Miroslav Pech Marabu

VÁCLAV KŘENEK V nenápadné knížečce Marabu vydané nakladatelstvím Petr Štengl debutuje ostřílený prozaik Miroslav Pech jako básník. Sbírka je rozdělena do tří celků, do jejichž ústředí autor staví tři těžké životní zkušenosti –ztrátu svého syna, bratra a v poslední části pak analyzuje vztah ke svému dědovi stiženého jakousi formou Alzheimera či sta - řecké demence. Jde tak o bolestnou zpověď, která se však hluboce dotkne i čtenářů neznajících realitu ukrytou za řádky textu. To má mimo jiné na svědomí i autorův vytříbený a poměrně strohý jazyk, jehož každé slovo disponuje přesným významem důležitým pro kontext celku básně. Na konec je důležité zmínit, že významnou roli v Pechově poezii hrají i různé aluze na skandinávskou literaturu. Zvláště pak odkazy na prózy Tarjeiho Vesaase, ke kterým má Marabu, přestože se jedná o básně, jak formálně, tak i námětově velice blízko.