Fakta a otazníky nad Německým domem v Českých Budějovicích

KONCEM LETOŠNÍHO ROKU OSLAVÍ ČESKOBUDĚJOVICKÝ NĚMECKÝ DŮM, DNES ZNÁMÝ JAKO KULTURNÍ DŮM SLAVIE, STO PADESÁT LET SVÉ EXISTENCE. PŘIPOMÍNKU JUBILEA VŠAK PROVÁZEJÍ ROZPAKY, VYPLÝVAJÍCÍ ZE ZÁMĚRU BUDOVU Z VELKÉ ČÁSTI PŘESTAVĚT. ZAČÍT SE PŘITOM MÁ JIŽ POČÁTKEM PŘÍŠTÍHO ROKU. CÍLEM TOHOTO ČLÁNKU JE UPOZORNIT NA NĚKTERÉ PAMÁTKOVÉ HODNOTY STAVBY, JEŽ JSOU JEJÍ PLÁNOVANOU PROMĚNOU OHROŽENY, ZVLÁŠTĚ PAK NA JEDEN OPOMÍJENÝ UNIKÁT.

Německý dům byl od roku 1872 kulturně společenským a politickým centrem českobudějovických Němců. Dnes jenejvýznamnější připomínkou jejich zdejší existence a způsobu života tehdejší společnosti. Ve vrcholném období své tvorby jej navrhl slavný český architekt a první protagonista neorenesance v Čechách, Vojtěch Ignác Ullmann (1822–1897). Jeho četné realizace jsou vynikajícími doklady velkoměstského stavitelství. O jejich kvalitě svědčí fakt, že dvě desítky staveb, které navrhl, nebo se na nich významně podílel, jsou dnes nemovitými kulturními památkami.

Spolu s českým Besedním domem v Brně, navrženým Theophilem von Hansenem, byl zdejší Německý dům prvním víceúčelovým národním domem u nás, tedy řečeno dnešní terminologií – prototypem tohoto druhu staveb. Tyto víceúčelové domy plnily roli společenskou, osvětovou, zábavní i restaurační.1

Základním principem vnitřního uspořádání českobudějovické Slávie je situování dvou hlavních částí budovy do tvaru písmene T. Podélně orientovaná část obsahuje slavnostní monumentální nástupní prostor schodišťové haly, jež směřuje k funkčně nejdůležitějšímu prostoru celé budovy: příčně položenému společenskému sálu v patře druhé části stavby. Do homogenního tvaru o takřka čtvercovém půdorysu objekt doplňují nižší bloky s významově méně důležitými prostory spolkových místností či restaurace. Zdejší budova představuje jedno z nejvýznamnějších architektonických děl 19. století v jižních Čechách a také první neorenesanční budovu v Českých Budějovicích. Jedná se o rozměrný solitérní objekt při vnějším obvodu městského jádra, který dodnes harmonicky navazuje na okolní historické stavby. Budova má významnou hodnotu historickou, urbanistickou a architektonickou (a to včetně úprav původního návrhu místním architektem Karlem Schmidtem či pozdějších stavebních zásahů podle projektu Jana Štěpána). Od roku 1963 je nemovitou kulturní památkou, nachází se na území městské památkové rezervace a v sousedství další kulturní památky – Jihočeského muzea. 2

Městem plánovaný projekt přestavby počítá s přístavbou a výraznou změnou vnitřního uspořádání. Původní krov má nahradit nový s kovovou nosnou konstrukcí. Z východní poloviny budovy mají zůstat pouze boční obvodové zdi. Stávající východní obvodovou zeď, symetricky členěnou vysokými půlkruhově zaklenutými okny, vystřídá stěna s povrchem z plechu, z níž ve střední části bude vystupovat nevelká kontroverzní přístavba s asymetrickým členěním ploch. Zaniknout má i stávající významově nejdůležitější prostor celé budovy – reprezentativní společenský sál s galerií vynášenou dvěma páry bohatě zdobených litinových sloupů, hodnotnými stavebně truhlářskými prvky atd. 3