Minirecky

dementní terminus. Kytarové riffy jsou více hloubavé a atmosférické (i když by to leckterému posluchači mohlo smrdět), přesto zde není ubráno na nekompromisnosti a syrovosti, jde ostatně o materiál nahrávaný „na hrubo“ doma. Melodie jakoby posluchače přibližovaly něčemu hlubšímu, časté opakování slov a táhlé melodie působí jako extatická mantra. Zároveň je však z alba cítit i pesimismus a nějaké skryté zlo, které vystupuje ze severských lesů a bažin, tedy z území, kam se před krátkým časem autor alba přestěhoval. Doporučuji sledovat nejen projekt samotný, ale celý zmiňovaný label, na kterém vycházejí nejen Nehlsovy projekty, ale i mnoho dalšího materiálu napříč extrémními a s nimi souvisejícími žánry: například naposledy parádní debut neofolkového projektu Zimoles. Je třeba mít ale na paměti, že jsme (slovy z poslední písně recenzovaného alba) „otroci křesťanského kalendáře“ a kazety z Bandcampu labelu mizí rychlostí blesku prakticky ihned po zveřejnění.