patří princip cílevědomosti, systematičnosti, aktivnosti, názornosti, uvědomělosti, trvalosti, přiměřenosti a emocionálnosti (Jůva, 2001, s. 69). Za zmínku stojí také princip vědeckosti, individuálního přístupu a spojení teorie s praxí (Filová, 1996, s. 13-19; Podlahová, 2012, s. 78-86). Velmi významným principem je také princip zpětné vazby (Šimoník, 2003, s. 34; Mužík, 2010, s. 77). Posledním z nich, týkající se zejména dospělých, je princip partnerského přístupu k účastníkům, který lze nalézt v Mužíkově publikaci (Mužík, 2010, s. 77). Principy jako takové lze v praxi použít odděleně jen stěží. Vzájemně se prolínají, spolupůsobí na jedince a mnohdy je samostatný popis každého z nich jen velkým zjednodušením a vytržením z kontextu. V této kapitole je mou snahou nastínit alespoň krátce každý z výše jmenovaných principů a nahlédnout na ně z pohledu výuky citací. Vycházím zejména z autorů Jůvy, Filové a Podlahové.

Princip cílevědomosti Princip cílevědomosti určuje cíle vzdělávací činnosti, které musí být opodstatněné a zároveň mají posluchače motivovat k získávání nových vědomostí. Při aplikaci toho principu na výuku citací je nezbytné zajistit náležité dodržení tohoto principu (tedy určení cílů), protože zjistit cíle a motivaci studentů je důležitým předpokladem jejich spokojenosti a získání vědomostí, které od výuky očekávají získat. Jedná se zde o rozsáhlou skupinu cílů, které uvádí např. Jůva, 91

Část 5 Vzdělávací aktivity s citační problematikou

Část 5: Vzdělávací aktivity s citační problematikou

Téma citací je pro výuku samo o sobě poměrně nezáživné. Obsahuje spoustu termínů, stylů, informační etiku, samotné bibliografické citace, apod. Neobsahuje žádný děj, dynamiku, jen občas se něco málo změní. Proto stojí zato si výuku zpestřit, udělat pro posluchače zábavnější a látku snadněji zapamatovatelnou. K tomu nám pomůže dodržování principů zmíněných v kapitole o didaktických principech a jejich využití ve výuce citací. Neméně důležitý je správný výběr forem a metod popsaných v kapitolách o didaktických formách a metodách a jejich využití ve výuce citací. Tato část by měla sloužit jako pomůcka a zároveň inspirace k tvorbě vlastních materiálů pro výuku citační problematiky. Zpravidla se nejedná o žádné pedagogické novinky. Většina níže zmíněných aktivit se běžně využívá k výuce různých předmětů. Vycházím také z vlastní zkušenosti s výukou anglického jazyka, neboť některé aktivity se svými studenty při výuce využívám taktéž. Aktivity lze různě upravovat dle potřeby. Hodí se tak jako pro samostatnou práci, tak pro práci ve dvojicích nebo ve skupině. Jsou zde vytvořeny však zpravidla takové aktivity, do nichž je zapotřebí zapojit více studentů. Tato forma je mnohem zábavnější než samostatná práce, která se spíše hodí pro domácí samostudium, a navíc zde dochází k vzájemnému obohacování studentů díky zpětné vazbě, jak již bylo zmíněno. K některým aktivitám jsou zapotřebí speciální kopírovatelné materiály, které naleznete v příloze nebo které si každý vyučující připraví podle vzoru sám. Většina aktivit je navržena na procvičování tvorby citací na základě normy ČSN ISO 690, lze je však dle potřeb upravit pro různé citační styly. Časová náročnost jednotlivých aktivit se dá jen těžko posoudit. Záleží na počtu studentů a konkrétní látce, kterou chcete procvičit, proto není u aktivit stanovená doba trvání.

121

Zuzana Teplíková

Nespornou výhodou při aplikaci citačních her je projektorová opora, která alespoň pro některé druhy aktivit umožní studentům zpětnou vazbu vyučujícího. Pomocí projektoru lze promítat studentům instrukce, jež mohou být pouze při ústním podání mnohdy nedostačující, nápovědy a posléze i správná řešení úkolů.

Hra s citacemi Tato hra vychází ze hry určené spíš pro výuku českého jazyka na opakování slovních druhů, proto ji tady krátce připomínám. Jedná se o aktivitu pro několik žáků, maximálně však deset. Pokud je žáků více, je vhodnější rozdělení do několika skupin. Postup aktivity je takový: Každý dostane přidělen jeden papír. Žáci mají za úkol napsat na papír přídavné jméno, pak papír přeloží tak, aby tento kousek s přídavným jménem zakryli. Pošlou svůj papír s překrytým přídavným jménem spolužákovi, který sedí vedle. Od žáka z druhé strany obdrží jeho papír. Na slovo, které je na papíře napsané a přehnuté se nesmí podívat. Následuje další úkol. Na obdržený papír napíší podstatné jméno v prvním pádě, přehnou papír a postupují stejně - předají papír stejnému žákovi jako poprvé a obdrží další papír od stejného spolužáka jako dřív. Dále žáci postupují obdobně, ale na papíry postupně píší sloveso, příslovce času pak příslovce místa a na závěr znovu podstatné jméno tentokrát v sedmém pádě. Po napsání posledního slova (podstatné jméno v sedmém pádě), pošlou papírek opět sousedovi, obdrží jiný papír, který rozmotají a přečtou si, jaká věta z toho vznikla. Zpravidla vznikají vtipné věty jako například: „Rozumný hadřík si prozpěvoval v ředitelně s Alexandrem Flemingem.“ Podobně lze hru uplatnit při výuce citací. Vybereme si, co konkrétně chceme procvičit. Aktivita je vhodná například k procvičování správného pořadí bibliografické citace podle určité normy nebo stylu. Na úvod je nezbytné zadat o jaký dokument a podle jakého stylu se bude v tomto kole hry, případně v celé hře,

122

Část 5: Vzdělávací aktivity s citační problematikou

jednat. Studenti tak budou vytvářet bibliografickou citaci pro imaginární dílo, na kterém si procvičí správné pořadí jednotlivých údajů. Úkol může znít takto: Budeme vytvářet bibliografickou citaci podle normy ČSN ISO 690. Nezapomeňte jednotlivé údaje zapisovat tak, aby přesně odpovídaly normě, tedy zapisovat správným typem písma (kurzívu lze nahradit psacím písmem), správně psát interpunkční znaménka, ty vždy zaznačit za napsaný údaj (např. k monografii by měl první údaj vypadat takto: NĚMCOVÁ,). 

Na papírek jako první uvedeme? (příjmení autora) Papír se jménem autor zahněte a předejte studentovi sedícímu vedle vás. Tento postup budete opakovat po každém zapsání jednotlivého údaje.



Dále napíšeme? (jméno autora)



Poté následuje? (název monografie)



Další údaj je? (místo vydání)



Nyní uvedeme? (nakladatelství)



Který údaj zapíšeme po nakladatelství? (rok)



Poslední údaj monografie je? (ISBN) Zapište číslo ISBN.



Nyní přehněte a papír předejte sousedovi. Od souseda z druhé strany obdržíte jiný, který rozmotejte. Vzniklou bibliografickou citaci opište, popřípadě opravte (doplňte chybějící interpunkční znaménka, změňte písmo za správný typ pro daný údaj apod.)

Nakonec je možné všechny bibliografické citace zapsat na tabuli a vybrat nejzdařilejší, nejvěrohodnější, popřípadě nejvtipnější.

123

Zuzana Teplíková

 Výsledek může vypadat takto: VĚCHÝTEK, Albert. Putujeme tam a zpět. Prčice: Úžasné vydavatelství, 1995. ISBN 80-495-1213-6. KALUŽA, Igor. Nečtu, nevím. Kroměříž: Oxford University Press, 2048. ISBN 82-87325-76-2. Tento příklad slouží pouze pro inspiraci a hru tohoto typu lze podle vlastních potřeb modifikovat, přidávat další údaje jako vydání, počet stran, edici nebo poznámku.

Poskládej a poznej Tato jednoduchá aktivita vyžaduje přípravu materiálů. Lze ji opět využít k zopakování správného pořadí údajů bibliografické citace. Je vhodná jak pro samostatnou práci, tak pro práci ve dvojicích nebo skupinách. Studenti obdrží sady proužků papírků s údaji nezbytnými pro tvorbu citací různých dokumentů. Zde záleží na vás, zda zvolíte jednodušší variantu hry, kdy každý set obsahuje údaje pouze k danému typu dokumentu (např. lze sestavit bibliografickou citaci pouze webové stránky), nebo pomíchaný set, který bude obsahovat nejrůznější spektrum údajů, z něhož bude možné sestavit bibliografické citace nejrůznějších dokumentů, které musí studenti rozpoznat a sestavit. V takovém případě ale může docházet k tomu, že nezařadí úplně správně údaje k příslušnému dokumentu (např. údaje o autorech mohou být studenty zařazeny k nesprávnému dokumentu.) Nicméně důležité je zejména správné pořadí údajů než fakt, zda skutečně patří příkladovým dokumentům. Zde jsou uvedeny detailněji popsané obě varianty.

124

Část 5: Vzdělávací aktivity s citační problematikou

1. varianta Studenti se rozdělí do dvojic nebo skupin. Každá skupina postupně obdrží několik setů nastřihaných papírových proužků s údaji pro sestavení bibliografické citace různých dokumentů např. monografie, digitalizovaná monografie, periodikum, webové sídlo, webová stránka, film, obraz apod. Studenti si údaje jednoho setu rozprostřou před sebe na stůl a jejich úkolem je jednotlivé údaje poskládat za sebou tak, aby byly ve správném pořadí, v našem případě, podle normy ČSN ISO 690. Pokud procvičujeme pouze jeden typ dokumentu, můžeme vytvořit několik různých příkladů pro daný dokument. Každá skupina tak sestavuje např. bibliografickou citaci např. pro různou webovou stránku. Skupiny si pak mohou vzájemně sety vyměňovat a procvičovat jeden druh dokumentu na několika konkrétních příkladech. Aktivitu lze podpořit i projektorem. Po prvním pokusu o správné sestavení údajů daného dokumentu promítneme obecnou strukturu bibliografické citace dokumentu. Nepovinné údaje můžeme na projektoru v obecné struktuře barevně odlišit. Někteří studenti je ve svých příkladech mít mohou, jiné skupiny je mít nemusí. Na základě této podpory si mohou zkontrolovat, zda se jim podařilo bibliografickou citaci sestavit správně. Po kontrole může následovat zobrazení konkrétních příkladů, které studenti seřazovali. Záleží na tom, zda mají skupiny stejný příklad, nebo každá jiný. V druhém případě je možné, aby každá skupina určila svého zapisovatele vytvořených citací, a kontrola konkrétních příkladů může proběhnout až po dokončení všech příkladů. Pokud chceme tuto aktivitu udělat pro studenty ještě zajímavější a časové možnosti to dovolují, můžeme si pro ilustraci každého nebo alespoň některého druhu dokumentu připravit i jeho zajímavou reálnou ukázku. Ta by měla studenty namotivovat, zrelaxovat, a pokud vybereme něco vtipného, tak i pobavit. Do výuky lze tedy přinést zajímavý obraz, periodikum, pustit vtipnou pasáž filmu nebo videa z YouTube. Pro ilustraci je v příloze uveden materiál použitelný k této variantě aktivity Poskládej a poznej. 125

Část 6 Tipy na výuku od knihovníků - lektorů

Část 6: Tipy na výuku od knihovníků - lektorů

Nyní si shrneme tipy a metody výuky citací, které už prakticky využívají sami knihovníci – lektoři při svých vzdělávacích aktivitách. Základem této kapitoly je můj výzkum z diplomové práce. Plný text práce je k dispozici na Thesis.cz. Informace byly získány z 19 uskutečněných rozhovorů, a to s knihovníky – lektory z těchto institucí (ve třech případech se jednalo o dvojici respondentů ze stejné instituce):  České vysoké učení technické v Praze, Ústřední knihovna  Česká zemědělská univerzita v Praze, SIC  Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Akademická knihovna  Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích  Masarykova univerzita, Ústřední knihovna Filozofické fakulty  Masarykova univerzita, Ústřední knihovna Pedagogické fakulty  Masarykova univerzita, Ústřední knihovna Právnické fakulty  Masarykova univerzita, Ústřední knihovna Přírodovědecké fakulty  Mendelova univerzita v Brně, Ústřední knihovna  Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě  Národní technická knihovna v Praze  Slezská univerzita v Opavě, Univerzitní knihovna, včetně knihovny v Karviné  Technická univerzita v Liberci, Univerzitní knihovna  Univerzita Hradec Králové v Hradci Králové, Univerzitní knihovna  Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Knihovna  Vysoká škola ekonomická v Praze, CIKS Rozhovor se opíral o pět hlavních otevřených otázek. Nejzajímavější však byly odpovědi tři otázky, na něž se podařilo získat velmi inspirativní odpovědi, a proto jsou i součástí této knihy. Běžná analýza neumožňuje shrnout všechny odpovědi tak, aby neztratily nezbytný a zajímavý kontext, který respondent uvedl. Proto je v příloze uvedeno plné znění některých odpovědí oslovených knihovníků - lektorů. S laskavým svolením některých z nich jsou uvedena i jejich jména a název instituce, ve které pracují. 143

Zuzana Teplíková

Jaké metody ve výuce využíváte nejvíce a proč? Nejčastější odpovědí byla přednáška. Dotazovaní tuto metodu/formu výuky různě doplňují a kombinují s dalšími metodami. Jsou zde uvedeny tedy jednotlivé prvky, které se objevují v současných výukách citací prováděných knihovníky lektory. V přednášce využívají zejména powerpointovou prezentaci. Strukturu výuky často dělí na teoretickou a praktickou část. V teoretické části využívají odborného výkladu, vysvětlují zásady tvorby citací a předvádějí konkrétní ukázky předpřipravených případů. Pro názornost si někteří lektoři nosí i konkrétní dokumenty s sebou do výuky. Knihovníci - lektoři z Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě využívají v přednášce pro střední školy i motivační video s názvem Pepina (Zdefir, 2012) a také předvádějí studentům, jak si vygenerovat citaci pomocí volně dostupného citačního manažeru citace.com. Někteří lektoři také uvádějí a vysvětlují nejčastější chyby a omyly, kterých se studenti v souvislosti s citováním dopouštějí. Náplní praktické části je aktivní účast studentů, a tedy ověření si pochopení látky tak, že si studenti sami zkoušejí vytvořit bibliografické citace různých dokumentů. V některých případech si následně citace společně kontrolují, jiní vyučující preferují (pokud to povaha jejich výuky umožňuje, nejedná se tedy o jednorázovou akci) odevzdávání vytvořených citací, jež vyučující opravují mimo výuku. S tím souvisí i možnost zadávání domácích úkolů, které lze v následujících lekcích kontrolovat a vysvětlit nejasnosti s nimi související. Obecně je možné konstatovat, že studenti mívají ve výuce možnost pokládání dotazů či diskuze k citační problematice. V některých případech knihovníci-lektoři své studenty testují, zda problematiku zvládli, a to buď formou ankety, která slouží pouze k zaktivování studentů, nebo závaznými testy či písemnými zkouškami (opět se odvíjí od povahy výuky, kurzu). 144

Závěr Tato publikace má několik dílčích cílů. V první řadě má být příručkou pro všechny, kteří se chtějí naučit citovat a pochopit jednotlivé druhy plagiátorství. Dalším cílem je stručně nastínit didaktický proces v souvislosti s výukou citací a uvést několik možností, jak výuku citační problematiky oživit. Kniha se má stát užitečnou pomůckou pro učitele, knihovníky a vzdělávací pracovníky, kteří se podílejí na vyučování citační problematiky ať už v rámci svých kurzů, které vedou, nebo jen v rámci vzdělávání studentů na školách, do jejichž předmětů jsou za účelem výuky citací zváni. V neposlední řadě je zde přání, aby tato kniha byla skutečně využitelná v praxi a zároveň byla inspirací vyučujícím při tvorbě vlastních aktivit a k novému přístupu k výuce citací, což by mělo vést k efektivnějšímu vzdělávání. Kniha je obohacena o konkrétní informace od knihovníků – lektorů související s výukou citací. Jsou zde shrnuty osvědčené metody, jež se ve výuce citací nejčastěji využívají, a představili jsme i ne zcela obvyklé způsoby, jimiž lze výuku zpestřit a které uvedly samy respondentky ve výzkumu Zuzany Teplíkové. Nyní je jen na vás vyučujících, jestli vyzkoušíte některé aktivity z této publikace, případně si je dle svých potřeb upravíte. Budeme rádi, pokud se s námi podělíte o své zkušenosti prostřednictvím e-mailu kniha@citace.com nebo na webových stránkách knihy na adrese http://kniha.citace.com.

151

152

Použitá literatura BENEŠ, Milan. 1997. Úvod do andragogiky. Praha: Karolinum, 129 s. ISBN 80-718-4381-4. BrnoGUG. 2011. 1. knihovnický hackathon: reCitátor. In: YouTube [online]. 21. 11. 2011 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://youtu.be/w3YlLyX4LIM Case studies. 2013. Office for Student Conduct and Academic Integrity [online]. Minneapolis: University of Minnesota, last modified on June 5, 2013 [cit. 201305-14]. Dostupné z: http://www.oscai.umn.edu/integrity/faculty/case.html ČECHOVÁ, Hana, Vanda GŘEŠÁKOVÁ, Matej REŽNICKÝ, Markéta ŘEHŮŘKOVÁ, Petra ŠOLCOVÁ a Zuzana TEPLÍKOVÁ. c2004-2013. Citace a citování dle normy ČSN ISO 690: elektronický kurz. Citace.com [online]. [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://kurz.citace.com ČESKO. 2000. Zákon 121/2000 Sb. ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. Částka 36, s. 1658-1685. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu ČSN ISO 690. 2011. Informace a dokumentace - Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 40 s. Třídící znak 01 0197. PALÁN, Zdeněk. [2010]. Deduktivní učební metodika. Andromedia.cz: Databanka dalšího vzdělávání [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/deduktivni-ucebnimetodika DVOŘÁKOVÁ, Drahomíra. 2013. Rozhovor o výuce citací [rozhovor]. 2. června 2013 16:03 [cit. 2013-06-03]. Dostupné prostřednictvím e-mailu autorky. 153

FENYVESIOVÁ, Lívia. 2006. Vyučovacie metody a interakčný štýl učiteľa. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Pedagogická fakulta. ISBN 80-8050-899-2. FILOVÁ, Hana, Josef MAŇÁK, Jiří STRACH, Oldřich ŠIMONÍK, Jan ŠŤÁVA a Vlastimil ŠVEC. 1996. Vybrané kapitoly z obecné didaktiky: úvod do studia v oboru. Brno: Masarykova univerzita, 95 s. Vzdělávání dospělých. ISBN 80-210-1308-7. GEORGALA, Petra. 2013. Rozhovor o výuce citací [rozhovor]. 27. března 2013 8:54 [cit. 2013-06-02]. Dostupné prostřednictvím e-mailu autorky. GŘEŠÁKOVÁ, Vanda. 2013. Výzkum využívanosti citačních stylů na filozofických fakultách Univerzity Karlovy, Západočeské univerzity, Univerzity Palackého a Ostravské univerzity. Brno. 106 s., 10 s. příloh. Dostupné také z: Thesis.cz. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, KISK. HALAMOVÁ, Olga. 2013. Rozhovor o výuce citací [rozhovor]. 27. března 2013 7:28 [cit. 2013-06-04]. Dostupné prostřednictvím e-mailu autorky. JARVIS, Peter. 2006. The theory and practice of teaching. 2nd ed. New York: Routledge. ISBN 04-153-6524-4. JŮVA, Vladimír. 2001. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 118 s. ISBN 80-85931-95-8. Kategorie kurzů. 2013. Kurzy.knihovna.cz [online]. Dostupné z: http://kurzy.knihovna.cz/ KLENKOVÁ, Jiřina. 2006. Logopedie: narušení komunikační schopnosti, logopedická prevence, logopedická intervence v ČR: příklady z praxe. Praha: Grada, 224 s. ISBN 978-802-4711-102. KOHOUTEK, Rudolf. 1996. Základy pedagogické psychologie. Brno: CERM, 184 s. ISBN 80-858-6794-X. KOUŘILOVÁ, Radmila. 2013. Rozhovor o výuce citací [rozhovor]. 24. dubna 2013 15:36 [cit. 2013-05-15]. Dostupné prostřednictvím e-mailu autorky. 154

MEŠKO, Dušan. 2006. Akademická příručka: andragogická didaktika. České, upr. vyd. Martin: Osveta, 481 s. Vzdělávání dospělých. ISBN 80-806-3219-7. MUŽÍK, Jaroslav. 2010. Řízení vzdělávacího procesu: andragogická didaktika. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 323 s. Vzdělávání dospělých. ISBN 978-807-3575-816. NĚMEČKOVÁ, Lenka. 2009. Plagiátorství [online]. Praha: Ústřední knihovna ČVUT [cit. 2012-02-11]. Dostupné z: http://knihovna.cvut.cz/studium/jak-psatvskp/doporuceni/plagiatorstvi/ PODLAHOVÁ, Libuše a kol. 2012. Didaktika pro vysokoškolské učitele: vybrané kapitoly. Praha: Grada. ISBN 9788024742175. PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. 1998. Pedagogický slovník. 2., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 328 s. ISBN 80-717-8252-1. PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. 2003. Pedagogický slovník. 4., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 322 s. ISBN 80-7178-772-8. Případové studie. 2012. Wiki.knihovna.cz [online]. Brno: Kabinet informačních studií a knihovnictví FF MU, 12. 10. 2012 [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Případové_studie ROGERSON, Pippa. 2011. Plagiarism case studies [online]. Cambridge: University of Cambridge, 1st December 2011 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: https://www.admin.cam.ac.uk/offices/education/lts/lunch/Case_Studies_Plag iarism.pdf RYBÁŘOVÁ, Jana. 2013. Rozhovor o výuce citací [rozhovor]. 30. dubna 2013 15:00 [cit. 2013-06-02]. Dostupné prostřednictvím e-mailu autorky. ŘEHŮŘKOVÁ, Markéta. 2013. Výzkum citačních stylů na vybraných přírodovědeckých fakultách v ČR. Brno. 118 s., iv. Dostupné také z: Thesis.cz. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, KISK. ŘEHŮŘKOVÁ, Markéta a Vanda GŘEŠÁKOVÁ. 2012. Bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů: Interpretace aktualizované normy ČSN ISO 690 155

platné od dubna 2011 [online]. Brno: e:Citace, 1. března 2012 [cit. 2013-0423]. Dostupné z: http://e.citace.com/wpcontent/uploads/2012/06/Metodicky_material_2.pdf SILBERMAN, Mel. 1997. 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování: osvědčené způsoby efektivního vyučování. Přel. M. Koldinský. Praha: Portál, 311 s. ISBN 80-717-8124-X. SKALKA, Jarolím. 1989. Základy pedagogiky dospělých. Praha: Obzor. ISBN 80-042-1636-6. Styly výchovy. 2013. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (USA): Wikipedia Foundation, 9. 3. 2013 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Styly_výchovy ŠIMONÍK, Oldřich. 2009. Úvod do školní didaktiky. Brno: MSD Brno, 91 s. ISBN 80-866-3304-7. VALIŠOVÁ, Alena a Hana KASÍKOVÁ. 2007. Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 402 s. ISBN 9788024717340. ZATLOUKALOVÁ, Vlasta. 2013. Rozhovor o výuce citací [rozhovor]. 25. dubna 2013 9:08 [cit. 2013-06-02]. Dostupné prostřednictvím e-mailu autorky. ZDEFIR. 2012. Pepina. In: YouTube [online]. 18. 01. 2012 [cit. 2013-05-31]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=C6-OXKKngNo ZIZIENOVÁ, Marta. 2013. Rozhovor o výuce citací [rozhovor]. 4. dubna 2013 7:58 [cit. 2013-06-01]. Dostupné prostřednictvím e-mailu autorky.

156

Přílohy materiály odkazované v textu

Případová studie č. 3 Klára napsala diplomovou práci na téma Poruchy chování a emocí u žáků základních škol, kterou se jí však nepodařilo obhájit. Klára napsala práci v rozsahu 150 tisíc znaků, byl zadán rozsah 110130 tisíc. Uvedla 80 použitých zdrojů, z nichž 30 citovala. Bibliografické citace zdrojů vytvořila tak, aby odpovídaly normě ČSN ISO 690 pomocí volně dostupného generátoru citací. Přímé citace v textu vyznačila kurzívou a dala do uvozovek. Kurzívou psaný text tak tvořil asi 20 stran její práce (v kuse), protože Klára našla v různých zdrojích velmi zajímavé pasáže, které spojila dohromady tak, že v podstatě tvořily souvislý a téměř na sebe navazující text, ke kterému už nebylo třeba dalších Klářiných komentářů. Použila dokonce i zahraniční zdroje. Klára umí dobře anglicky, a proto si z anglických webových stránek sama přeložila několik pasáží, které v práci uvedla v češtině a logicky je tak považovala za své. Při studování velkého množství knih, článků a webových stránek si občas zapomněla udělat přesné poznámky myšlenek, o kterých se dozvěděla, a tak je ve své práci uvedla jen svými slovy. Také narazila na velmi zajímavou knížku, která se okrajově týkala jejího tématu, ale nenašla v ní nic, co by mohla využít do své práce. Nicméně do použité literatury ji uvedla, protože ji napadlo, že by se mohla hodit případným čtenářům její práce, kteří se zajímají o stejnou problematiku. Otázky k zamyšlení a diskuzi:  Na základě uvedených informací se pokuste říct, co mohlo být důvodem Klářiny neúspěšné obhajoby?  Co naopak Klára udělala správně?  Zkuste vytvořit seznam obecných tipů, rad pro studenty, kteří se chystají psát závěrečnou práci (čeho se vyvarovat, co pomáhá, co raději příliš nepoužívat, apod.).

Práce s textem Úkol: Vyhledejte v textu přímé citace, parafráze a sekundární citace. Lechta (1990, s. 15) popsal vědní obor následovně: „Logopedie je speciálněpedagogická věda. Zabývá se výchovou osob s narušenou komunikační schopností a prevencí tohoto narušení. Logopedie zkoumá narušení komunikační schopnosti z aspektu příčin, průběhu, frekvence výskytu, následků, možností diagnostikování, odstraňování, prevence, určování prognózy. Zkoumá i možnosti rozvíjení komunikační schopnosti jako takové (u tzv. intaktní populace)." V roce 2002 však podle Lechty (2002, s. 11) „… definujeme logopedii jako vědní obor interdisciplinárního charakteru, jehož předmětem jsou zákonitosti vzniku, eliminování a prevence narušené komunikační schopnosti. Logopedie v moderním chápání je vědou zkoumající narušenou komunikační schopnost z hlediska jejích příčin, projevů, následků, možností diagnostiky, terapie i prevence.“ Současná logopedie se neorientuje pouze na osoby v dětském věku, jak se mylně mnohdy široká veřejnost domnívá, ale logopedie se zabývá problematikou narušené komunikační schopnosti u osob všech věkových kategorií - dětí, adolescentů, dospělých i lidí ve stáří. Všechny uvedené definice ukazují, jak je různorodý pohled na problematiku a jak je obtížné vymezit logopedii jako vědní disciplínu. V různých zemích je zařazována do systému věd odlišně. V počátcích formování oboru měli výrazný vliv lékaři (u nás např. Seeman, Sovák, Mašura, Lesný), později i odborníci oborů nemedicínských (např. Kábele, Gaňo, Veselý). 12

Ve druhé polovině minulého století to byl vliv jazykovědců (např. Janota, Liška, Ohnesorg). V současnosti podle Lechty (2003) logopedie osciluje mezi více vědními disciplínami – jedná se o speciální pedagogiku, medicínu, psychologii a jazykovědu. Logopedie je u nás tradičně součástí speciální pedagogiky a má těsný vztah k obecné pedagogice i k ostatním oborům speciální pedagogiky - surdopedii, somatopedii, psychopedii i oftalmopedii, neboť u všech jedinců s různým postižením, ať již tělesným, mentálním či smyslovým (hovoříme o osobách se speciálními vzdělávacími potřebami) se projevuje ve větší nebo menší míře narušení komunikační schopnosti. Logopedie se zabývá patologickou stránkou komunikačního procesu; to určuje její vztah k ostatním oborům. Z oborů medicíny jsou to pediatrie, foniatrie, otorinolaryngologie, stomatologie, plastická chirurgie, ortodoncie, neurologie, neurochirurgie, psychiatrie, z oborů psychologie - vývojová psychologie, patopsychologie, dále jazykovědní obory - fonetika, fonologie. Stále důležitějšími se stávají poznatky z neurolingvistiky, psycholingvistiky, genetiky, informatiky, kybernetiky, právních věd apod. Například ve Francii se logopedie studuje na lékařských fakultách, ve Švýcarsku na různých univerzitách v rámci studia psychologie nebo lingvistiky, v Polsku je někdy logopedie chápána jako aplikovaná fonetika. Zakladatel naší logopedie Sovák společně s německým Beckerem (v publikaci Lehrbuch der Logopädie,1983) považují logopedii za průřezovou disciplínu a kladou ji na průsečík mezi medicínou a pedagogikou.