KAPITOLA TŘETÍ

Clover po lekci zumby procházela plán svatby, která se v hotelu bude konat na Vánoce. U dveří zaslechla nějaký pohyb.

Opíral se o ně Angel a pozoroval ji s tím svým rozpustilým lehkým úsměvem na rtech, který působil naprosto neodolatelně. Jen se na něj podívala, rozbušilo se jí srdce. Dnes měl na tričku dýni s vykulenýma očima, což se vzhledem k jejich plánovanému programu docela hodilo.

„Noah mě poprosil, abych udělal pár fotek halloweenské slavnosti na web. Nechtěla by ses se mnou dneska dopoledne stavit v městečku a trochu mi to tam ukázat? Nerad bych něco minul.“

Podívala se na pracovní materiály rozložené po stole. Potřebovala dodělat přípravy na svatbu, na to ale pořád zbývalo pár týdnů. Nechtěla se znovu vyvléct z času o samotě s Angelem, aby to nevypadalo, že se mu vyhýbá.

Vstala. „Ráda. Bude tam rušno, protože je sobota. Davy lidí, co se dobře baví, budou ale na fotkách určitě vypadat skvěle.“

„Rozhodně. Čím populárněji něco působí, tím víc lidí o to má zájem,“ souhlasil Angel.

Vzala si kabát a vyšla za ním z kanceláře. Když míjeli recepci, snažila se nevšímat si Tilly, jak „nenápadně“ ukazuje palce nahoru a teatrálně na ni mrká.

Starší paní jménem Sylvia O‘Harová, která patřila k těm nejpodivnějším hotelovým hostům, seděla v recepční hale a ťukala do notebooku. Bylo jí přes osmdesát, nosila fialový kabát a obrovské bláznivé klobouky a hlavně psala velmi úspěšné erotické knihy. U nohou jí ležel obrovský pyrenejský horský pes jménem Snížek.

„Co vy dvě hrdličky, jdete se podívat na halloweenskou slavnost?“

Clover se usmála a vůbec se nenamáhala ji opravovat. Sylvia trousila narážky o tom, že by se Angel a Clover měli dát dohromady, už několik měsíců. A pořád to bylo o něco lepší než Tillyiny včerejší pokusy. „Jdeme, vy už jste tam byla?“

„Včera. Vypadá to jako skvělá zábava pro děti, mně to ale přijde trochu moc krotké.“

„Víte, Sylvio, ono to má dvě části. Přes den program pro rodiny s dětmi, ale večer si přijdou na své dospělí. Měla byste si tam zajít dnes večer a zjistit, co se začne dít, když se setmí. Je to celkem strašidelné.“

„Já se moc ráda bojím. Musím se tam po večeři vypravit.“

Clover a Angel vyšli z hotelu. Svítilo slunce a obloha měla krásnou sytě modrou barvu, přesto byl ve vzduchu cítit chlad. Ráno už mrzlo a na trávě i napadaném listí se pořád třpytily zbytky jinovatky.

Když procházeli hotelovými zahradami, navlékla se Clover do kabátu. Pokračovali na výběžek nad mořem a dál k městečku. Přiměla Angela zastavit u starého dubu. Za nimi se rozprostřel výhled na městečko, na všechny barevné domečky a na čilý ruch, který panoval na hlavní ulici i v parčíku na náměstí. Obyvatelé ostrova si slavnost užívali plnými doušky.

„Tohle je moje nejoblíbenější místo na ostrově. Je odsud vidět skoro celý Ostrov drahokamů, všechny domy, obchůdky, pláže, kopce i louky. I Nefritový přístav se spoustou nejrůznějších lodí. Zvířata, jak se pasou na polích. Když jsem byla malá, vždycky jsem na tenhle strom vylezla a malým dalekohledem jsem hodiny pozorovala lidi z městečka. Vždycky mě to fascinovalo, dívat se na ně, jak dělají každodenní věci, chodí do obchodů, povídají si spolu na ulici, hrají si na pláži… Jako bych sledovala film. Tady v hotelu jsme pořád žili trochu odděleně od obyvatel městečka, a když jsem se na ně dívala, připadalo mi, že k nim mám o něco blíž.“

„No teda,“ zasmál se Angel. „Bylas pěkně zvědavá.“

Clover se taky rozesmála. „Já vím. Nebyl to nijak silný dalekohled, neviděla jsem k nikomu domů nebo tak, jenom ven na ulici. Vůbec netušili, že je sleduju, takže jsem měla velké tajemství. Nikdo o tom nevěděl. Teda dokud mě jednou nenačapal táta.“

„A jéje, měla jsi průšvih?“

„Ne, postavil mi domeček na stromě, abych u toho sledování nespadla,“ odpověděla Clover se smíchem.

Angel se pobaveně podíval na polorozpadlou opuštěnou boudu ukrytou hluboko ve větvích starého dubu.

„Takže v tom jel s tebou.“

Clover přisvědčila. „A dokonce mě naváděl, abych si dělala zápisky.“

To se Angel už naplno rozesmál. „Jaké zápisky?“

„Měla jsem na to celý sešit. Paní Gillesiová šla v 10:02 k řezníkovi, v 10:37 vyšla ven a neměla žádný nákup.“

„Pane jo, ona s ním měla románek?“

„Když o tom dnes přemýšlím, je to dost možné. Tenkrát jsem ale vůbec netušila, co to vlastně zapisuju.“