Německý spolkový dům

1871–1872

Německému spolkovému domu se věnujeme ještě na str. 20–21 tohoto čísla. Vzhledem k faktu, že se jedná o nejokázalejší projev německé přítomnosti ve městě, ho ale v Top 5 nemůžeme opomenout. Poněkud překvapivé může být, že za jejího tvůrce si představitelé zvolili architekta, který Čechům postavil pražské Prozatímní divadlo. I když se historikům jeví jako pravděpodobné, že jeho cesta k prestižní zakázce vedla přes osobnost podnikatele Antona Eggerta, kterému Ignác Ulmann patrně Na Sadech postavil rodinné sídlo, je zadání navrhnout pomyslný středobod veškerého národního kulturního a spolkového života dokladem „nadnárodní“ velkorysosti tehdejší německé elity. Je zde však ještě také „kaiser-panorama“, atrakce z přelomu století, jejíž rychle rotující stereoskopické obrázky vyvolávaly iluzi prostoru a pohybu. jedna, starší nit vazeb mezi Ulmannem a Českými Budějovicemi: úpravy projektu impozantního Lannova paláce naproti dnešnímu Masarykovu nádraží v Praze z konce 50. let 19. století. A jak se dočtete v rozhovoru s Jeremy Kingem na str. 10, byl Lanna jak Vojtěch, tak Adalbert. K Německému spolkovému domu patřila i rozlehlá zahrada, zhruba v místech dnešního Parku Dukelská, tehdy ještě od domu neoddělená mostem. Za pěkného počasí se tak posedávalo v zahradní restauraci, kulturní a společenské události se odehrávaly v letním amfiteátru a turnerská cvičení na venkovním cvičišti.

Bohatá sochařská výzdoba je dílem sochaře a ředitele Městského muzea Richarda Kristinuse. Vedle samostatných reliéfů úlu a včely jde jednak o figurální sochy Spořivosti a Píle, jednak o postavu „německého patricie z poloviny 16. století“ na vrcholu průčelí obráceného do náměstí.

Pro architekta Branga, mimo jiné autora Městských lázní v Liberci či v Ústí nad Labem, nešlo o poslední budějovickou úlohu. Na počátku 20. století byl podle jeho návrhu hned za tokem řeky Malše na Lineckém předměstí postaven rozsáhlý Okresní dům – sídlo okresní samosprávy spolu s chudobincem a stravovnou.