Katalog PANHORAMA Nasavrky 2012 by Miroslav Hoza

Pa n h o r a m a Nasavrky

2012

Miroslav Hoza Člen Asociace profesionálních fotografů, v roce 2004 oceněn titulem MPA – Master Panorama Photography, v roce 2002 zakládá skupinu PANHORAMA.CZ , která je napojena na evropský program panoramatické fotografie. Tato skupina sdružuje asi čtyřicet fotografů , kterým učaroval panoramatický formát obrazu. Se svojí agenturou Hoza Q s.r.o. pořádá kolektivní výstavy , výstavy jednotlivců a prodává originální fotografie. Původně pracoval jako reklamní fotograf a obrazový redaktor ČTK – Pressfoto. Od roku 1990 se zabývá výhradně výtvarnou fotografií . Přírodní motivy objevuje v Železných horách v okolí Českých Lhotic

Miroslav Hoza

Antonín Malý Od absolvování oboru fotografie na FAMU v roce 1973 pracuje jako nezávislý fotograf-výtvarník. Věnoval se reklamní a propagační fotografii. Z původně náhodného „fotografování“ psů se stává téměř hlavní výtvarná činnost - asi dodnes nejúspěšnější černobílá fotografie „EDA“- pes Basset v knihovně, koluje po celém světě jako pohlednice nebo plakát. Každý rok pořádá a organizuje Czech Pes Photo – společné fotografické výstavy, zaměřené tématicky na psa jako výtvarný objekt. V roce 2005 obdržel od Evropské asociace profesionálních fotografů prestižní certifikát QEP (Quafied European Photographer). Pravidelně vystavuje doma i v zahraničí, zúčastňuje se nejrůznějších skupinových výstav - Asociace českých profesionálních fotografů, skupiny Panhorama, Eros in Art, Czech Press Photo, kde v roce 2003 a 2006 obdržel zvláštní cenu poroty. Téma psa také využívá pro charitativní účely: ve spolupráci s hraběnkou Mathildou Nostitzovou a Nadačním fondem Mathilda vytvořil kalendáře 2010, 2011 a 2012 na podporu vodicích psů pro nevidomé. Se skupinou Panhorama vystavuje již několik let panoramatické fotografie a tzv.”digitální manipulace”, hlavním výtvarným motivem vždy byl pes. Letošní soubor psy sice nepostrádá, ale větší důraz na hlavní motiv zvolil “slečny” v nejrůznějších pozicích a prostředí, často na hraně společnosti. Autorova tvorba pokaždé budí velké emoce - od kladných až po naprosté pohoršení a přirovnání k naprostému kýči.

Antonín Malý

Jaroslav Malík Fotograf, učitel, cyklista, kaktusář apod. Je fotografem myšlenky s docela ostrým a jasným obrysem. Narození, smrti a vším mezi tím. Celý čas tráví docela poctivou a hektickou přípravou. Nalézá krabice zaprášených skleněných desek kdesi z půdy, desek fotografa amatéra, prvorepublikového lékaře patologa, lékaře fotoamatéra. Tento dar zpodobňuje k obrazu svému. Skleněné desky jedním dílem zvětšuje, druhým dílem parafrázuje a upravuje a ve třetím /nenápadně/ přidává fotografie své. Je přesvědčen, že v dnešní rychle plynoucí době se lidé rádi zastaví nad zastaveným časem.

Jaroslav MalĂk

Pepa Středa Motto: Krajina trochu delší … Miluji rozhledy a tak musím pořád do kopce. Pohled do krajiny se totiž neokouká. Baví mě mít s sebou ten zvláštní aparát (většina lidí ani nepozná, že je to foťák), a zachycovat krajinu právě takhle, přirozeně jako celek, prostě panoramaticky. A otočíte-li aparát na výšku, máte nevšední rozsah od svých bot až do nebe. Zde představuji tedy spíš to, po čem šlapeme (projekty „Silnicáry“ a „Kanálovství“).

Pepa StĹ&#x2122;eda

Tomáš Bican Ahoj, já jsem Tomáš ze Žižkova a býval jsem fotograf. Nejdřív jsem byl „kinofilmový“ fotograf, pak „panoramatický“ fotograf a naposled „čtvercový“ fotograf. Poslední čtyři roky si dávám s fotografováním pauzu. Nejraději vzpomínám na panoramatické období. Ten formát mi přirostl k srdci. Připadalo mi, že se do něj vejde téměř všechno. S Horizonem (později s Noblexem) jsem začal pracovat po shlédnutí Koudelkovy retrospektivy ve Veletržním paláci. Tou dobou už mě nudila práce s kinofilmovým Nikonem a na zmíněné výstavě mi došlo, že s panoramatem se dá pracovat i jinak než klasicky. Pustil jsem se do experimentování s tímto formátem a výsledkem byl mix dokumentu, fotografie architektury, městských vedut, industriálu a minimalistické pouštní či přímořské krajiny. Rád jsem do snímků vkomponovával lidi. Po pěti letech jsem dospěl k názoru, že s tímto formátem už nic nového nevymyslím a svůj Noblex jsem si nechal ukrást ve vlaku na Kalkatském nádraží. Poté následovalo období práce se čtvercovým formátem, které po zhruba třech letech dopadlo úplně stejně (o Hasselblad jsem přišel v autobuse v Limě). V poslední době začínám mít zase „svrbění“. Až si najdu čas, zkusím se zas pustit do tvorby. Noblex už ale asi nechám odpočívat. Uvidíme …

Tomáš Bican

Jiří Havlice Místa utrpení Na světě je mnoho míst, která se tragicky zapsala do historie lidstva. Se svým panoramatickým fotoaparátem Horizont se postupně snažím taková místa fotograficky mapovat. Snad proto, že mají zvláštní, mrazivou atmosféru. Snad proto, aby se na taková místa a události, které se na nich odehrály, nezapomnělo. Snad proto, aby taková místa na mapě Země už nepřibývala.

Jiří Havlice

Miloš Fic Jako fotograf, který trávil většinu volného času v přírodě, jsem se zpočátku věnoval hlavně krajinářské fotografii. Tam jsem přirozeným vývojem došel k panoramatickému formátu, který nejlépe vyhovoval mému vidění krajiny. Mým prvním panoramatickým fotoaparátem byl klasický Horizont na kinofilm. Při přechodu k digitální technice jsem začal panoramata vytvářet výřezy ze záběrů širokými objektivy, nebo spojováním více snímků až do záběrů s ůhlem 360 stupňů vodorovně a 180 stupňů na výšku. Před časem mě kamarád nabídl starý fotoaparát KODAK PANORAM na svitkový film. Původně jsem ho chtěl získat pouze do své sbírky fotoaparátů, ale po zjištění, že je zcela funkční, jsem neodolal a vyzkoušel ho. A tak jsem znovu po letech propadl kouzlu klasické fotografie, vyvolávání negativu, toulek s fotoaparátem, kdy máte k dispozici pouze 4 snímky na jednom negativu. A takto vznikl vystavovaný soubor fotografií. Člen Panhorama, APF a sdružení GM10

Miloš Fic

Stanislav Odvářka Stanislav Odvářka jako muž zralého věku na fotografický důchod nepomýšlí. Uchvácen panoramatickým formátem a vůní klasické vývojky a ustalovače, se toulá mezi Poličkou a Svojanovem, kde hledá místa fotograficky neobjevená. V současné době znovu objevuje dírkovou komoru. Z fotoaparátu vlastní konstrukce připravuje poetickou reportáž , kterou uvidíme na některé z příštích výstav.

Stanislav Odvรกล ka

Radek Jaroš Fotograf kameraman a profesionální horolezec . Pouze 14 lidí stanulo na všech 14ti osmitisícových velikánech bez kyslíkových přístrojů. Radek Jaroš vystoupil zatím na třináct z nich. Čtyřikrát se pokoušel i o vrchol K2. Leze zásadně bez podpory výškových nosičů a umělého kyslíku. V malém týmu a nebo i sólo. Uspořádal i několik expedic na Ťan Šan, Pamír, do pohoří Kordilier, Himaláje, ale i do Afriky. Dvakrát oceněn titulem Výstup roku ČHS a opakovaně byl oceněn časopisem LIDÉ A HORY a OEAV – rakouským horolezeckým svazem Výstupem roku. V r. 2008 jako jediný na světě dokázal stanout v jarním období na dvou osmitisícovkách – Dhaulagiri a Makalu. Zároveň byl oceněn Českým olympijským výborem cenou Fair Play za záchranu tří lidských životů. V roce 2010 stanul na Gasherbrumu II a následně na Gasherbrumu I – mezi výstupy uběhlo pouhých 10 dnů. Byl vedoucím expedice na Cho Oyu, kde s mistrem světa v běhu na lyžích Martinem Koukalem stanuli na vrcholu. Ve stejném roce se čtyřčlennému družstvu jako prvním Čechům v historii podařil výstup alpským stylem na osmitisícovku, nebezpečnou jižní stěnou Shisha Panhmy. Tím byl zároveň zdolán poslední, Čechy dosud nevylezený, hlavní vrchol osmitisícovky. Byl „sportovním náčelníkem“ a vedl vrcholové družstvo Expedice Altaj – Cimrman, která dosáhla bezejmenného vrcholu a pojmenovalo ho po Největším Čechovi, Járovi Cimrmanovi. Postupem času začal na expedicích fotit a filmovat. Výsledkem jsou každoroční kalendáře z expedic, výstavy fotografií Hory shora a Himálaj 1 000 až 8 848 m a filmové dokumenty z expedic vyrobené v koprodukci s Českou televizí a i další dokumentární filmy oceněné na filmových festivalech. Je autorem knih Dobývání nebe, Hory shora a Hory, má panenko. Fotografie jsou z míst, kde je problém díky počasí, nadmořské výšce a nedostatku kyslíku, jenom dýchat a tak nejsou uměleckým dílem, ale hlavně dokumentem z expedic.

Radek Jaroš

Bohumil Eichler Už v počátcích mé fotografické praxe mne okouzlil pohled na svět přes hledáček ruského panoramatického přístroje Horizont. Přes všechny jeho technické neduhy se s ním dařilo dělat zajímavé fotografie se zvláštní atmosférou, přitom přirozeně blízké lidskému vnímání světa bez deformací krajů záběry z širokoúhlých objektivů. Postupně jsem přecházel na kvalitnější a náročnější analogovou fotografickou techniku včetně nezapomenutelného Noblexe. Ale až digitální technika mi umožnila tvůrčí volnost v neomezeném ohnisku objektivu i úhlu záběru, použití filtrů a dalších pomůcek, včetně různého softwarového zpracování s výsledkem, který z filmu není možný. Ale sebedokonalejší technika je až v druhé řadě, fotograf musí panoramaticky vidět, do tématu se vcítit a záběr adekvátně zpracovat. Na workshopech a přednáškách, které absolvuji vidím, že to umí málokdo. Proto je také cenné trvání společenství Panhorama, které letos oslaví desáté výročí.

Bohumil Eichler QEP

Lubomír Dajč Žďár nad Sázavou Fotografování se intenzivně věnuji posledních dvacet let. Fotím převážně přírodu a nejvíce se věnuji makrofotografii. Ta má oproti focení krajinek, rostlin a živočichů výhodu v tom, že za motivy nemusíte chodit nikam daleko. Stáčí si jenom lehnout do trávy a pozorně se dívat, vždy se něco zajímavého najde. Moje fotografie ukazují lidem to co denně potkávají, ale většinou míjejí bez povšimnutí, a jak přírodu vnímám já. Všechny vystavené fotografie jsou z okolí Žďáru nad Sázavou.

Lubomír Dajč

Jiří Tiller Panoramatická fotografie - láska na první pohled. Výborný výchozí formát pro spliting multimediálních diashow 70. / 80. let. Inspirace pro několik krajinářských publikací, například „SCULPTURAE NATURAE“ neboli Sochy přírody. Motivy nalézá v regionu od České Kanady až poBavorský les. Osobité vnímání technického světa mu není cizí.

Jiří Tiller

Kateřina Šulová Pracuje jako fotograf ČTK. Přírodní motivy hledá v okolí Chrudimky, kde nachází zklidnění jako protiklad náročné reportážní fotografie. Umí najít především zákoutí a tichá místa, která ztvárňuje s nevšedním citem pro poezii.

Kateřina Šulová

Marcel Fujcik Je fotograf a milovník Beskyd. Se svým aktivním přístupem k životu nachází ve fotografiích chvíle zklidnění a spojení s přírodou. Je fotografem s nevšedním viděním souvislostí, což prokázal v cyklech Atomiště a Zmizelé město Karvinná.

Marcel Fujcik

Antonín Malý http://www.antoninmaly.cz

Lubomír Dajč http://www.dajc-naturephoto.com

Jaroslav Malík http://www.jaroslavmalik.cz

Miroslav Hoza http://www.hoza.cz

Pepa Středa http://www.pepastreda.cz

Jiří Tiller

Tomáš Bican http://www.tomasbican.cz Jiří Havlice Miloš Fic http://www.studio-mfi.cz Stanislav Odvářka Radek Jaroš http://www.radekjaros.cz Bohumil Eichler QEP http://www.fotoeichler.cz

Kateřina Šulová http://www.sulova.cz Marcel Fujčík mail http://www.panoramata.cz/

Pa n h o r a m a Nasavrky 2012

Agentura Hoza Q se zabývá autorskou fotografií. Zároveň organizuje výstavy a zabývá se prodejem fotografických originálů. Majitel firmy Miroslav Hoza sdružil kolektiv autorů, fotografujících na panoramatický formát pod názvem Panhorama.cz . Agentura prezentuje na adrese Karlova 28 , Praha 1, jednotlivé autory ve vlastních galerijních prostorách Galerie K 28.