Zora Zavadilová: ČTYŘICET LET OPATOVSKÉ KNIHOVNY

Knihovna Opatov byla v plánech Městské knihovny, tak jako i jiné knihovny, které vznikaly na sídlištích, už řadu let před jejím uskutečněním. Zlomovým rokem pak byl rok 1982, kdy byla stavba kulturního domu dokončena. Knihovna měla několik samostatných oddělení – oddělení pro děti, oddělení pro dospělé, studovnu pro dospělé a pro děti, hudební oddělení a novým prvkem byla Artotéka, oddělení věnující se výtvarnému umění.

Pět roků před otevřením už MK pro opatovskou knihovnu nakupovala knihy, gramofonové desky, kazety a obrazové materiály pro Artotéku. I když v malém počtu exemplářů, byl to základ budoucího fondu. Důležité také bylo, že s knihami byly připraveny i katalogizační lístky pro budoucí katalogy - autorský, názvový, předmětový a systematický. To nám pak usnadnilo alespoň zčásti práci při přípravě provozu. Tenhle fond by byl ale opravdu nestačil pro provoz tak velké knihovny, a tak nám při jeho doplnění pomohly i Ústřední knihovna a již existující pobočky knihovny, které se s námi podělily o své multiplikáty. Tady už jsme museli i katalogizovat, protože knihy přicházely samozřejmě bez katalogizačních lístků.

Přípravné práce na otevření knihovny začaly na jaře 1982. Nejdřív měla opatovská knihovna dva zaměstnance. Když jsme tam přišly s Olgou1 pracovat, nebyly tam regály. Ty byly postupně dodávány a pracovníci údržby je průběžně stavěli. Stejně tak byl postupně doplňován i ostatní nábytek nutný pro provoz knihovny a pro zázemí knihovníků. Knihy, které byly v předstihu nakoupeny, byly v bednách, stejně tak dary z jiných poboček. Všechno se ale rychle měnilo od září, kdy nás už bylo víc – sedm, tedy čtrnáct ženských rukou. Muž žádný, a tak jsme ty všechny bedny s knihami a občas i skříně přenášely samy. Ale práce nás těšila, pracovaly jsme pilně a tak mohla být knihovna v březnu 1983 slavnostně otevřena. Provoz byl tehdy jednosměnný, tedy klasická provozní doba: Po 13-18, Út a Pá 9-15, St a Čt 12-18. Až v průběhu roků jsme začali půjčovat i v sobotu dopoledne za pomoci knihovníků z celého obvodu. Sen nás knihovníků i obyvatel Jižního

1 Olgou Kučerovou, knihovnicí v Artotéce (poznámka redakce).

Města a okolí se naplnil a čtenáři se dočkali. Jenom dětské oddělení nemohlo být otevřeno včas v místnostech pro ně určených. Ale i to jsme zvládli, otevřeli jsme půjčovnu dětského oddělení provizorně v místnosti dětské studovny, do které byl možný vstup z druhé strany knihovny. A ještě jeden problém vyvstal – čtenáři museli chodit složitě z ulice po toboganu do patra a pak budovou zase po schodech dolů, což bylo krkolomné a pro starší návštěvníky a čtenáře s berlemi a matky s dětmi a kočárky velký problém. A zase pomohla vzájemná součinnost architektů, ředitelství MKP, Úřadu JM a nás knihovníků z Opatova (my jsme sbírali stížnosti čtenářů). Výsledkem byla snazší cesta do knihovny přímo z přilehlého toboganu, sice provizorní, ale sloužící celá léta až do rekonstrukce knihovny v prvních letech 21. století.

Po vstupu do knihovny procházel návštěvník velkou halou, na jejíchž stěnách byly vitríny, kde Artotéka, oddělení výtvarného umění, vystavovala buď obrazy ze svého fondu nebo obrazy současných výtvarníků. Také tam byly vitríny, ve kterých jsme vystavovali novinky knih, aby se s nimi mohli čtenáři seznámit a případně si je rezervovat. V čele haly byla zeď, obložená žulovými obdélníčky a visela tam několik metrů dlouhá, na látku tištěná, stará rytina Prahy. Odtud vpravo vedly dveře do dětského oddělení, vlevo do oddělení pro dospělé, Artotéky a studovny (tehdy spíše studijního koutku) dospělého oddělení. Za zdí byla malá kancelář propojená s oběma půjčovnami.

V půjčovně pro dospělé byla vlevo podél celé zdi beletrie, uprostřed regály s naučnou literaturou. Knihy nám přibývaly, a když původní sestava regálů ve volném výběru už nestačila, vyšlo nám ředitelství dalším nákupem regálů vstříc. My jsme je pak rozmístili ve volných prostorech, takže se nabídka ve volném výběru rozšířila. Podobně jako v dospělém oddělení se ale rozšiřoval i fond Artotéky a studovny pro dospělé. Tam nám vedení nejdříve pořídilo nízké regály pod okna, ale když ani to nestačilo, vznikla myšlenka využít boční vchod do knihovny, za nímž byla šikovná místnost vhodná k přebudování na studovnu pro dospělé. Povedlo se a ke dni desátého výročí fungování knihovny přibyla do výčtu funkcí ještě plnohodnotná studovna pro dospělé čtenáře, kde přítomný knihovník byl vždycky ochoten poradit. Zároveň sloužila jako čítárna denního tisku a časopisů. V druhé polovině devadesátých let jsme pak využili samostatného vchodu do studovny a pro její uživatele rozšířili provozní dobu v pátek do 18 hodin, přestože půjčovní doba ostatních oddělení končila už v 15 hodin. Artotéce se tím ulevilo a mohla dát do volného výběru více knih, jistě ke spokojenosti svých návštěvníků.

Po celou dobu působení jsme se pečlivě starali o fond knihovny. Knihy jsme dlouhá léta balili, obaly omývaly, takže čtenáři se vždycky setkávali s čistými, lákavými knihami. Také jsme, jako první, zavedli tzv. sanitární dny, tři dny, kdy byla knihovna pro čtenáře uzavřena. A my, knihovníci jsme navlékli pláště, vyhrnuli si rukávy a knihu po knize, regál po regálu v půjčovnách i ve skladech omývali. Výsledkem byla zářící a voňavá knihovna.

A jak fungovala jednotlivá oddělení?

Novinkou v knihovně, možná v celé republice, byla Artotéka, samostatné oddělení se speciálním fondem zaměřeným na výtvarné umění. Vedla ji až do svého odchodu do důchodu Olga Kučerová, která měla bytostný vztah k umění všeho druhu. V Artotéce se podařilo soustředit bohatý fond knih a časopisů na prezenční i absenční půjčování. Spolužití Artotéky a dospělého oddělení přinášelo užitek oběma, čtenáři Artotéky se často stávali čtenáři dospělého oddělení a naopak. Artotéka poskytovala možnost půjčit si obrazy. Nejdříve to byly především pasparty, později zarámované reprodukce výtvarných děl a nakonec začala nakupovat a půjčovat i grafiku. Tyto druhy fondu sama navrhovala k nákupu a následně knihovnicky zpracovávala. Kromě bohatého knižního a obrazového fondu měla Artotéka i řadu odborných časopisů, které byly hojně využívané. Nedílnou součástí práce Artotéky byly besedy o výtvarném umění, pořádané Olgou pro školy všech stupňů. A nezapomínala ani na dospělé. Pro ně pořádala Olga po celou dobu pravidelné přednášky o výtvarném umění ve vstupní hale, pochopitelně až v těch denních hodinách, kdy byla knihovna pro čtenáře uzavřena. A ještě něco: Celá dlouhá léta pořádala Artotéka výstavy současných výtvarných umělců v hale knihovny, které umožnily návštěvníkům seznámit se s jejich prací a zároveň zkrášlily vstup do knihovny.

Oddělení pro dospělé bylo klasickou půjčovnou beletrie a naučné literatury. Díky tomu, že knihovna měla hodně čtenářů i výpůjček, dostávala široký okruh naučné literatury i beletrie, a to v dostatečném počtu exemplářů, takže čtenáři u nás měli bohatý výběr odborné i krásné literatury. Kromě přídělů z Městské knihovny jsme my, knihovníci doplňovali knižní fond z darů, které nám přinášeli čtenáři v hojném množství. Dělili jsme je na dvě části. Knihy obohacující fond knihovny jsme připsali, zkatalogizovali a nově půjčovali. Bylo kolem toho hodně práce, ale napomohlo to doplnit mezery ve fondu beletrie

Původní kolektiv oslav 30. výročí otevření knihovny Opatov v roce 2013. Zleva stojí: Anna Zahálková (studovna), Olga Kučerová (Artotéka), Zora Zavadilová (vedoucí Opatova v letech 1983–2003), Anna Bimková (ředitelka Městské knihovny v Praze v letech 1978–2002), Tomáš Řehák (ředitel Městské knihovny v Praze 2002– ). i naučné literatury. A ty, které jsme z jakýchkoli důvodů nepotřebovali, si pak zase jiní čtenáři odnášeli domů. Knihy byly přístupné ve volném výběru, jehož rezervu tvořil fond, uložený ve skladišti. Při výběru pomáhali čtenářům knihovníci, ale také lístkové katalogy, pro beletrii autorský a ještě názvový, pro naučnou literaturu autorský, systematický a předmětový. Beletrie byla řazena klasicky abecedně podle autorů, vyčleněny byly detektivky a sci-fi knihy. Vrácené knihy byly před uložením na regály vystaveny na zvláštním regále, kde se čtenáři rádi zastavovali. Tedy normální klasické oddělení pro dospělé nabízející k půjčování i starší čísla časopisů různého zaměření. Jeho součástí byl i „koutek“, věnovaný hudebnímu oddělení, v němž si čtenáři mohli půjčit CD, kazety i gramofonové desky. Pro tyto výpůjčky byl zřízen i samostatný výpůjční pult. Služba byla hodně využívaná po celou dobu první etapy působení knihovny.

Oddělení pro děti začalo po otevření knihovny pracovat v provizorních prostorách dětské studovny se vstupem zadními dveřmi do knihovny, po dořešení problémů bylo stejně jako oddělení pro dospělé přístupné přímo ze vstupní haly, ale vpravo. Byla to velká, čtvercová, sluncem prozářená místnost, s regály přizpůsobenými výškou věku dítěte s klasickým dělením knih pro jednotlivé věkové skupiny. Děti zde měly dostatek prostoru na výběr knih i posezení. Fond byl členěn klasicky podle druhu literatury a zároveň podle věku čtenářů. Dětí do knihovny chodilo opravdu hodně, však se také dětští knihovníci kromě individuální práce se čtenáři snažili navázat úzkou spolupráci s místními školami. Besedy probíhaly v dětské studovně, potom měly ještě děti dostatek času na to, aby se porozhlédly v půjčovně pro děti. Ti šťastlivci, kteří už měli legitimaci, si mohli půjčit knihy, noví adepti dostali přihlášku do knihovny. Vztah knihovny se školami se opravdu podařilo navázat a učitelé sami měli zájem na tom, aby děti do knihovny přivedli. Děti, hlavně mladší, přicházely pak často do knihovny zároveň s rodiči a obě skupiny to vnímaly jako sváteční záležitost. I dětské oddělení bylo bohatě zásobováno novými knihami, takže fond naplňoval všechny potřeby a zájmy malých čtenářů.

A co knihovníci?

Je čas pohovořit o knihovnících, kteří v jednotlivých odděleních pracovali. Mohu s čistým svědomím říct, že se na Opatově podařilo vytvořit úžasný kolektiv vzájemně se respektujících osobností. Jádro tvořili stálí zaměstnanci, „vytrvalci“ do hloubky seznámení s celou prací knihovníka ve vztahu ke knihovnímu fondu, ale také ve vztahu ke čtenářům. Mohu potvrdit, že na Opatově vždycky vládla mezi knihovníky velká vzájemná pohoda. Znali jsme své přednosti i to, kde nás koho tlačila bota, a to jak v práci, tak i v soukromém životě. Vždycky jsem byla ráda, že si každý měl možnost najít někoho, s kým si nejvíc rozuměl, ale nikdy nedocházelo ke třenicím mezi jednotlivými skupinkami. A to ani v době, kdy byl kolektiv ryze ženský, ale ani později, kdy už byli mezi námi i muži. Nové pracovníky jsme zaučovali postupně, učili jsme je nejen práci s fondem, ale především práci se čtenářem. Výhodou Opatova bylo, že základní část kolektivu byla stabilní. Nově příchozí se vždy dostali do sevřeného kolektivu, který je ochotně přijal a který je postupně přetvářel k obrazu svému. Nemohu říct, že by všichni noví v knihovně vydrželi, postupně si nacházeli i jiné uplatnění, ale podařilo se nám vychovat řadu výborných knihovníků, z nichž někteří zůstali na Opatově a někteří později přešli na jiné pobočky na obvodě, často jako jejich vedoucí. Po zrušení povinné vojenské služby pracovali u nás i hoši, kteří si knihovnu zvolili jako náhradní řešení této části života. Mohu říct, že i oni si uměli za čas strávený s námi, „civilisty“, vytvořit ke knihovně vztah a dobře zapadali do našeho kolektivu. Jeden z nich mi později vypravoval, že si jeho synek ve školce na dotaz, čím by chtěl být, zvolil zaměstnání „knihovník“. To mi potvrzuje, že i těmto hochům u nás bylo dobře. A mám radost, že kolektiv v knihovně je i nyní, dávno po mém odchodu, stále stejně přátelský a sevřený jako býval za mých dob. A stejně pozorný ke čtenářům. Potvrzují mi to při náhodných setkáních i vytrvalí čtenáři, kteří si i současný kolektiv chválí. Za to si svých následovníků velmi vážím a mám z nich velkou radost.

Přestavba knihovny

Doba se vyvíjela, knihovna stárla, do knihovny vstoupily počítače, a tak v druhé polovině devadesátých let došlo na postupné renovace knihoven v Praze. Jednalo se jak o stavební změny, tak o zásadní změny výpůjčního systému. Do knihovny totiž ve velkém vtrhly počítače, a tak, jak postupně pobočky procházely přestavbou, měnil se i výpůjční systém. Ty tam byly knižní lístky, zato bylo potřeba uložit celý fond do počítačů a zároveň jim upravit i „kabátek“, nalepit kódy u naučné literatury na hřbety knih, tak aby se usnadnilo jejich zakládání do regálů. Také katalogy se změnily, skončily zásuvkové s jednotlivými katalogizačními lístky. Bylo nám jich líto, ale bylo nám jasné, že nedoplňované by brzy ztratily svou informační hodnotu a tak jsme se jich vzdali.

Došlo tedy na rekonstrukci opatovské knihovny. Problém byl, kam s ní, aby prozatímní umístění umožňovalo práci s fondem, aby byly prostory dostatečně velké a také v dosahu našich knihovníků. A opět pomohl Úřad městské části, propůjčil Městské knihovně na dobu přestavby uvolněnou mateřskou školku poblíž knihovny. A tak pobočka Opatov dočasně ukončila půjčování a my jsme mohli balit fond, regály a spoustu dalších věcí. Když se stěhovala, naplnil knižní fond a stěhovaný nábytek osmdesát šest náklaďáků. Čtenáři byli smutní, že nás, byť jen dočasně ztrácí, dospělí mohli samozřejmě využívat všechny pobočky v Praze, problém byl ale s dětmi, vázanými na prostor Jižního

Města. Pro ty bylo dvouleté odloučení v jejich věku příliš dlouhé. Tady nám napomohla ta skutečnost, že školka měla dva vchody, z nichž jeden vedl přímo do jedné, dostatečně velké místnosti. A tak se povedla velká věc. I v prozatímních podmínkách jsme po dobu uzávěry knihovny udrželi dětské oddělení v provozu. Byl to velký úspěch vzájemného porozumění opatovských knihovníků a vedení Městské knihovny.

Mezitím se původního opatovského prostoru zmocnili architekti a stavaři. Začali ale pracovat nejen v původních 950 m2 opatovské knihovny. Předtím se už totiž podařilo dojednat s restaurací, která bydlela nad námi, ale na našem patře měla sklady, že nám jejich prostory přenechá. To byl první úspěch. Kromě zvětšení knihovny asi o 300 m2 se otevřela možnost umístit vchod do knihovny na opačnou stranu budovy, tak aby do ní čtenáři měli snadný přístup. Tehdy bylo nutno dojednat s původními majiteli pozemku jeho prodej. Byla jsem vyslána, abych od nich získala už předjednaný souhlas. Povedlo se. Prostory pro nový Opatov byly tedy k dispozici v celém rozsahu a stavaři se pustili do díla. Dispozice jednotlivých oddělení se změnila, tak aby vyhovovala novým možnostem a požadavkům. Svoje místo dostala i studovna pro dospělé, hned u vchodu do knihovny, vedle ní bylo usazeno dětské oddělení a o velkou halu se podělilo dospělé oddělení a Artotéka. Vstupní vchod si zachoval stejné určení – byla to opět průchozí výstavní síň, vedle ní knihovna získala přednáškovou místnost a šatnu pro čtenáře, tentokrát programovanou jako šatnu s obsluhou. Při vchodu do půjčovny byl umístěn výpůjční pult, uprostřed půjčovny informační bod, podél stěn několik volně dostupný počítačů. V západní části knihovny vznikla kancelář pro zaměstnance, hned vedle kancelář vedoucího, na kterou navazovala malá knihařská dílna.

Nadešel čas znovu uložit knižní i obrazový fond na místa jim vykázaná ve volném výběru i ve skladišti, zajistit systém rozřaďovačů beletrie i naučné literatury pro jednotlivá oddělení, vyzdobit vitríny vstupní haly, a také si ověřovat, jak nám to s novou technikou půjde. Těch změn bylo opravdu hodně. A ačkoliv jsme prošli všichni kurzy práce s počítači, byli mezi námi i tací, co jsme z toho měli strach.

Všichni, kdo zodpovídali za přestavbu, plnili své úkoly vzorně, a tak se přiblížil nový startovní den pro opatovskou knihovnu. Došlo na slavnostní znovuotevření knihovny, jehož se zúčastnili všichni, kteří hlavou a rukou společnou přispěli k úspěchu tohoto díla. Byli pozváni zástupci Ústřední knihovny i obvodních knihoven, bylo pohoštění, byla Česká televize. Bylo to slavnostní a nadějeplné. Nová éra v životě knihovny, knihovníků i čtenářů. Otevření knihovny bylo obyvateli Jižního Města netrpělivě očekáváno, všichni se těšili. Dočkali se otevření knihovny i navýšení půjčovní doby denně až do 19. hodiny, v sobotu pak od 9 do 15 hodin. To už ale nebyl kolektiv Opatova schopen sám zvládnout a tak se při sobotních službách s námi střídali i knihovníci z dalších poboček.

V první den půjčování se nám přihlásilo 600 nových čtenářů, stáli ve frontě ve čtyřstupech, trpěliví a šťastní, že nás zase mají. A v následujících měsících se opatovská knihovna rychle vrátila mezi nejžádanější pobočky Městské knihovny v Praze.

Teď bylo na nás usadit provoz tak, aby vše fungovalo, dvousměnný provoz si vyžádal i změnu pracovní doby jednotlivých pracovníků, a bylo docela těžké vymyslet ji tak, aby provoz zdárně fungoval a aby byli všichni spokojení a stejně zatížení např. počtem odpoledních směn (přece jen u nás byly maminky s malými a školou povinnými dětmi). Nakonec se všechno setřáslo, ale stalo se několikrát, že u nás bylo tolik nemocných pracovníků, že nám přišli pomoct i knihovníci z menších poboček. To jsme jim zase my opláceli v případě jejich nemoci tak, aby se nemusely jednotlivé pobočky pro čtenáře uzavírat.

Rok po znovuotevření knihovny jsem opustila místo vedoucí opatovské knihovny. Knihovna fungovala, provoz se zaběhnul, kolektiv byl výborný a já jsem začala pracovat jako řadová knihovnice. Vydr- žela jsem to na zkrácený úvazek do sedmdesáti let, práce mi i nadále přinášela radost a v kolektivu jsem vždycky pookřála. Jsem ráda, že knihovna nadále vzorně plní svou úlohu ve prospěch čtenářů Jižního Města a jeho okolí.