OBNOVME PŮVODNÍ OBŘÍ OKNA
VYTVOŘME ZE SÍNĚ BOHUSLAVA MARTINŮ DŮSTOJNOU SVATEBNÍ SÍŇ PLNOU SVĚTLA! možné rozšíření o kanceláře, zkušebny
WC muži
WC ženy
sklad
šatna
foaye, výstavní prostory
pokladna
rok 1900
rok 1980
návrh
EVANGELICKÝ KOSTEL BÝVAL PLNÝ SVĚTLA, PŘÍČNÁ LOĎ BYLA ZAKONČENA OBŘÍMI OKNY, TY BYLY PŘI DNES JIŽ PŘEŽILÉ REKONSTUKCI ZAZDĚNY. OBNOVME TYTO OKNA, PŘEBUDUJME ZÁZEMÍ, ABY LÉPE VYHOVOVALO SOUČASNÝM POTŘEBÁM. Přeměňme dnešní koncertní síň na multifunkční sál, jenž by vyhovoval bohoslužebným účelům, potřebám obřadní síně i poslechu komorní, případně varhaní hudby.
do interieru se dostává dostatek světla, chybí zázemí
přistavěno zázemí, chybí světlo
zlepšeno zázemí, znovu dostatek světla
1900
1980
návrh
Historie: Kostel lutheránské církve byl dokončen v říjnu roku 1900. Uskutečnil ji v novogotickém slohu trutnovský stavitel Karl Rieger podle plánů vídeňského architekta Carla Steinhofera . Chrámu v novogotickém stylu z režného cihelného zdiva dominuje osmiboká, 43 m vysoká věž. Sadové úpravy v okolí kostel vhodně začleňovaly do rozsáhlého městského parku, zřízeného deset let předtím. Interier byl prostý a jednoduchý, dominoval mu třípatrový kovový lust zavěšený v křížení transeptu s lodí.V horní části portálu byl původně umístěn reliéf žehnajícího Krista. Na kruchtě byly umístěny varhany. Evangelickým církvím objekt sloužil do roku 1957. Až do roku 1980 chátral a i kvůli své volné přístupnosti byl totálně zdevastován. Uvažovalo se o jeho demolici. V roce 1980 byl však rekonstruován na koncertní síň. Původní interiér byl podle návrhu Ing. Štěpána Stránského z Vrchlabí nahrazen soudobým popírajícím původní sakrální charakter stavby. K hmotě kostela přibyly dvě neproporční přístavby. Od roku 1990 kostel je prostor znovu využíván k bohoslužebným účelům Českobratrské církve evangelické a Církve československé husitské. Zároveň slouží jako koncertní a obřadní síň. Díky iniciativě ČCE byly v roce 2009 v kostele instalovány repasované varhany z kláštera Hildegardina řádu v Neustadtu. Současný stav: Dnešní stav není důstojný a zdaleka nevyhovuje všem potřebám. Rekonstrukce z roku 1980 nepočítala s funkcemi obřadní síně a modlitebny. Právě tyto funkce dnes převládají. Rekonstrukce je poplatná době vzniku a její architektonická kvalita nepřesahuje regionální význam. Po 30 letech jsou mnohé použité materiály na hraně životnosti. Architektonický koncept má z dnešního pohledu řadu chyb, které zcela zabíjejí (bohužel pravděpodobně programově) požitek ze sakrálního prostoru. Kvůli zazdění největších oken je síň odkázána na umělé osvětlení (pro koncertní sál možné, pro potřeby obřadní síně a modlitebny zcela nevyhovující). Tmavé a podle všeho nadměrně použité akustické obložení nepříměřeně kontrastuje a ztemňuje celý prostor. Umělé osvětlení nevyhovuje dnešním požadavkům.
Nedokáže dostatečně a rovnoměrně osvětlit celý prostor. Reflektory amatérsky umístěné pod okny v zorném poli diváka zvyšují rozdíl jasů ploch a tím zhoršují zrakovou pohodu diváka. Podium nepředpokládá propojení s hledištěm. Pro většinu akcí je však typické, že protagonisti, mluvčí sedí v prvních řadách a na pódium se zdlouhavě a nedůstojně dostávají. Typologie je zcela podřízena konceptu tří boudiček ukončující příčnou loď a zvětšující sakristii. Hlavní vstup do objektu (k šatnám) je pro cizince těžko nalezitelný, prostor vstupu zcela poddimenzován,komora ve výkresech nazvaná pokladna je pro tento účel nevyužitelná, koupě vstupenek se odehrává přímo v hlavním sále (ruší), vstup na WC přímo ze sálu je taktéž zcela nevhodné, foaye (křesílka a stolečky pod kruchtou) využitelné maximálně pro odkládání kabátů, případně jako nouzové rozšíření hlediště. Z těchto důvodů je alespoň částečná náprava nějvětších nedostatků nutná. Návrh: Návrh je založen na celkovém redefinování funkce sálu. Dnes jsou v centru města tři sály – Divadlo, Národní dům a Síň Bohuslava Martinů –Evangelický kostel. Evangelický kostel je sálem nejmenším se zcela vyjímečnou polohou uprostřed parku. Je úzce zaměřeným na komorní klasickou hudbu, svatební obřady a evangelické bohoslužby. Všední dny zůstává nevyužit. Největší nevýhodou tohoto sálu je nedostatečné zázemí. Pro kulturní účely chybí důstojná vstupní hala, foaye, případně kavárna otevřená po představení nebo využitelná při vernisážích. K zvážení je větší spolupráce s ZUŠ, která by vedla k oživení i ve všední dny. Vybudováním zkušeben v blízkosti by vzniklo jedinečné zařízení umožňující kombinaci výuky ve zkušebnách, parku i velkorysém sále. Zkušebny by mohly být i komerčně pronajímány. Pro intenzivnější církevní využití sborová místnost. Řešením je demolice stávajících nevyhovujících objektů šaten a toalet a vybudování nového objektu. Navrhuji novou podélnou částečně do terénu zapuštěnou stavbu. Se stávajícím kostelem je propojena pouze úzkým krčkem. V případě většího stavebního porgramu stavbu v půdoryse L rámující kostel ze zadu a z prava. Kostel dostává původní proporce. Díky obnovení všech oken se do kostela dostane tolik důležité světlo. Díky nové hmotě vznikne důstojná vstupní hala, foaye, případně kavárna, klubovny, zkušebny, kanceláře.
PRÁZDNÝ
SVATEBNÍ OBŘAD/ BOHOSLUŽBA
KONCERT - PŘED VSTUPEM PARAVÁN
KONCERT
BUDOUCNOST
ZBAVME SE ZBYTEČNÝCH NÁNOSŮ A OBJEVME NÁDHERU V PŮVODNÍM DNES
osvětlení zcela nedostatečné a nevyhovující současným potřebám. Nutná nová koncepce osvětlení prostoru
obložení zcela neguje dojem z vysokého sakrálního prostoru. Jeho tmavá barva ztemňuje celý prostor. Akustické účinky jsou sporné. Kvalitní akustiky prostoru se dá dosáhnout i jinými způsoby
topení lze integrovat do pódia
zakrytí spodní části okenní niky jejím odkrytím se zlepší osvětlení interieru
zástěna vstupu do šaten účinkujících zcela zbytečně zabírá prostor pódia, mnohem lepším řešením jsou dveře v kombinaci s mobilním paravanem
tapiserie malířky Hovorkové soudobá módní záležitost 80. let, po 30-ti letech se již rozpadá, ztratila své původní barvy. Nutná je její demontáž.
pódium svým řešením zabraňuje propojení jeviště a hlediště, chybí schůdky na druhé straně