Čtenářský deník / Zdenek Brdek

Text: Zdeněk Brdek

Čtenářský deník

Třetím kouskem do party je Nej krásnější pohřeb Jana Huga (2020) od Zlivečáka Lukáše Csicselyho nímž jsme přinesli (narozen 1989), s 39. Csicsely píše M&H č. rozhovor v hlavně příběhy pro děti či dospívají cí, toto je jeho druhá kniha určená variaci na pika dospělým. Jedná se o renesančním reskní romány, které v Španělsku parodovaly středověkou rytířskou epiku. Ústřední „šibal“ (čili pikaro) Jan Hugo ovšem není vychyt ralým sluhou, nýbrž krásy milovným dandym, pro něhož je hlavním cílem pěstění ducha. Když jednou zaslech - ne nádherný dívčí zpěv, rozhodne se opustit rodné provinční městečko, aby vyhledal svou vyvolenou. Následuje překotný děj plný bizar nichž jen stěží rozlišíme, ních scén, u která je pro vývoj příběhu podstatná která ne. Poetikou vlastně kniha a zapadá do tradice středoevropské grotesky (Franz Kafka, Jaroslav Hašek, Witold Gombrowicz). Třebaže můžeme být při četbě na pochybách, rafinovanou alegorii, nebo zda jde o spíš snůšku blábolů, knížka rozhodně lze běžné české produkce a vybočuje z jako svého druhu žánrový ji chápat i experiment. Zmínku navíc zaslouží nápaditá mluva postav, využívající různé útvary nespisovné češtiny.

jiný postup. Neváhá citovat dobové do archivní materiály, často kumenty a podniká dlouhé vysvětlující odbočky, vytváří poměrně malé množství dialo gů, takže se jeho text svou výstavbou podobá odborné studii. Vůbec si však nepředstavujte nějaký odbornický su chopár, autor dokáže vyhmátnout to velmi živě evokuje minulé podstatné a děje. Jeho postavy působí autentičtěji, protože nejsou redukovány na před stavitele dobra nebo zla. češtině ještě Vassallimu vyšlo v šest dalších knih, které lze doporu - (italskou) čit zejména zájemcům o nich spisovatel čelí historii. Patosu v lidstvu ironií, jež prozrazuje, že si o žádné iluze nedělal. Takto například popisuje obrovský dav, který se sjel na popravu odsouzené „čarodějnice“: „Nebyli to žádní krvežízniví nebo zlí lidé. Naopak, byli to vesměs slušní pracovití, jací lidé, stejně slušní a našem [jedna]dvacátém století v plní fotbalové stadiony, koukají na urnám, volbách chodí k televizi, o pokud je potřeba odsoudit někoho a ve zkráceném řízení, udělají to, sice bez upálení na hranici, ale přece jen. Protože ten rituál je starý jako potrvá, dokud svět bude sám svět a světem.“

nenavazují. Jedná se tak vlastně mikropovídky, jejichž vzájemným o usouvztažněním získáváme bližší vhled do osudů hlavních protago této souvislosti nistů. Dalo by se v jakési kaleidoskopické kom mluvit o pozici, kdy jsou postavy postupně různých prokreslovány scénami z okamžiků jejich fikční existence. Boží lano (1998) je částečně auto němž biografické asociativní pásmo, v se čtenář spíše ztrácí. Ukázněnější Černý beran (2000) zahrnuje emig - příběh indiána, rantskou zkušenost i obětavém gestu vezme který na sebe v hlad, aby zachránil vesnici. Kudy šel anděl (2003) mě bavilo asi nejvíc; po letech historii ztracené a jedná se o nalézané lásky, která se odehrává polistopado předlistopadových i v vých kulisách. Zeptej se táty (2010) je Balabánův mytický text, který jeho vyšel až posmrtně (což přispělo k mytičnosti). Děj se točí kolem smrti vyrovnávání se blízké rodiny otce a jeho odchodem. Těžké téma dokáže s spisovatel díky autenticky působící reflexi prodchnout nadějeplným protestantsky espritem, jenž koření v Bohem. svárlivém vztahu s Román Chiméra (1990, česky 2020) spisovatele Sebastiana Vassalli - ho (1941–2015) je možné vnímat jako italskou variantu látky, kterou známe knihy (1963) či filmu (1969) Kladivo z centru příběhu na čarodějnice . V tedy stojí rekonstrukce inkvizičního století. Zatímco zpra procesu ze 17. cování prozaika Václava Kaplického či režiséra Otakara Vávry rozvrhuje dost černobílé postavy, Vassalli volí

mozku) Tentokrát se mi do rukou (a dostaly tři prozaické knihy. Všechny vyprávění, prostupuje potěšení z přestože jsou navzájem dost odlišné. Prozaik Jan Balabán byl pova největších talentů žován za jeden z své generace (narozen 1961). Když roce 2010 ostravský spisovatel v nečekaně zemřel, způsobilo to na literární scéně nemalý rozruch. Téměř okamžitě začaly vycházet Balabánovy sebrané spisy rozvržené do tří (respektive čtyř) svazků. Ten první tvoří autorovy povídkové sou - bory, jež bývají obvykle považovány druhém za jeho nejsilnější díla. V romány, třetí (dvoj) vyšly novely a svazek pak shromáždil Balabánovy divadelní či publicistické texty a rozhlasové hry. Koupil jsem před časem ve slevě prázdninách o onen druhý svazek a jsem se do něho konečně začetl. nelitoval jsem! Pamatoval jsem si A časopiseckých publikací Balabána z jako pozoruhodného povídkáře, jeho delší prózy si mě nicméně získaly rovněž. On je na nich tedy určitý povídkářský půdorys docela patrný, průběhu vyprávění protože se v jednotlivými posta seznamujeme s vami prostřednictvím pečlivě insce novaných scén, které na sebe vůbec