se držel rodné pražštiny. Červeň v obličeji vystřídala

nepřirozená bledost. Stál tam s Kristýnou pověšenou na paži a jeho vztažená ruka se viditelně třásla.

„No, no, mladej, kroť se trochu. Když ke mně budete milí, třeba nikam volat nebudu,“ bavil se svou převahou Felix. „A můžeš začít hned. Slíbils mi nainstalovat novej upgrade,“ obrátil se na Ondráše. „Momentíček, vydrž.“ Zmizel v přilehlé místnosti, kde měl své věci. Vmžiku byl zpátky, v rukou laptop a kus papíru. „Tady jsem ti napsal přístupový kódy na stažení a taky heslo. Dej se do toho, ať to máš do pěti hotový.“ Položil počítač a papír na stůl. Zkoprnělý Ondráš se nevzmohl na odpor. Felix se s křivým úsměvem natáhl pro načatou láhev bourbonu a ze skříňky nad pracovním pultem vytáhl čistou skleničku. „Jó, kdybys snad měl nevodolatelný nutkání něco zkurvit, tak si nech zajít chuť. Všechno mám zálohovaný.“ Rukou se sklenicí ukázal k límci své kostkované košile. V rozhalence se krátce blýskl kovový řetízek se záložní pamětí. Spokojeně se uchechtl a zavřel za sebou dveře přístěnku.

„Dacan, jen kecá,“ našel řeč Ondráš. Zhnuseně si odfrkl nad Felixovou drzostí a vymanil se z Kristýnina sevření. „Copak su z Ostravy?“

„Ondro, on to myslí vážně.“

„Do hajzlu. Jak se o nás dozvěděl? Pustila sis hubu na špacír?“

„Nevím,“ vzlykla, „já nikomu nic neřekla. Přísahám.“

Trhl hlavou. „Baby dycky žvaněj. Byl jsem vůl.“

„To jako, že ses se mnou vyspal?“ zaječela. „Ty pokryteckej pánbíčkáři!“ Vrhla se ke schodům, ale rozmyslela si to. Setkat se s rozzlobenou Martou taky nechtěla. Roz-