Přejmenujme Slavii

NĚMECKÝ SPOLKOVÝ DŮM JE ZAJÍMAVÝM ZRCADLEM DĚJIN. NA JEDNU STRANU SE RÁMCOVĚ DRŽÍ ÚČELŮ, PRO KTERÉ BYL POSTAVEN. KONKRÉTNÍ NÁPLŇ SE ALE MĚNÍ PODLE DOBOVÝCH POŽADAVKŮ. POSLEDNÍ ROKY JSME STRÁVILI TÍM, ŽE JSME ŘEŠILI, CO SI OD TÉTO BUDOVY PŘEJEME DO BUDOUCNA. OTÁZKOU JE, JESTLI SPOLU S JEJÍ ZAMÝŠLENOU REKONSTRUKCÍ NEMÁME POŽADOVAT I PŘEJMENOVÁNÍ.

Od zahájení provozu v roce 1871 až do konce 2. světové války sloužil kulturním, sdružovacím a politickým aktivitám budějovických Němců. V roce 1945, kdy připadl městu, se v něm nejprve usídlily místní orgány Komunistické strany Československa. Nakrátko se tak stal Stalinovým domem. V letech 1948–1960 se o něj pro změnu staralo vojsko. Pojmenování Armádní dům přitom zlidovělo natolik, že byl Armáďákem nazýván ještě dlouho poté, co se oficiálně stal Domem osvěty. Každé z uvedených pojmenování této budovy odráželo, co chce správce zdůraznit za hodnoty. Německost, vděk sovětskému vůdci a osvoboditeli, významnou úlohu Československé lidové armády v nově uspořádané společnosti a v posledním případě nadřazenost ideového vzdělávání se nad pouhou zábavou. Prozatím posledním přejmenováním dům prošel v roce 1993. Tehdy se stal Slavií. Aniž by koho napadlo, o jaký paradox se jedná.