Dobrý večer!

K Ortům se vstupuje ze Šumavské ulice. Jasně, to je ta krátká ulička, kde gotikovo srdíčko zaplesá, poněvadž takový výběr pohřebních služeb na tak malém kousku zeměplochy se jen tak nevidí. Činíme krok ze tmy a proskakujeme lítačkama jako by byly portálem do jiné reality. Slovní parazit „jako by“ je v tomto případě tuplem zbytečný. Neohraničenost rozlítané Lidické se totiž přelíná do koncentrované hospodské atmosféry, jejíž mantinely vytváří dřevem pobité zdi, přičemž svatyní je bezesporu i dardanelyho budvarský výčep. Dobrý večer! Ve velké místnosti, která se kaskádovitě snižuje právě k pípám, bereme výhodné, šmírovací místo v rohu. Nemusíme být zrovna Agáta Jaromíra Soukupa, aby nám došlo, že zde se pije Budvar. U sympatického, prošedivělého čepu-šéfa objednáváme budvarské kroužkované ležáky a prozatím nasáváme vjemy všeho druhu. Jedna velká cimra s výčepem, druhá velká cimra s hajzlíky. Prvá díky dřevu tmavší a útulnější, ta druhá díky jeho absenci světlejší, dispozicí a velkými okny spjata s lidickou realitou.

Knajpa je z poloviny zaplněna, štamgasti hlasitostí huhlání nevědomky soupeří se Štefanem Margitou, který se dere z přítomné telky s výrazem neživého-nemrtvého velmože. Jó, ta Šumavská štráse má taky vliv, ne že ne. Na smyslové šmejděníčko nám svítí závěsné kulaté lustry, ani se ovšem nenadějeme a orosení bucláci jsou na stole. Zum Wohl! Teda, na zdraví, kamaráti! Budějcký kruh jednoznačně chutí převyšuje protivínský ležák. Plná chuť, svěží vůně, pořádně hustá pěna. Ja, schmeckt gut! Detailnější rozbor pivního moku netřeba. Aber warten wir, není té němčiny přeci jen přespříliš? Není, můj vůdče editore, poněvadž restaurace U Ortů je jedna z nejdéle fungujících budějckých hospod a její historie spadá až do dob historicky úzce česko-německých. Lokál totiž původně patřil zde sídlící německé rodině Orthů. Spolumajitelkou Leopoldinou byl dokonce prohlášen za pivní sanatorium a lze se dopátrat i zkazky, že zde po nějakou dobu fungoval hampejz. Původní majitelé v době odsunu zmizeli, název zůstal.

Ale zpátky do současnosti. Čtyřramenný větrák je jako u stropu vznášející se bayraktar a dohlíží na stůl u výčepu, který si bere v prostoru slovo, když hlasitě komentuje svoje chlastání. Tempo nesourodých příspěvků udává tektonický divočák v bílém triku s dlouhým rukávem, na kancelářské židli s kolečky přitom sem a tam popojíždí post-mládenec a poklepává berlí o dlažbu. Dáma s vlasovým kondicionérem značky Castrol GTX úpí směrem k nebi hlasité „héééé“. Stůl pod telkou zase jako by vypadl z komparzu na Sons of Anarchy, mácháním končetinami se přibližujíc frekventantům gestalt terapie. Vousy vlají, obrazovka tiše hlásá „nejlepší cena pro Česko“.