Budějcký 4ky: U Danči / U Ortů Františka Halase 23 Lidická 100

Ahoj, čtenáři! Děkujeme, že jsi na chviličku vyměnil akční leták Lidlu za náš časopis. Chtěli jsme, aby přílohou tohoto čísla bylo máslo, ale prý ho už většinu skoupil Ládík Vrábelů, aby ho jako omluvu dovezl Rusům. Takže až budeš zadělávat na linecký a nahrazovat jej posranou Herou, víš komu poděkovat.

Přestaňme ale plakat nad přepuštěným máslem a pojďme se zaměřit na to, proč jsi dolistoval až sem. Die Antwort ist Budweiser Vierer! Ptáš se, proč zrovna jazyk Thomase Müllera, Bastiena Schweinsteigera a Jeroma Boatenga? Téma aktuálního čísla jest německé a my jsme tak výše napsanou větou splnili zadání.

Nutno podotknout, že původní a tematicky lépe ukotvený plán editora Jiřího Ptáčka spočíval v naremplování našich osob do zahrádky u Samsona (protože to původně byl pivovar německý). To se nám však úplně nepozdávalo, a tak jsme čekali na hnusné počasí, abychom se mohli adekvátně vymluvit a zároveň Georga nerozesmutnili. Taťána Míková s Alenou Zárybnickou jakoby naše přání vyslyšely a nad republiku poslaly velmi častý déšť a prudké ochlazení, v důsledku čehož letošní sezona u řeky, aspoň pro Samson, skončila. My si rubriku rozvracet nenecháme, órdnung musí bejt!

Po mentálním vítězství osedláváme naše fárrády a na doporučení našeho kamaráda, souseda, bufetového someliéra a milovníka východů slunce a zkoušek sirén Románka, míříme směr Mladé. Ano, do té části

Budějc, kde nestojí Lidl. Někdo by to možná nazval hazardem se zdravím, ale my máme pro strach uděláno. Naše nástěnky úspěchů totiž zdobí nejeden diplom za daleký hod granátem. A dřív, než bys řekl „vrábeljetotálníultrazmrd“, zastavujeme před malebným venkovským stavením. Štít zdobí nápis „Hospůdka Na Návsi“, reklamní tabule s oznámením „každou středu kachna“ a ještě jedna s denní nabídkou.

To vše zalité světlem linoucím se ze samsoňácké vývěsky. Tak přeci jen uděláme Herr Vögelchenovi malou radost.

Zamykáme bicykly, bereme za kliku, vstupujeme do předhospodí a najednou tma. Zmateně těkáme očima až do chvíle, kdy narazíme na nenápadnou cedulku s informací, že tady se pije pivo ve všední jen do 15. hodiny. Teufel aby to spral! Mohli bychom být otrávení jak Bečva, ale nejsme. Radost z opětovného shledání a z toho, že nám po cestě nespadl řetěz, nám dodá sil vymyslet plán B.

B jako Danča

Plán B zní: rychlý přejezd do vinotéky U Danči. Mírné zklamání a taky zima, že bys Hunda nevyhnal, nás pohání vpřed. Za 88 ssekund sesedáme a vnikáme do Danči. Malebného prostůrku, kde si jako v každé správné vinotéce můžete objednat točené. Zde konkrétně

Plátno. Móda ohříváčku už dávno skončila, ale dnes by se hodil.

V místnůstce s pivem i vínem na čepu je díky otevřeným dveřím na zahrádku celkem frišno, takže obsazujeme dvě ze tří barovek zprvu v bundách. Hozenou konverzační rukavičku o dvou fialových svetrech přesto nezvedáme a raději se hlásíme o pivo. Zkušená paní šéfová nám dodává protivínskou jedenáctku ochotně a rychle. Podzimu zdar, Putinovi zmar! Na zdraví! Z piva máme radost, protože je to pivo. Extra orgie pro naše papily se ale nekonají. Dochází sud a je to znát. S touhle realitou dokážeme žít, usrkáváme, očima šmejdíme vinným pokojíčkem.

U Danči seženete vše, když chcete někoho obdarovat vínem. Třeba víno. A všechny ty nesmysly kolem. V létě je tenhle spot vyhledávanou zastávkou cyklistů, pejskařů, co se táhnou z venčení od Špačků, i sousedů z bloku. Vinotéka je součástí rodinného domu a k posezení venku využívá zahrádku. Zákazníci pak sedí hezky pěkně za drátěným plůtkem, příchozí pak hlásí zavrzání branky.

Léto je pryč, ale pocitovou teplotu zvyšuje vyprávění místního kolegy s pivem v ruce o celoročním žití na Kanárech. Přikládáme čerstvými vzpomínkami z dalších horkých míst Španělska nebo Francie a při komparaci choriza a paprikáše jsou bundy dole. Nicméně po chvíli dopíjíme. Nový sud protivínského ležáku už se nám degustovat nechce, sic přicházejí známé tváře z nedaleké Havlíčkovy kolonie a atmosféra začíná být družnější. Je už tma, ale teprva osm a nám se domů nechca.

Plán C je v mžiku na okroužkovaném barovém pultíku, vyráží se k Ortům! Opouštíme Lodus, což je německý název pro Mladé (do konce 19. století spíše německou vesničku), a míříme na bicyklech do Rožnova. Překonáváme Malši a rázem jsme na široké, oranžovými kužely lemované Lidické. Trolejbusy si spokojeně hučí, spoře oděná dívka vybíhá z domu a cosi na nás pokřikuje, za jízdy cosi halekáme zpět, abychom po ostré pravé zaparkovali v kolostavu před legendárním restaurantem U Ortů.